KSPA 59 INS 5184/2012-C2-9
Č.j.: KSPA 59 INS 5184/2012-C2-9 (59 ICm 2604/2012-32)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: Mgr. Ing. Michaela Jedličková, se sídlem Skuteč, Družstevní 929, PSČ 539 73, insolvenční správce dlužníka Růženy Marikovcové, proti žalovanému: PROFI CREDICT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Růženy Marikovcové, r.č. 515609/335, bytem Česká Třebová, Nové Náměstí 1746, PSČ 560 02 sp.zn. KSPA 59 INS 5184/2012 a vedená pod označením P1/2 ve výši 16.308 Kč, P1/4 ve výši 29.772 Kč a P1/6 ve výši 41.670 Kč, celkem 88.750 Kč není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 7.9.2012) se insolvenční správce domáhal určení, že pohledávky žalovaného P1/2 ve výši 16.308 Kč, P1/4 ve výši 29.772 Kč a P1/6 ve výši 41.670 Kč, celkem 88.750 Kč přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Růženy Marikovcové, bytem Česká Třebová, Nové nám. 1746, PSČ 560 02, jako vykonatelné nejsou po právu.

Žalovaný přihlásil pohledávku vedenou pod označením P1/2 v celkové výši 17.403 Kč do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku Růženy Marikovcové z titulu nezaplacených pokut dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100310107. Při přezkumném jednání konaném dne 8. 8. 2012 insolvenční správce (žalobce) pohledávku žalovaného částečně popřel a to co do pravosti a výše k částce 16.380 Kč a uznal 1.095 Kč. Jako důvod popření uvedl, že se jedná o smluvní pokutu podle čl. 13.4. smluvních jednání, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatně. Dlužník pohledávku věřitele (žalovaného) uznal zcela.

Pohledávku vedenou pod označením P1/4 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení v celkové výše 32.398 Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100291829, a to dle čl. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a čl. 13.4 smluvních ujednání. Při přezkumném jednání žalobce popřel pohledávku žalovaného co do pravosti a výše v částce 29.772 Kč a uznal 2.626 Kč. Jako důvod popření uvedl, že popřená částka představuje smluvní pokutu podle čl. 13.4. smluvních ujednání, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatně.

Pohledávku pod označením P1/6 přihlásil žalovaný v celkové výši 44.991 Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100358962, a to dle čl. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a čl. 13.4 smluvních ujednání. Při přezkumném jednání žalobce popřel pohledávku žalovaného co do pravosti a výše v částce 41.670 Kč a uznal 2.465 Kč jako důvod popření uvedl, že popřená částka představuje smluvní pokutu podle č. 13.4. smluvních ujednání, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatně.

Žalobce se v podané žalobě omezil toliko na citaci ust. § 199 odst. 1, věta prvá IZ a dále zopakoval, že dlužnice v řízeních před rozhodcem nenamítala neplatnost smluvní pokuty dle čl. 13.4. všeobecných podmínek, přičemž rozhodce se tedy platností tohoto ujednání nezabýval. Proto tedy podal uvedenou žalobu a zahájil insolvenční spor. Žádné bližší zdůvodnění, zejména podrobné rozvedení právních důvodů u jednotlivých popíraných částek žalobce ve svém podání neuvedl. Žalovaný se k žalobě rozsáhle vyjádřil, přičemž k jednotlivým opřením pohledávkám uvedl následující skutečnosti:

Pokud jde o pohledávku P1/2, která byla žalobcem popřena co do pravosti a výše v částce 16.308 Kč, žalovaný namítá, že k podání žaloby ve vztahu k této pohledávce není žalobce aktivně legitimován. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná, proto žalobce není oprávněn žalobu na určení její pravosti a výše podat.

