KSPA 59 INS 773/2011
_l' " l...-"I. ...J-UUUI HULU_U__TU

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedkyně Mgr. Markěty Hudečkově a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry jiříčkově v insolvenční věci dlužnice: Zdenka anonymizovano , anonymizovano bytem Zborovská 378, 533 41 Lázně Bohdaneč adresa pro doručování: Za Pivovarem 842, 533 41 Lázně Bohdaneč o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králově pobočka v Pardubicích ze dne 20. února 2018, č. j. KSPA 59 INS 773/2011 3 35, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králově-pobočka v Pardubicích ze dne 20. února 2018, ě. j. KSPA 59 INS 773/2011-B-35 se potvrzuje.

Odůvodněm':

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králově pobočka v Pardubicích zamítl návrh dlužnice Zdenky anonymizovano (dále jen dlužnice ) na osvobození od placení pohledávek věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihůelo, a placení pohledávek věřitelům, kteří svě pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku.

V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejměna uvedl, že usnesením ze dne 17. 7. 2017 (13-24) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice, schválil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně Mgr. Terezy Vodičkově (dále jen správkyněíf), zprostil správkyni funkce a neosvobodil dlužníci od placení pohledávek. Rozhodnutí o neosvobození dlužnice od placení pohledávek však bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017 (13 31), nebot o osvobození dlužnice nemělo být rozhodováno, jelikož dlužnice návrh na osvobození nepodala. Podáním ze dne 9. 10. 2017 dlužnice navrhla, aby byla ve smyslu 5 415 insolvenčního zákona (dále jen IZÚ osvobozena od placení pohledávek, když uvedla, že ze smlouvy o finančním plnění ze strany třetí osoby nebylo plněno z důvodu změny příjmů, a ke svěmn návrhu přiložila výplatní lístky poskytovatele daru Petra Vaňky (dále jen dárceíc), z nichž vyplývá, že v průběhu insolvenčního řízení dlužnice byla prováděna exekuce srážkami z dárcovy mzdy. Soud I. stupně citoval Š 412 odst. 1 IZ, Š 414 odst. 1 až 3 12 a &$ 415 IZ a konstatoval, že oddlužení dlužnice bylo usnesením ze dne 1. 4, 2011 (B ó) schváleno pouze s ohledem na předloženou smlouvu o důchodu, jíž se dárce zavázal poskytovat dlužníci částku 2 640 Kč měsíčně, nebot bez tohoto daru by příjmy dlužnice postačovaly na uhrazení pouze cca 28 % hodnoty zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Ze zprávy správkyně ze dne 16. 3. 2017 vyplynulo, že dlužnice v průběhu 60 měsíců schváleněho oddlužení plněním splátkověho kalendáře uhradila nezajištěným věřitelům 2142 % hodnoty jejich pohledávek, přičemž kromě nesplnění splátkového kalendáře dlužnice neuhradila taktěž pohledávku přiznanou směnečným platebním rozkazem č. j 54 Crn 34/2015 17. Soud I. stupně uzavřel, že plnění dlužnice zhruba odpovídá předpokládaným srážkám prováděným z její mzdy, pročež lze důvodně předpokládat, že dlužnice po celou dobu trvání splátkověho kalendáře hradila oddlužení pouze ze svěho příjmu a uzavření darovací smlouvy bylo pouze účelově, nebot? z ní nebylo nikdy plněno. K dlužníci učiněněmu zdůvodnění nedostatečného plnění konstatoval, že z doložených listin nevyplývá, že by k neplnění splátkověho kalendáře došlo nezaviněně, jelikož ze

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

_ LWJ-rd-p-uf LL'IL-l' fil. F!l I'VLJ.

4 VSPH 385/2018 mzdy dárce bylo nařízeno provádění srážek v důsledku jeho jednání, přičemž ze mzdových listů plyne, že srážky ze mzdy dárce byly prováděny nepravidelně, pročež není vysvětleno, z jakěho důvodu nebyla darovací smlouva plněna po celou dobu trvání schváleněho oddlužení. Dlužnice tedy neprokázala, že požadovaná hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, kterě nezavinila, jelikož přislíbený finanční dar ze strany dárce nebyl plněn od počátku trvání oddlužení a situace nebyla po celou dobu řízení dlužníci aktivně řešena. Dlužnice navíc řádně neplnila podmínky schváleněho oddlužení, když v době jeho trvání vytvářela dluhy (viz směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Hradci Králově pobočkou v Pardubicích, č. j 54 Cm 34/201547), což by vzhledem ktomu, že dlužnice neprokázala, že by tento splatný závazek zapravila, bylo důvodem pro zrušení schváleného oddlužení podle 5 418 odst. 1 písm. c) IZ. Poněvadž soud I. stupně neshledal dostatečně důvody, jež by ve smyslu $ 415 IZ odůvodi'iovaly přiznání osvobození dlužnice od placení pohledávek za stavu, kdy nezajištčným věřitelům bylo uhrazeno měně než 30 % jejich pohledávek, návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králově pobočka v Pardubicích podala dlužnice včasně odvolání (13-36), v němž navrhovala, aby je odvolací soud změnil tak, že ji od placení zbytku pohledávek osvoboď, nebo aby napadcně usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uváděla, že sice nedoplatila požadovanou hodnotu 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, nicměně se tak stalo v důsledku okolnosti, které nezavinila, když má současně za to, že by v případě řešení jejího úpadku konkursem byli věřitelě uspokojení z mnohem menšího procenta, nebot je nemajetná a nemá žádný majetek, který by mohl být zpeněžen. Nesouhlasila s tím, že by smlouva o důchodu byla předložena soudu I. stupně účelově, nebot? dárce se dostal do vážných finančních potíží, přičemž důvodem, že exekuce na jeho mzdu byla nařízena až za 2 roky, byla skutečnost, že si věřitel obstarával exekuční tituly. Doplnila, že chtěla všechny svě dluhy splatit, každý měsíc řádně platila a nesplnění minimální zákonně hranice uspokojení pohledávek svých věřitelů velmi lituje.

Vrchní soud v Praze podle Š 212 a 212a občanskěho soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) přezkoumal napadeně usnesení soudu I. stupně včetně řízení, kterě jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání (v souladu s S 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle 5 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleněho způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje takě na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří svě pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, kterě měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěněmu věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, kterě se v insolvenčním řízení neuspokojují (5 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Z citovaněho ustanovení vyplývá, že osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možně všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejměně 30 % hodnoty jejich pohledávek (Š 395 odst. 1 písm. b/ IZ), event. nejměně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (Š 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodne na nižším plnění (Š 392 odst. 1 písm. c/ IZ).

Podle Š 415 IZ je-li hodnota plnění, kterě při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelě, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle Š 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10, 11.

12.

13. 14. hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolnosti, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení Š 414 odst. 2 a 3 platí obdobně.

Uvedené ustanovení upravuje postup insolvenčního soudu v pHpadech, kdy by dlužníkovi nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle Š 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřitelům očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřeně tvrdé,

Pro osvobození dlužníka od placení pohledávek postupem podle Š 415 12 je pak zapotřebí, aby dlužník tvrdil a prokázal splnění dvou podmínek, a to že 1) požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolnosti, které nezavinil, a zároveň, že 2) částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem (tzv test konkursem).

K první podmínce (nezavinění dlužníka):

Ustanovení Š 415 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém pEpadě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník nezavinil nižší plnění svým věřitelům, tak je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Dlužníkovo zavinění (tzv. subjektivní předpoklad odpovědnosti) je třeba chápat jako psychický stav dlužníka k okolnostem, které způsobily uspokojení jeho věřitelů pod zákonnou (minimální) hranici. Podle přítomnosti rozumověho (intelektuálního) a volního (určovacího) prvku se tradičně rozlišuje mezi jednáním úmyslným a jednáním z nedbalosti. O úmysl přímý půjde tehdy, pokud dlužník věděl, že svým jednáním může způsobit nižší uspokojení svých věřitelů a také toho chtěl dosáhnout. O úmysl nepřímý půjde tehdy, pokud dlužník věděl, že svým jednáním může způsobit nižší uspokojení svých věřitelů v oddlužení, a byl s tímto následkem srozuměn pro případ, že nastane. V případě vědomě nedbalosti dlužník věděl, že svým jednáním může způsobit nižší uspokojení svých věřitelů, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ho nezpůsobí. V případě nedbalosti nevědomě dlužník nevěděl, že svým jednáním může způsobit nižší uspokojení svých věřitelů, ačkoli to podle okolností předvídat měl a mohl. Rozdíl v obou formách a stupních zavinění je v thomnosti rozumověho a volního prvku. Zatímco samo vymezení pojmu úmyslu a nedbalosti je převzato z trestního práva, pro účely insolvenčního práva je třeba vycházet z nevědomé nedbalosti (srov. domněnky nedbalosti v Š 2911 a S 2912 oz.), jelikož pouze ta se podle Š 415 IZ předpokládá; nelze ji tedy posuzovat z hlediska subjektivního (jak činí trestní právo), ale z hlediska objektivního. Insolvenční soud je tak nucen zkoumat, zda za konkrétní situace, která existovala v době probíhajícího oddlužení, byly dány důvody vedoucí ke vzniku schodku v plnění oddlužení, které by se jevily jako objektivní každému subjektu respektujícímu právní řád a dobré mravy. Vznikne-li schodek v plnění oddlužení, který nelze přičíst zavinění dlužnÉa, jedná se o náhodu (casus), Náhoda může být prostá či kvalifikovaná (neodvratitelná vis maior), např, živelní pohroma. Za náhodu se pak obecně neodpovídá (princip dominus).

K druhé podmínce (test konkursem):

Kvantitativní kritérium spočívající v tom, že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých nezajištěných pohledávek v oddlužení obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

15.

16.

-----'I_F'l .-._-.. 4.4.1 UIA IULJ-

4 VSPH 385/2018 dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, vychází z toho, že oddlužení musí být pro věřitele lepším tj. výnosnějším řešením úpadku dlužníka, než konkurs. Jde tedy o to porovnat v oddlužení již dosažený (reálný) výnos, kterého se dostalo nezajištěným věřitelům, s předpokládaným (hypotetickým) výnosem v konkursu, kdyby se realizovala celá majetková podstata, do níž jistě náleží těž postižitelná část příjmů dlužníka za období trvajícího konkursu (Š 206 IZ). Srovnání bude vycházet z ocenění hodnoty majetku, který by při řešení úpadku konkursem byl zahrnutý do majetkově podstaty a byl by v určitém čase zpeněžen. Ocenění majetku je povinen si zajistit dlužník tak, aby nebylo zpochybnitelné. Zcela jistě lze akceptovat ocenění provedené znalcem, příp. jiným kvalifikovaným způsobem, zejména ocenění provedené insolvenčním správcem (Š 219 IZ), z něhož lze též vycházet.

V daném případě odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že úpadek dlužnice byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře v období od jeho schválení (usnesení ze dne 1. 4. 2011 /B 6/) do vzetí na vědomí jeho splnění (usnesení ze dne 17. 7. 2017 /B 24/). Při schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře bylo kalkulováno s dalším příjmem dlužnice ze smlouvy o důchodu uzavřené dne 20. 4. 2011 (B 5), jíž se dárce zavázal poskytovat dlužníci měsíčně částku 2 640 Kč počínaje květnem 2011 a konče červnem 2016. Za 5 let trvání splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé na své zjištěné pohledávky (ve výši 1 677 917,43 Kč) částku 460 056,56 Kč, což představuje 27,42 % jejich hodnoty (13 22 a B 23). Ze zpráv správkyně o plnění oddlužení (El-8 a 13 10 až 13 23) vyplývá, že dlužnice po celou dobu trvání splátkového kalendáře řádně plnila nezajištěným věřitelům ze zabavitelně části své mzdy, avšak z uzavřené smlouvy o důchodu nebyla na splátkový kalendář dlužnice za celých pět let jeho trvání poskytnuta ani jediná částka, přičemž dlužnice byla opakovaně správkyní upozorňována na průběžně nedostatečně očekávané celkové uspokojení nezajištěných věřitelů s tím, že je nutné zvýšit její příjmy, nebo zajistit, aby bylo plněno zuzavřeně smlouvy odůchodu. Podáním ze dne 9. 10. 2017 (B*34) dlužnice požádala o přiznání osvobození od placení pohledávek, když nedostatečně uspokojení svých věřitelů, toliko v rozsahu 27,42 % hodnoty jejich pohledávek, omlouvala skutečností, že ze smlouvy o důchodu nebylo plněno z důvodu změny příjmů dárce, což dokládala jeho mzdovými listy za roky 2011 až 2016, z nichž vyplývá, že dárcova mzda byla exekučně postižena od května 2014.

Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dospěl ke stejnému závěru, že dlužnice nedostatečně uspokojení nezajištěných věřitelů pod zákonnou minimální hranici 30 % hodnoty jejich pohledávek, zavinila. Dlužníci uváděný jediný důvod nedostatečného plnění změna příjmů dárce v důsledku prováděné exekuce-totiž nelze považovat za náhodu, za níž by dlužnice neodpovídala, nýbrž lze přičíst jedině dlužníci a nikomu jinému. O tom, že nejsou dárcem poskytovány částky dle smlouvy o důchodu, byla dlužnice správkyní informována od samého počátku běhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, stejně jako o důsledku spočívajícím v nesplnění podmínek schváleného oddlužení, a tedy v nedostatečném uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužnice byla správkyní rovněž vyzývána k zajištění plnění ze smlouvy o důchodu, případně ke zvýšení svých příjmů, avšak na uvedené výzvy nijak nereagovala a poskytování plnění dle smlouvy o důchodu dárcem nezajistila. Omluvitelným důvodem pak není skutečnost, že byla dárcova mzda exekučně postižena, nebot k tomuto postihu došlo až v květnu 2014, avšak částky dle smlouvy o důchodu nebyly poskytovány od samotného počátku běhu splátkového kalendáře v září 2011. Přesto se dlužnice, vědoma si skutečnosti, že je mzda dárce exekučně postižena a že tak nebude smlouva o důchodu nadále plněna, nepokusila zajistit jiný příjem (např. uzavřením další darovací smlouvy, smlouvy o důchodu, dohody o provedení práce či pracovní činnosti), jenž by ji umožnil dostát svým závazkům vůči nezajištěným věřitelům alespoň v mínirnám zákonné výši 30 % hodnoty jejich pohledávek. To, že snad dlužnice bez přiměřeného důvodu spoléhala, že se její ijmy zvýší takovým způsobem, aby samy postačovaly k minimálnímu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, jde proto toliko a jen k její tíži, což pro ni znamená, že jí není po slnění oddlužení přiznáno dobrodm spočívající v osvobození od placení pohledávek.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

17.

18.

19. 20.

21.

-1-_!|- p uru fr w V

Dlužníci se tedy ničím nepodařilo prokázat, že v oddlužení plněním splátkového kalendáře nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění v důsledku okolnosti, které nezavinila. Za této situace je již bezpředměmě se zabývat zkoumáním ještě toho, zda částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek z oddlužení dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo při konkursu, nebot není-li splněna hned prvá podmínka (nezavinění dlužníka) pro přiznání osvobození při nesplněných podmínkách, nemělo by pHpadně splnění druhé podmínky (test konkursem) na výsledek (nepřiznání osvobození) žádný vliv.

Odvolací soud dodává, že základní podmínkou pro přiznání osvobození je skutečnost, že dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Takovou povinností je i nepřijímat na sebe nové závazky, které by dlužník nemohl splnit (Š 412 odst. 1 písm. g/ IZ). Dlužníci však vprůběhu oddlužení vznikl nový závazek (viz směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Hradci Králové-pobočkou v Pardubicích, č. j. 54 Cm 34/2015 17), o němž neprokázala, že by jej zapravila. Přitom platí, že neplnění podstatných povinností podle schváleného způsobu oddlužení je podle Š 418 odst. 1 písm. a) IZ důvodem pro zrušení schváleného oddlužení. To, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční soud zkoumá i poté, kdy podle 5 413 IZ vzal na vědomí splnění oddlužení rozhodnutím, jimž se insolvenční řízení končí, a zjištění, že dlužník všechny povinnosti řádně a včas nesplnil, se promítne do rozhodnutí, jímž soud zamítne návrh dlužníka na osvobození od placení zbytku pohledávek. Jinými slovy, dlužník je v průběhu celého insolvenčního řízení povinen vyvarovat se nepoctivého či lehkomyslněho chování nebo nedbalěho plnění svých povinností a insolvenční soud je povinen zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení i při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů bez ohledu na to, kdy nesplnění povinnosti vyšlo najevo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 29 NSCR 97/2015 a ze dne 11. 1. 2018, sen. zn. 29 NSCR 2/2018).

Soud I. stupně proto nepochybil, když návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek zamítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, a proto napadené usnesení podle Š 219 o.s.ř. jako věcně správně potvrdil,

Pro úplnost odvolací soud připomíná, že po skončeném insolvenčním řízení může dlužnice podat nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž _ po jeho schválení v některé z jeho forem a po jeho splnění může znovu požádat o osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (5 237, s 239 a s 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku

($ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (Š 74 odst. 2 IZ).

Praha 22. března 2018

Mgr. Markéta Hudečková v.r. předsedkyně senátu





Shodu s prvopisem potvrzuje Petr V oj .