KSPA 56 INS 32350/2012-C14-11
Č.j.: KSPA 56 INS 32350/2012-C14-11 (56 ICm 67/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: AO Strojtransgaz , Begovaja 3/1, 125284 Moskva, Ruská federace, hl.st.reg.č. 1025700768950, zastoupená JUDr. Janem Kohoutem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1-Staré Město, Jáchymova 26/2, proti žalovanému: Ing. David Jánošík, 500 02 Hradec Králové, Gočárova 1105/36, insolvenční správce dlužnice Plynostav-regulace plynu, a.s., 533 51 Pardubice-Rosice, Nádražní 641, IČO 47472499, zastoupený Mgr. Ing. Janem Havlem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1-Nové Město, Truhlářská 1104/13, o žalobě na určení trvání právního vztahu a neplatnosti odstoupení,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že právní vztah mezi žalobkyní a dlužnicí Plynostav- regulace plynu, a.s., se sídlem 533 51 Pardubice-Rosice, Nádražní 641, IČO 47472499, založený smlouvou č. STG-PLS-30-1600-212 ze dne 8. dubna 2011 ve znění pozdějších dodatků č. 1 ze dne 29. února 2012 a č. 2 ze dne 19. září 2012, trvá a odstoupení od smlouvy ze dne 20. října 2014 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 53.361,03 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 8. ledna 2015 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové -pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému domáhala v rámci insolvenčního řízení sp.zn.dlužnice Plynostav-regulace plynu, a.s. určení trvání právního vztahu založeného smlouvou č. STG-PLS-30-1600-212 ze dne 8. dubna 2011 ve znění pozdějších dodatků č. 1 ze dne 29. února 2012 a č. 2 ze dne 19. září 2012 a neplatnosti isir.justi ce.cz odstoupení od smlouvy ze dne 20. října 2014. V žalobě zejména uváděla, že dne 23. října 2014 jí byl doručen dokument označený jako Plynovod Gazela-odstoupení od smlouvy datovaný 20. října 2014, kterým žalovaný odstoupil od uvedené smlouvy o dílo. Jako důvod uváděl porušení čl. 8.1 smlouvy, kdy do 31. července 2013 nenastal den zahájení ; dále uvedl, že vyčíslí cenu objednaných a řádně provedených prací, které byly vykonány přede dnem odstoupení a zašle žalobkyni fakturu. Žalobkyně má za to, že žalovaný od smlouvy neodstoupil od smlouvy řádně a tedy platně a je přesvědčena, že smlouva a smluvní vztah nadále trvají. V tomto smyslu žalovanému odpověděla přípisem ze dne 19. listopadu 2014. Naléhavý právní zájem je dán tím, že preventivním způsobem eliminuje stav ohrožení práva v právním vztahu a k nápravě nelze dospět jinak. Ohroženo je i její právní postavení, zejména ve vztahu k řízení vedeném pod sp. zn. 56 ICm 2610/2014. Projednání určovací žaloby bude zárukou odvrácení budoucích sporů, a to především v návaznosti na zmíněný incidenční spor a případné spory o odpovědnost za vady díla. Žaloba o splnění povinnosti nemůže vystihnout celý obsah a dosah sporného právního vztahu, určovací žaloba poskytuje účinnější řešení; v tom odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96. Dále rozvedla, že dlužnice stavební práce započala a dílo bylo až na drobné nedodělky provedeno. Žalovaný nikdy žalobkyni nevytýkal, že přesně nedodržela proceduru předepsanou v čl. 8.1 smlouvy, dílo bylo prováděno i po prohlášení úpadku. Odstoupení považuje za účelové i vzhledem k tomu, že žalovaný jí opakovaně oznámil, že smlouvu i závazky z ní hodlá nadále plnit. Žalovaný pak smlouvu zahrnul do reorganizačního plánu dlužnice jako jeden z jejích největších zdrojů příjmu, po přeměně reorganizace v konkurs, se snaží najít způsob vyvázání se ze smlouvy. Smlouva byla v čl. 8.1 upravena dodatkem uzavřeným ústně; sice vyžaduje provedení změn písemně, smluvní volnost stran však překonala požadavky smlouvy na formu dodatku. V tom odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1264/11. Odstoupení není činěno v dobré víře, žalovaný odmítá plnit dobrovolně, nepostupuje s péčí řádného hospodáře a nejedná v zájmu dlužnice. K důkazu pak označila listinné důkazy.

Dne 18. února 2015 se k žalobě vyjádřil žalovaný insolvenční správce. Namítal, že žaloba je nedůvodná a neopodstatněná, dlužnice provedla dílo jako subdodavatel žalobkyně, která byla generálním dodavatelem díla. Dle čl. 8.1 smlouvy byla žalobkyně povinna zajistit veškerá povolení, licence a oprávnění nezbytná k provedení díla a odeslat dlužnici oznámení o zahájení prací. Tuto povinnost dosud nesplnila. Podle uvedeného článku smlouvy pro případ, že den zahájení provádění díla nenastane nejpozději k 31. červenci 2013, byla dlužnice oprávněná od smlouvy odstoupit. Přestože podmínky pro zahájení díla ze strany žalobkyně splněny nebyly, dílo dlužnice zahájila, neboť další odklad zahájení by vedl ke značným škodám. Žalobkyně dne 14. ledna 2013 dílo převzala a zahájila jeho užívání. Požadovala odstranění vady, kterou bez svého zavinění dlužnice odstranit objektivně nemohla a z důvodu dlouhodobého neplnění povinností žalobkyně ze smlouvy, od smlouvy žalovaný odstoupil. Namítal dále, že žaloba není přípustná. Tvrzený naléhavý právní zájem nemůže být shledán dostatečným, neboť okolnost jiného probíhajícího řízení, jehož předmětem jsou pohledávky ze smlouvy, založit naléhavý právní zájem nemůže. Žalobkyně nezmiňuje, v čem konkrétně spatřuje nebezpečí ohrožení svého postavení. Určení platnosti nebo neplatnosti odstoupení nemůže ovlivnit postavení žalobkyně v souběžně probíhajícím řízení. V daném případě již došlo k poškození právního postavení žalobkyně v právním smyslu, a proto není dán naléhavý právní zájem. Když se žalobkyně může domáhat vydání rozhodnutí o uložení povinnosti poskytnout plnění, není dán naléhavý právní zájem na určení, zda právo existuje. Žalobkyně uplatňuje práva z odpovědnosti za vady, jichž se může domáhat podáním žaloby na plnění. Žalobkyně bez odůvodnění vyčerpala bankovní záruku vystavenou v její prospěch k zajištění práv z odpovědnosti za vady díla, a i z tohoto důvodu není postavení žalobkyně ohroženo. Žalovaný se vyjádřil i ve věci určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, které odmítal, když toto právo bylo výslovně sjednáno, důvod k odstoupení nastal a smlouva zanikla ke dni doručení oznámení, tj. 23. října 2014. Nakonec rozporoval i tvrzení o ústní či snad konkludentní změně smlouvy. K důkazu předložil listiny.

Dne 22. listopadu 2015 podala žalobkyně k vyjádření žalovaného repliku, v níž mimo jiné uváděla, že naléhavý právní zájem ve věci je dán a dále se vyjádřila i k počátečnímu dni zahájení díla a k čerpání bankovní záruky. Dne 12. dubna 2016 k tomuto podání předložil žalovaný dupliku, ve které se vyjádřil ke změně čl. 8.1 smlouvy a k výkladu tohoto článku. Ve věci naléhavého právního zájmu upozorňoval, že žalobce naléhavý právní zájem neprokázal, pouze ho obecně tvrdí. Vyjádřil se i k vyčerpání bankovních záruk. Na to dne 12. dubna 2017 obdržel soud vyjádření žalobkyně k duplice žalovaného, kde rozvinula své argumenty ve věci změny čl. 8.1 smlouvy a výkladu uvedeného článku a i čerpání bankovních záruk. Ve věci naléhavého právního zájmu doplnila, že přijetím rozhodnutí soudu dojde zejména k eliminaci právní nejistoty v právním vztahu účastníků založeném smlouvou, a to s ohledem na různorodé pohledávky žalobkyně ze smlouvy čítající několik milionů euro (jedná se o pohledávky ze smluvní pokuty, vad díla a pohledávky z neprovedených, případně nedoložených prací, které specifikovala v incidenčním sporu sp. zn. 56 ICm 2610/2014) a žalovaný se snaží odstoupit od smlouvy ex tunc. Na to reagoval dne 10. května 2017 žalovaný dalším písemným vyjádřením, kterým rozvedl argumenty ke změně článku 8.1 smlouvy, k výkladu tohoto článku a k vyčerpání bankovních záruk. Ve věci naléhavého právního zájmu namítal, že žalobkyně svá tvrzení nepodložila konkrétní argumentací, nadále trvá na názoru, že žalobkyně byla oprávněna podat žalobu na plnění a ani případné rozhodnutí o této žalobě nepovede k eliminaci budoucích sporů.

Dne 15. května 2017 proběhlo ve věci jednání, ke kterému se dostavily obě strany sporu. Žalobkyně ohledně naléhavého právního zájmu zejména doplnila, že mezi účastníky je nejasné i to, zda účinky odstoupení mají být ex tunc nebo ex nunc. Primární důvod naléhavého právního zájmu spočívá v tom, že stavební dílo bez garancí je věc relativně nízké hodnoty, ale s garancemi, se smlouvou, s odpovědností za vady a dalším, jde o úplně něco jiného. Další tvrzení ani návrhy na důkazy vzneseny nebyly. V závěrečných návrzích strany setrvaly na svých stanoviscích.

Ohledně zjištění skutkového stavu mohl vzít soud za prokázané, že dne 30. ledna 2013 byl usnesením č.j.-A-33 zjištěn úpadek dlužnice a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. David Jánošík. Dne 23. května 2013 byla usnesením č.j.-B-40 povolena reorganizace. Dne 31. července 2014 pak usnesením č.j.-B-129 došlo k přeměně reorganizace v konkurs. Dále bylo prokázáno, že dne 8. dubna 2011 byla mezi žalobkyní a dlužnicí uzavřená smlouva o dílo označená jako Subcontract Agreement č. STG-PLS-30-1600-212, na výstavbu plynovodu v úseku Brandov-Sýrovice označovaného v anglickém originále jako Construction of gas pipeline DN 1400 PN 85 Hora Sv. Kateriny-Rozvadov-Lot 1B Gas Pipeline BDS Brandov-LVS Surovice II . Ke smlouvě byly uzavřeny 2 dodatky. Dne 20. října 2014 žalovaný od uvedené smlouvy odstoupil, žalobkyně listinu obdržela dne 23. října 2014. Přípisem ze dne 19. listopadu 2014 sdělila žalobkyně žalovanému, že odstoupení je neplatné a smlouva nadále trvá. Dále bylo nesporné, že dne 1. srpna 2014 podala žalobkyně u podepsaného soudu v rámci insolvenčního řízení dlužnice žalobu na určení pořadí 3 pohledávek, první v částce 5.371.277,08 EUR, druhé v částce 1.200.000 EUR a třetí v částce 2.292.312,16 EUR tak, že jsou pohledávkami za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. g) zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon) v platném znění (dále jen ins. zák. ). Dne 26. října 2016 byla žaloba usnesením č.j. 56 ICm 2610/2014-1782 zamítnuta pro předčasnost.

Podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. g) ins. zák. jsou incidenčními spory i spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem.

Při právním hodnocení věci vyšel soud obecně z toho, že ustanovení § 159 odst. 1 písm. g) ins. zák. spojuje spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo s podmínkou, že na takovém určení je naléhavý právní zájem. Žalobkyně tak musela naléhavý právní zájem nejen tvrdit, ale i prokázat, protože v daném případě přímo ze zákona nevyplývá. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Soud po posouzení věci je toho názoru, že v projednávaném případě naléhavý právní zájem na určení dán není. Předně je zapotřebí uvést, že žaloba tohoto druhu by měla mít preventivní povahu, tj. měla by ochránit právo či právní postavení žalobce před tím, než dojde k jejich porušení a měla by tak vyjasnit právní vztahy za účelem eliminace dalších žalob. V daném případě však sama žalobkyně tvrdila, že již k porušení domnělého práva došlo a žalobou podanou před žalobou určovací dne 1. srpna 2014 (incidenční spor sp. zn. 56 ICm 2610/2014) se domáhala určení pořadí tří jí tvrzených pohledávek, které měly z uvedené smlouvy vzniknout. Žalovaný insolvenční správce však existenci těchto pohledávek neuznal a žaloba byla dne 26. října 2016 zamítnuta pro předčasnost s tím, že pokud žalobkyně na pohledávkách trvá, nejprve by měla žalovat na plnění. Pokud bylo právo již porušeno, přichází na řadu reparace práva, které lze dosáhnout jen uložením povinnosti. Za daného stavu věci již nemá preventivní ochrana postavení žalobkyně smysl, neboť jejím prostřednictvím nelze budoucí spory odvrátit. V daném případě i vzhledem k tomu, že výrok určovací žaloby by neřešil celý okruh právních vztahů vyplývajících ze smlouvy, kdy např. by v případě vyhovění žalobě nebylo výrokem rozhodnuto o tom, jaké by mělo mít případné odstoupení účinky, tj. zda ex tunc nebo ex nunc a v případě zamítnutí žaloby po jejím meritorním přezkoumání by žalobkyni případně nic nebránilo dožadovat se náhrad, které však žalovaný neuznává. Nevytvořil by se tak pevný právní základ pro vztahy mezi účastníky a tyto otázky by stejně musely být řešeny v dalších žalobách. Výsledkem řízení o určovací žalobě by bylo pouze rozhodnutí, z něhož by žádný nárok na plnění neplynul, a mohlo by být pouze podkladem pro další soudní řízení, když určovací žaloba respektive její výrok je deklaratorní, vykonatelný není. Žalobkyně dále konkrétně netvrdila, v čem by bylo v případě zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu ohroženo její právo nebo v čem by se její postavení stalo nejistým. K tomu soud uvádí, že vzhledem k možnosti žaloby na plnění postavení žalobkyně porušeno není, nejistotu odstraní přímo žalobou na plnění, kterou lze dospět k nápravě porušení vztahů. Ze všech výše uvedených důvodů je předmětná žaloba na určení nedůvodná, je nadbytečných sporem. Soud tak žalobu zamítl, aniž by se zabýval věcí samou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 ins. zák., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný, který byl zastoupen advokátem, měl ve věci plný úspěch. Proto mu náleží podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), odměna za 8 úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení 23. ledna 2015, první porada s klientem dne 13. února 2015 přesahující 1 hodinu, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 28. března 2016 a dne 26. dubna 2017, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 17. února 2015, 12. dubna 2016, 10. května 2017 a účast na jednání dne 15. května 2017). Konání všech shora uvedených porad s klientem bylo žalovaným insolvenčním správcem písemně potvrzeno. Přestože právní zástupce žalovaného požadoval s odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu zvýšení odměny u všech úkonů na trojnásobek z důvodu toho, že byly mimořádně obtížné, když k nim bylo zapotřebí použít cizího jazyka a byly časově náročné, soudu se však jevilo vzhledem k tomu, že většina textů v cizím jazyce byla přeložena do jazyka českého a s danými texty byl již stejný právní zástupce obeznámen v rámci incidenčního sporu sp.zn. 56 ICm 2160/2014, jako přiměřené zvýšení odměny na dvojnásobek, a to pouze u úkonů, u kterých bylo zapotřebí časově náročné studium velkého množství listin, některých i v cizím jazyce, tj. u 3 písemných podání. Soud tak určil odměnu za 5 úkonů po 3.100 Kč (15.500 Kč) a odměnu za 3 úkony po 6.200 Kč (18.600 Kč), celkem 34.100 Kč. K tomu soud přiznal i související paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2.400 Kč (8 úkonů po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu jízdného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jednalo se o cestu konanou k první poradě s klientem dne 13. února 2015 z Prahy do Hradce Králové a zpět, celkem 232 km, za použití vozidla s průměrnou kombinovanou spotřebou 5,6 l/100 km, cena motorové nafty 36,10 Kč/1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 1.327,41 Kč, k další poradě dne 28. března 2016 z Prahy do Hradce Králové a zpět, celkem 232 km, za použití vozidla s průměrnou kombinovanou spotřebou 5,6 l/100 km, cena motorové nafty 29,50 Kč/1 l, základní náhrada 3,80 Kč/l km; částka 1.264,86 Kč, k další poradě dne 26. dubna 2017 z Prahy do Hradce Králové a zpět, celkem 232 km, za použití vozidla s průměrnou kombinovanou spotřebou 5,6 l/100 km, cena motorové nafty 28,60 Kč/1 l, základní náhrada 3,90 Kč/l km; částka 1.276,37 Kč a o cestu k jednání dne 15. května 2017 z Prahy do Pardubic a zpět, celkem 242 km, za použití vozidla s průměrnou kombinovanou spotřebou 5,6 l/100 km, cena motorové nafty 28,60 Kč/1 l, základní náhrada 3,90 Kč/l km; částka 1.331,39 Kč. Celkem náhrada jízdného 5.200,03 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 4 x 6 půlhodin po 100 Kč; celkem 2.400 Kč. K úhradě tak byla částka 44.100,03 Kč. Protože je advokát plátcem DPH, zvýšila se o 21 %, tj. o 9.261,00 Kč. Konečná výše náhrady nákladů řízení pro žalovaného včetně DPH tak činí částku 53.361,03 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 15. května 2017

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová