KSPA 59 INS 6185/2013-C1-10
Č.j.: KSPA 59 INS 6185/2013-C1-10 (59 ICm 2564/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: Mgr. Vladimír Nožka, se sídlem Kostelec nad Orlicí, Palackého náměstí 42, PSČ 517 41, insolvenční správce dlužníka Martina Šimona, r.č. 7701183677, bytem Ležáků 665, 566 01 Vysoké Mýto , zastoupen JUDr. Radomil Macek, advokát, se sídlem Lanškroun, nám. J.M.Marků 92, PSČ 563 01, proti žalovanému: HFS, s.r.o., IČ 61506681, Praha 3, Koněvova 2442/150, PSČ 130 00, zastoupen JUDr. Martina Egerová, advokát se sídlem Praha 2, Londýnská 730/59, PSČ 120 00, o popření pohledávky ve výši 30.000 Kč,

takto: I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Martina Šimona, r.č. 7701183677, bytem Vysoké Mýto, Ležáků 665, PSČ 566 01, sp.zn.a vedená pod označením P20/2 ve výši 30.000 Kč není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 19.7.2013) se insolvenční správce domáhal určení, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Martina Šimona, r.č. 7701183677, bytem Vysoké Mýto, Ležáků 665, PSČ 566 01, sp.zn. a vedená pod označením P20/2 jako vykonatelná, není v popřené části 30.000 Kč po právu.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dvě pohledávky v celkové výši 40.950 Kč. Jako právní důvod vykonatelné pohledávky vedené pod označením P20/2 ve výši 30.000 Kč uvedl povinnost dlužníka k úhradě jednorázové smluvní pokuty pro případ prodlení s plněním závazku ze smlouvy o půjčce sjednané formou vykonatelného exekutorského zápisu sp.zn. Exz 17/2012 sepsaného dne 20.2.2012. Na přezkumném jednání konaném dne 21.6.2013 žalobce popřel uvedenou vykonatelnou pohledávku co do pravosti a výše zcela a následně vyvolal tento incidenční spor. Důvodem popření pohledávky žalobcem bylo, že uplatněná smluvní pokuta ve výši 30.000 Kč je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku (právního předpisu platného v době sepsání vykonatelného exekutorského zápisu, dále jen ObčZ ) a dle ustanovení § 39 ObčZ je takové ujednání absolutně neplatné. Zajištění v podobě jednorázové smluvní pokuty je pak dle žalobce s ohledem na další zajištění závazku dlužníka nadbytečné, když navíc dle tvrzení žalobce dlužník žalovanému uhradil podstatnou část poskytnuté jistiny (žalobce v tomto směru odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10.3.2011, č.j. 69 ICm 825/2010, 102 VSPH 14/2011-73 a další). Oprávnění popřít spornou pohledávku ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 IZ pak žalobce dovodil z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24.5.2011, č.j. 15 Cmo 140/2010-35, který mj. uvádí, že insolvenční zákon umožňuje popírat pohledávky vykonatelné v těch případech, kdy dlužník sám svou nečinností, ať již úmyslnou nebo z nedbalosti, založil nárok věřitele za účelem jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům, tzn. uplatnit skutečnost, kterou dlužník neuplatnil v soudním řízení, ač tak učinit mohl, tedy že se nedomáhá jiného právního posouzení věci, protože nalézací soud tuto otázku nezkoumal. Žalobu doplnil dne 9.10.2014 o vyjádření ke stanovisku žalovaného, v němž neuvedl žádné nové skutečnosti, pouze zopakoval a dále rozvedl své argumenty k nepřiměřenosti sjednané jednorázové smluvní pokuty, přičemž své závěry podepřel rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.11.2009 sp.zn. 33 Cdo 1682/2007.

K žalobnímu návrhu se žalovaný vyjádřil dne 4.9.2013 tak, že s ním nesouhlasí. Má za to, že pohledávka z právního titulu uvedeného v přihlášce pohledávky, tedy smluvní pokuty, byla přihlášena po právu. Poukázal na funkci smluvní pokuty, a to preventivní, sankční a uhrazovací. V daném případě sloužila smluvní pokuta ve výši 30.000 Kč k zajištění pohledávky žalovaného z titulu smlouvy o půjčce. Ujednání o smluvní pokutě bylo zcela v souladu se zákonem, neboť na zajištění závazku touto formou, jakož i na výši smluvní pokuty se žalovaný a dlužník dohodli, tato dohoda byla zaznamenána v exekutorském zápisu, který dlužník zcela dobrovolně před soudním exekutorem podepsal. Namítá rovněž, že se žalobce dopouští nesprávné interpretace obsahu exekutorského zápisu, když uvádí, že žalovaný měl svou pohledávku dostatečně zajištěnu např. smluvním úrokem z prodlení, odměnou za poskytnutí půjčky. Tyto instrumenty nejsou obsahem exekutorského zápisu a nejsou rovněž instrumenty zajišťovacími. Zdůrazňuje, že dlužník od žalovaného finanční prostředky převzal, utratil a svůj dluh řádně a včas nevrátil. Výše smluvní pokuty pak zcela odpovídá funkci tohoto institutu. Navrhuje žalobu zamítnout.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 soud zjistil, že byla zveřejněna dne 6.3.2013. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j.-A-10 vyplývá, že dne 29.4.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 21.6.2013 vyplývá, že při něm insolvenční správce (žalobce) popřel pohledávku vedenou pod označením P20/2 žalovaného co do pravosti a výše zcela. Dlužník tuto pohledávku žalovaného uznal. Důvody popření pohledávky jsou shodné s odůvodněním žalobního návrhu a spočívají v tom, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a dle ustanovení § 39 ObčZ je tedy absolutně neplatné.

Z přihláškového spisu v řízení pod sp. zn. 59 INS 6185/2013-P20, resp. z přihlášky pohledávek žalovaného vedené pod označením P20 a jejích příloh bylo zjištěno, že byla soudu doručena dne 28.5.2013. Věřitel (žalovaný) přihlásil dvě vykonatelné pohledávky v celkové výši 40.950 Kč, a to pohledávku P20/1 ve výši 10.950 Kč sestávající z nesplaceného zůstatku dluhu ze smlouvy o půjčce (9.750 Kč) a nákladů na sepsání exekutorského zápisu (1.200 Kč) a pohledávku P20/2 ve výši 30.000 Kč spočívající v neuhrazené smluvní pokutě. Přílohou přihlášky je exekutorský zápis sp.zn. Exz 17/2012 ze dne 20.2.2012. Z této listiny vyplývá, že se žalovaný a dlužník učinili před soudním exekutorem jednak prohlášení o uznání dluhu co do důvodu a výše (v části A) a jednak uzavřeli dohodu o vykonatelnosti exekutorského zápisu (v části B). Žalovaný a dlužník prohlásili, že dne 20.2.2012 uzavřeli smlouvu o půjčce č. 02713/2012, dle které se dlužník zavázal žalovanému zaplatit finanční částku 39.000 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 750 Kč, počínaje dne 27.2. 2012, a to pod ztrátou výhody splátek, tedy v případě prodlení dlužníka s byť i jedinou splátkou se celý dluh stává okamžitě splatným. Pro případ, že se stane celý dluh splatným, zavázal se dlužník zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 30.000 Kč a náklady spojené se sepsáním exekutorského zápisu, vše do 10 dnů ode dne splatnosti nezaplacené splátky. Pokud nebude splatný dluh a smluvní pokuta v uvedené lhůtě zaplacen, zavázal se dlužník uhradit žalovanému další smluvní pokutu ve výši 250 Kč za každý den prodlení, počínaje dnem splatnosti nesplacené části dluhu a smluvní pokuty 30.000 Kč. Pro případ prodlení se splacením dluhu svolil dlužník, aby exekutorský zápis sp.zn. Exz 17/2012 ze dne 20.2.2012 byl titulem pro exekuci ohledně této v budoucnu splatné pohledávky žalovaného za dlužníkem a prohlásil, že je srozuměn s tím, že žalovaný může proti němu podat návrh na nařízení exekuce k vymožení splatné části dluhu, smluvní pokuty a nákladů na sepsání exekutorského zápisu.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovení § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 194 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon (dále jen IZ ) o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle ustanovení § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.(1) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.(2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.(3)

Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění platném do data 31.12.2012, je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu nebo exekutorský zápis podle § 78 písm. a).

Podle ustanovení § 78 písm. a) zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řádu, ve znění platném do data 31.12.2012, exekutor sepíše na žádost exekutorský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

Pohledávka žalovaného byla při přezkumném jednání přezkoumána jako vykonatelná. Žalovaný vykonatelnost pohledávky doložil exekutorským zápisem sp.zn. Exz 17/2012 ze dne 20.2.2012. Na posouzení této listiny je třeba použít právní úpravu platnou v době jejího sepsání, která je výše citována. V souladu s touto právní úpravou pak soud uzavírá, že pohledávka žalovaného byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná oprávněně.

Insolvenční soud dále zkoumal, zda byl žalobce jako insolvenční správce oprávněn vykonatelnou pohledávku žalovaného popřít. Z ustanovení § 199 odst. 2 poslední věta IZ vyplývá, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. V daném případě, jak bylo shora uvedeno, žalovaný přihlásil vykonatelnou pohledávku, jejíž vykonatelnost doložil exekutorským zápisem sp.zn. Exz 17/2012 ze dne 20.2.2012 s dohodou o jeho vykonatelnosti. Tuto pohledávku žalobce popřel z důvodů, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a dle ustanovení § 39 ObčZ je tedy absolutně neplatné. V daném případě však nelze přehlédnout, že dlužník sepsal společně se žalovaným a před soudním exekutorem uvedený exekutorský zápis zcela dobrovolně. Na zajištění závazku formou smluvní pokuty, jakož i na její výši se dlužník a žalovaný dohodli. Tato dohoda byla v exekutorském zápisu zaznamenána. Není také pochybností o tom, že to byl dlužník, kdo uzavřenou dohodu porušil tím, že neplatil řádně a včas splátky dluhu, jak bylo v exekutorském zápisu ujednáno. Tuto skutečnost dokumentuje i právní důvod přihlášky pohledávky vedené pod označením P20/1, kde žalovaný uplatnil částku 9.750 Kč z titulu nesplaceného zůstatku dluhu ze smlouvy o půjčce (dlužník zaplatil toliko 14 splátek ze sjednaných 52, tedy pouze 10.500 Kč). Tuto přihlášku jak dlužník, tak ale také žalobce zcela uznal. Soud tedy shledal, že byly naplněny podmínky pro uplatnění smluvní pokuty, tak jak bylo mezi dlužníkem a žalovaným ujednáno. Výši smluvní pokuty považuje soud za přiměřenou. Dlužník zavinil, že dluh nebyl zaplacen řádně a včas, proto musí nést následky spojené s porušením této smluvní povinnosti. Proto tvrdí-li žalobce, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a dle ustanovení § 39 ObčZ je tedy absolutně neplatné, uplatňuje jiné právní posouzení věci. Z tohoto důvodu, jak vyplývá z ustanovení § 199 odst. 2 poslední věta IZ, vykonatelnou pohledávku popřít nelze (v podrobnostech odkazováno např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013). Pro úplnost soud dodává, že žalobcem použité odkazy na judikaturu soudů různých stupňů nejsou na daný případ aplikovatelné, neboť jak již uvedeno, dlužník sepsal exekutorský zápis zcela dobrovolně a věc se neřešila v řízení před soudem ani před rozhodcem, kde by byl prostor pro posuzování aktivity či pasivity dlužníka.

Dále se soud zabýval otázkou, zda popěrný úkon žalobce učiněný na přezkumném jednání dne 21.6.2013, má náležitosti požadované s insolvenčním zákonem. Jak ze shora uvedeného vyplývá, žalobce popřel vykonatelnou přihlášku pohledávky žalovaného nejen co do pravosti, ale také co do její výše mj. s odůvodněním, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši, a tudíž odporuje dobrým mravům. Při přezkumném jednání ani v podané žalobě však žalobce nesdělil žádnou konkrétní částku, o kterou se domnívá, že věřitel přihlásil pohledávku z tohoto titulu neprávem. Z ustanovení § 194 IZ přitom mj. vyplývá, že ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Z popření pohledávky provedeného žalobcem, jakož i z podané incidenční žaloby naopak vyplývá, že žalobce tuto povinnost nesplnil. Proto je třeba označit žalobcův popěrný úkon za nicotný a nelze k němu přihlížet (v podrobnostech např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 147/2011 ze dne 23.1.2014).

Na základě výše podrobně rozvedených skutečností a závěrů insolvenční soud žalobu na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného nebyla v popřené části přihlášena po právu, zamítl.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 27. listopadu 2015

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Kaplanová