KSPA 59 INS 15287/2012-C1-9
Č.j.: KSPA 59 INS 15287/2012-C1-9 (59 ICm 3344/2012-23)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Kudláčkem ve věci žalobce: Ing. Jana Vodrážková, se sídlem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim, insolvenční správce dlužníka Dušana anonymizovano , anonymizovano , Generála Svobody 283, PSČ 533 12 Chvaletice, zastoupen Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ: 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, o popření pohledávky ve výši 59.735,88 Kč,

takto: I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného vedená pod označením P2/1 v popřené výši 30.233,88 Kč a vykonatelná pohledávka žalovaného vedená pod označením P2/2 v popřené výši 29.502,-Kč není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Včas podanou incidenční žalobou (doručena dne 13.11.2012) se insolvenční správce domáhal určení, že pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení vůči dlužníku Dušan Najbrt, anonymizovano , Generála Svobody 283, PSČ 533 12 Chvaletice jako vykonatelné nejsou v popřených částech-pohledávka vedená pod označením P2/1 co do částky 30.233,88 Kč a pohledávka vedená pod označením P2/2 co do částky 29.502,-Kč po právu.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku P2/1 ve výši 66.257,-Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100460960 a pohledávku P2/2 ve výši 30.901,-

Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100460906 přiznané rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, č.j. Va 21-18/2012-8 ze dne 9.7.2012. Na přezkumném jednání konaném dne 7.11.2012 žalobce popřel pohledávku P2/1 co do částky 30.233,88 Kč z důvodu, že věřitel (v tomto řízení označen jako žalovaný) přihlásil nesprávně příslušenství pohledávky jako součást jistiny, když dle názoru žalobce se jedná o samostatný nárok. Dále žalobce na přezkumném jednání popřel pohledávku P2/2 co do částky 29.502,-Kč z důvodu, že tato částka představující smluvní pokutu byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatně. Následně žalobce vyvolal tento incidenční spor.

Z podané žaloby dále vyplývá, že oprávnění popřít sporné pohledávky ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ žalobce dovodil z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3.5.2012, č.j. 101 VSPH 41/2012-67, který mj. uvádí, že insolvenční zákon umožňuje popírat pohledávky vykonatelné v těch případech, kdy dlužník sám svou nečinností, ať již úmyslnou nebo z nedbalosti, založil nárok věřitele za účelem jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům, tzn. uplatnit skutečnost, kterou dlužník neuplatnil v soudním řízení, ač tak učinit mohl, tedy že se nedomáhá jiného právního posouzení věci, protože nalézací soud tuto otázku nezkoumal.

K žalobnímu návrhu se žalovaný vyjádřil dne 28.11.2012 tak, že jej označil za nedůvodný a v rozporu s ust. §199 IZ. Navrhl jeho zamítnutí. K argumentaci žalobce ohledně možnosti popřít přihlášenou pohledávku s vyloučením provedení jiného právního hodnocení věci uvedl, že v rámci incidenčního sporu o vykonatelnou pohledávku je možné pouze prokazovat to, že pohledávka není vykonatelná. Namítl, že ust. §199 odst. 2 IZ neznamená možnost insolvenčního správce právně přezkoumávat veškeré námitky, které dlužník neuplatnil v rámci nalézacího řízení, přičemž dále uvedl, že je nutné zohlednit existenci překážky věci rozsouzené ve smyslu ust. § 159a odst. 5 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř. ), jedná-li se o pravomocné rozhodnutí věci.

Vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci a ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a od projednání věci na ústním jednání upustil.

Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j.-A-2 soud zjistil, že byla zveřejněna dne 22.6.2012 včetně výzvy k uplatnění pohledávek ve smyslu ust. § 110 IZ.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 59 INS 15287/2012-A-8 vyplývá, že dne 26. září 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a současně bylo povolenou oddlužení. Insolvenčním správcem byla ustanovena Ing. Jana Vodrážková, se sídlem Sladkovského 756, 537 01 Chrudim III.

Z přihláškového spisu vedeného v řízení pod sp. zn. 59 INS 15287/2012-P2, resp. z přihlášky pohledávek věřitele č. 2 a jejích příloh bylo zjištěno, že přihláška P2 byla soudu doručena dne 5.10.2012. Věřitel (žalovaný) přihlásil dvě vykonatelné pohledávky v celkové výši 97.158,-Kč, a to pohledávku P2/1 ve výši 66.257,-Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 52.448,-Kč a částky 1.381,-Kč jako zákonného úroku z prodlení a pohledávku P2/2 ve výši 30.901,-Kč představující jistinu-nezaplacená smluvní pokuta ve výši 30.108,-Kč a částku 793,-Kč jako zákonný úrok z prodlení. Pohledávky byly věřiteli přiznány na základě rozhodčího nálezu č.j. Va 21-18/2012-8 ze dne 9.7.2012, který nabyl právní moci dne 24.7.2012.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 7.11.2012 vyplývá, že při něm insolvenční správce (žalobce) popřel pohledávku P2/1 žalovaného, a to co do pravosti a výše v částce 30.023,12 Kč, uznal 36.023,12 Kč a pohledávku P2/2 žalovaného popřel co do pravosti a výše v částce 29.502,-Kč. Dlužník uznal pohledávky zcela. Důvody popření žalobce jsou shodné s odůvodněním žalobního návrhu a spočívají v tom, že bylo ze strany žalovaného nesprávně přihlášeno příslušenství pohledávky jako součást jistiny, když se jedná o samostatný nárok a část druhé přihlášené pohledávku věřitele pak žalobce shledal sjednanou v rozporu s dobrými mravy.

Z rozhodčího nálezu č.j. Va 21-18/2012-8 ze dne 9.7.2012 soud zjistil, že žalovanému byl přiznán nárok na zaplacení pohledávky ve výši 82.556,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25.5.2012 do zaplacení a dále náklady řízení ve výši 12.428,-Kč, přičemž tyto byly přiznány dle vyhl. č. 177/1993 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dál jen AT ). Přiznaná částka sestává ze zbývající dlužné částky 52.448,-Kč, smluvních pokut v celkové výši 30.108,-Kč a příslušenství, přičemž právním důvodem byla smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným dne 19.10.2011.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 občanského soudního řádu, v platném znění, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a z takto zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěry:

Podle ustanovení § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Žalobce jako důvod svého popěrného úkonu ohledně pohledávky P2/1 uvedl, že věřitel (v tomto řízení označen jako žalovaný) přihlásil nesprávně příslušenství pohledávky jako součást jistiny, když dle názoru žalobce se jedná o samostatný nárok. K popření pohledávky P2/2 uvedl, že tato částka představující smluvní pokutu byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, z čehož dovodil její absolutní neplatnost. V žalobě pak rozšířil svoji argumentaci odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13.9.2012, čj. 101 VSPH 231/2012-56 a ze dne 3.5.2012 č.j. 101 VSPH 41/2013-67.

Insolvenční soud na základě ve spise obsažených důkazů zjistil, že obě pohledávky žalovaného byly přihlášeny jako pohledávky vykonatelné. Žalovaný vykonatelnost pohledávek doložil rozhodčím nálezem č.j. Va 21-18/2012-8 ze dne 9.7.2012, který nabyl právní moci dne 24.7.2012. V tomto řízení byl žalovaný zcela úspěšný, proto mu rozhodce JUDr. Eva Vaňková přiznal podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. i náhradu nákladů řízení. V této souvislosti insolvenční soud současně poukazuje na skutečnost, že citovaný rozhodčí nález je ze dne 24.7.2012 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, na která žalobce poukazuje byla vydána až po vydání tohoto rozhodčího nálezu, a proto je nelze na projednávanou věc retroaktivně aplikovat.

Insolvenční soud dále zkoumal, zda byl žalobce, jako insolvenční správce, oprávněn vykonatelnou pohledávku žalovaného popřít. Z ustanovení § 199 odst. 2, poslední věta IZ vyplývá, že důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V daném případě, jak již shora uvedeno, žalovaný přihlásil vykonatelnou pohledávku, jejíž vykonatelnost doložil pravomocným rozhodčím nálezem č.j. Va 21-18/2012-8 ze dne 9.7.2012, jehož platnost zpochybněna nebyla. V tomto řízení, byl žalovaný (ve věci č.j. Va 21-18/2012 označen jako žalobce) zcela úspěšný. Proto lze dovodit, že popřel-li žalobce pravomocným rozhodčím nálezem přiznaný nárok žalovaného z důvodů v popěrném úkonu uvedených, spočívá jeho argumentace v jiném právním posouzení věci. Z tohoto důvodu, jak vyplývá z ustanovení § 199 odst. 2, poslední věta IZ, vykonatelnou pohledávku popřít nelze. (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 392/2011, ze dne 31.7.2013).

Dále se soud zabýval otázkou zda popěrný úkon žalobce učiněný ve vztahu k pohledávce P2/2 na přezkumném jednání dne 7.11.2012 má náležitosti požadované s insolvenčním zákonem. Jak ze shora uvedeného vyplývá, žalobce popřel přihlášku pohledávky žalovaného také co do výše s odůvodněním, že se jedná o smluvní pokutu sjednanou v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatně. Při přezkumném jednání ani v podané žalobě však žalobce nesdělil žádnou konkrétní částku, o kterou se domnívá, že věřitel přihlásil pohledávku neprávem, přestože z ustanovení § 194 IZ vyplývá, že o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Z popření pohledávky provedeného žalobcem, jakož i z podané incidenční žaloby naopak vyplývá, že žalobce tuto povinnost nesplnil. Proto je třeba označit žalobcův popěrný úkon jako nicotný a nelze k němu přihlížet. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 147/2011 ze dne 23.1.2014).

Na základě výše podrobně rozvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba na určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného nebyly v popřené části přihlášeny po právu, se zamítá.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 29. října 2014

JUDr. Karel Kudláček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Petra Karlíková