V případě pohledávek P1/4 a P1/6 žalovaný shodně tvrdí, že žalobce může podle ust. § 199 odst. 3 IZ uplatnit proti popřené vykonatelné pohledávce pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Dále poukazuje na znění ust. § 199 odst. 2 IZ, podle něhož jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podotýká, že důvodem popření, který žalobce uvedl při přezkumném jednání, je rozpornost přihlášené smluvní pokuty s dobrými mravy v důsledku čehož žalobce dochází k závěru o neplatnosti u jednání o smluvní pokutě. Tento důvod popření je zjevně jiným právním posouzením věci, přičemž podle citovaného ust. § 199 odst. 2 IZ jiné právní posouzení věci nemůže důvodem popření vykonatelné pohledávky být. Dále se z opatrnosti zabývá rozborem ujednání o smluvních pokutách dle čl. 13.1. a 13.4. všeobecných podmínek a shrnuje svoji argumentaci. Navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 byla zveřejněna dne 5.3.2012, včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ust. § 110 IZ.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 59INS 5184/2012-A-8 vyplývá, že dne 31.5.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Ing. Michaela Jedličková, se sídlem Skuteč, Družstevní 929, PSČ 539 73.

Z přihláškového spisu vedeného v řízení pod sp. zn. 59 INS 5184/2012-P1, se podává, že přihláška pohledávek žalovaného byla soudu doručena dne 11.6.2011. Věřitel (žalovaný) přihlásil do insolvenčního řízení vůči dlužníku Růženě Marikovcové celkem šest dílčích pohledávek v celkové výši 236.637 Kč. Pokud jde o pohledávky, které jsou předmětem žalobního návrhu, bylo zjištěno následující:

Pohledávka P1/2 byla přihlášena v celkové výši 17.403 Kč jako nevykonatelná. Právním důvodem přihlášky pohledávky byly nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100310107. Výše poskytnutého úvěru byla 32.616,-Kč. Smlouva byla uzavřena dne 22. 6. 2009. Ze splátkového kalendáře v této smlouvě se podává, že dlužník měl půjčenou částku vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 906 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla 20.6.2012. Obsahem oznámení ze dne 22.4.2012 je výzva k zaplacení dlužné částky ve výši 44.677 Kč. Faktura č. 912018903 byla vydána na částku 16.688 Kč představující smluvní pokutu. Z karty klienta vyplývá průběh splácení úvěru na základě citované smlouvy.

V případě pohledávky P1/4, tu přihlásil žalovaný jako vykonatelnou v celkové výši 32.398 Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100291829-čl. čl. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a čl. 13.4 smluvních ujednání. Výše poskytnutého úvěru byla 59.544,-Kč. Smlouva byla uzavřena dne 17.2. 2010. Ze splátkového kalendáře v této smlouvě se podává, že dlužník měl půjčenou částku vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1.654,-Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla 15.2.2013. Obsahem oznámení ze dne 15.8.2011 je výzva k zaplacení dlužné částky ve výši 64.306,-Kč. Faktura č. 9100291829 byla vydána na částku 30.119 Kč představující smluvní pokutu. Dne 29.8. 2011 věřitel podal návrh na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu pro částku 64.306,-Kč a dne 17.10. 2011 byl vydán rozhodčí nález č.j. La 2266/11, který nabyl právní moci dne 20.10. 2011, na základě něhož měl dlužník uhradit částku 64.306,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% a částku 10.700,-Kč na nákladech řízení. Z karty klienta vyplývá průběh splácení úvěru na základě citované smlouvy.

Pohledávku P1/6 přihlásil žalovaný v celkové výši 44.991 Kč. Právním důvodem byly nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100358962, čl. čl. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a čl. 13.4 smluvních ujednání. Výše poskytnutého úvěru byla 83.340,-Kč. Smlouva byla uzavřena dne 27.6. 2010. Ze splátkového kalendáře v této smlouvě se podává, že dlužník měl půjčenou částku vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 2.315,-Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla 20.6.2013. Obsahem oznámení ze dne

21.8.2011 je výzva k zaplacení dlužné částky ve výši 100.401,-Kč. Faktura č. 9100291829 byla vydána na částku 42.526 Kč představující smluvní pokutu. Dne 2.9. 2011 věřitel podal návrh na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu pro částku 100.401,-Kč a dne 17.10. 2011 byl vydán rozhodčí nález č.j. 101 Rozh 3333/2011, který nabyl právní moci dne 9.11. 2011, na základě něhož měl dlužník uhradit částku 100.401,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% a částku 14.156,-Kč na nákladech řízení. Z karty klienta vyplývá průběh splácení úvěru na základě citované smlouvy.

Dále bylo z přihláškového spisu zjištěno, že žalovaný doložil tabulku s výpočtem zákonného úroku z prodlení. Výpis z obchodního rejstříku žalovaného dokládá jeho rejstříkové údaje.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 8.8.2012 (č.l. B5) vyplývá, že insolvenční správce (žalobce) pohledávku žalovaného P1/2 částečně popřel a to co do pravosti a výše k částce 16.380 Kč a uznal 1.095 Kč. Jako důvod popření uvedl, že se jedná o smluvní pokutu podle čl. 13.4. smluvních jednání, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatně. Dlužník pohledávku věřitele (žalovaného) uznal zcela. Pohledávku žalovaného P1/4 popřel žalobce co do pravosti a výše v částce 29.772 Kč a uznal 2.626 Kč. Jako důvod popření uvedl, že popřená částka představuje smluvní pokutu podle č. 13.4. smluvních ujednání, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatně. Pohledávku žalovaného P1/6 popřel co do pravosti a výše v částce 41.670 Kč a uznal 2.465 Kč. Jako důvod popření uvedl, že popřená částka představuje smluvní pokutu podle č. 13.4. smluvních ujednání, která byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatně.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Pokud se jedná o pohledávku žalovaného pod označením P1/2 tak ta byla, jak výše uvedeno přihlášena jako nevykonatelná. Podle ust. § 198 odst. 1 věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V daném případě bylo prokázáno, že věřitel (žalovaný) přihlásil pohledávku jako nevykonatelnou. Žalobu na určení pravosti a výše popřené této nevykonatelné pohledávky však podal insolvenční správce, který v daném případě není osobou, která by byla podání takovéto žaloby aktivně legitimována. Proto soud z tohoto důvodu žalobu ve vztahu k pohledávce označené jako P1/2 zamítl.

V případě pohledávek pod označením P1/4 a P1/6 se jedná o pohledávky vykonatelné. Vykonatelnost uvedených pohledávek doložil žalovaný shora citovanými rozhodčími nálezy opatřenými doložkou právní moci. Podle ust. § 199 odst. 2 jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Žalobce se v žalobním návrhu vymezil svá tvrzení shodně s důvodem popření pohledávky, který použil při popěrném úkonu v rámci přezkumného jednání. Podstatou tohoto tvrzení je, že popřené částky přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení představují smluvní pokutu podle čl. 13.4. smluvních ujednání, jejíž výše je nepřiměřená, byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a proto je takovéto ujednání neplatné. Bližší okolnosti, zejména na základě jakých úvah dospěl, žalobce k těmto závěrům v žalobě neuvedl. V dané souvislosti nelze přehlédnout, že v případě obou nároků, které byly žalovaným uplatněny jako přihláška pohledávky pod označením P1/4 a P1/6, bylo rozhodováno v rozhodčím řízení rozhodčími nálezy, které jsou výše citovány. Lze tedy předpokládat, že rozhodci se při své činnosti zabývaly i posouzením přiměřenosti či nepřiměřenosti sjednaných a žalovaným uplatněných smluvních pokut. Pokud se žalobce nyní zabývá otázkou smluvních ujednání uvedených v čl. 13.4. všeobecných podmínek a označuje je za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, jde zcela jednoznačně o jiné právní posouzení věci. Takovéto jiné právní posouzení věci nemůže být samo o sobě popěrným důvodem, tak jak vyplývá z ust. § 199 odst. 2, věta za středníkem. Shodně lze v této souvislosti odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013, který se podrobně problematikou popírání vykonatelných pohledávek insolvenčním správcem (žalobcem) zabýval. Veden úvahami podrobně popsanými shora, jakož i právním názorem uvedeným v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu rozhodl insolvenční soud tak, že se žaloba na určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného P1/4 a P1/6, nebyly v popřené části přihlášeny po právu, zamítá.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 5. září 2014

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Čiháková Martina