KSPA 60 INS 5615/2015-C1-3
Č.j.: KSPA 60 INS 5615/2015-C1-3 60 ICm 3236/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: Door Financial a.s., Vyskočilova 1481/4, 140 00, Praha 4, IČ 29016126, zast. Mgr. Jakubem anonymizovano , advokátem se sídlem Vyskočilova 1481/4, 140 00, Praha 4-Michle, proti žalovaným: 1) Augustin anonymizovano , anonymizovano , Truby 2202, 560 02, Česká Třebová, 2) Jarmila anonymizovano , nar. 20.4.1958, Truby 2202, 560 02, Česká Třebová, oba žalovaní zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396/16, 56002, Česká Třebová, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce domáhá určení, že má vůči dlužníkům Augustinu anonymizovano , r.č. 670601/1378, a Jarmile anonymizovano , r.č. 585420/0572, pohledávku ve výši 5.664,64 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 21.215,--Kč, a to k rukám zástupce žalovaných Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem Čechova 396/16, 560 02 Česká Třebová, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že má vůči dlužníkům dílčí pohledávku 2 ve výši 4.500,--Kč a dílčí pohledávku 3 ve výši 1.164,64 Kč. V žalobě uvedl, že vyrozumění o popření mu bylo doručeno dne 5.8.2015. Žalobce se žalovaným 1) uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl zápůjčku 10.000,--Kč spolu s úrokem 2.000,--Kč. Jako způsob splácení si žalovaný dobrovolně objednal formu hotovostního inkasa, tj. inkaso splátek v hotovosti v jeho domácnosti, za což se zavázal žalobci zaplatit další odměnu 6.000,--Kč. Tato odměna v sobě zahrnuje náklady žalobce s touto žalovaným dobrovolně volenou doplňkovou službou, a to zejména náklady na zajištění více než 60 návštěv v domácnosti dlužníka v zákazníkem požadovaném termínu. V důsledku okamžitého zesplatnění půjčky dne 4.3.2015 se staly splatnými i smluvní pokuty ve výši neuhrazené části odměny za inkaso a neuhrazené části sjednaného úroku, který by byl žalovaný povinen zaplatit v případě, že by k zesplatnění zápůjčky nedošlo. Zesplatnění bylo sjednáno pro případ prodlení se zaplacením více než dvou týdenních splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíců anebo pro případ zahájení insolvenčního řízení. Dne 2.11.2014 byly žalovanému předány standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde podpisem stvrdil, že mu byly vysvětleny rozdíly mezi hotovostní a bezhotovostní variantou splácení.

Žalovaní ve vyjádření uvedli, že považují za nemravný požadavek žalobce na úhradu celé odměny za inkaso za situace, kdy se jednalo o službu nevyžádanou (žalobce jinou možnost úhrady než hotovostní inkaso splátek neumožnil). Navíc je zřejmé, že tuto službu žalobce celou neposkytne, a není důvod, aby mu žalovaní hradili za něco, co poskytnuto nebude. Ujednání o zesplatnění zápůjčky v důsledku zahájení insolvenčního řízení považuje za neplatné, neboť se jedná o doložku dle § 1800 odst. 2 občanského zákoníku, která je pro žalované nevýhodná. Žalobce se navíc pokouší obejít § 170 insolvenčního zákona.

Žalobce replikoval, že hotovostní varianta splácení byla dobrovolně zvolena žalovaným, když se žalobcem uzavřel úplatnou dohodu o hotovostním inkasu. Nesouhlasil rovněž s tvrzením, že by ustanovení smlouvy o zápůjčce mělo být neplatné pro rozpor s § 1800 občanského zákoníku.

Žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti žalobce.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena při přezkumném jednání dne 16.6.2015, dle nesporovaných tvrzení žalobce mu vyrozumění o popření bylo doručeno dne 5.8.2015. Navíc zde se jednalo o popření dlužníky a účinky popření nastaly dle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) dnem, kdy nastaly účinky oddlužení, tj. dnem 27.8.2015 (zveřejnění usnesení o schválení oddlužení v insolvenční rejstříku). Od tohoto dne pak začala plynout lhůta pro podání incidenční žaloby. Žaloba pak byla soudu doručena dne 18.8.2015, tedy včas dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníků byl zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a následně bylo oddlužení schváleno plněním splátkového kalendáře (usnesení č.j. -B-13 ze dne 24.8.2015).

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce si přihlásil vůči dlužníkovi Augustinu Jánošíkovi tři nevykonatelné a nezajištěné pohledávky: -Pohledávka 1 ve výši 7.835,36 Kč jako neuhrazená část jistiny ze smlouvy o zápůjčce č. DFH134689. Jistina byla poskytnuta ve výši 10.000,--Kč, dlužník celkem uhradil 4.500,-- Kč, z toho 2.164,64 na jistinu, 835,36 Kč na úrok a 1.500,--Kč na hotovostní inkaso. K zesplatnění došlo dnem 4.3.2015. -Pohledávka 2 ve výši 4.500,--Kč jako smluvní pokuta dle čl. N smluvních podmínek ve výši rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, která byla sjednána ve výši 6.000,-- Kč. -Pohledávka 3 ve výši 1.164,64 Kč jako smluvní pokuta dle čl. N smluvních podmínek ve výš rovnající se neuhrazené části úroků sjednaných ve výši 2.000,--Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávky žalobce plyne, že při přezkumném jednání insolvenční správce nepopřel žádnou ze shora uvedených pohledávek. Oba dlužníci popřeli pravost dílčích pohledávek 2 a 3 s tím, že se jedná o smluvní pokuty, které nebyly sjednány přímo v úvěrové smlouvy, nýbrž pouze ve všeobecných obchodních podmínkách, a to navíc v nepřiměřené výši.

Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3.11.2014 soud zjistil, že žalobce (jako společnost) se zavázal poskytnou jistinu zápůjčky 10.000,--Kč a žalovaný Augustin Jánošík (jako zákazník) se zavázel ji vrátit spolu s úroky ve výši 2.000,--Kč. Ve formuláři smlouvy je předtištěno, že poskytnutou částku včetně úroků lze splácet buď v 45, nebo 60 týdenních splátkách s tím, že je zakroužkována varianta 60. Rovněž je zaškrtnuto, že zákazník si zvolil poskytnutí jistiny a úhradu týdenních splátek a ostatních plateb v hotovosti (hotovostní varianta) s tím, že současně zákazník potvrdil, že si převzal v hotovosti částku 10.000,--Kč a že splátky budou hrazeny v hotovosti v domácnosti zákazníka. Odměna za hotovostní inkaso byla sjednána ve výši 6.000,--Kč. Celková suma, kterou měl žalovaný vrátit, tak byla 18.000,--Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300,--Kč. Z bodu M smlouvy plyne, že splátka je anuitní s tím, že u hotovostní varianty se ve splátce hradí i odměna za inkaso, která je každý měsíc stejná. Z bodu N smlouvy plyne, že zápůjčka se stane okamžitě splatnou v případě, že se zákazník ocitne v prodlení ze zaplacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tří měsíce (kvalifikované prodlení), nebo v případě, že bude vůči zákazníkovi zahájeno insolvenční řízení. K zesplatnění mělo dojít buď den následující po kvalifikovaném prodlení nebo dnem zahájení insolvenčního řízení. Smluvní pokuta byla sjednána tak, že v případě kvalifikovaného prodlení se její výše rovná neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by zákazník byl povinen zaplatit v případě, kdy by k okamžitému zesplatnění nedošlo. Pro případ zahájení insolvenčního řízení byla sjednána smluvní pokuta rovnající se součtu neuhrazené části úroků a neuhrazené části odměny za inkaso. Veškerá ujednání byla kryta podpisem žalovaného.

Z přehledu splátek a ze zprávy klienta ke dni 19.3.2015 bylo zjištěno, že dlužníkem mělo být ve splátkách 1-15 splatných od 10.11.2014 do 16.2.2015 (tj. týdny 46/2014 až 08/2015) zaplacené celkem 4.500,--Kč, a tato částka rovněž byla uhrazena, a to od 3.11.2014 do 21.2.2015. Před zesplatněním dne 4.3.2015 nebyly uhrazeny pouze dvě splátky splatné dne 23.2.2015 a 3.2.2015 (splátky 16 a 17). Splátka 18. měla být uhrazena až 9.3.2015. Každá týdenní splátka 300,--Kč v sobě obsahovala odměnu za hotovostní inkaso 100,--Kč.

Z žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky dne 2.11.2014.

Z formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno následující. Jako strop úvěrového rámce byla uvedena částka 10.000,--Kč. Byla nabídnuta bezhotovostní varianta, která představovala poskytnutí peněz převodem na účet zákazníka do 14 dnů od podpisu smlouvy, a dále hotovostní varianta, kdy k poskytnutí zápůjčky došlo v hotovosti hned při podpisu smlouvy. Ve formuláři je zaškrtnuta hotovostní varianta. U doby trvání úvěru je ze dvou variant, tj. 45 či 60 týdnů, zaškrtnuto 60 týdnů. Dále je uvedeno, že v případě hotovostní varianty bude kromě jistiny a úroků součástí týdenní platby i část odměny za hotovostní inkaso. Výslovně bylo uvedeno, že v případě, kdy bude zvoleno inkaso plateb v hotovosti (hotovostní varianta) , bud zákazník povinen zaplatit další odměnu ve výši 6.000,--Kč. Celková poskytnutá částka 10.000,--Kč s úroky 2.000,--Kč a odměnou za hotovostní variantu 6.000,--Kč, tj. celkem 18.000,--Kč mělo pak být hrazeno v 60 týdenní splátkách po 300,--Kč. Tyto informace jsou podepsáno dlužníkem s datem 2.11.2014. Z daného formuláře je tak patrné, že hotovostní varianta, kdy dlužníkovi měly být peníze poskytnuty v hotovosti ihned při podpisu smlouvy (a neměl tedy čekat 14 dnů na bezhotovostní převod), v sobě současně obsahovala to, že hotovostně bude zápůjčka splácena v domácnosti dlužníka (hotovostní inkaso). Tj. při volbě hotovostního poskytnutí zápůjčky se automaticky sjednávalo hotovostní splacení zápůjčky s nutností uhradit odměnu 6.000,--Kč. Formulář tedy neumožnoval zvolit variantu hotovostního poskytnutí půjčky při podpisu smlouvy současně s tím, že by dlužníkovi bylo umožněno hradit splátky jinak než týdenním hotovostním inkasem a neplatit tudíž s tím spojenou odměnu.

Z vlastní činnosti je pak soudu známo, že žalobce se opakovaně se svými pohledávkami přihlašuje do insolvenčních řízení. Jen za období od 1.1.2015 do 10.12.2015 se do insolvenčních řízení vedených jen v senátu 60 zdejšího soudu přihlásil ve 32 případech a vždy byl uplatněn nárok na nedoplatek odměny za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso je tedy vůči dlužníkům v zásadě vždy uplatňována s tím, že byla dobrovolně dlužníky požadována. Výše této odměny není jednotná a často se pohybuje okolo 60 % poskytnuté částky. Jedná se o tato řízení: spisová značka spisová značka 1 60 INS 25448 2015 17 60 INS 8612 2015 2 60 INS 25286 2015 18 60 INS 6767 2015 3 60 INS 23933 2015 19 60 INS 6709 2015 4 60 INS 22984 2015 20 60 INS 6576 2015 5 60 INS 19574 2015 21 60 INS 4245 2015 6 60 INS 18849 2015 22 60 INS 3794 2015 7 60 INS 18324 2015 23 60 INS 2619 2015 8 60 INS 17762 2015 24 60 INS 2319 2015 9 60 INS 17647 2015 25 60 INS 1954 2015 10 60 INS 17148 2015 26 60 INS 33726 2014 11 60 INS 16700 2015 27 60 INS 16132 2014 12 60 INS 15976 2015 28 60 INS 35397 2013 13 60 INS 11849 2015 29 60 INS 5655 2015 14 60 INS 11227 2015 30 60 INS 5615 2015 15 60 INS 8939 2015 31 60 INS 5280 2015 16 60 INS 8806 2015 32 60 INS 33899 2014

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 419 NOZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 a 2 NOZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Podle § 2390 NOZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 NOZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2394 NOZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. NOZ. Žalobce ji uzavíral jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 a násl. NOZ.

Žalobce smlouvou o zápůjčce poskytl žalovanému jistinu 10.000,--Kč a má nárok na to, aby mu tato částka byla vrácena. Dle tvrzení žalobce bylo celkem zaplaceno 4.500,--Kč a na jistinu z toho započetl 2.164,64 Kč. Zbývající část jistiny 7.835,36 Kč byla přihlášena jako dílčí pohledávka 1 a byla v celém rozsahu zjištěna. Soud dále považuje za přiměřený úrok sjednaný ve výši 2.000,--Kč. Zápůjčka byla poskytnuta na dobu cca jednoho roku (tj. 60 týdnů) a roční zisk žalobce ve výši 20 % poskytnuté jistiny nepovažuje soud za nepřiměřený. Na tuto částku pak žalobce započetl celkem 835,36 Kč a zbývající část ve výši 1.164,64 Kč přihlásil jako dílčí pohledávku 3. Žalobce má na neuhrazené úroky nárok nikoli z titulu smluvní pokuty, ale z titulu povinnosti vydlužitele uhradit nejen poskytnutou jistinu ale i sjednané úroky. Tento postup pak není v rozporu s § 170 písm. a) a b) IZ, neboť nemůže jít k tíži věřitele (zapůjčitele), že dlužník v průběhu splácení zápůjčky podal na sebe insolvenční návrh a že jistinu a úroky v celém rozsahu nezaplatil. Nelze připustit závěr, že pokud dlužník na sebe podá insolvenční návrh před splatností první splátky, měl by věřitel mít nárok pouze na jistinu a neměl by mít nárok na žádné úroky, byť by byly sjednány v přiměřené výši.

Soud má dále za to, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso ve výši 6.000,--Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 NOZ a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 NOZ. Tato částka představuje 60 % ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků by pak zisk žalobce měl činit cca 80 % poskytnuté částky ročně. Soud takto sjednaný zisk na straně zapůjčitele ve spotřebitelských smlouvách považuje za nepřiměřený. Jak již bylo shora uvedeno, formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky. Je nutné zohlednit rovněž to, že dlužníkům je v podstatě dáno na výběr buď poskytnutí peněz na účet do 14 dnů od podpisu smlouvy nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. O tomto pak svědčí mimo jiné to, že u všech dlužníků, k nimž si žalobce své pohledávky přihlásil ve shora uvedených 32 řízeních, byla sjednána odměna za hotovostní inkaso a byla v přihlášce rovněž požadována. V tomto konkrétním případě pak z týdenní splátky 300,--Kč celých 100,--Kč (jedna třetina) mělo být použito na odměnu za hotovostní inkaso. Argumentoval-li žalobce, že s hotovostním inkasem měl spojené náklady, pak je nutno zdůraznit, že je to právě žalobce, kdo ve formulářích tuto možnost nabízel a je to rovněž žalobce, kdo stanovuje, že splátky musejí být hrazeny týdenně a spotřebiteli nedává jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Nutností týdenního dojíždění do domácnosti dlužník pak sám žalobce zbytečně navyšoval cenu zápůjčky a nepočínal si s péčí řádného hospodáře. V daném případě pak tato služba byla poskytována pouze po dobu 15 splátek (tj. do zahájení insolvenčního řízení a zesplatnění zápůjčky), tj. náklady mohly činit maximálně 1.500,--Kč, a pokud by se jednalo o měsíční splátky (tj. jednou za 4 týdny), pak by se jednalo o náklady za cca 4 splátky, tj. 400,--Kč. Žalobce však požadoval několikanásobně více. Ujednání o odměně za hotovostní inkaso je tedy neplatné.

V daném případě pak dle tvrzení žalobce došlo k zesplatnění dle bodu N smlouvy ke dni 4.3.2015, tj. ke dni zahájení insolvenčního řízení. K zesplatnění nemohlo dojít v důsledku tzv. kvalifikovaného prodlení (tj. prodlení s více než dvěma splátkami či s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce), neboť ke dni 4.3.2015 byl dlužník v prodlení teprve se dvěma splátkami (16. a 17.) a 18. splátka měla být splatná až dne 9.3.2015. Poslední splátka pak byla uhrazena dne 21.2.2015 a do dne zesplatnění neuplynuly tři měsíce. Je tedy zřejmé, že k zesplatnění došlo v důsledku zahájení insolvenčního řízení. Sjednání smluvní pokuty v důsledku zahájení insolvenčního řízení je však neplatné. Z § 2048 NOZ jasně plyne, že smluvní pokuta může být sjednána pro případ porušení povinností některé ze stran smlouvy. Podání insolvenčního návrhu však není porušení povinností dlužníka. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je pak procesním právem dlužníka, které je mu přiznáno právním řádem. Využití tohoto práva pak nemůže být současně porušením smluvní povinnosti. Navíc ujednání o smluvní pokutě v důsledku zahájení insolvenčního řízení nijak nezohledňuje, že insolvenční řízení může být zahájeno i k návrhu věřitele, přičemž takovýto insolvenční návrh může být odmítnut či zamítnut. Ze smluvních ujednání ale plyne, že i takto zahájené insolvenční řízení by mělo mít za následek zesplatnění úvěru a povinnost uhradit smluvní pokutu. Z tohoto důvodu je pak ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši nesplacené části odměny za hotovostní inkaso z důvodu zahájení insolvenčního řízení neplatné, a rovněž z těchto důvodu nebyl nárok na doplatek této odměny žalobci přiznán.

Žalobce má tedy nárok na vrácení jistiny 10.000,--Kč a na zisk ve výši sjednaných úroků 2.000,--Kč, tj. celkem 12.000,--Kč. Dlužník již uhradil částku 4.500,--Kč a současně má na dílčí pohledávce 1 zjištěnu částku 7.835,36 Kč, tj. 12.335,36 Kč. Za této situace tedy soud již žalobci nepřiznával nárok na žádné další pohledávky. S ohledem na to, že odměna za hotovostní inkaso a smluvní pokuty byly sjednány neplatně, nemohla žádná část ze zaplacených 4.500,--Kč být započtena na částku 6.000,--Kč, na níž nevznikl nárok.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nebyl se svojí žalobou úspěšný a je povinen zaplatit žalovaným náklady řízení. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu zvýšená o zastupování dvou žalovaných částku 4.960,--Kč za jeden úkon právní služby (tj. za každého žalovaného ve výši 80 % z 3.100,--Kč). Soud přiznal žalovanému odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání), tedy 14.880,--Kč, k tomu je nutno přičíst třu paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,--Kč, dále náhradu za ztrátu času za šest půlhodin po 100,--Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 600,--Kč, a dále cestovné za cestu na jednání z České Třebové do Pardubic a zpět v délce 144 km osobním vozem Volvo S80, reg.zn. 3E6 2003 při spotřebě dle technického průkazu 12 l na 100 km, vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 35,90 Kč (vyhl. č. 328/2014 Sb.) a sazbě základní náhrady ve výši 3,70 za 1 km, celkem jízdné ve výši 1.153,--Kč. Celkem tedy náklady 17.533,--Kč, což po připočtení 21 % DPH ve výši 3.682,--Kč, činí dohromady 21.215,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 11. prosince 2015 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová