KSPA 59 INS 20335/2011-C-2
Č.j.: KSPA 59 INS 20335/2011-C-2 (59 ICm 3650/2012-27)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA, a.s., IČ 27826597, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Tyršova 1438/38, PSČ 702 00, proti žalovaným: 1) Mgr. Jan Urban, se sídlem Lanškroun, Pivovarské nám. 557, PSČ 563 01, insolvenční správce dlužníka: Antonín anonymizovano , bytem České Heřmanice 111, PSČ 565 52, 2) Antonín anonymizovano , anonymizovano , bytem České Heřmanice 111, PSČ 565 52, o popření pohledávky ve výši 935.954,39 Kč,

takto: I. Řízení se co do částky 549.110,39 Kč zastavuje.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce vedená v řízení vůči dlužníku Antonín anonymizovano , bytem České Heřmanice 111, PSČ 565 52, pod označením P8 je ve výši 386.844 Kč po právu jako pohledávka zajištěná majetkem dlužníka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 12. 12. 2012) se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka vedená pod označením P8 je ve výši 935.954,39 Kč po právu.

V žalobě uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (žalovaný č. 2) pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 20100134. Na přezkumném jednání dne 7.11.2012 byla pohledávka žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 částečně popřena, a to v částce 935.954,39 Kč, přičemž se jednalo o popření pravosti a výše úroků, úroku z prodlení a smluvní pokuty, přičemž část úroků přirostla až po rozhodnutí o úpadku. O popření byl žalobce vyrozuměn přípisem žalovaného č. 1 ze dne 23.11.2012, který mu byl doručen 26.11.2012. V žalobě navrhl, aby soud určil, že pohledávka je v popřené části po právu. Podáním, které bylo soudu doručeno 24. 1. 2013 žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, a to ve výši 549.110,39 Kč a nadále trval na tom, aby bylo rozhodnuto, že ve zbytku, t.j. v částce 386.844 Kč, byla jeho pohledávka přihlášena po právu. V tomto svém podání uvedl, že se neztotožňuje s tvrzením 1. žalovaného, že nemá nárok na úrok z úvěru ani nárok na smluvní pokutu. Poukázal na to, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12VSOL 24/2011-48, ze dne 28.2.2012, se na jeho případ nevztahuje. Současně podotkl, že žalovaný č. 2 neplnil podmínky úvěrové smlouvy více jak dvanáct měsíců (poslední řádnou splátku uhradil 25.3.2011), přičemž rozhodnutí o úpadku bylo vydáno 24.9.2012. Odkázal na čl. 5.1 smluvních podmínek, z něhož mu vyplývá nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 % jistiny úvěru, tj. 117.000 Kč, který považuje za přiměřený. Zabýval se aspekty a významem smluvní pokuty a poukázal na to, že podle čl. 2.1 smluvních podmínek se úroky z úvěru stávají součástí jistiny. Zesplatnění úvěru bylo v důsledku zavinění žalovaného č. 2, který neplatil řádně splátky a tím žalobci vznikl nárok na vrácení jistiny úvěru, zaplacení úroku a smluvní pokuty.

Žalovaný č. 1 ve vyjádření k žalobě poukázal na ustanovení § 170 odst. 1 písm. a) IZ, podle něhož nelze uplatňovat úroky, které by se staly splatnými až po rozhodnutí o úpadku, aniž by specifikoval jejich výši. V této souvislosti obsáhle citoval rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12VSOL 24/2011-48, ze dne 28.2.2012, z něhož dovodil, že smyslem ustanovení § 170 písmeno a) IZ je, aby se v insolvenčním řízení neuspokojovalo příslušenství pohledávek přihlášených věřitelů vážící se k době až po rozhodnutí o úpadku. Dále se zabýval otázkou smluvní pokuty, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, které se významem a smyslem smluvní pokuty zabývalo. Dospěl k závěru, že pokud je požadováno zaplacení smluvní pokuty ve výši 117.000 Kč za nedodržení splatnosti jedné splátky, lze hovořit o nepřiměřenosti takového požadavku. Podotkl, že smluvní pokuta není příslušenstvím, nýbrž samostatným nárokem a žalobce ji proto uplatnil neprávně. Navrhl zamítnutí žaloby.

Žalovaný č. 2 se k žalobě vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí. Uvedl, že pohledávka v popřené části nebyla přihlášena správně a její oprávněnost nebyla ničím doložena. Žalobce, pokud jde o úroky, nedoložil od jakého okamžiku a z jaké částky se úroky počítají a o jaké úroky se má vůbec jednat. Shodně jako žalovaný č. 1 argumentoval ustanovením § 170 písm. a) IZ. Dále uvedl, že zákonné úroky jsou počítány nejen z jistiny, ale i ze sumy blíže nespecifikovaných úroků ve výši 699.682 Kč. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 35 Odo 101/2002. Zabýval se otázkou smluvní pokuty, která dle jeho názoru nebyla žalobcem uplatněna správně. Dovodil, že i pokud by žalobce smluvní pokutu řádně přihlásil, stejně by mu na její zaplacení nárok nevznikl, protože ujednání o ní je absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 56 odst. 1 dříve platného občanského zákoníku (z.č. 40/1964 Sb.). Navrhl zamítnutí žaloby.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 byla zveřejněna dne 7.11.2011 včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ustanovení § 110 IZ. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 59 INS 20335/2012-A-12 vyplývá, že dne 24.9.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Jan Urban, se sídlem Lanškroun, Pivovarské nám. 557, PSČ 563 01.

Z přihláškového spisu vedeného v řízení pod sp. zn. 59 INS 20335/2011 bylo zjištěno, že žalobce přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení dne 29.10.2012. Přihláška pohledávky je vedena pod označením P8. Žalobce přihlásil pohledávku v celkové výši 1.322.799,39 Kč. Jako právní důvod vzniku pohledávky žalobce označil smlouvu o úvěru č. 20100134, když dlužná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 386.845 Kč a dlužných úroků z úvěru ve výši 699.682 Kč. Pohledávku označil jako vykonatelnou s odkazem na exekutorský zápis č.j. 043Ez 219/2010 ze dne 18.8.2010. Pokud jde o příslušenství toto specifikoval jako úrok z prodlení a smluvní pokutu dle čl. 5.1. smlouvy v celkové výši 236.272,39 Kč. Označil způsob výpočtu, tak že zákonný úrok z prodlení je ve výši 119.272,39 Kč (za období od 26.4.2011 do 23.9.2012) a smluvní pokuta ve výši 117.000 Kč. V přihlášce rovněž uvedl, že dlužník je v prodlení od 26.4.2011. Z příloh k přihlášce pohledávky soud zjistil, že výpis z obchodního rejstříku obsahuje rejstříkové údaje o společnosti žalobce. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 18.8.2010. Součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, přičemž z čl. 2.1. vyplývá, že věřitel se zavazuje po předložení dokladů prokazujících, že došlo k zajištění věřitelem poskytnutých peněžních prostředků formou specifikovanou a dohodnutou mezi účastníky, na požádání dlužníka poskytnout ve prospěch dlužníka peněžní prostředky ve výši uvedené ve smlouvě spolu se smluvním úrokem uvedeným ve smlouvě. Účastníci se dohodli, že smluvní úroky z poskytnutého úvěru se stávají součástí jistiny. Z čl. 5.1. citovaných všeobecných smluvních podmínek vyplývá, že pro případ, že bude dlužník v prodlení se splacením i jen jediné měsíční splátky úvěru v souladu se splátkovým kalendářem, stává se celý poskytnutý úvěr s příslušenstvím okamžitě splatným, přičemž je dlužník povinen bezodkladně uhradit věřiteli celou nesplacenou část úroku a jistiny podle splátkového kalendáře a také smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru. Z čl. 5.2. pak vyplývá, že zůstatek jistiny, smluvního úroku a sjednané smluvní pokuty ve výši 30 % z poskytnutého úvěru je splatný nejpozději následující den poté, co dlužník nesplní povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru a poruší sjednaný splátkový kalendář. Ze splátkového kalendáře soud zjistil rozpis dohodnutých splátek, přičemž úvěr měl být splacen celkem ve 180 splátkách po 6.281 Kč, počínaje dnem 25.9.2010 (poslední splátka k datu 25.8.2025 v částce 6.214 Kč). Ze zástavní smlouvy vyplývá, že byla uzavřena dne 18.8.2010. Předmětem zajištění úvěru jsou nemovitosti na LV č. 330 v obci a katastrálním území České Heřmanice u katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí. Z exekutorského zápisu č.j. 043 EZ219/10 ze dne 18.8.2010 bylo zjištěno, že obsahuje dohodu o plnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti zápisu. Jeho předmětem je rekapitulace úvěrového vztahu včetně sankčních ujednání a zejména pak svolení dlužníka k přímé vykonatelnosti tohoto exekutorského zápisu. Z oznámení o zesplatnění úvěru je patrné, že úvěr se stal splatným v celkové dlužné částce 1.241.232 Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 7.11.2012 vyplývá, že pohledávka žalobce byla insolvenčním správcem (žalovaný č. 1) a dlužníkem (žalovaný č. 2) popřena co do pravosti a výše částce 935.954,39 Kč a uznána v částce 386.845 Kč. Popřená částka představuje smluvní pokutu (117.000 Kč), která byla sjednána v nepřiměřené výši (30 % z poskytnutého úvěru) tedy v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatně, dále smluvní úroky (818.954,39 Kč), které byly uplatněny jednak i za dobu po rozhodnutí o úpadku a jednak je věřitel přihlásil jako součást jistiny, tedy nesprávně, neboť se jedná o příslušenství. Současně věřiteli vznikl nárok pouze na zákonný úrok z prodlení, nikoliv na smluvní úrok. Věřitel přihlásil pohledávku jako vykonatelnou, insolvenční správce ji zařadil jako nevykonatelnou, neboť věřitel vykonatelnost pohledávky řádně nedoložil.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Jak se shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, žalobce přihlásil svou pohledávku vedenou pod označením P8 jako pohledávku vykonatelnou, přičemž žalovaný č. 1 ji k přezkumnému jednání zařadil jako nevykonatelnou. Tento svůj postup žalovaný č. 1 zdůvodnil tím, že žalobce vykonatelnost pohledávky řádně nedoložil. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je žalobce za těchto okolností k podání incidenční žaloby aktivně legitimován. Žalobce opírá vykonatelnost pohledávky o exekutorský zápis č.j. 043 EZ219/10 ze dne 18.8.2010, jehož obsah je výše citován. Exekutorský zápis žalobce doložil v přílohách v prosté kopii bez úředního ověření. Lze tedy uzavřít, že takto doložená vykonatelnost nemá náležitosti řádného dokladu, když ji nelze považovat v její prosté kopii za veřejnou listinu. Proto žalovaný č. 1 postupoval správně, když pohledávku žalobce zařadil jako nevykonatelnou.

Pokud jde o další skutečnosti, které jsou předmětem žalobního návrhu, soud nejprve na základě částečného zpětvzetí, které žalobce učinil co do částky 549.110,39 Kč, vymezil, že předmětem sporu (spornou částkou) zůstává suma 386.844 Kč. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení o určení pravosti a výše pohledávky v částce 549.110,39 Kč zastavil. Z listinných důkazů a z tvrzení účastníků pak soud dovodil, že částka 386.844 Kč, která zůstává předmětem sporu, představuje úroky z prodlení (269.844 Kč) a smluvní pokutu (117.000 Kč). Ze všeobecných smluvních podmínek, které jsou součástí úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným č. 2 (čl. 2.1.) vyplývá, že žalobce má právo na vrácení jistiny spolu se smluvním úrokem uvedeným ve smlouvě. Současně se účastníci dohodli na tom, že tento úrok se stává součástí jistiny. Ze samotného textu úvěrové smlouvy pak vyplývá, že dlužník (žalovaný č. 2) se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky věřiteli (žalobce) vrátit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 18 % ročně, počínaje poskytnutím úvěru. Úroky z úvěru jsou splatné v pravidelných 180 měsíčních splátkách spolu s úvěrem, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři. Jistina úvěru činila částku 390.000 Kč. Z provedených důkazů rovněž vyplývá, že dlužník (žalovaný č. 2) svou povinnost splácet poskytnuté úvěrové prostředky na základě splátkového kalendáře nesplnil. Ze sjednaného splátkového kalendáře v rozsahu 180 měsíčních splátek na patnáct let zaplatil toliko sedm řádných splátek, když poslední splátka byla uhrazena ke dni 25. 3. 2011. Na základě jím podaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 7. 11. 2011 zahájeno insolvenční řízení. V insolvenčním návrhu dlužník (žalovaný č. 2) uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za rok 2010 a 2011 činil cca 14.370 Kč měsíčně. Zavázal se však na dobu patnácti let k plnění splátkového kalendáře se splátkou 6.281 Kč měsíčně. Z uvedeného je patrné, že dlužník (žalovaný č. 2) minimálně přecenil své finanční možnosti a s ohledem na rozsah závazků (do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 12 věřitelů s celkovou sumou přihlášených pohledávek ve výši 1.845.410 Kč) nebyl zjevně schopen dostát smluvně převzaté povinnosti splnit splátkový kalendář. Součástí dlužníkem podepsané úvěrové smlouvy byly všeobecné smluvní podmínky. Dle čl. 5.1., který je výše podrobně citován, vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 % ze sjednané částky úvěru, tedy v daném případě 117.000 Kč. Není rozhodné, zda dlužník nezaplatil jednu či více sjednaných splátek, což se v daném případě stalo, rozhodující je, že svoji smluvně převzatou povinnost řádně plnit splátkový kalendář porušil, a to hned v samém počátku splácení. Nelze v této souvislosti odhlédnout od skutečnosti, že úvěr měl být splacen v celkem 180 splátkách po 6.281 Kč, počínaje dnem 25.9.2010 (poslední splátka k datu 25.8.2025 v částce 6.214 Kč) a dlužník zaplatil toliko 7 splátek (poslední k 25.3. 2011). S přihlédnutím k výši úvěru, délce jeho splatnosti (15 let) a k okolnostem uzavření úvěrové smlouvy, kdy dlužníkovi byly poskytnuty finanční prostředky bez zkoumání a doložení jeho příjmů, lze považovat výši smluvní pokuty za přiměřenou a způsobilou plnit funkci sankční i uhrazovací.

Z citovaných smluvních podmínek rovněž vyplývá, že účastníci smlouvy (žalobce a žalovaný č. 2) se dohodli, že úroky se stávají součástí jistiny. Na základě tohoto ujednání žalobce zjevně svoji pohledávku do insolvenčního řízení i přihlásil. Žalovaní popřeli pohledávku žalobce jednak co do pravosti, avšak také i co do výše. Podle ustanovení § 194 IZ jde o popření pohledávky co do její výše tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Z uvedeného vyplývá, že popěrný úkon výše pohledávky má tedy dvě na sobě závislé části: a) vymezení částky, jejíž existenci popírající subjekt zpochybňuje, a b) určení částky, která by měla být, podle názoru popírajícího subjektu, v přihlášce uvedena. Tomuto požadavku žalovaní nedostáli. V popěrném úkonu se omezili pouze na obecné tvrzení, že žalobce byl oprávněn požadovat toliko zákonný úrok z prodlení, aniž by uvedli v jaké konkrétní výši. Dále namítali, že žalobce uplatnil smluvní úrok z prodlení i za dobu po rozhodnutí o úpadku, aniž by vymezili, o jakou konkrétní sumu se má jednat. Shodná tvrzení uvedli i ve svých vyjádřeních k žalobě. Popěrné úkony žalovaných tedy neobsahují obě zákonem požadovaná stanoviska, proto je lze považovat za nicotné a není možné k nim dále přihlížet.

Na základě výše podrobně rozvedených skutečností soud určil, že pohledávka žalobce je ve sporné výši 386.844,-Kč po právu.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud podle ustanovení § 142 a § 146 odst. 1, písm. b) o.s.ř. a dále ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 5. září 2014

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Petra Karlíková