KSPA 59 INS 6351/2012-C1-8
Č.j.: KSPA 59 INS 6351/2012-C1-8 (59 ICm 3817/2012-29)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: 1. správcovská a konkurzní v.o.s, IČ 26126788, se sídlem třída Míru 67, 530 02 Pardubice, insolvenční správce dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Jana Palacha 2783, 530 02 Pardubice-Zelené Předměstí, zastoupen Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ: 61860069, se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, o popření pohledávky ve výši 113.875,98 Kč,

tak to :

I. Žaloba na určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízenívůči dlužníku Milan Dostál, anonymizovano , byte m Jana Palacha 2783, 530 02 Pardubice-Zelené Předměstí vedené pod označením P4/1 ve výši 61.629,98 Kč a pod označením P4/2 ve výši 52.246,-Kč nejsou po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 21.12.2012) se insolvenční správce (žalobce) domáhal určení, že jeho vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vůči dlužníku Milanovi Dostálovi, anonymizovano , bytem Jana Palacha 2783, 530 02 Pardubice-Zelené Předměstí a vedené pod označením P4/1 ve výši 61.629,98 Kč a pod označením P4/2 ve výši 52.246,-Kč, nejsou po právu.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku P4/1 ve výši 99.796,-Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100376930 a pohledávku P4/2 ve výši 53.581,-

Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100376930, resp. dle čl. 13.4 všeobecných smluvních podmínek, přiznané rozhodčím nálezem č.j. Va 21-45/2011-8 ze dne 25.7.2011. Při přezkumném jednání konaném dne 28.11.2012 žalobce částečně popřel pohledávku P4/1 co do pravosti a výše v částce 61.629,98 Kč. Jako důvod popření žalobce uvedl, že pohledávka P4/1 nikdy nevznikla, když se nejedná o jistinu, nýbrž o příslušenství, které nebylo uplatněno řádně, a z něho počítaný úrok. Dále žalobce při přezkumném jednání částečně popřel pohledávku P4/2 co do pravosti a výše v částce 52.246,-Kč. Jako důvod popření zde žalobce uvedl, že tato částka představující smluvní pokutu byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatně. Následně žalobce vyvolal tento incidenční spor.

Oprávnění popřít sporné pohledávky ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ žalobce dovodil z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3.5.2012, č.j. 101 VSPH 41/2012-67, který mj. uvádí, že insolvenční zákon umožňuje popírat pohledávky vykonatelné v těch případech, kdy dlužník sám svou nečinností, ať již úmyslnou nebo z nedbalosti, založil nárok věřitele za účelem jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům, tzn. uplatnit skutečnost, kterou dlužník neuplatnil v soudním řízení, ač tak učinit mohl, tedy že se nedomáhá jiného právního posouzení věci, protože nalézací soud tuto otázku nezkoumal.

K žalobnímu návrhu se žalovaný vyjádřil dne 13.2.2013 tak, že jej označil za nedůvodný, podaný v rozporu s ust. § 199 IZ a navrhl jeho zamítnutí. K argumentaci žalobce ohledně možnosti popřít přihlášenou pohledávku s vyloučením provedení jiného právního hodnocení věci uvedl, že v rámci incidenčního sporu o vykonatelnou pohledávku je možné pouze prokazovat to, že pohledávka není vykonatelná. Namítl, že ust. § 199 odst. 2 IZ neznamená možnost insolvenčního správce právně přezkoumávat veškeré námitky, které dlužník neuplatnil v rámci nalézacího řízení. Žalovaný rovněž dále poukázal na nutnost zohlednění existence překážky věci rozsouzené ve smyslu ust. § 159a odst. 5 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř. ), jedná-li se o pravomocné rozhodnutí věci.

Vzhledem k tomu, že se účastníci vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 soud zjistil, že byla zveřejněna dne 16.3.2012 včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ust. § 110 IZ.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 6351/2012-A-27 vyplývá, že dne 11.10.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost 1. správcovská a konkurzní v.o.s, IČ 26126788, se sídlem třída Míru 67, 530 02 Pardubice.

Z přihláškového spisu vedeného v řízení pod sp. zn.-P4, resp. z přihlášky pohledávek věřitele č. 4 (žalovaného) a jejích příloh bylo zjištěno, že přihláška P4 byla soudu doručena dne 19.10.2012. Žalovaný přihlásil dvě vykonatelné pohledávky v celkové výši 153.377,-Kč, a to pohledávku P4/1 ve výši 99.796,-Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 89.172,-Kč a z částky 10.624,-Kč jako zákonného úroku z prodlení a nákladů rozhodčího řízení a pohledávku P4/2 ve výši 53.581,-Kč sestávající z jistiny-nezaplacené smluvní pokuty ve výši 48.411,-Kč a z částky 5.170,-Kč jako zákonného úroku z prodlení. Obě pohledávky byly žalovanému přiznány na základě rozhodčího nálezu č.j. Va 21-45/2011-8 ze dne 25.7.2011, který nabyl právní moci dne 10.8.2011.

Z výpisu z obchodního rejstříku a plné moci jsou patrné rejstříkové údaje obchodní společnosti žalovaného a osoba oprávněná za společnost jednat.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 28.11.2012 vyplývá, že při něm insolvenční správce (žalobce) popřel pohledávku P4/1 žalovaného, a to co do výše 61.629,98 Kč, a uznal do výše 38.166,02 Kč a pohledávku P4/2 žalovaného popřel co do výše 52.246,-Kč, a uznal do výše 1.335,-Kč. Dlužník uznal obě pohledávky zcela. Důvody popření žalobce jsou shodné s odůvodněním žalobního návrhu a spočívají v tom, že bylo ze strany žalovaného nesprávně přihlášeno příslušenství pohledávky jako součást jistiny, když se jedná o samostatný nárok, část druhé přihlášené pohledávky žalovaného pak žalobce shledal v rozporu s dobrými mravy.

Z rozhodčího nálezu č.j. Va 21-45/2011-8 ze dne 25.7.2011 soud zjistil, že žalovanému byl přiznán nárok na zaplacení pohledávky ve výši 137.583,-Kč spolu se 7,75% úrokem z prodlení od 27.5.2011 do zaplacení a dále náklady řízení ve výši 1.100,-Kč. Přiznaná částka sestává ze zbývající dlužné částky 89.172,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur ve výši 1.179,-Kč, smluvní pokuty ve výši 47.232,-Kč a příslušenství, přičemž právním důvodem byla smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100376930, kterou uzavřel dlužník a žalovaný dne 30.11.2010 a její smluvní podmínky.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ust. § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Žalobce jako důvod svého popěrného úkonu ohledně pohledávky P4/1 uvedl, že žalovaný přihlásil nesprávně příslušenství pohledávky jako součást jistiny, když se dle názoru žalobce jedná o samostatný nárok. K popření pohledávky P4/2 uvedl, že tato částka představující smluvní pokutu byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, z čehož dovodil její absolutní neplatnost. V žalobě pak rozšířil svoji argumentaci odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13.9.2012, sp.zn. 101 VSPH 231/2012-56, a ze dne 3.5.2012, sp.zn. 101 VSPH 41/2012-67.

Insolvenční soud na základě ve spise obsažených důkazů zjistil, že obě pohledávky žalovaného byly přihlášeny jako pohledávky vykonatelné. Žalovaný vykonatelnost pohledávek doložil rozhodčím nálezem č.j. Va 21-45/2011-8 ze dne 25.7.2011, který nabyl právní moci dne 10.8.2011. V rozhodčím řízení byl žalovaný zcela úspěšný, proto mu rozhodce JUDr. Eva Vaňková přiznal podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení. V této souvislosti insolvenční soud současně poukazuje na skutečnost, že rozhodčí nález byl vydán dne 25.7.2011 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 101 VSPH 231/2012-56, bylo vydáno až dne 13.9.2012. Rozhodnutí Vrchního soudu bylo tedy vyhlášeno až po vydání napadeného rozhodčího nálezu, nelze jej proto na projednávanou věc retroaktivně aplikovat a rozhodce tedy nemohl být jeho výkladem v době vydání rozhodčího nálezu vázán.

Insolvenční soud dále zkoumal, zda byl žalobce, jako insolvenční správce, oprávněn vykonatelnou pohledávku žalovaného popřít. Z ust. § 199 odst. 2 poslední věta IZ vyplývá, že důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V daném případě, jak již bylo shora uvedeno, žalovaný přihlásil vykonatelné pohledávky, jejichž vykonatelnost doložil pravomocným rozhodčím nálezem č.j. Va 21-45/2011-8 ze dne 25.7.2011. V tomto řízení byl žalovaný (ve věci č.j. Va 21-45/2011 označen jako žalobce) zcela úspěšný a rozhodcem mu bylo přiznáno právo na zaplacení jeho pohledávky za dlužníkem, kterou přihlásil do insolvenčního řízení. Rozhodčí nález zpochybněn nebyl. Proto lze dovodit, že žalobce, popřel-li částečně pravomocným rozhodčím nálezem přiznaný nárok na smluvní pokutu a část přiznané jistiny, uplatnil v popěrném úkonu jiné právní posouzení věci. Z tohoto důvodu, jak vyplývá z ust. § 199 odst. 2 poslední věta IZ vykonatelnou pohledávku popřít nelze (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013 ve spojení např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 392/2011 ze dne 31.7.2013). S ohledem na uvedené se soud dalšími námitkami ze strany žalobce nezabýval.

Na základě výše podrobně rozvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba na určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného nebyly v popřených částech přihlášeny po právu, se zamítá.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ust. § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 12. listopadu 2014

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Havlová Iva