KSPA 59 INS 7625/2012-C1-7
Č.j.: KSPA 59 INS 7625/2012-C1-7 (59 ICm 3073/2012-15)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: Ing. Jana Vodrážková, IČ 74267604 se sídlem Sladkovského 756, 537 01 Chrudim II, insolvenční správce dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká Třebová, Tyršovo nám. 1079, PSČ 560 02, zastoupen Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02 Chrudim, proti žalovanému: AB-CREDIT a.s., IČ 40522610 se sídlem Na Pankráci 1658/21, 148 00 Praha 4, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného vedená pod označením P1 není v popřené výši 36.330,50 Kč po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 22.10.2012) se žalobce jako insolvenční správce domáhal určení, že dílčí vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vůči dlužníku Tomáši Ducháčkovi, anonymizovano , bytem Česká Třebová, Tyršovo nám. 1079, PSČ 560 02 a vedená pod označením P1 není v popřené části 36.330,50 Kč po právu.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku P1 ve výši 117.351,96 Kč, která mu byla přiznána na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.1.2010, čj. 70 EC 1331/2009-48.

Na přezkumném jednání konaném dne 17.10.2012 žalobce popřel pohledávku P1 co do pravosti a výše v částce 36.330,50 Kč a následně vyvolal tento incidenční spor.

Jako důvod popření žalobce uvedl, že se jedná o příslušenství odpovídající úrokům z prodlení přesahujícím zákonnou výši, když takové ujednání je nutno ve spotřebitelských smlouvách považovat za neplatné.

K žalobnímu návrhu se žalovaný vyjádřil dne 18.12.2012 a to tak, že navrhl, aby soud žalobu zamítnul. Svou argumentaci opřel o usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.5.2011, č.j. 15 Cmo 140/2010-35, dle něhož insolvenční zákon umožňuje popírat pohledávky vykonatelné v těch případech, kdy dlužník svou nečinností, ať již úmyslnou či z nedbalosti, založil nárok věřitele za účelem jeho zvýhodnění proti ostatním věřitelům. K tomu s odkazem na obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp.zn. 70 EC 1331/2009 žalovaný poukázal na skutečnost, že v daném řízení dlužník ani nemohl zůstat nečinný, když byl právně zastoupen advokátem.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 soud zjistil, že byla zveřejněna dne 29.3.2012 včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ust. § 110 IZ.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 59 INS 7625/2012-A-11 vyplývá, že dne 14. 8. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho oddlužení. Insolvenčním správcem byla ustanovena Ing. Jana Vodrážková, IČ 74267604 se sídlem Sladkovského 756, 537 01 Chrudim II.

Z přihláškového spisu vedeného pod sp. zn. 59 INS 7625/2012-P1, resp. z přihlášky pohledávek věřitele č. 1 a jejích příloh bylo zjištěno, že přihláška byla soudu doručena dne 7. 9. 2012. Věřitel (žalovaný) přihlásil svou vykonatelnou pohledávku ve výši 117.351,58 Kč sestávající se z jistiny ve výši 46.034,38 Kč a příslušenství spočívajícího v úrocích z prodlení (29 % p.a.) ve výši 49.577,58 Kč a nákladech řízení ve výši 21.740,-Kč. Předmětnou pohledávku věřitel nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s obchodní společností Raiffeisenbank a.s. jako postupitelem ze dne 2. 12. 2008. Pohledávka P1 byla následně věřiteli přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č.j. 70 EC 1331/2009-48 ze dne 20.1.2010, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2010. Dne 25.6.2010 byla dle tohoto rozsudku nařízena usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0 EXE 4491/2010-10 exekuce na majetek dlužníka.

Z výpisu z obchodního rejstříku a plné moci jsou patrné rejstříkové údaje obchodní společnosti žalovaného a osoba oprávněná za společnost jednat.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 17.10.2012 vyplývá, že při něm insolvenční správce (žalobce) popřel co do pravosti a výše pohledávku žalovaného vedenou pod označením P1, a to co do pravosti a výše v částce 36.330,50 Kč a uznal ji do výše 81.021,46 Kč. Dlužník uznal pohledávku zcela. Důvody popření správcem jsou shodné s odůvodněním žalobního návrhu a spočívají v tom, že se jedná o úroky sjednané v nezákonné výši.

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 70 EC 1331/2009-48 ze dne 20.1.2010, který nabyl právní moci dne 16.3.2010, soud zjistil, že dlužníku byla uložena povinnost zaplatit věřiteli částku ve výši 46.034,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 29 % p.a. z aktuálně dlužné částky od data 4.12.2008 do zaplacení, a náklady řízení ve výši 21.740,-Kč.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ust. § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Žalobce jako důvod popěrného úkonu uvedl, že sjednané úroky z prodlení přesahují zákonnou výši, přičemž takové ujednání je nutno ve spotřebitelských smlouvách považovat za neplatné. Žalobce popřel pohledávku žalovaného co do pravosti a výše, přičemž neuvedl v jaké výši by podle něj přihlášená pohledávka měla být.

Insolvenční soud na základě ve spise obsažených důkazů zjistil, že pohledávka byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná. Žalovaný vykonatelnost své pohledávky doložil rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, čj. 70 EC 1331/2009-48 ze dne 20.1.2010, který nabyl právní moci dne 16.3.2010.

Insolvenční soud tedy zkoumal, zda byl žalobce, jako insolvenční správce, oprávněn vykonatelnou pohledávku žalovaného popřít. Z ustanovení § 199 odst. 2 poslední věta IZ vyplývá, že důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V daném případě, jak již bylo shora uvedeno, žalovaný přihlásil vykonatelnou pohledávku, jejíž vykonatelnost doložil pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, čj. 70 EC 1331/2009-48 ze dne 20.1.2010. Proto lze dovodit, že žalobce, popřel-li byť jen částečně, nárok přiznaný pravomocným rozhodnutím soudu, uplatnil v popěrném úkonu jiné právní posouzení věci (viz Nález Ústavního soudu ze dne 29.3.2013). Z tohoto důvodu, jak vyplývá z ust. § 199 odst. 2 poslední věta IZ vykonatelnou pohledávku, popřít nelze (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013).

Dále se soud zabýval otázkou zda popěrný úkon žalobce učiněný na přezkumném jednání dne 17.10.2012 má náležitosti požadované s insolvenčním zákonem. Jak ze shora uvedeného vyplývá, žalobce popřel přihlášku pohledávky žalovaného co do pravosti a výše s odůvodněním, že sjednané úroky z prodlení přesahují zákonnou hranici, přičemž takové ujednání je nutno ve spotřebitelských smlouvách považovat za neplatné. Při přezkumném jednání ani v podané žalobě však žalobce nesdělil žádnou konkrétní částku, o kterou se domnívá, že věřitel přihlásil pohledávku neprávem, přestože z ustanovení § 194 IZ vyplývá,

že o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Z popření pohledávky provedeného žalobcem, jakož i z podané incidenční žaloby naopak vyplývá, že žalobce tuto povinnost nesplnil. Proto je třeba označit žalobcův popěrný úkon jako nicotný a nelze k němu přihlížet. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 147/2011 ze dne 23. 1. 2014).

Na základě výše podrobně rozvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného nebyla v popřené části přihlášena po právu, se zamítá.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 29. října 2014

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Petra Karlíková