KSPA 59 INS 1856/2015-C1-10
Č. j.: KSPA 59 INS 1856/2015-C1-10 (59 ICm 1922/2015-19)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: JUDr. Milan Šváb, se sídlem Svitavy, náměstí Míru 48, PSČ 568 02, insolvenční správce dlužníka Luděk anonymizovano , anonymizovano , bytem Karolín 12, 679 02, Rájec-Jestřebí, zastoupen: Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, proti žalovanému: JUDr. Zuzana Kristiánová, IČ 66217398, se sídlem Brno, Kozí 19/10, PSČ 150 00, o popření pohledávky ve výši 6.292 Kč,

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 6.292 Kč přihlášená do insolvenčního řízenívůči dlužníku Luďku anonymizovano , anonymizovano , bytem Karolín 12, 679 02, Rájec-Jestřebí a vedená pod označením P 6 není po právu, se zamítá pro předčasnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění: Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 18.5. 2015 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 6.292 Kč přihlášená do insolvenčního řízenívůči dlužníku Luďku anonymizovano , anonymizovano , bytem Karolín 12, 679 02, Rájec-Jestřebí a vedená pod označením P 6 není po právu.

V žalobě uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 6.292 Kč z titulu náhrady nákladů řízení dle rozsudku Okresního soudu v Blansku č.j. 11 C 160/2013 ze dne 20.3. 2014. Žalobce jako insolvenční správce při přezkumném jednání pohledávku žalovaného popřel z důvodu, že žalovaný nebyl k podání přihlášky pohledávky aktivně legitimován, neboť náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žalovanému-advokátu, ale jeho klientu. Současně odkázal na ustanovení § 149 o.s.ř. a vedl úvahu, že sice pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná, avšak ve vztahu mezi žalovanou a dlužníkem vykonatelnou není. Navrhl, aby soud rozhodl, že přihlášená pohledávka žalovaného není po právu. Žalobce žalobu ještě doplnil v reakci na vyjádření žalovaného, které považuje za nesprávné a představující v podstatě uznání žalovaného nároku, a proto navrhl vydání rozsudku pro uznání.

Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že přihlášku pohledávky podal nedopatřením, a že není osobou k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka oprávněnou. Uvedl, že žalobce jako insolvenční správce měl postupovat podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a také podle ustanovení § 199 IZ. Navrhl, aby soud žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Soud v uvedené věci provedl dokazování. Ze spisuvyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla vydána dne 27.1. 2015-čl. A-2. Z protokolu o přezkumném jednání je patrné, že se konalo dne 22.4. 2015. Žalobce popřel pohledávku žalovaného co do pravosti a výše zcela a pokud jde o důvody, odkázal na seznam přihlášených pohledávek. Dlužník pohledávku zcela uznal. Ze seznamu přihlášených pohledávek na čl. B 6 soud zjistil, že žalobce popřel pohledávku žalovaného z důvodu, že věřitel nebyl aktivně legitimován k vymáhání pohledávky, jelikož v rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 20.3. 2014, čj. 11 C 160/2013-37, je ve výroku II. uvedeno k rukám právního zástupce (věřitele), což představuje pouze platební místo, kam má být příslušná platba zaslána . Z přihlášky pohledávky žalovaného vedené pod označením P6 soud zjistil, že byla podána 13.3. 2015. Žalovaný přihlásil pohledávku ve výši 6.292 Kč a jako důvod vzniku pohledávky označil dluh z důvodu nezaplacení nákladů řízení dle rozsudku čj. 11 C 160/2013-37 . K dalším okolnostem vzniku pohledávky pak uvedl, že povinnost zaplatit pohledávku do 10.5. 2014 byla pravomocně stanovena rozsudkem čj. 11 C 160/2013-37, který vydal Okresní soud v Blansku dne 20.3. 2014 . Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovení § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 184 IZ může věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel nebo osoba, která podala návrh na vstup do řízení na místo věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí. (1)

Podle ustanovení § 185 jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Z komentáře k tomuto ustanovení pak vyplývá, že k přihlášce pohledávky věřitele nebo přihlášené pohledávce nelze přihlížet v případě, že nastala některá z následujících skutečností: a) přihláška pohledávky je podána po uplynutí propadné lhůty dané ve výroku rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 136 odst. 3), b) věřitel na výzvu insolvenčního správce, ve lhůtě 15 dnů nebo delší určené správcem, řádně nebo včas přihlášku nedoplní (§ 188 odst. 2), a přihláška je z tohoto důvodu nepřezkoumatelná, c) nebude-li věřitelem, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena insolvenčním správcem, dlužníkem nebo jiným věřitelem, podána ve lhůtě žaloba na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky, d) nastaly důsledky úspěšného popření přihlášené pohledávky předvídané v § 178 a 179, e) byl uplatněn nárok, který je vyloučen z uspokojení v insolvenčním řízení, f) přihlášená pohledávka zanikla jinak než uspokojením v rámci insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 199 IZ Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (1) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. (3)

Po provedeném dokazování dospěl insolvenční soud k závěru, že žalobce nebyl vůbec oprávněn přihlášku pohledávky přezkoumat a tedy ani ji zařadit do seznamu přihlášených pohledávek k přezkumnému jednání, neboť přihlášená pohledávka vykazovala vady jejímu přezkumu bránící a žalobce, jako insolvenční správce, žalovaného k odstranění těchto vad nevyzval. V této souvislosti insolvenční soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 103 VSPH 67/2011 (42 ICm 30/2010, KSHK 42 INS 3359/2010) ze dne 22.8. 2012, které vychází a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 32 Cdo 1726/1998 ze dne 24.5. 2001, jež je použitelné pro i účely insolvenčního řízení, která se že problematikou přezkoumání přihlášky vykazující vady podrobně zabývala. Pro stručnost je na tato rozhodnutí odkazováno.

Jak z odůvodnění popěrného úkonu jednoznačně vyplývá, žalobce věděl, že přihláška pohledávky vykazuje vady a měl proto postupovat podle shora citovaného ustanovení § 188 IZ a vyzvat žalovaného k odstranění těchto vad tak, aby žalovaný prokázal svou aktivní legitimaci k podání přihlášky pohledávky. Toto žalobce neučinil. Proto nemohla být přihláška pohledávky ani řádně přezkoumána, takže nemohla být ani účinně popřena. Insolvenčnímu soudu tedy nezbylo, než podanou žalobu pro předčasnost zamítnout. Žalobce bude nejprve muset přikročit k odstranění vad přihlášky zákonem předpokládaným způsobem a budou-li tyto vady odstraněny, tak teprve znovu podanou přihlášku přezkoumat a případně ji zařadit na zvláštní přezkumné jednání. S ohledem na zjištěnou vadu přihlášky (uvedenou v popěrném

úkonu) i na vyjádření žalovaného k žalobě, když uvedl, že přihlášku pohledávky podal nedopatřením, lze předpokládat, že vada přihlášky bude zjevně neodstranitelná, a proto bude na žalobci, aby postupoval podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ, oznámil tuto skutečnost insolvenčnímu soudu jako podklad pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 185 IZ o tom, že se přihláška pohledávky odmítá. Tím bude ukončena účast věřitele (žalovaného) v insolvenčním řízení. Insolvenční soud na druhou stranu nepřehlédl, že podmínky pro zahájení incidenčního sporu vytvořil i sám žalovaný, když z jeho vyjádření k žalobě ( že přihlášku pohledávky podal nedopatřením a že není v tomto sporu aktivně legitimován ) je patrné, že přihlášku pohledávky podal neoprávněně. Žalovaný zůstal i přes tuto povědomost ve věci zcela nečinný, přičemž mohl postupovat podle ustanovení § 184 IZ, které je shora citováno a vzít přihlášku pohledávky zcela zpět. Tím by jeho účast v insolvenčním řízení skončila a nebylo by se třeba zahajovat incidenční spor a jeho řešením se zabývat. Pro doplnění shora popsaného soud ještě dodává, že v dané věci by bylo nezbytné žalobu zamítnout i z důvodu nedostatku podmínek řízení, neboť žalovaný je zcela jistě osobou, která není v tomto řízení pasivně legitimována. Proto ani nelze vést úvahy o vydání rozsudku pro uznání, jak žalobce v doplnění žaloby navrhoval.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

V Pardubicích dne 26. srpna 2015

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Kaplanová