KSPA 59 INS 29172/2013-C1-8
Č.j.: KSPA 59 INS 29172/2013-C1-8 (59 ICm 781/2014-20)

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: 1. správcovská a konkurzní, v.o.s., IČ 26126788, se sídlem Pardubice, Třída Míru 67, PSČ 530 02, insolvenční správce dlužníka Vlastislava anonymizovano , anonymizovano , IČ 72781254, bytem Přelouč, Československé armády 1665, PSČ 533 01, zastoupen: Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem Česká Třebová, Čechova 396, PSČ 560 02, proti žalovanému: JUDr. Dalimil Mika LL.M., IČ 71238573, se sídlem Klatovy, Za Beránkem 836, PSČ 339 01, o popření pohledávky ve výši 7.865 Kč,

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Vlastislava anonymizovano , anonymizovano , IČ 72781254, bytem Přelouč, Československé armády 1665, PSČ 533 01 sp.zn. a vedená pod označením P13 není ve výši 7.865 Kč po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 5.3.2014) se žalobce-insolvenční správce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vůči dlužníku Vlastislavovi Rapantovi, anonymizovano , IČ 72781254, bytem Přelouč, Československé armády 1665, PSČ 533 01 sp.zn., vedená pod označením P13 není v popřené výši 7.865 Kč po právu.

V žalobě uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku vedenou pod označením P13 ve výši 7.865 Kč představující náhradu nákladů exekučního řízení provedeného na základě pověření obsaženém v usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25.7.2012, čj. 20 EXE 2148/2012-9, a to z titulu exekučního příkazu vydaného

žalovaným k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 36350/12-18 ze dne 12.12.2013. Na přezkumném jednání konaném dne 12.2.2014 žalobce zcela popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného vedenou pod označením P13 co do pravosti a výše a následně vyvolal tento incidenční spor. Dlužník pohledávku v celém rozsahu uznal.

Jako důvod popření žalobce uvedl, že má za to, že pohledávka není vykonatelná, neboť nebyla přiznána relevantním pravomocným rozhodnutím, když příkaz k úhradě nákladů exekuce nemůže založit vykonatelnost pohledávky pro jiné řízení, než pro řízení exekuční, ve kterém byl vydán. Ve vztahu k tomuto tvrzení žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20Cdo 5223/2007. Současně upozorňuje na znění § 89 exekučního řádu, kdy v případě zastavení exekuce o nákladech exekutora nerozhoduje exekutor sám příkazem k úhradě nákladů exekuce, nýbrž exekuční soud v usnesení vydaném podle ustanovení § 271 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že po zahájení insolvenčního řízení nastupují účinky dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ, žalovanému tedy bránila zákonná překážka k jeho dalšímu postupu k vymožení jakékoli částky. Žalobce dále poukazuje na Nález Ústavního soudu č.j. II. US 1540/08, ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že právo na náhradu nákladů exekuce a odměna za její provedení vznikne soudnímu exekutorovi pouze tehdy, byla-li pohledávka uhrazena přičiněním soudního exekutora.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že s tvrzeními žalobce nesouhlasí. Poukázal na usnesení Okresního soudu v Pardubicích, které je výše citováno a na základě něhož byl pověřen provedením exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného-společnosti CETELEM ČR, a.s., vůči povinnému dlužníku Vlastislavu Rapantovi. V důsledku zahájení insolvenčního řízení pak dne 8.1.2014 přihlásil svou pohledávku ve výši 7.865 Kč do tohoto řízení. Pohledávku doložil příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 36350/12-18, ze dne 12.12.2013, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 31.12.2013. Poukázal dále mj. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 15/2011-45, (69 ICm 729/2010), dle kterého má exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v odměňován za to, že byl exekucí pověřen. Žalovaný také připomněl usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008, který dovodil, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje výši nákladů exekuce. Tento pak ve spojení s usnesením o nařízení exekuce je způsobilý být exekučním titulem. Vzhledem k tomu, že náklady exekutora jsou pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie a judikatury, podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto ohledu konstitutivní povahu. Dále poukazuje na ustanovení § 88 odst. 1 E.Ř.. Navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 byla zveřejněna dne 18.10.2013 včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ustanovení § 110 IZ. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 59 INS 29172/2013-A-8 vyplývá, že dne 11.12.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno oddlužení. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost 1. správcovská a konkurzní, v.o.s., IČ 26126788, se sídlem Pardubice, Třída Míru 67, PSČ 530 02.

Z přihláškového spisu vedeného v řízení pod sp. zn. 59 INS 29172/2013-P13, je zjištěno, že žalovaný podal přihlášku pohledávky ve výši 7.865 Kč dne 8.1.2014. Pohledávku přihlásil jako nezajištěnou a vykonatelnou z právního důvodu, který označil jako exekuční řízení, na základě usnesení o nařízení exekuce vydané OS v Pardubicích, č.j. 20 EXE 2148/2012-9, ze dne 25.7.2012. Přihlášku žalovaný doložil usnesením OS v Pardubicích, č.j. 20 EXE 2148/2012-9, ze dne 25.7.2012 a příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 36350/12-18, ze dne 12.12.2013.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 12.2.2014 je patrné, že dlužník uznal pohledávku věřitele P13 (žalovaného) zcela, včetně vykonatelnosti pohledávky. Žalobce pohledávku žalovaného popřel zcela z důvodů, které jsou výše podrobně specifikovány.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř. ), každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Podle ustanovení § 46 odst. 6 ex.ř., je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak.

Podle ustanovení § 87 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen ex.ř. ) jsou náklady exekuce-odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň podle zvláštního právního předpisu. Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Možnost uplatnění pohledávky žalovaného jako soudního exekutora v insolvenčním řízení za okolností, časových souvislostí a z důvodů, které žalovaný v přihlášce pohledávky uvedl podrobně posuzoval Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp.zn. 102 VSPH 134/2014, na jehož znění je pro stručnost odkazováno. Citované rozhodnutí uvádí ve vztahu k ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ (z něhož vyplývá, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést), že nelze při určení nákladů exekuce vycházet z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného exekutorem až po zahájení insolvenčního řízení, neboť jde o provádění exekuce. Pokud tedy exekutor po zahájení insolvenčního řízení vydá rozhodnutí o nákladech exekuce (příkaz k úhradě nákladů exekuce), jedná se o nepřípustné provádění exekuce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4802/2008 ze dne 30.11.2010 uveřejněný pod č. 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), k němuž nelze v insolvenčním řízení přihlédnout. Exekutor si tedy po zahájení insolvenčního řízení nemůže vyrobit exekuční titul, aby zajistil vykonatelnost pohledávky z titulu nákladů exekuce, což však neznamená, že by nemohl takovou pohledávku přihlásit v insolvenčním řízení jako pohledávku nevykonatelnou. Když není pochyb o tom, že žalovaný byl vedením exekuce pověřen, tak mu vzniklo právo uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v jejím průběhu nebylo na uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, neboť je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymohl, z EŘ ani z Vyhlášky nevyplývá. Žalovanému (exekutorovi) tedy vznikl nárok na minimální odměnu ve výši 3.000 Kč dle ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (dále jen Vyhláška), dále na náhradu hotových výdajů v paušální částce 3.500 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 Vyhlášky a na příslušnou DPH 21% (k 12.12. 2012-den vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce) ve výši 1.365 Kč. Celkem tedy 7.865 Kč. Žalovaný uplatnil přihláškou pohledávky 7.865 Kč.

Veden názory podrobně popsanými výše soud žalobu na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 7.865 Kč není po právu, zamítl.

Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak žalovaný měl plný úspěch ve věci a měl by tedy právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Pardubicích dne 26. srpna 2015

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Kaplanová