KSPA 56 INS 9681/2012-C3-17
Č.j.: KSPA 56 INS 9681/2012-C3-17 (56 ICm 801/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Bc. Jan Štěrba, nar. 29. června 1978, bytem 686 04 Kunovice, Potočná 86, zastoupený JUDr. Jaromírem Jeřábkem, advokátem se sídlem 516 01 Rychnov na Kněžnou, Staré náměstí 67, proti žalovaným: 1) 1. správcovská a konkurzní v.o.s., 530 02 Pardubice, Sladkovského 67, IČO 26126788, insolvenční správkyně dlužníků a) Zdeňka Kaplana, nar. 11. října 1941, zemřelého 1. ledna 2016, naposledy bytem 533 74 Horní Jelení, Dukelská 334 a b) Vlasty Kaplanové, nar. 19. prosince 1945, bytem 533 74 Horní Jelení, Dukelská 334, zastoupená Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, 2) Zdeněk Kaplan, nar. 11. října 1941, zemřelý 1. ledna 2016, naposledy bytem 533 74 Horní Jelení, Dukelská 334 a 3) Vlasta Kaplanová, nar. 19. prosince 1945, bytem 533 74 Horní Jelení, Dukelská 334, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Řízení ve věci žalovaného ad 2) Zdeňka Kaplana, nar. 11. října 1941, zemřelého 1. ledna 2016, naposledy bytem 533 74 Horní Jelení, Dukelská 334, se zastavuje.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce číslo 1 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků Zdeňka Kaplana, nar. 11. října 1941, zemřelého 1. ledna 2016, naposledy bytem 533 74 Horní Jelení, Dukelská 334 a Vlasty Kaplanové, nar. 19. prosince 1945, bytem 533 74 Horní Jelení, Dukelská 334, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 9681/2012, je ve výši 240.000 Kč po právu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 5. března 2013 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích žalobu, jíž se vůči žalované insolvenční správkyni a dlužníkům domáhal určení, že má za dlužníky pohledávky ve výši 424.310,40 Kč (pohledávky byly duplicitní). V žalobě zejména uváděl, že s popřením pohledávek nesouhlasí, doložil je smlouvou o půjčce a rozhodnutím soudu, byť nepravomocným. Domnívá se, že postup insolvenční správkyně je formalistický a nemá oporu v zákoně, protože smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě o půjčce pro případ včasného nezaplacení některé splátky či nevrácení zůstatku dluhu. Smluvní pokuta je samostatným nárokem, ale původ má ve smlouvě o půjčce. Jako důkazy navrhl listiny.

Dne 7. března 2013 se k žalobě vyjádřila insolvenční správkyně s tím, že žalobce byl zastoupen advokátem již při podání přihlášky a pokud ten uplatnil pohledávku číslo 1, tj. smluvní pokutu z titulu příslušenství, která příslušenstvím není, uplatnil něco jiného, než na co by mohl mít nárok. Nebylo namístě žalobce poučovat a vyzývat ho k opravě přihlášky, když by byl poučován o hmotném právu. Otázkou je, zda ujednání o smluvní pokutě ve výši 10.000 Kč měsíčně při prodlení s úhradou jakékoliv splátky ve výši 8.000 Kč, tedy fakticky ve výši 1.500 % dlužné částky ročně, je ujednáním platným, když smluvní pokuta je nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Ohledně pohledávky číslo 2 uvedl, že dosud nevznikla, když náklady řízení nebyly přiznány pravomocným rozhodnutím. Nakonec navrhla žalobu zamítnout.

Dne 25. března 2015 se k žalobě vyjádřili dlužníci, jako žalovaní ad 2) a ad 3). Uvedli, že nárok neuznávají. Předešlý žalobce pan Elbogen jim poskytl půjčku, měl podmínku dát byt (který měl vyšší hodnotu) do zástavy. Vše mu bylo zaplaceno v exekuci. Nárokoval si však pokuty z prodlení až po zaplacení, i když byl exekutorem vyzýván k přihlášení do dražby. Přiložili rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích sp. zn. 23Co 369/2012-118 ze dne 14. února 2013.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 28. ledna 2013 a vyrozumění o popření věřitel převzal dne 21. února 2013, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Následně v průběhu řízení, před tím, než soud začal jednat ve věci samé, podáním doručeným soudu dne 31. srpna 2015 sdělil žalobce soudu, že mění žalobu a navrhuje, aby soud změnu připustil, a to v souladu s pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 14. února 2013, č.j. 23 Co 369/2012-118. Podle uvedeného rozsudku má na jistině každý z dlužníků uhradit žalobci částku 120.000 Kč

(celkem tedy 240.000 Kč); náklady řízení přiznány nebyly. Soud na základě této žádosti v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona rozhodl dne 13. listopadu 2015, usnesením č.j. 56 ICm 801/2013-35 tak, že řízení ohledně žalobcovy přihlášky pohledávek ve vztahu k dlužníku (přihláška poř.č. 6) a ohledně žalobcovy přihlášky pohledávek ve vztahu k dlužnici (přihláška poř.č. 9) ve věci pohledávek číslo 1 v části ve výši 120.000 Kč a ve věci pohledávek číslo 2 ve výši 64.310,40 Kč, zastavil. V řízení bylo tedy dále pokračováno ve věci části pohledávek číslo 1, tj. pro částku celkem 240.000 Kč.

Protože žalovaný ad 2), tj. dlužník dne 1. ledna 2016 zemřel, bude insolvenční řízení v jeho věci zastaveno. Podle ustanovení § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle ustanovení § 160 odst. 5 insolvenčního zákona mimo jiné brání-li projednání žaloby nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, insolvenční soud řízení zastaví. Protože úmrtím dlužníka nebyla naplněna základní podmínka řízení, tj. jeho pasivní legitimace, soudu tak nezbylo, než řízení ve věci žalovaného ad 2) s odkazem na ustanovení § 160 odst. 5 insolvenčního zákona zastavit.

Soud vzal za prokázané, že dne 17. října 2012 došlo ke spojení insolvenčního řízení dlužníků (insolvenčním řízení dlužníka sp.zn.a dlužnice KSPA 56 INS 9704/2012) a usnesením č.j.-A-19 byl zjištěn úpadek dlužníků, povoleno jejich oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena 1. správcovská a konkurzní v.o.s. Dne 14. března 2013 bylo usnesením č.j.-B-9 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Dne 12. listopadu 2012 obdržel insolvenční soud dvě duplicitní přihlášky žalobce, který je veden u dlužníka jako věřitel poř.č. 6 (přihláška P6) a u dlužnice jako věřitel poř.č. 9 (přihláška P9). V přihláškách jsou uvedeny dvě pohledávky v celkové výši 424.310,40 Kč jako nezajištěné a nevykonatelné. První pohledávka je ve výši 360.000 Kč (vše označeno jako příslušenství-smluvní pokuta), jako důvod vzniku je vyplněno: smlouva o půjčce ze dne 16. prosince 2004. Druhá pohledávka je ve výši 64.310,40 Kč (vše jistina), jako důvod vzniku je vyplněno náklady řízení). Při přezkumném jednání insolvenční správkyně obě pohledávky popřela. První s tím, že se jedná o smluvní pokutu, která je samostatným nárokem, nikoliv příslušenstvím, byla uplatněna chybně. Druhou popřela s tím, že se jedná o náklady řízení, které nejsou přiznány pravomocným rozhodnutím. Dlužníci pohledávky popřeli s tím, že ve věci je nařízeno jednání u Krajského soudu v Pardubicích na 7. února 2013, smluvní pokuta je vyúčtována neoprávněně a o náhradě nákladů řízení ještě nebylo pravomocně rozhodnuto.

Dne 9. května 2016 proběhlo ve věci jednání, kterého se zúčastnil žalobce a žalované ad 1) a ad 3). Žalovaná ad 1) dále uvedla, že je zapotřebí zabývat se platností smlouvy o půjčce, když tato vykazuje všechny znaky lichvářské smlouvy. V závěrečných návrzích strany setrvaly na svých stanoviscích. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne 16. prosince 2004 uzavřel právní předchůdce žalobce David Elbogen, nar. 1. července 1974, bytem Vysoké Mýto, Českých bratří 484/IV s dlužníky a Vlastou Svatoňovou, nar. 14. října 1968, bytem 533 74 Horní Jelení, Sokolova 551, smlouvu o půjčce na částku 296.000 Kč s pevnou odměnou za půjčení 4.000 Kč. Podle bodu 3. měla být splacena nejpozději do 28. prosince 2005, a to ve splátkách po 8.000 Kč od března 2004, pod ztrátou výhody splátek. V případě nezaplacení některé splátky ani do dne splatnosti splátky následující, stával se splatným celý zůstatek dluhu. Zbytek půjčky včetně odměny, tj. částka 200.000 Kč měla být vrácena ve stanoveném termínu. Pro případ včasného nezaplacení některé splátky či nevrácení zůstatku dluhu se smluvní strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 10.000 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Dne 7. listopadu 2007 vydal Okresní soudu v Pardubicích pod č.j. 17 C 208/2007-47 rozsudek, kterým zavázal dlužníky a Vlastu Svatoňovou k úhradě částky 482.000 Kč s úrokem z prodlení a k náhradě nákladů řízení ve výši 78.770,50 Kč. Dne 28. června 2011 David Elbogen jako postupitel převedl smlouvou o postoupení pohledávky na žalobce jako postupníka pohledávku z titulu smluvní pokuty podle předmětné smlouvy o půjčce, kdy za období do konce února 2007 bylo o smluvní pokutě pravomocně rozhodnuto shora uvedeným rozsudkem. Ohledně smluvní pokuty od července 2007 do června 2010 vydal dne 28. listopadu 2011 Okresní soud v Pardubicích pod č.j. 108EC 220/2010-48 rozsudek, kterým zavázal žalované dlužníky a Vlastu Svatoňovou k úhradě částky 360.000 Kč společně a nerozdílně a k úhradě nákladů řízení ve výši 64.310,40 Kč. Následně dne 14. února 2013 Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem č.j. 23Co 369/2012-118 (výrokem ad I.) rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. listopadu 2011 změnil tak, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobci 120.000 Kč a dále zamítl návrh na zaplacení částky 360.000 Kč žalovanými společně a nerozdílně, výrokem ad II. určil, že žalobce a žalovaní nemají právo na náhradu řízení před okresním soudem a výrokem ad III. určil, že žalobce a žalovaní nemají právo na náhradu odvolacího řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. dubna 2013 a vykonatelnosti 26. dubna 2013.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že smlouva o půjčce ze dne 16. prosince 2004 byla sjednána podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. Svojí povahou není spotřebitelskou smlouvou, na níž by dopadala i ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jednajícím v rámci obchodní činnosti a dlužníky a paní Vlastou Svatoňovou jako spotřebiteli-nepodnikateli. Na smlouvu se tak subsidiárně nevztahují ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Soud pak poměřoval smlouvu o půjčce ze dne 16. prosince 2014 a ujednání o smluvní pokutě s tím, zda svým obsahem nebo účelem neodporují zákonu nebo jej neobchází anebo zda se nepříčí dobrým mravům. Soud nemohl opomenout, že v průběhu běžícího schváleného oddlužení dlužníků probíhal mezi žalobcem na straně jedné a dlužníky a paní Vlastou Svatoňovou na straně druhé u nalézacího soudu soudní spor týkající se stejného nároku, tj. smluvní pokuty ze stejné smlouvy o půjčce, který vyústil ve vydání pravomocného a vykonatelného rozhodnutí (viz rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. listopadu 2011 č.j. 108EC 220/2010-48 a rozsudek Krajského soud v Hradci Králové -pobočka v Pardubicích ze dne 14. února 2013 č.j. 23Co 369/2012-118).

Samotná smlouva o půjčce ze dne 16. prosince 2004 je podle názoru soudu s odkazem na ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou platnou, když věřitel stejného dne přenechal i reálně dlužníkům peníze ve výši 296.000 Kč s přiměřenou pevnou odměnou za půjčení peněz ve výši 4.000 Kč a dlužníci se zavázali peníze vrátit do přiměřené dohodnuté doby 28. prosince 2015. Neobvyklé a nepřiměřené nebylo ani ujednání o měsíčních splátkách ve výši 8.000 Kč počínaje 23. březnem 2004 s tím, že při nezaplacení některé splátky ani do dne splatnosti splátky následující se měl stát celý zůstatek dluhu splatným, když převážnou část půjčky včetně odměny, tj. 200.000 Kč měli dlužníci možnost uhradit nejpozději až do 28. prosince 2005.

Ohledně námitky žalované ad 1), že smluvní pokuta byla přihlášena jako příslušenství, soud uvádí, že s odkazem na ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. smluvní pokuta sice příslušenstvím pohledávky není, bylo by však příliš formalistické z tohoto důvodu žalobu zamítnout, když z obsahu přihlášky byl přihlašovaný nárok jasně seznatelný. Smluvní pokuta pak byla sjednána s odkazem na ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. pro případ včasného nezaplacení některé splátky či nevrácení zůstatku dluhu. S odkazem na ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák. byla smluvní pokuta sjednána písemně a byla určena i její výše. Pokud se žalovaným jeví celková výše smluvní pokuty nepřiměřená, je třeba zdůraznit, že tato výše byla dosažena dlouhodobým prodlením dlužníků. Výše smluvní pokuty 10.000 Kč za každý i započatý měsíc prodlení při nezaplacení splátky 8.000 Kč či nevrácení zůstatku 200.000 Kč se u nespotřebitelské smlouvy po zvážení funkcí smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční) jako nepřiměřená nejeví. V tom soud odkazuje i na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 108EC 220/2010-48 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. 23Co 369/2012-118, se kterým se ztotožňuje. Porušení smluvní povinnosti dlužníků bylo v řízení prokázáno, protože půjčka byla splacena až ke dni 3. března 2011 a smluvní pokutu tedy byli dlužníci povinni zaplatit, i když by žalobci porušením povinnosti nevznikla škoda. Soud tak uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě je platné. Protože byla popírána pouze pravost pohledávky, její výší se soud nezabýval. Na okraj se poznamenává, že nevyužití možnosti právního předchůdce žalobce připojit se k exekučnímu řízení, nelze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy, když k tomu nebyl povinen, ale pouze oprávněn.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že v rámci incidenčního sporu byla zjištěna pouze pohledávka číslo 1, a to ve výši 240.000 Kč.

Ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu žalobce a žalovaného ad 2), tj. zemřelého dlužníka, rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Ohledně náhrady nákladů ve vztahu žalobce a žalované ad 1) a ad 3), tj. insolvenční správkyně a dlužnice rozhodl soud podle ustanovení 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. I když měl žalobce částečný úspěch, ve vztahu k insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů nemá. Ve vztahu k dlužnici soud usoudil, že podle poměru měl žalobce úspěch pouze v malé výši 13,12 %, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 16. května 2016

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová