KSPA 60 INS 30255/2014-C1-3
Č.j.: KSPA 60 INS 30255/2014-C1-3 60 ICm 2361/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: VPI CZ, v.o.s., Sokolovská 5/49, 186 00, Praha 8 (insolvenční správce dlužníka Jiřího Kábely, rč: 531113/020, IČ 10478418), zast. JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Resslova 1253, 500 02, Hradec Králové, proti žalovanému: Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, 225 08, Praha 5-Smíchov, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá vůči dlužníkovi Jiřímu Kábelovi, rč: 531113/020, IČ 10478418, následující pohledávky: -dílčí pohledávku 1 ve výši 39.840,--Kč, -dílčí pohledávku 2 ve výši 102.488,--Kč, -dílčí pohledávku 11 ve výši 7.670,21 Kč, -dílčí pohledávku 12 ve výši 20.935,--Kč, -dílčí pohledávku 13 ve výši 20.651,--Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.342,--Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Milana Jelínka, advokáta se sídlem Resslova 1253, 500 02, Hradec Králové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužníkovi pohledávky blíže specifikované ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že tyto pohledávky popřel z důvodu promlčení dle § 18 zákona č. 589/1992 Sb. Přihláška pohledávky byla doručena dne 27.3.2015 a pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím přede dnem

27.3.2005 jsou tedy promlčeny. Zmíněné pohledávky pak byly přiznány platebními výměry či výkazy nedoplatků s právní moci ze dne 17.3.1998, 16.6.2004, 29.7.1999, 26.10.1999 a 16.2.2000.

Z vyjádření žalovaného vyplynulo, že pohledávky 1, 11, 12 a 13 byly přiznány vykonatelnými rozhodnutími s právní mocí dne 17.3.1998, 29.7.1999, 26.10.1999 a 16.2.2000. K těmto pohledávkám bylo zřízeno soudcovské zástavní právo s právní mocí dne 14.9.2000. Pohledávka 2 byla přiznána vykonatelným rozhodnutím s právní mocí dne 16.6.2004. K zajištěné této pohledávky bylo zřízeno soudcovské zástavní právo s právní mocí dne 18.2.2005. Podání návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva má z hlediska promlčení stejné právní účinky jako uplatnění práva u soudu či jiného orgánu a staví se tak běh promlčecí doby. Zástavní právo pak u všech popřených pohledávek bylo řádně zřízeno a nadále trvá.

Žalobce v replice zpochybňoval názor žalovaného, že existující soudcovské zástavní právo je trvajícím výkonem rozhodnutí. Zřízením soudcovského zástavního práva se vykonávací řízení končí. Promlčecí doba se přerušila a počal běžet od počátku dnem nabytí právní moci příslušného rozhodnutí soudu o zřízení soudcovského zástavního práva. Je nesporné, že pohledávky č. 1, 11, 12 a 13 byly zajištěny zástavním právem soudcovským s právní mocí dne 14.9.2000 a že pohledávka č. 2 soudcovským zástavním právem s právní mocí dne 5.1.2005. Promlčecí doby tedy skončily dne 14.9.2010, resp. 18.2.2015, avšak přihláška pohledávky byl podána teprve dne 27.3.2015.

Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s dovětkem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. Soud proto dle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl bez jednání.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka byla žalujícím správcem popřena při přezkumném jednání dne 2.6.2015 a žaloba byla soudu doručena dne 10.6.2015, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníka byl zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (-A-9), účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 25.2.2015.

Z přihlášek pohledávek žalovaného plyne, že si včas přihlásil mimo jiné tyto vykonatelné a zajištěné pohledávky (ve výších po případných částečných úhradách): -dílčí pohledávka 1 ve výši 39.840,--Kč (jistina 52,--Kč a penále dle § 20 zákona č. 589/1992 Sb. ve výši 39.788,--Kč), jako doplatek pojistného 1993-1996 a penále z doplatků a ze záloh pojistného 1993-1997, pohledávka byla přiznána platebním výměrem č. 47/97/OSVČ, -dílčí pohledávka 2 ve výši 102.488,--Kč, celé jako penále dle § 20 zákona č. 589/1992 Sb. za roky 1993-2004, pohledávka byla přiznána platebním výměrem č. 10/04/OSVČ/PV, -dílčí pohledávka 11 ve výši 7.670,21 Kč (jistina 6.978,21 Kč a penále dle § 20 zákona č. 589/1992 Sb. ve výši 692,--Kč), jako dlužné pojistné a penále, pohledávka byla přiznána výkazem nedoplatků č. 4681/99,

-dílčí pohledávka 12 ve výši 20.935,--Kč (jistina 19.176,--Kč a penále dle § 20 zákona č. 589/1992 Sb. ve výši 1.759,--Kč), jako dlužné pojistné a penále, pohledávka byla přiznána výkazem nedoplatků č. 5176/99, -dílčí pohledávka 13 ve výši 20.651,--Kč (jistina 18.156,--Kč a penále dle § 20 zákona č. 589/1992 Sb. ve výši 2.495,--Kč), jako dlužné pojistné a penále, pohledávka byla přiznána výkazem nedoplatků č. 1853/00.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu plyne, že žalobce zmíněné pohledávky v celém rozsahu popřel z důvodu promlčení.

Z platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení v Chrudimi (dále jen OSSZ ) č. 47/97/OSVČ ze dne 19.12.1997 (vztahujícího se k pohledávce 1) soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo uhradit dlužné pojistné, zálohy na pojistné a penále celkem ve výši 80.413,--Kč. Právní moci dne 17.3.1998.

Z platebního výměru OSSZ č. 10/04/OSVČ/PV ze dne 24.5.2004 (vztahujícího se k pohledávce 2) soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo uhradit dlužné pojistné a penále celkem ve výši 113.864,--Kč. Právní moci dne 16.6.2004.

Z výkazu nedoplatků OSSZ č. 4681/99 ze dne 12.7.1999 (vztahujícího se k pohledávce 11) soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo uhradit dlužné pojistné a penále celkem ve výši 10.654,--Kč. Právní moci dne 29.7.1999.

Z výkazu nedoplatků OSSZ č. 5176/99 ze dne 15.10.1999 (vztahujícího se k pohledávce 12) soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo uhradit dlužné pojistné a penále celkem ve výši 20.935,--Kč. Právní moci dne 26.10.1999.

Z výkazu nedoplatků OSSZ č. 1853/00 ze dne 3.2.2000 (vztahujícího se k pohledávce 13) soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo uhradit dlužné pojistné a penále celkem ve výši 20.651,--Kč. Právní moci dne 16.2.2000.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Chrudimi zn. 5 E 2795/2000 bylo zjištěno následující. Návrh na zřízení soudcovského zástavního práva byl podán dne 3.7.2000. Usnesením č.j. E 2795/2000-16 ze dne 25.7.2000, právní moc dne 14.9.2000, bylo podle platebního výměru č. 47/97/OSVČ, a výkazů nedoplatků č. 4681/99, č. 5176/99 a č. 1853/00 (dílčí pohledávky 1, 11, 12 a 13), nařízeno soudcovské zástavní právo k nemovitostem na listu vlastnictví č. 615 v kat. úz. Ronov nad Doubravou.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Chrudimi zn. 5 E 5173/2004 bylo zjištěno následující. Návrh na zřízení soudcovského zástavního práva byl podán dne 22.12.2004. Usnesením č.j. 5 E 5173/2004-8 ze dne 5.1.2005, právní moc dne 18.2.2005, bylo podle platebního výměru č. 10/04/OSVČ/PV (dílčí pohledávka 2), nařízeno soudcovské zástavní právo k nemovitostem na listu vlastnictví č. 615 v kat. úz. Ronov nad Doubravou.

Z pěti rozhodnutí OSSZ vždy ze dne 16.6.2014, právní moc vždy dne 9.7.2014, soud zjistil, že k zajištění pohledávek plynoucích z platebního výměru č. 47/97/OSVČ (pohledávka 1) a č. 10/04/OSVČ/PV (pohledávka 2), a dále z výkazů nedoplatků č. 4681/99 (pohledávka 11), č.5176/99 (pohledávka 12) a č. 1853/00 (pohledávka č. 13), bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem na listu vlastnictví č. 83 v kat. úz. Ronov nad Doubravou.

Podle § 18 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. ve znění do 31.12.2008 právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Podle odst. 2 právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Novelou účinnou od 1.1.2009 byla do odstavce 2) přidána věta druhá ve znění Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu .

Podle § 20 odst. 9 zákona č. 589/1992 Sb. pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, jeho vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

Podle § 104i odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. okresní správa sociálního zabezpečení může k zajištění vykonatelné pohledávky na pojistném a penále zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku plátce pojistného, který má dluh na pojistném nebo penále (dále jen "dlužník"), za podmínek stanovených občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Soud při právním hodnocení vycházel rovněž z usnesení Nejvyššího sodu sp.zn. 20 Cdo 2270/2008, z dne 27.5.2010, kde byly vysloveny názory, že institut zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech je kladen na roveň ostatním způsobům výkonu rozhodnutí. Jestliže lze soudcovské zástavní právo zřídit nařízením výkonu rozhodnutí, lze i tímto gramatickým výkladem dovozovat, že zákonodárce měl na mysli zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech vytvořit další způsob výkonu rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že-má-li z hlediska promlčení stejné právní účinky jako uplatnění práva u soudu či jiného orgánu (§ 112 věta první občanského zákoníku) i návrh na výkon rozhodnutí, jímž se oprávněný domáhá výkonu rozhodnutí, kterým mu bylo přiznáno právo (§ 112 věta druhá občanského zákoníku)-není důvodu, aby se podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí tímto způsobem, tedy zřízením soudcovského práva, nestavěl běh promlčecí doby jen proto, že tento způsob výkonu nemá sám o sobě za následek uspokojení vymáhané pohledávky, nýbrž pouze její zajištění. Stavením běhu promlčecí doby podle § 112 občanského zákoníku se původní doba přetrhuje a počíná běžet lhůta nová. Právní mocí usnesení o nařízení výkonu zřízením soudcovského práva je řízení o výkon rozhodnutí skončeno (Kurka V., Drápal L., výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, s. 666) a není jej tudíž namístě zastavovat.

Představuje-li pak zřízení soudcovského zástavního práva jen zajištění vymáhané pohledávky a další provedení výkonu rozhodnutí tak nepřichází v úvahu, je pravomocným nařízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech řízení o výkon rozhodnutí skončeno (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 305/2009 ze dne 31.5.2011).

V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4337/2013 ze dne 27.3.2014 byl vysloven názor, že při absenci bližší úpravy promlčení v ustanovení § 16 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění před 1. 1. 2008 je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení § 100 až 114 občanského zákoníku jakožto obecného předpisu upravujícího institut promlčení. To platí i ohledně běhu promlčecí lhůty; protože ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. v rozhodném znění pro vymáhání pojistného neobsahuje v tomto směru (na rozdíl od odstavce 1 u promlčení práva předepsat dlužné pojistné) zvláštní úpravu, je třeba použít ustanovení § 112 větu druhou občanského zákoníku o stavení běhu promlčecí doby v případě řádného pokračování v zahájeném řízení. Toto rozhodnutí se sice vztahovalo k promlčení pojistného na zdravotní pojištění dle § 16 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění do 31.12.2007, avšak zmíněná úprava byla shodná jako úprava promlčení pojistného za sociální zabezpečení dle § 18 zákona č. 589/1992 Sb. ve znění do 31.12.2008 a citovaný právní názor lze použít i pro danou věc.

V daném případě byly popřené pohledávky 1, 2, 11, 12 a 13 přiznány pravomocnými rozhodnutími (platebními výměry či výkazy nedoplatků) s právní mocí dne 17.3.1998, 16.6.2004, 29.7.1999, 26.10.1999 a 16.2.2000 a desetiletá promlčecí doba dle § 18 zákona č. 589/1992 Sb. uplynula u všech pohledávek od 17.3.2008 do 16.6.2014. Před uplynutím promlčecí doby žalovaný podal návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. U pohledávek 1, 11, 12 a 13 bylo řízení zahájeno dne 3.7.2000 a pravomocně bylo soudcovské zástavní právo zřízeno dne 14.9.2000 (sp.zn. 5 E 2795/2000 u Okresního soudu v Chrudimi). U pohledávky 2 bylo řízení zahájeno dne 22.12.2004 a pravomocně bylo soudcovské zástavní právo zřízeno dne 18.2.2005 (sp.zn. 5 E 5173/2004 u Okresního soudu v Chrudimi). Jak vyplývá ze shora uvedených rozhodnutí, tak pravomocným nařízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech bylo řízení o výkon rozhodnutí skončeno. Právní moci usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva pak došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 112 občanského zákoníku, došlo k přetržení původní doby a začala běžet nová desetiletá doba od právní moci usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva. Pohledávky 1, 11, 12 a 13 se pak promlčely dne 14.9.2010 a pohledávka 2 se promlčela 18.2.2015. Přihláška pohledávky však byla insolvenčnímu soudu doručena až dne 27.3.2015, tedy po uplynutí promlčecí doby. Nelze dospět k závěru, že by se zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech promlčecí doba prodlužovala do nekonečna, resp. do doby zániku takto zřízeného zástavního práva. Tento závěr z právní úpravy nevyplývá. Úprava promlčení pojistného na sociální zabezpečení pak ani neobsahuje takovou úpravu, jaká je uvedena v § 160 odst. 6 daňového řádu, tedy že je-li nedoplatek zajištěn zástavním právem, které se zapisuje do příslušného veřejného registru, zaniká právo vybrat a vymáhat nedoplatek uplynutím 30 let po tomto zápisu. Žalovaný pak měl dostatek času (10 let od zřízení soudcovského zástavního práva), aby zřízené zástavní právo realizoval a uspokojil svoji pohledávku. V dané věci je pak bezpředmětné, že samotná OSSZ dle § 104i odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. zřídila svými rozhodnutími s právní mocí dne 9.7.2014 zástavní právo k zajištění těchto pohledávek na dalších nemovitostech. Jednak následek stavení a přetržení promlčecí doby nastává pouze u výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva a dále u pohledávek 1, 11, 12 a 13 došlo ke zřízení zástavního práva rozhodnutími OSSZ až v době, kdy tyto pohledávky byly promlčena. Zřízení zástavního práva rozhodnutími OSSZ k promlčeným pohledávkám pak nemůže mít již žádný vliv na běh promlčecí doby.

Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že popřené pohledávky 1, 2, 11, 12 a 13 jsou promlčeny a jejích popření ze strany insolvenčního správce bylo důvodné. Soud proto žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl se svojí žalobou úspěšný a žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalobci odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a replika ze dne 1.10.2015), tedy 9.300,--Kč, k tomu je nutno přičíst tři paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,--Kč, a dále 21 % DPH ve výši 2.142,--Kč. Náklady řízení tak celkem činí 12.342,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 27. listopadu 2015 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová