KSPA 59 INS 9071/2012-C1-9
Č.j.: KSPA 59 INS 9071/2012-C1-9 (59 ICm 2986/2012-18)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: Mgr. Tereza Vodičková, IČ 65907396, se sídlem Gorkého 2573, 530 02 Pardubice, insolvenční správce dlužníka: Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem Rudoltice 621, PSČ 561 25, proti žalovanému: CRS CREDIT Ltd. se sídlem 6 Bexley Square, Salford, Manchester M3 6 BZ, zast. Mgr. Jindřich Lev, advokát se sídlem Murmanská 1475/4, 100 00 Praha 10, o popření vykonatelných pohledávek,

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného vedená pod označením P5/2 není v popřené výši 52.910,-Kč po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 12. 10. 2012) se žalobce jako insolvenční správce domáhal určení, že dílčí vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vůči dlužníku Renátě anonymizovano , anonymizovano , bytem Rudoltice 621, PSČ 561 25 a vedená pod označením P5/2 ve výši 52.910 Kč není po právu.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku pod č. P5/2 ve výši 52.910,-Kč z titulu smluvní pokuty sjednané na základě exekutorského zápisu č.j. 145

EZ 54/2011 ze dne 27.11.2011 ve spojení s pokračováním exekutorského zápisu č.j. 145 EZ 119/2011 ze dne 21.12.2011.

Na přezkumném jednání konaném dne 12.9.2012 žalobce popřel pohledávku P5/2 co do její pravosti a výše zcela a následně vyvolal tento incidenční spor.

Jako důvod popření žalobce uvedl, že se jedná o smluvní pokutu, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, tedy neplatně. Smluvní sankci ve výši 370,-Kč denně považuje žalobce za nepřiměřenou, pohledávka byla navíc žalovanému postoupena jako úročená a tato měla dále narůstat o úroky ve výši 29% p.a.

K žalobnímu návrhu se žalovaný vyjádřil dne 21. 11. 2012 tak, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznává. Uvedl, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 370,-Kč denně tvoří 0,227 % jistiny, a tedy ji nepovažuje za nepřiměřenou. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR sp.zn. 33 Odo 810/2006, který dovodil, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % z uznaného dluhu (tj. z částky 115.500,-Kč) není s přihlédnutím k okolnostem daného případu nepřiměřená zajišťované povinnosti. K námitce žalobce ohledně dalšího úročení již úročené pohledávky žalovaný uvedl, že úroky ve výši 29 % p.a. byly v zápise sjednány pouze pro případ pravidelného hrazení splátek, vzhledem k následnému zesplatnění z důvodu prodlení již ale pohledávka úročena není.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 soud zjistil, že byla zveřejněna dne 16.4.2012 včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ust. § 110 IZ.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 59 INS 9071/2012-A-8 vyplývá, že dne 17.7.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Tereza Vodičková se sídlem Gorkého 2573, 530 02 Pardubice.

Z přihláškového spisu vedeného pod sp. zn. 59 INS 9071/2012-P5, resp. z přihlášky pohledávek věřitele č. 5 a jejích příloh bylo zjištěno, že přihláška byla soudu doručena dne 15.8.2012. Věřitel (žalovaný) přihlásil tři vykonatelné pohledávky v celkové výši 235.951,61 Kč, a to pohledávku P5/1 ve výši 162.905,61 Kč sestávající se z jistiny ve výši 143.167,30 Kč a úroku ve výši 19.738,31 Kč, pohledávku P5/2 ve výši 52.910,-Kč z titulu smluvní pokuty a pohledávku P5/3 ve výši 20.136,-Kč představující náhradu nákladů exekuce zahájené k vymožení výše uvedených pohledávek.

Z výpisu z obchodního rejstříku a plné moci jsou patrné rejstříkové údaje obchodní společnosti žalovaného a osoba oprávněná za společnost jednat.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 12.9.2012 vyplývá, že při něm insolvenční správce (žalobce) zcela popřel pohledávku P5/2 co do její pravosti a výše.

Dlužník uznal pohledávku zcela. Důvody popření správcem jsou shodné s odůvodněním žalobního návrhu a spočívají v tom, že se jedná o úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy.

Z exekutorského zápisu sepsaného pod č.j. 145 EZ 54/2011 ze dne 27.11.2011 ve spojení s pokračováním exekutorského zápisu č.j. 145 EZ 119/2011 ze dne 21.12.2011 soud zjistil, že na jeho základě se dlužník věřiteli zavázal uhradit částku 143.167,30 Kč, a to ve sjednaných splátkách spolu s úrokem ve výši 29 % p.a. počínaje dnem 27.11.2011. Pro případ prodlení byla sjednána pokuta ve výši 270,-Kč za každý den prodlení.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Žalobce jako důvod svého popěrného úkonu uvedl, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši, a tudíž odporuje dobrým mravům. Konkrétní výši, kterou by dle jeho názoru měla popřená pohledávka mít, správce neuvedl.

Insolvenční soud na základě ve spise obsažených důkazů zjistil, že pohledávka žalovaného byla přihlášena jako vykonatelná. Žalovaný vykonatelnost pohledávky doložil exekutorským zápisem sepsaným pod č.j. 145 EZ 54/2011 ze dne 27.11.2011 ve spojení s jeho pokračováním sepsaným pod č.j. 145 EZ 119/2011 ze dne 21.12.2011, který obsahuje doložku jeho přímé vykonatelnosti.

K posouzení vykonatelnosti exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti je nutno použít právní úpravy účinné v době jeho pořízení. Dle ustanovení § 78 písm. a) zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění platném do data 31.12.2012, exekutor sepíše na žádost exekutorský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Exekutorský zápis i jeho pokračování byly pořízeny v roce 2011, čili v době, kdy jej zákon za způsobilý exekuční, resp. přímo vykonatelný právní titul považoval, a tedy je nutno i na přihlášené pohledávky přiznané na jeho základě jako na vykonatelné pohlížet.

Insolvenční soud dále zkoumal, zda byl žalobce jako insolvenční správce zákonem vůbec oprávněn vykonatelnou pohledávku žalovaného popřít. Z ust. § 199 odst. 2 poslední věta IZ vyplývá, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. V daném případě, jak bylo shora uvedeno, žalovaný přihlásil vykonatelnou pohledávku, jejíž vykonatelnost doložil exekutorským zápisem sepsaným pod č.j. 145 EZ 54/2011 ze dne 27.11.2011 ve spojení s pokračováním exekutorského zápisu pod č.j. 145 EZ 119/2011 ze dne 21.12.2011 včetně doložky přímé vykonatelnosti. Proto lze dovodit, že žalobce, popřel-li vykonatelným exekutorským zápisem ztvrzený nárok věřitele, uplatnil s odkazem na Nález Ústavního soudu ze dne 29.3.2013 v popěrném úkonu jiné právní posouzení věci. Z tohoto důvodu, jak vyplývá z ustanovení § 199 odst. 2 poslední věta IZ, vykonatelnou pohledávku popřít nelze (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013).

Dále se soud zabýval otázkou zda popěrný úkon žalobce učiněný na přezkumném jednání dne 12.9.2012 má náležitosti požadované s insolvenčním zákonem. Jak ze shora uvedeného vyplývá, žalobce popřel přihlášku pohledávky žalovaného co do výše s odůvodněním, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši, a tudíž odporuje dobrým mravům. Při přezkumném jednání ani v podané žalobě však žalobce nesdělil žádnou konkrétní částku, o kterou se domnívá, že věřitel přihlásil pohledávku neprávem, přestože z ustanovení § 194 IZ vyplývá, že o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Z popření pohledávky provedeného žalobcem, jakož i z podané incidenční žaloby naopak vyplývá, že žalobce tuto povinnost nesplnil. Proto je třeba označit žalobcův popěrný úkon jako nicotný a nelze k němu přihlížet. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 147/2011 ze dne 23.1.2014).

Na základě výše podrobně rozvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného nebyla v popřené části přihlášena po právu, se zamítá.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 29. října 2014

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Havlová Iva