KSPA 59 INS 23279/2014-C2-13
Č.j.: KSPA 59 INS 23279/2014-C2-13 (59 ICm 4392/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: AB 4 B.V. soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, PSČ 1077XX, Nizozemské Království, zastoupen Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2- Vyšehrad, Svobodova 136/9, PSČ 128 00 proti žalovanému: 1. správcovská a konkurzní v.o.s., IČ: 26126788, se sídlem Třída Míru 67, 530 02 Pardubice, insolvenční správce dlužníka Jaroslavy Pospíšilové, r.č. 645903/1447, bytem Živanice 152, 533 42, Živanice, zastoupen Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslavy Pospíšilové, r.č. 645903/1447, bytem Živanice 152, 533 42, Živanice vedená pod označením P5 ve výši 101.671,51 Kč je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 12.12. 2014) se žalobce, pod označením AB 5 B.V. soukromá společnost s ručením omezeným, registrační číslo 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, PSČ 1077XX, Nizozemské Království, domáhal určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslavy Pospíšilové, r.č. 645903/1447, bytem Živanice 152, 533 42, Živanicevedená pod označením P5 ve výši 101.671,51 Kč je po právu. S účinností od 18.10.2016 došlo k fúzi isir.justi ce.cz mezi společnostmi AB 4 B.V. a AB 5 B.V., a na základě provedené fúze bude žalobce dále vystupovat pod názvem obchodní firmy AB 4 B.V. soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, PSČ 1077XX, Nizozemské Království.

V žalobě uvedl, že dne 7.10.2014 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 101.671,51 Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 3.12. 2014 žalovaný pohledávku žalobce zcela popřel z důvodu, že je promlčena. S touto námitkou žalobce nesouhlasí a uvádí, že provedl několik úkonů s dostatečným předstihem před uplynutím čtyřleté promlčecí doby, které promlčení brání. Dne 21.6. 2011 podal žalobce žalobu v rozhodčím řízení a dne 19.9. 2011 byl vydán rozhodčí nález sp.zn. V/2011/02519, který nabyl právní moci dne 17.10. 2011. Žalobce podal návrh na nařízení exekuce a dne 2.2. 2012 vydal Okresní soud v Pardubicích usnesení sp.zn. 16 EXE 325/2012, kterým exekuci na majetek povinného (dlužníka) nařídil. Dále se žalobce zabývá otázkou, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 104 VSPH 50/2014 a 104 VSPH 158/2014. Na svém stanovisku setrval i při ústním jednání soudu, kde svoji argumentaci doplnil o další rozhodnutí vyšších soudů, a to rozhodnutí VS Olomouc sp.zn. 13 VSOL 155/2014 ze dne 27.1.2015, rozhodnutí VS Praha sp.zn. 101 VSPH 102/2015 ze dne 14.5.2015 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 19/2015 ze dne 1.6.2016. Navrhl, aby žalobě bylo vyhověno.

Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že na popření pohledávky trvá a žalobu považuje za nedůvodnou. Pokud žalobce uplatnil pohledávku u pochybného rozhodčího s.r.o., které není stálým rozhodčím soudem, tak ke stavění promlčecí doby nedošlo, protože rozhodčí řízení se zahajuje pouze žalobou doručenou stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci. Odkazuje přitom na ustanovení § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Pokud jde o rozpornost uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, tak nelze přehlédnout, že žalobce se snaží těžit z neplatnosti, kterou vyvolal jeho právní předchůdce, kterého nic nenutilo mít neplatnou rozhodčí doložku jako součást jeho všeobecných obchodních podmínek. Námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy tedy není. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Ústního jednání soudu se bez omluvy nezúčastnil.

Soud v uvedené věci provedl dokazování. Ze spisupřečetl rozhodnutí o úpadku, které bylo vydáno dne 10.9.2014. Insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Ze seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že do něho žalovaný insolvenční správce zařadil pohledávku žalobce vedenou pod označením P5 ve výši 101.671,51 Kč jako nevykonatelnou a nezajištěnou. Podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 3.12. 2014 žalovaný popřel pohledávku žalobce co do důvodu a výše zcela z důvodu, že nárok je promlčen, rozhodčí doložka nebyla platně sjednána . Z přihláškového spisu k přihlášce pohledávky vedené pod označením P5 vyplývá, že žalobce přihlásil svoji pohledávku ve výši 101.671,51 Kč do insolvenčního řízení dne 3.10. 2014. Jako právní důvod uvedl Smlouvu o revolvingovém úvěru č. 5610266351 ze dne 8.12. 2006, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce (společnost Home Credit, a.s.) dlužníku úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25.000 Kč. Úvěr byl zesplatněn k 25.11. 2010 a dlužník byl vyzván k jeho zaplacení včetně smluvní pokuty. Pohledávka se skládá z jistiny ve výši 53.929,31 Kč a úroku ve výši 47.742,20 Kč. Ze splátkového kalendáře a výpisu z veřejného rejstříku na společnost žalobce vyplývají skutečnosti tam uvedené. Oznámení o postoupení pohledávky bylo vydáno dne 4.3. 2011. Ze spisu 59 ICm 838/2014 byl čten rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Ivou Němcovou, sp.zn. V/2011/02519 dne 19.9. 2011, který nabyl právní moci dne 17.10. 2011. Z jeho textu vyplývá, že žalobce podal rozhodčí žalobu dne 21.6. 2011. Rozhodce byl jmenován na základě rozhodčí doložky sjednané v hlavě 10 § 14 Smlouvy rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., se sídlem Praha 2, Sokolská třída 60, PSČ 120 00 podle jednacího řádu uvedené společnosti. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích sp.zn. 16 EXE 325/2012 (sp.zn. exekutora 111 EX 12733/11) je patrné, že bylo vydáno dne 2.2. 2012 a exekucí na majetek dlužníka byl pověřen exekutor JUDr. Igor Olma, se sídlem Svitavy, Nám. Míru 53, PSČ 568 02.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 192 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. (1) Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. (2) Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. (3) Věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání. (4)

Insolvenční soud se při rozhodování v uvedené věci nejprve zabýval posouzením uzavřené rozhodčí doložky z hlediska její platnosti, i když žalobce přihlásil pohledávku jako nevykonatelnou. V této souvislosti vyšel ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem ČR v jeho rozhodnutích sp. zn. 31 Cdo 958/2012 z 10. 7. 2013 a zejména sp. zn. 23 Cdo 1112/2013 z 28. 11. 2013, kde se uvádí, že rozhodčí smlouva, uzavřená do 31. 3. 2012, která pro řešení sporů mezi účastníky určuje jediného rozhodce, jenž bude jmenován předsedou dozorčí rady právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Insolvenční soud proto za situace, kdy rozhodčí doložka sjednaná v hlavě 10 § 14 Smlouvy odkazuje na to, že případný spor projedná rozhodce jmenovaný ze seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení, s.r.o., uzavřel, že je rozhodčí doložkou neplatnou.

Žalovaný v popěrném úkonu při přezkumném jednání obecně namítal, že nárok žalobce je promlčen, rozhodčí doložka nebyla platně sjednána . Bližší skutečnosti však neuvedl, kromě výše uvedeného, ani ve vyjádření k žalobě. Insolvenční soud po provedeném dokazování shledal, že promlčecí lhůta začala běžet od 25.11.2010, kdy došlo k zesplatnění pohledávky žalobce. Dne 21.6. 2011 byla podána rozhodčí žaloba a tímto dnem došlo také k zastavení běhu promlčecí lhůty podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák.. Na tuto skutečnost nemá vliv ani následné posouzení vydaného Rozhodčího nálezu sp.zn. V/2011/02519 vydaného dne 19.9. 2011 rozhodcem JUDr. Ivou Němcovou tak, že nemá účinky pravomocného rozhodnutí. Pokud ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení stanoví, že podání rozhodčí žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu, je třeba na věc pohlížet tak, že právo bylo uplatněno včas žalobou u rozhodce (jinou možnost žalobce v době podání žaloby neměl, když pokud by se obrátil na soud, ten by řízení zastavil pro překážku litispendence) a řízení dosud není skončeno , takže běh promlčecí doby je stále zastaven. Žalobce navíc své právo uplatnil v exekučním řízení před Okresním soudem v Pardubicích, který na základě citovaného Rozhodčího nálezu vydal dne 2.2. 2012 usnesení sp.zn. 16 EXE 325/2012, kterým nařídil exekuci na majetek dlužníka. Toto exekuční řízení stále běží, neboť nebylo zákonným způsobem zastaveno. Pohledávky žalobce tedy promlčeny nejsou. V této souvislosti insolvenční soud odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 19/2015 ze dne 1.6.2016, jež se touto problematikou zabývalo.

Ve vztahu ke shora uvedenému nelze rovněž přehlédnout, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o zpětné neplatnosti rozhodčích doložek bylo vydáno až se značným časovým odstupem po sjednání rozhodčí doložky (8.12. 2006) a vydání rozhodčího nálezu (19.9.2011). Žalobce nemohl tedy v době, kdy svůj nárok v rozhodčím a exekučním řízení uplatnil, předvídat, jakým směrem se bude následně, po provedení těchto úkonů, vyvíjet judikatura vyšších soudů. Nelze rovněž pominout, že celou situaci nezavinil žalobce, ale dlužník, který jednal v rozporu se smlouvou o revolvingovém úvěru č. 5610266351 ze dne 8.12. 2006, když porušil své povinnosti tam sjednané, v důsledku čehož došlo dne 25.11.2010 k zesplatnění poskytnutého úvěru. Insolvenční soud je proto toho názoru, že na daný případ lze vztáhnout Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 635/09 ze dne 31. 8. 2010, v němž se mj. uvádí, že obecné soudy musí mít při posuzování všech právních věcí na mysli (jakožto jakýsi interpretační korektiv při výkladu nejednoznačných právních norem) ideu spravedlnosti. V této souvislosti je třeba připomenout, jak cituje i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 ICdo 19/2015, že podle Ústavního soudu by bylo v rozporu s principem důvěry občana v právo, který je součástí komplexu formujícího principy materiálního právního státu podle ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy, pokud by měl být jednotlivec zbaven svého oprávněného nároku toliko na základě nevyjasněné koncepce ne/promlčitelnosti tohoto práva. Proto insolvenční soud rozhod jak shora uvedeno a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 19. října 2016

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Čiháková