KSPA 59 INS 22578/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD CESKÉ REPUBLIKY KSPA 59 INS 22578/2012 29 NSČR 214/2016-P1-23

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců J UDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška V insolvenční Věci dlužníka Jiřího Filipa, narozeného 2. července 1950, bytem V Dlouhé Třebové, Niva 311, PSČ 561 17, vedené u Kraj ského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS 2257 8/2012, o přihlášce pohledávky věřitelky č. 1 Hany Kaplanové, narozené 11. února 1955, bytem v Dlouhé Třebové, Niva 141, PSČ 561 17, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2016, č. j. KSPA 59 INS 22578/2012, 2 VSPH 167/2016-P1-15, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodněnt

Usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. KSPA 59 INS 22578/2012-P1-6, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále jen insolvenční soud ), že pohledávky č. 1 a 2 věřitelky Hany Kaplanové ve Výši 10.300 Kč a ve Výši 813.105,83 Kč se pokládají za dodatečně zjištěné (body I. a II. výroku), určil, že se nepřihlíží kpřihlášce pohledávky č. 1 co do částky 5.130 Kč a k přihlášce pohledávky č. 2 co do částky 27.390 Kč (body III. a IV. výroku) a v tomto rozsahu se přihlášky pohledávek odmítají (body V. a VI. výroku). Dále určil, že právní mocí rozhodnutí končí co do částky 32.520 Kč účast této věřitelky v insolvenčním řízení (bod VII. výroku) a uložil insolvenčnímu správci, aby do upraveného seznamu přihlášených pohledávek zapsal změnu, k níž došlo na základě dodatečného zjištění pohledávek (bod VIII. výroku).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání dlužníka proti usnesení insolvenčního soudu, s tím, že v části směřující proti bodům I. až IV. a proti bodu VIII. výroku napadeného usnesení není odvolání přípustné, ve zbývajícím rozsahu pak dlužník není osobou oprávněnou podat odvolání [§ 218 písm. b) a písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )].

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání.

Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání dlužníka, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, ale podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost též pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 NSCR 36/2013, dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud proto dovolání dlužníka (přiléhavě poučeného o nepřípustnosti dovolání odvolacím soudem) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému Výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se Však doručuj e i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Jiří Z aváz al, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.