KSPA 60 INS 1569/2016-C1-5
Č.j. KSPA 60 INS 1569/2016-C1-5 (60 ICm 2020/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: AB 5 B.V., Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemsko, reg. č. 34192873, zast. Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem se sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2, proti žalovanému: KONKURSNÍ v.o.s., Měsíčná 256/2, 460 02, Liberec (insolvenční správce dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , IČ 18836020), zast. JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Měsíčná 256/2, 460 02, Liberec 3, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má vůči dlužníkovi Jaroslavu Barešovi, anonymizovano , IČ 18836020, pohledávku ve výši 17.242,--Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal určení, že má vůči dlužníkovi Jaroslavu Barešovi, anonymizovano , IČ 18836020, pohledávku ve výši 129.590,19 Kč

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 6.253,--Kč, a to k rukám zástupce žalovaného JUDr. Rudolfa Vaňka, advokáta se sídlem Měsíčná 256/2, 460 02, Liberec 3, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že má vůči dlužníkovi pohledávku 1 ve výši 144.526,60 Kč a pohledávku 2 ve výši 2.305,59 Kč, celkem 146.832,19 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce Home Credit a.s. (dále též jen jako původní věřitel ) uzavřel s dlužníkem úvěrovou smlouvu č. 3803088695 dne 17.3.2008 a zavázal se mu poskytnout úvěr do výše úvěrového rámce 70.000,--Kč. Dlužník se zavázal úvěr s úrokem a poplatky hradit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z načerpané dlužné isir.justi ce.cz

částky. Dlužník úvěr čerpal od 28.9.2008 do 4.12.2011. Dlužník neuhradil 8 měsíčních splátek za měsíce 12/2011 až 7/2012 a původní věřitel úvěr dne 26.7.2012 zesplatnil. Rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 7.12.2012 a rozhodce JUDr. Roman Kuchat vydal rozhodčí nález, který nabyl právní moci dne 7.1.2013. Žalobce měl za to, že jeho pohledávka není promlčena a odkázal na řadu rozhodnutí soudů. Námitka promlčení je dle něj rovněž v rozporu s dobrými mravy, neboť nárok rozhodce byl uplatněn bez zbytečného odkladu. Jednalo by se o výrazný zásah do právní jistoty žalobce, pokud by jeho pohledávka i přes zahájené rozhodčí řízení byla shledána promlčenou z toho důvodu, že následně v judikatuře soudů převládl názor, že rozhodčí doložky sjednávané určitým způsobem jsou neplatné.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že tiskopis úvěrové smlouvy je psán tiskacím písmem různé velikosti, kdy podstatné údaje o právech a povinnostech dlužníka jsou psány nejmenším písmem o velikosti 5 typografických bodů. Ujednání o revolvingu spolu s úvěrovými podmínkami je absolutně neplatné z důvodu nečitelnosti a tedy nesrozumitelnosti. Jednotlivé poplatky a další platby nejsou uvedeny v úvěrových podmínkách ani v úvěrové smlouvě, ale jsou stanoveny v sazebníku poplatků. Ustanovení o smluvních pokutách včetně rozhodčí doložky jsou ukryty v hlavě 14 (závěrečná ustanovení). Jedná se o smlouvu inominátní, spotřebitelskou a poskytovatel musí dodržovat povinnosti dle § 4 zákona č. 321/2001 Sb. Pokud by úvěrové podmínky nebyly neplatné pro neurčitost, byla by úvěrové smlouva o revolvingu I a II neplatná pro nedostatek podstatných náležitostí. Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrových podmínek je čerpání úvěru nutno považovat za bezdůvodné obohacení a vzhledem k tomu, že naposledy byla čerpána částka dne 4.12.2011, jedná se o pohledávky promlčené. K rozporu námitky promlčení s dobrými mrvy uvedl, že sjednocující stanovisko velkého senátu Nejvyššího soudu ČR bylo vydáno 11.5.2011, avšak rozhodčí žaloba byl doručena rozhodci až dne 7.12.2012, tedy více než 1,5 roku po vydání citovaného sjednocujícího stanoviska.

Žalovaný se z jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho účasti (čl. 18). Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.

Žalobce při jednání uvedl, že důvody popření ve vyjádření žalovaného jsou změnou popěrného úkonu, odkázal na § 192 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona s tím, že závazné je stanovisko správce vyjádřené u přezkumného jednání. K velikosti písma a k formě odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu 60 ICm 1657/2013 a 60 ICm 2461/2013, včetně rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud správce měl za to, že nebyl doložen sazebník, jednalo se o odstranitelnou vadu dle § 188 odst. 2 IZ a měl věřitele vyzvat k případnému doplnění žaloby. K dotazu soudu zástupce žalobce sdělil, že uplatňovaná pohledávka nevyplývá z úvěrové smlouvy 3803088695, ale ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, která byla v jejím rámci sjednána s tím, že této smlouvě o revolvingovém úvěru byl přidělen variabilní symbol č. 5808429400. V žalobě je uvěrová smlouvy č. 3803088695 zmíněna z toho důvodu, že v jejím rámci byl revolvingový úvěr sjednán. Úrok a úrok za hotovostní transakce byl původně pouze jako běžný úrok z úvěru s tím, že od 1.1.2012 došlo k jeho rozlišení na úrok a na úrok za hotovostní transakce tak, jak plyne z přihlášky. Výše tohoto úroku činila 26,28%, což je jednak sazba plynoucí ze sazebníku, dále z rozhodčího nálezu a rovněž tomu odpovídá měsíční úroková sazba dle hlavy X. § 8 úvěrových podmínek. Tento běžný úrok z úvěru již byl zahrnut ve splátce ve výši 4% z půjčené částky, jak plyne z úvěrových podmínek. Pohledávka č. 2 ve výši 2.305,59 Kč představuje neuhrazené poplatky za výběr ATM, poplatky za výpisy z účtu, smluvní pokuty a sankční úroky tak, jak plyne z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Poplatky byly stanoveny v sazebníku a smluvní pokuty v úvěrových podmínkách. K tomu zástupce žalobce doplňuje, že úvěrové podmínky byly na druhé straně samotné úvěrové smlouvy. K dotazu soudu zástupce žalobce dále doplňuje, že částka 111.400,--Kč dle výpisu čerpání, splátek a úhrad představuje celou sumu, kterou dlužník na úvěr čerpal, tj. vybral z bankomatu nebo platil kartou. Celkem dlužník uhradil 94.158,--Kč, z čehož na jistinu bylo použito 42.983,61 Kč a další částky na částečné uhrazení ostatních položek tak, jak plyne z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Úvěrový rámec revolvingového úvěru byl původně 40.000,--Kč a dlužník následně požádal o zvýšení na 70.000,--Kč.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce (přihlášena jako nevykonatelná) byla popřena při přezkumném jednání dne 10.5.2016, u nějž nebyl žalobce přítomen. Žaloba pak byla doručena soudu dne 6.6.2016, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 198 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníka byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (-A-10).

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce si přihlásil dvě nevykonatelné a nezajištěné pohledávky. Pohledávku 1 ve výši 144.526,60 Kč jako jistinu 68.416,39 Kč a příslušenství 76.110,21 Kč. K pohledávce uvedl, že s dlužníkem byla uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. 5808429400 a že úvěr byl zesplatněn ke dni 26.7.2012. Příslušenství označované jako úrok a úrok za hotovostní transakce tvoří celkovou výši úroku. Úrok za hotovostní transakce je s účinnosti od 1.1.2012 účtován z části jistiny čerpané prostřednictvím výběru z bankomatu, úrok je od tohoto data počítán z jistiny čerpané formou bezhotovostních plateb. Pohledávka 2 je přihlášena ve výši 2.305,59 Kč a představuje jednorázové smluvní pokuty a poplatky. Dále věřitel uvedl, že pohledávka není promlčena, neboť ve věci byl vydán rozhodčí nález. Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru se stala platnou okamžikem podpisu úvěrové smlouvy č. 3803088695 s účinností odloženou ke dni splnění podmínek předvídaných úvěrovými podmínkami. Vzhledem k tomu, že došlo ke splnění podmínek, byla dlužníkovi zaslána úvěrové karta spolu s výzvou k její aktivaci obsahující sdělení variabilního symbolu 5808429400. Dlužník kartu aktivoval a jejím prostřednictvím čerpal revolvingový úvěr do výše sjednaného rámce. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu soud zjistil, že žalovaný popřel pravost celé přihlášené pohledávky 1 z důvodu promlčení a současně do výše 76.110,21 Kč z důvodu neplatnosti ujednání všeobecných úvěrových podmínek ve spotřebitelské smlouvě pro rozpor s dobrými mravy. Pohledávka 2 byla rovněž popřena co do pravosti v celé přihlášené výši z důvodu promlčení.

Z úvěrové smlouvy č. 3803088695 formulářového typu podepsané původním věřitelem dne 10.3.2008 a dlužníkem dne 17.3.2008 soud zjistil, že původní věřitel Home Credit a.s. poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 25.000,--Kč a dlužník se zavázal jej splácet v 24 splátkách po 1.545,--Kč. Z přihlášky pohledávky a z vyjádření žalobce však plyne, že z tohoto úvěru sporná pohledávka neplyne. Na formuláři úvěrové smlouvy bylo drobným písmem uvedeno, že nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky uvedené na rubu listiny (str. 1) a na samostatném listu (str. 2 a 3). Na formuláři je dále drobným písmem uvedeno, že klient a společnost Home Credit a.s. současné uzavírají smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru I a II s úvěrovým rámcem a s pravidelnými splátkami dle úvěrových podmínek. Žádné konkrétní parametry o uzavřeném revolvingovém úvěru na formuláři uvedeny nejsou. Tento formulář je dlužníkem podepsán. Sporná pohledávka pak má vyplývat právě z tako sjednaného revolvingového úvěru, jehož podstatné náležitosti jsou uvedeny až v úvěrových podmínkách. Úvěrové podmínky však dlužníkem podepsány nejsou. Parametry revolvingu I jsou vedeny v hlavě 9. a 10. podmínek a parametry revolvingu II v hlavě 13 podmínek. Tyto podmínky jsou psány drobným písmem. Např. v hlavě 9 je uvedeno, že klientovi vzniká právo na poskytnutí revolvingu do výše 15.000,--Kč s tím, že klient je oprávněn tento úvěrový rámec zvýšit. Klient se zavazuje zaplatit revolvingový úvěr včetně úroků. V hlavě 10 je uvedeno, že výše splátky činí 4 % z výše sjednaného rámce, splatnost je k 20. dni v měsíci a měsíční úroková sazba je stanovena jako součet základní úrokové sazby a odchylky ve výši 0,0 % s tím, že společnost je jednostranně a opakovaně oprávněna výši odchylky měnit. Základní úroková sazba je 2,22 % a poplatek za výpis je 27,--Kč. V úvěrových podmínkách bylo dále sjednáno, že klient je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání v případě, že se dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (hlava 7 § 3 písm. a)). Je-li z těchto důvodů klient povinen uhradit celý poskytnutý úvěr, je povinen uhradit současně také smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách (hlava 7 § 6). Smluvní strany se dohodly, že majetkové spory budou rozhodovány rozhodcem určeným JUDr. Radimem Kuchtou, a to ze seznamu rozhodců vedeného JUDr. Radimem Kuchtou, který je v seznamu rovněž uveden, a je oprávněn určit za rozhodce sám sebe (hlava 14 § 16). Pro případ prodlení s úhradou splátky delšího než 7 dní je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení (hlava 14 § 3). V hlavě 14 § 18 byly poskytnuty informace o smlouvách o finančních službách uzavíraných na dálku, a to v souladu s § 54b odst. 1-11 občanského zákoníku, a dále v § 19 informace o možnosti či nemožnosti odstoupit od smlouvy, o lhůtách k jeho uplatnění a o částkách, které mohou být po spotřebiteli požadovány, a to dle § 54c odst. 1 a 54c odst. 6 občanského zákoníku.

Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že úvěr č. 5808429400 začal být čerpán 28.9.2008. U jednotlivých splátek je uvedeno, jaká částka byla použita na jistinu, úrok, poplatky, případně na sankční úroky či smluvní pokuty. Nebyly uhrazeny splátky 57 až 64 (12/2011 až 7/2012) a úvěr byl zesplatněn dne 26.7.2012. Od 66. splátky (8/2012) je účtován pouze úrok za hotovostní transakce. Celkem dlužník čerpal částku 111.400,--Kč, k tomu žalobce připočetl úrok za hotovostní transakce 72.638,91 Kč, úrok 50.581,61 Kč, poplatky za výběr z ATM 2.740,--Kč, poplatky za výpis z účtu 1.546,--Kč, smluvní pokutu 1.646,88 Kč a sankční úroky 436,79 Kč, tedy celkem požadovaná částka 240.990,19 Kč. Na tuto částku dlužník uhradil celkem 94.158,--Kč, z čehož bylo 42.983,--Kč použito na úhradu jistiny a zbytek na částečnou úhradu ostatních výše uvedených položek. Na jistině tak zůstalo neuhrazeno 68.416,39 Kč (jistina dílčí pohledávky 1 dle přihlášky), na úroku za hotovostní transakce a na úroky celkem 76.110,21 Kč (příslušenství dílčí pohledávky 1 dle přihlášky) a na poplatcích, smluvních pokutách a sankčních úrocích celkem 2.305,59 Kč (dílčí pohledávka 2 dle přihlášky).

Ze žádosti o změnu výše úvěrového rámce ze dne 29.7.2009 soud zjistil, že dlužník požádal o zvýšení rámce z původních 40.000,--Kč na 70.000,--Kč.

Z předžalobní upomínky společnosti Home Credit a.s. adresované dlužníkovi ze dne 28.11.2012 soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobce (pod původním názvem PPF B1 B.V.).

Z rozhodčího nálezu sp.zn. PEC-PPF-DUO-KK-L 82/2012 ze dne 31.12.2012 (právní moc dne 7.1.2013) soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo uhradit žalobci částku 88.139,28 Kč, smluvní pokutu 1.855,59 Kč a úrok z úvěru ve výši 26,28 % ročně z částky 68.416,39 Kč od 6.12.2012 do zaplacení. Rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 7.12.2012. Přiznané částky vyplývají z navazujícího úvěrového vztahu 5808429400. Dlužník byl poučen o možnosti podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu u příslušného soudu.

Z příručky pro držitele premia karty Home Credit plyne, že její nedílnou součástí byl sazebník poplatků (čl. 23), kde bylo mimo jiné uvedeno, že měsíční poplatek za vedení účtu je 35,--Kč, měsíční úroková sazba 2,19 %, měsíční minimální splátka 4 % z dluhu, poplatek za výběr z bankomatu 1 % z vybrané částky, atd.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013-dále jen občanský zákoník) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle § 56 odst. občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 497 obchodního zákoníku (účinného do 31.12.2013-dále jen obchodní zákoník) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Soud předmětnou smlouvu č. 3803088695, v jejímž rámci mělo rovněž dojít k uzavření smlouvu o revolvingovém úvěru, posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, avšak současně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť původní věřitel ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník jako spotřebitel. Dlužník je sice ve formuláři smlouvy označen i slovy podnikatel a identifikačním číslem, ale stalo se tak pouze v rámci zjišťovaní údajů o příjmech klienta. Oba tyto údaje jsou uvedeny v části týkající se zaměstnání klienta (bod 21), kde podnikatel je uvedeno u zdroje příjmů a identifikační číslo v oblasti, kde mělo být vyplňováno IČ zaměstnavatele. Použitý formulář tak byl primárně určen na poskytování úvěru klientům v zaměstnaneckém poměru. Soudu je pak z vlastní činnosti známo, že se jedná o formulář a úvěrové podmínky, které byly původním věřitelem používány na sjednávání spotřebitelských

úvěrů s fyzickými osobami. Původní věřitel byl také obecně znám jako poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů. Z obsahu samotné úvěrové smlouvy č. 3803088695 ani z úvěrových podmínek neplyne, že by se jednalo o úvěr poskytnutý podnikateli v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Naopak v úvěrových podmínkách byl dlužník informován jako spotřebitel o smlouvách o finančních službách uzavíraných na dálku a dále o možnosti odstoupit jako spotřebitel od smlouvy, o lhůtách o částce, která po něm může být požadována, a to vše souladu s ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, konkrétně dle § 54b a 54c občanského zákoníku. S ohledem na tato zjištění je soud tohoto názoru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Ostatně ani v rozhodčím nálezu není dlužník označen identifikačním číslem, ani žalobce v přihlášce či v incidenční žalobě dlužníka identifikačním číslem neoznačoval.

Soud v dané věci sdílí stanovisko žalovaného, že v rámci úvěrové smlouvy č. 3803088695 nedošlo k platnému sjednání smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobce sice u přezkumu uvedl neplatnost ujednání úvěrových podmínek pouze u popření části dílčí pohledávky 1 dovýše 76.110,21 Kč, kdy u popření pravosti dílčích pohledávek 1 a 2 uvedl jako důvod promlčení. Ve vyjádření k žalobě pak neplatnost sjednání úvěrové smlouvy rozšířil i na popření pravosti celé přihlášené částky (pohledávky 1 a 2). Tento postup však není v rozporu s insolvenčním zákonem. Insolvenční správce může u nevykonatelné pohledávky rozšířit důvody popření nejen u přezkumného jednání, ale i v případném incidenčním sporu. v daném případě se nejedná o vykonatelnou pohledávku, pro které platí omezení dle § 199 odst. 3 IZ, tj. že v incidenční žalobě může správce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Obdobné ustanovení, které by se týkalo nevykonatelných pohledávek, v insolvenčním zákoně obsaženo není. Pro posouzení věci je podstatné, že správce u přezkumu popřel pravost celé přihlášené částky (in eventum pak do výše 76.110,21 Kč) a předmětem incidenčního sporu je tak celá přihlášená částka (pohledávky 1 a 2).

V samotném textu formuláře úvěrové smlouvy č. 3803088695, který dlužník podepsal, nebyly sjednány žádné parametry revolvingového úvěru, tj. nebyly řádně sjednány podstatné náležitosti úvěrové smlouvy. Není zde konkrétní ujednání o výši poskytnutého úvěru (či úvěrového rámce) o úrocích, o způsobu splácení (tj. četnost a splatnost splátek či celého úvěru atd.). V rámci spotřebitelského úvěru nelze revolvingový úvěr sjednat tím, že spotřebitel pouze podepíše obecné prohlášení, že se sjednává revolvingový úvěru, s tím, že jeho podpisem již nebudou kryty žádné podstatné parametry úvěru. Uvedení podstatných náležitostí úvěrové smlouvy pouze v úvěrových podmínkách, které dlužník nepodepsal, a které navíc obsahují tři strany drobného a hustě psaného textu, je nepřiměřených postupem vůči spotřebiteli. Takový postup a ujednání představují k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, kdy vzniká na straně spotřebitele nejistota, jaká práva a povinnost mu vůbec vznikají. Takové ujednání je pak neplatné pro rozpor s ochranou spotřebitele a pro rozpor s dobrými mravy dle § 56 ve spojení s § 39 občanského zákoníku.

Dospěla-li judikatura soudů k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013), tím spíše nemohou být ve všeobecných podmínkách, které spotřebitel nepodepsal, obsaženy podstatné náležitosti úvěrové smlouvy.

Mezi žalobcem a dlužníkem tak nebyla platně sjednání smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru a věřiteli nevznikl nárok na uhrazení úroků, sankčních úroků, smluvních pokut, poplatků příp. dalších plateb uvedených ať už v úvěrových podmínkách či v sazebníku. Vzhledem k tomu, že dlužník čerpal od žalobce finanční prostředky, je nutno tento vztah posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně dlužníka dle § 451 občanského zákoníku, neboť dlužník takto získal prospěch z neplatného právního úkonu a je povinností dlužníka tento majetkový prospěch vydat. Dlužník čerpal celkovou částku 111.400,--Kč, avšak současně uhradil částku 94.158,--Kč. Žalobce sice tuto částku použil na jistinu pouze částečně (ve výši 42.983,61 Kč) a zbytek použil na částečnou úhradu úroků, poplatků a smluvních pokut, avšak vzhledem k tomu, že žalobci nárok na zaplacení těchto částek nevznikl, je nutné celou dlužníkem zaplacenou částku započíst na neuhrazenou jistinu. Z jistiny tak zbývá uhradit částku 17.242,--Kč.

V daném případě se pak nejednalo o situaci, kdy by smlouva o revolvingovém úvěru platně sjednána byla, avšak nebyly by v ní jen obsaženy některé náležitosti dle § 4 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru ve znění účinném do 31.12.2010. V tomto případě nebyla smlouva vůbec platně uzavřena.

K námitce neplatnosti rozhodčího nálezu a promlčení nároku je nutno uvést následující. Úvěrové podmínky, kde byla rozhodčí doložka sjednána (hlava 14 § 16), nejsou dlužnicí podepsány a jsou psány drobným, hůře čitelným písmem. S ohledem na závěry přijaté Ústavním soudem v jeho nálezu sp.uzn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 proto soud dospěl k závěru, rozhodčí doložka je neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Dlužník nemohl očekávat, že v úvěrových podmínkách bude obsažena rozhodčí doložka, a její začlenění do úvěrových podmínek, tvořících součást smlouvy vypracované věřitelem, není poctivým jednáním ze strany věřitele-dodavatele vůči dlužníkovi jako spotřebiteli. Pohledávka je tedy nevykonatelná (tak byla i přihlášena).

Ani rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky však nelze bez dalšího považovat za nicotný právní akt. Soud zde vychází z právního názoru prezentovaného v rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 311/2014-55 ze dne 5.8.2014 (sp zn. řízení u soudu prvního stupně 60 ICm 2461/2013 v insolvenčním spise zn. KSPA 60 INS 31812/2012). Tam odvolací soud uzavřel, že z ustanovení rozhodčího řádu plyne, že je-li vydaný rozhodčí nález z nějakého důvodu vadný, je nutno jej odklidit cestou jeho zrušení, a to buď do tří měsíců od jeho doručení formou žaloby podanou dle § 31 a § 32 odst. 1 rozhodčího řádu, nebo stejnou žalobou podanou v rámci probíhajícího exekučního řízení v 30 denní lhůtě podle § 35 odst. 2 rozhodčího řádu. Je-li rozhodčí nález tímto způsobem zrušen, věřiteli se jeho hmotněprávní nárok nepromlčuje za předpokladu, že v 30 denní lhůtě podá u soudu žalobu (viz § 16 rozhodčího řádu). Jinými slovy, aby mohlo být o téže věci rozhodováno znovu mezi týmiž stranami, je nezbytné vadný rozhodčí nález zákonem předpokládaným způsobem odstranit. Nestane-li se tak, je rozhodčí nález vykonatelný, neboť má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Vzhledem k této vnitřní logice uvedeného zákona nelze prohlásit za nicotný právní akt rozhodčí nález, který byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, a jednalo se o spor, který byl arbitrovatelný (musí se jednat o majetkový spor a musí být možné o předmětu sporu uzavřít smír-viz § 2 odst. 1 a 2 rozhodčího řízení). Např. nicotným právním aktem by byl rozhodčí nález, kterým by bylo rozvedeno manželství. To však není případ zmíněných rozhodčích nálezů, které zavazovaly dlužníka k peněžitému plnění. Odvolací soud dále upozornil, že pokud by byly bez dalšího pokládány za právně nicotné rozhodčí nálezy, které vyhovují ustanovení § 2 odst. 1 a 2 rozhodčího řádu, nedošlo by ke stavení promlčecí lhůty nároků věřitelů dle § 16 ve spojení s § 35 odst. 2 a § 34 rozhodčího řádu, čímž by byli věřitelé výrazně poškozeni na svých právech, navíc postupem rozporným s rozhodčím řádem. Odvolací soud uzavřel, že je-li arbitrovatelný rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt.

V daném případě se pak jednalo o spor, který mohl být dle § 2 rozhodčího řádu rozhodován rozhodcem a nejedná se o nicotný rozhodčí nález (byť byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, který však nebyl odklizen postupem předvídaným rozhodčím řádem). Podání rozhodčí žaloby a vydání rozhodčího nálezu pak mělo za následek stavení promlčecí doby. Rozhodčí žaloba pak směřovala mimo jiné na zaplacení nedoplatku jistiny poskytnutého úvěru, což soud v tomto soudním řízení po právní stránce posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení. S ohledem na tyto závěry není námitka promlčení důvodná. Na daném nic nemění, že pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná, neboť žalobce v přihlášce zmiňoval, že byl ve věci vydán rozhodčí nález a pohledávka tak není promlčená.

Zde soud odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 29 ICdo 19/2015-111 ze dne 1.6.2016, kde Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák., tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu, prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Pokud by strany chtěly předejít promlčení nároku pro případ, že by rozhodčí doložka byla v budoucnu posouzena jako neplatná, musely by podat žalobu (v téže věci) u soudu, který by však takové řízení zastavil z důvodu litispendence . Dále Nejvyšší soud vyslovil názor, že závěr, že ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 403 obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je navíc v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 in fine zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, i k § 403 obch. zák. Toto ustanovení se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby. Navíc je třeba aplikovat i zásadu lex posterior derogat legi priori, neboť zákon o rozhodčím řízení byl přijat později než obchodní zákoník. Vzhledem k tomu, že se jedná o předpisy stejné právní síly, je nutno aplikovat úpravu pozdější, tedy zákon o rozhodčím řízení.

S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl pouze co do částky 17.242,--Kč, která představuje zbývající neuhrazenou část vyčerpané částky, a která tvoří část jistiny dílčí pohledávky 1. Věřiteli pak nevznikl nárok na úhradu zbývající jistiny a příslušenství z dílčí pohledávky 1 a současně mu nevznikl nárok na dílčí pohledávku 2, a to v celkové výši 129.590,19 Kč.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu byla částka 146.832,19 Kč, žalobce byl úspěšný ve 12 % a žalovaný byl úspěšný v 88 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve prospěch žalovaného je 76 %. Žalovaný má tedy nárok na 76 % nákladů řízení. Soud náhradu nákladů řízení přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 2 úkony právní služby

(převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě), tedy 6.200,--Kč, k tomu je nutno přičíst dvě paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600,--Kč, celkem tedy 6.800,--Kč. Z této částky pak 76 % činí 5.168,--Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 1.085,--Kč, celkem tedy 6.253,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 20. října 2016 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová