KSPA 59 INS 16870/2012-C1-9
KSPA 59 INS 16870/2012-C1-9 (59 ICm 3475/2012-16)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: Ing. Martin Fořt, se sídlem Palackého 653, 537 01 Chrudim, insolvenční správce dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Obchodní 133, PSČ 538 04 Prachovice, proti žalovanému Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o popření pohledávky ve výši 6.420,-Kč,

takto: I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného vedená pod označením P5 není v popřené výši 6.420,-Kč po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 23.11.2012) se žalobce jako insolvenční správce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vůči dlužníku Veronice anonymizovano , anonymizovano , bytem Obchodní 133, PSČ 538 04 Prachovice a vedená pod označením P5 ve výši 6.420,-Kč není po právu.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku č. P5 ve výši 7.113,-Kč z titulu neuhrazeného pojistného z pojistné smlouvy přiznané pravomocným a vykonatelným elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. srpna 2011, č.j. 110 EC 353/2011-7.

Na přezkumném jednání konaném dne 21.11.2012 žalobce částečně popřel pohledávku P5 co do pravosti a výše v částce 6.420,-Kč a následně vyvolal tento incidenční spor. Jako důvod popření žalobce uvedl, že náklady řízení vznikly jako odměna za zastupování v bagatelním sporu o zaplacení typizované pohledávky, kterou lze vymáhat tzv. formulářovou žalobou , přičemž žalovaný disponuje vlastním právním útvarem k vymáhání pohledávek uvedeného typu. Přesto pověřil vymáháním pohledávky advokátní kancelář. V této souvislosti žalobce poukázal na nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 29.3.2012 sp.zn. I. ÚS 1056/07, II. ÚS 808/11 a I. ÚS 3923/2011, z nichž vyplývá, že pro řízení (např. o regulační poplatek) je typické, že jejich náklady jsou zpravidla vzhledem k okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně upravují právní předpisy podzákonné právní síly, neboť sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše než výkon právní služby úkon administrativní. Oprávnění popřít spornou pohledávku ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ pak žalobce dovodil z formy rozhodnutí, neboli ze skutečnosti, že ve věci bylo rozhodováno bez nařízení jednání formou elektronického platebního rozkazu, v němž dle názoru žalobce absentuje právní posouzení ze strany soudu.

K žalobnímu návrhu se žalovaný vyjádřil dne 27.12.2012 tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. K argumentaci žalobce opírající se o nálezy Ústavního soudu ČR uvedl, že některá z uvedených rozhodnutí byla vydána až po právní moci rozhodnutí o popíraných nákladech řízení. Namítl, že pokud by obecný soud při rozhodování o nároku na náklady řízení žalovaného měl za to, že tyto nejsou po právu, zohlednil by takový názor ve svém rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 soud zjistil, že byla zveřejněna dne 13. července 2012 včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ust. § 110 IZ.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 59 INS 16870/2012-A-8 vyplývá, že dne 10. října 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení. Insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Martin Fořt, se sídlem Palackého 653, 537 01 Chrudim.

Z přihláškového spisu vedeného v řízení pod sp. zn. 59 INS 16870/2012-P5, resp. z přihlášky pohledávek věřitele č. 5 a jejích příloh bylo zjištěno, že přihláška P5 byla soudu doručena dne 9. listopadu 2012. Věřitel (žalovaný) přihlásil jednu vykonatelnou pohledávku v celkové výši 7.113,-Kč sestávající se z neuhrazeného pojistného ve výši 667,-Kč a částky 26,-Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení a dále částky 6.420,-Kč představující náklady nalézacího řízení. Pohledávka byla věřiteli přiznána na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. srpna 2011, č.j. 110 EC 353/2011-7, který nabyl právní moci dne 27. října 2012.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 21.11.2012 vyplývá, že při něm insolvenční správce (žalobce) popřel pohledávku žalovaného, a to co do pravosti a výše v částce 6.420,-Kč, a uznal do výše 693,-Kč. Dlužník uznal pohledávku zcela. Důvody popření žalobce jsou shodné s odůvodněním žalobního návrhu a spočívají v tom, že náklady přiznané v nalézacím řízení jsou vzhledem k výši žalované částky neúměrné, a to také s ohledem na skutečnost, že dle názoru žalobce byly nedůvodně využity pro vymáhání pohledávky služby externí advokátní kanceláře.

Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26.8.2011, č.j. 110 EC 353/2011-7 soud zjistil, že věřiteli byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši stanovené dle ust. § 3 odst. 1 bod 1. vyhl. č. 484/2000 Sb. Na základě tohoto ustanovení činila sazba odměny ve sporu ve věcech, v nichž je předmětem řízení zaplacení peněžité částky nebo jiné penězi ocenitelné plnění do 1.000,-Kč, částku 4.500,-Kč. S účinností od data 1.9.2006 činila náhrada hotových výdajů (nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce) za jeden úkon právní služby podle ust. § 3 vyhl. č. 177/1993 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dál jen AT ) částku 300,-Kč. Za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a písemné podání návrhu podle § 13 odst. 3 AT přísluší náhrada za dva úkony právní služby, tj. celkem částka 600,-Kč. Daň z přidané hodnoty 20% z částky 5.100,-Kč, představuje částku 1.020,-Kč. Dle položky 2 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků (příloha zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném 1. července 2008) je nutno za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 15.000,-Kč včetně, uhradit soudní poplatek v částce 300,-Kč. Celkem představovaly náklady řízení částku ve výši 6.420,-Kč.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Žalobce jako důvod svého popěrného úkonu uvedl, že v případě předmětného sporu o bagatelní částku se jedná o typizovanou pohledávku, kterou lze vymáhat tzv. formulářovou žalobou a s ohledem na charakter žalovaného bylo využití služeb advokátní kanceláře nadbytečné a náklady nalézacího řízení a to včetně soudního poplatku popřel. V žalobě pak rozšířil svoji argumentaci odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu.

Insolvenční soud na základě ve spise obsažených důkazů zjistil, že pohledávka žalovaného byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná. Žalovaný vykonatelnost pohledávky doložil platebním rozkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. srpna 2011, č.j. 110 EC 353/2011-7, který nabyl právní moci dne 27. října 2012. V tomto řízení byl žalovaný zcela úspěšný, proto mu okresní soud přiznal podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení. Při výpočtu rozsahu a výše této náhrady vycházel okresní soud podle v té době platné právní úpravy a stanovil ji správně. V této souvislosti insolvenční soud současně poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí okresního soudu bylo vydáno 26. srpna 2011 a Nález Ústavního soudu, kterým žalobce argumentuje, byl vydán až dne 29. března 2013. Rozhodnutí ÚS bylo tedy vyhlášeno až po vydání napadeného platebního rozkazu, proto jej nelze na projednávanou věc retroaktivně aplikovat a okresní soud tedy nemohl být jeho výkladem v době vydání platebního rozkazu vázán.

Insolvenční soud současně zkoumal, zda byl žalobce, jako insolvenční správce, oprávněn vykonatelnou pohledávku žalovaného popřít. Z ustanovení § 199 odst. 2, poslední věta IZ vyplývá, že důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V daném případě, jak již shora uvedeno, žalovaný přihlásil vykonatelnou pohledávku, jejíž vykonatelnost doložil pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. srpna 2011, č.j. 110 EC 353/2011-7. V tomto řízení, byl žalovaný (ve věci č.j. 110 EC 353/2011 označen jako žalobce) zcela úspěšný. Úspěch ve sporu mu podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. založil právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení okresní soud určil a vypočítal podle v té době platné právní úpravy. Proto lze dovodit, že žalobce, popřel-li pravomocným rozhodnutím okresního soudu přiznanou náhradu nákladů řízení s odkazem na Nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2013, uplatnil v popěrném úkonu jiné právní posouzení věci. Z tohoto důvodu, jak vyplývá z ustanovení § 199 odst. 2, poslední věta IZ vykonatelnou pohledávku popřít nelze. Současně je třeba uvést, že elektronický platební rozkaz, který formálně neobsahuje odůvodnění, osvědčuje, že soud zkoumal předpoklady, za kterých mohl být vydán. Tím, že soud vydá elektronický platební rozkaz, osvědčí, že podle něj uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18. července 2013).

Na základě výše podrobně rozvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného nebyla v popřené části přihlášena po právu, se zamítá.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 29. října 2014

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Petra Karlíková