KSPA 56 INS 31364/2013-C1-6
Č.j.: KSPA 56 INS 31364/2013-C1-6 (56 ICm 747/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Ing. Martin Fořt, 537 01 Chrudim IV, Palackého 653, insolvenční správce dlužnice Lucie Urnerové, nar. 10. května 1985, bytem 561 69 Králíky, Velké náměstí 5, proti žalované: Erste Leasing, a.s., 669 02 Znojmo, Horní náměstí 264/18, IČO 16325460, zastoupená Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem 669 02 Znojmo, Jana Palacha 954/4, o žalobě na popření pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka č. 1 ve výši 276.018 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 58.485,57 Kč a pohledávka č. 3 ve výši 920 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice Lucie Urnerové, nar. 10. května 1985, bytem 561 69 Králíky, Velké náměstí 5, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp.zn., nebyly přihlášeny po právu, se zamítá.

II. Určuje se, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení dlužnice Lucie Urnerové, nar. 10. května 1985, bytem 561 69 Králíky, Velké náměstí 5, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 31364/2013, pohledávku č. 4 ve výši 6.624 Kč, pohledávku č. 5 ve výši 37.243,84 Kč a pohledávku č. 6 ve výši 11.761 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna uhradit České republice-Krajský soud v Hradci Králové, soudní poplatek ve výši 711 Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopisu nebo bezhotovostně na účet soudu vedený u České národní banky Hradec Králové, č. 3703-6828511/0710, VS 5642074714. Platby neslučujte. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Dne 28. února 2014 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení, že jejích 6 vykonatelných pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení dlužnice sp.zn. KSPA 56 INS 31364/2013 ve výši 391.052,41 Kč není po právu. V žalobě zejména uváděl, že vykonatelnost žalovaná doložila rozhodčím nálezem vydaným na základě rozhodčí doložky uvedené v bodě 9.9 Všeobecných smluvních podmínek finančního pronájmu ke smlouvě o finančním pronájmu č. 1010800008, kdy majetkové spory měly být rozhodovány rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci, která však není nikde blíže specifikována a není stálým rozhodčím soudem. Rozhodčí doložka tak neobsahuje konkrétní určení rozhodce a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 je neplatná a pravomoc rozhodce nebyla dána. Sporná je i pasivní legitimita dlužnice v rozhodčím řízení, kdy smlouvu o finančním pronájmu uzavřela se žalovanou právnická osoba AU URNER s.r.o., která jako leasingový nájemce vystavila zajišťovací blankosměnku. Jiný doklad o vzniku rukojmí dlužnice doložen nebyl, ze žádného dokladu nevyplývá, kdy směnku dlužnice podepsala a ve směnce není uvedena její zajišťovací funkce. Rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 25. června 2010, tj. po datu splatnosti směnky. Vzhledem k absenci data podepsání směnky dlužnicí má žalobce za to, že blankosměnka byla vyplněna až po datu její splatnosti. Dále žalobce namítal, že směnka byla splatná dne 31. května 2010, přihláška byla podána až 9. ledna 2014, a protože se promlčení řídí občanským zákoníkem, byla směnka bez ošetření v době podání přihlášky promlčená. V tom odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, tj. rozhodnutí zveřejněné pod č. 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 1004/2008, 20 Cdo 436/2009 a 20 Cdo 1800/2010. K důkazu nabídl pouze listiny.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 16. května 2014. Namítala, že závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 by měly dopadat na rozhodčí doložky uzavřené po vydání judikátu. V daném případě byla směnka vystavena dne 16. ledna 2008 a téhož dne byla uzavřena i rozhodčí doložka, tj. v době kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyslovil k platnosti obdobných rozhodčích doložek (např. rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2282/2008). Žalovaná zdůraznila, že dlužnice nevyužila práva na přezkum rozhodčího nálezu soudem, nijak nebránila nařízení a provedení exekuce. Doposud nebylo vydáno žádné autoritativní rozhodnutí soudu zrušující rozhodčí nález, a proto pohledávku přihlásila jako vykonatelnou; v tom odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 29/2009. Dále namítala, že pravomoc přezkoumat rozhodčí nález lze toliko postupem podle ustanovení § 31 zákona číslo 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ). K námitce nedostatku pasivní legitimace dlužnice odkázala na ustanovení § 31 odst. 1 zákona číslo 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.š. ), směnečné prohlášení avalisty nemusí být datováno a je možné jej učinit i po splatnosti směnky. Je přípustné avalovat i blankosměnku, přičemž účinky rukojemského prohlášení nastávají, až co směnka bude obsahovat veškeré podstatné náležitosti. Z textu směnky pak vyplývá, že dlužnice převzala směnečné rukojemství za výstavce bezprostředně poté, co společnost AU URNER s.r.o. blankosměnku vystavila, tj. dne 16. ledna 2008. Věřitel pak může požadovat plnění ze směnky přímo po směnečném rukojmím, nemusí se nejprve obracet na avaláta. K námitce promlčení žalovaná odkázala na ustanovení § 112 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), má za to, že uplatněním práva v rozhodčím řízení a následně vedeném exekučním řízení se běh promlčecí lhůty staví. Návrh na zahájení exekuce byl podán dne 25. října 2010 a nařízená exekuce pokračovala do doby zjištění úpadku dlužnicí, kdy bylo provedení exekuce ze zákona přerušeno. K důkazu přiložila i návrh na zahájení exekuce a k výzvě soudu předložila dne 4. května 2016 i originál směnky a smlouvu o vyplňovacím směnečném právu.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu může v žalobě podle odstavce 1 žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 5. února 2014, mohl insolvenční správce žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání a žaloba tedy byla podána včas. Jelikož účastníci netrvali s odkazem na ustanovení § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. Ohledně skutkového stavu soud vzal za prokázané, že dne 11. prosince 2013 byl usnesením č.j.-A-9 zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. Martin Fořt. Dne 1. dubna 2014 bylo usnesením č.j.-B-4 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 9. ledna 2014 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované, která je vedena jako věřitelka poř.č. 4 (přihláška P4). V přihlášce je uvedeno 6 pohledávek v celkové výši 391.052,40 Kč, všechny jako vykonatelné a nezajištěné a u všech je jako důvod vzniku uveden směnečný závazek dlužnice jako avalisty ze směnky ze dne 16. ledna 2008. Pohledávka č. 1 je ve výši 276.018 Kč (vše jistina); pohledávka představuje směnečnou částku (jistinu) podle pravomocného rozhodčího nálezu ze dne 16. srpna 2010 vydaného rozhodcem JUDr. Vladimírem Blahutem pod č.j. RN/BL-Smorava-Urner+Iva Urnerová+Lucie Urnerová 1010800008. Pohledávka č. 2 je ve výši 58.485,57 Kč (vše jistina); pohledávka představuje neuhrazený směnečný úrok počítaný ze směnečné jistiny za dobu od 1. června 2010 do dne zjištění úpadku dlužnice, podle uvedeného rozhodčího nálezu. Pohledávka č. 3 je ve výši 920 Kč (vše jistina); pohledávka představuje neuhrazenou odměnu 1/3% směnečného peníze podle uvedeného rozhodčího nálezu. Pohledávka č. 4 je ve výši 6.624 Kč (vše jistina); pohledávka představuje neuhrazený poplatek za rozhodčí řízení podle uvedeného rozhodčího nálezu. Pohledávka č. 5 je ve výši 37.243,84 Kč (vše jistina); pohledávka představuje zbývající neuhrazené náklady právního zastoupení přiznané v rozhodčím řízení podle uvedeného rozhodčího nálezu. Pohledávka č. 6 je ve výši 11.761 Kč (vše jistina); pohledávka představuje neuhrazené náklady právního zastoupení v exekučním řízení vymáhané v rámci exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod č.j. 0EXE 7293/2010 ze dne 21. února 2011, na základě uvedeného rozhodčího nálezu.

Při přezkumném jednání konaném dne 5. února 2014 insolvenční správce všechny pohledávky zplna popřel co do pravosti s tím, že závazek ze směnky byl splatný dne 31. května 2010, přihláška byla podána dne 9. ledna 2014, bez ošetření je nárok promlčen a v rozhodčí doložce nebyl sjednán konkrétní rozhodce. Dlužnice pohledávky nepopřela. Z předložených listin bylo dále ohledně skutkového stavu prokázáno, že dne 15. ledna 2008 byla mezi žalovanou jako pronajímatelkou (tehdy pod obchodním názvem S MORAVA

Leasing, a.s.) a společností AU URNER s.r.o., 561 69 Králíky 382, IČO 27480721, jako nájemcem, uzavřena smlouva o finančním pronájmu (leasing) č. 1010800008. Předmětem finančního leasingu byl nákladní návěs valníkový, jehož dodavatelem byla společnost Euro Trucks CZ, s.r.o., 664 71 Veverská Bítýška, Lažánky 71, IČO 26224828, pořizovací cena byla včetně DPH 813.603 Kč, záloha na 0. splátku činila 203.401 Kč a splátka nájemného a pojistného činila měsíčně 13.892 Kč, počet splátek byl 60, doba pronájmu 60 měsíců a kupní cena po ukončení doby pronájmu byla sjednána na 1.000 Kč bez DPH. Podle článku IV. uvedené smlouvy se smluvní strany dohodly na zajištění všech pohledávek včetně pohledávky vzniklé odstoupením od smlouvy blankosměnkou, kterou vystavila leasingová nájemkyně nikoli na řad leasingové pronajímatelky s doložkou bez protestu, bez uvedení peněžité sumy a údaje splatnosti. Směnečné rukojemství za výstavce svým podpisem na blankosměnce převzala Iva Urnerová, Lukáš Urner a dlužnice. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné smluvní podmínky finančního pronájmu (leasingu) movitých věcí verze 16/2007. Podle čl. 9. bodu 9.9 se pronajímatel a nájemce mimo jiné dohodli, že majetkové spory vzniklé v souvislosti s leasingovou smlouvou budou rozhodovány podle platného práva ČR rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci. Podle čl. 8. bodu 8.4.1 písm. a) 1. byl pronajímatel oprávněn vypovědět smlouvu, pokud by nájemce hrubým způsobem porušil své povinnosti, konkrétně by byl v prodlení se zaplacením splátky nájemného, a to i částečně. Jak bylo dále zjištěno z výpovědi smlouvy o finančním pronájmu, kterou dne 23. dubna 2009 vystavila žalovaná, byla předmětná smlouva vypovězena s okamžitou účinností z důvodu nezaplacení 12. až 15. splátky nájemného a zanikla doručením výpovědi. Ze smlouvy o vyplňovacím směnečném právu ze dne 16. ledna 2008 uzavřené mezi žalovanou jako remitentem a společností AU URNER s.r.o. jako výstavkyní blankosměnky, bylo zjištěno, že žalovaná jako věřitelka byla oprávněna blankosměnku vyplnit v případě, že nastanou podmínky splatnosti celé dlužné částky z titulu porušení podmínek smlouvy o finančním pronájmu ze strany nájemce výpovědí či odstoupením od smlouvy pronajímatelem. Vyplňovací oprávnění se udělilo k vyplnění všech nevyplněných obsahových součástí blankosměnky, zejména údajů směnečné sumy ve výši existujícího a splatného závazku nájemce ke dni vyplnění blankosměnky, údaje data splatnosti, kde byl remitent oprávněn uvést den, kdy byla blankosměnka vyplňována nebo kterýkoliv následující den. Výstavce blankosměnky se zavázal nejdříve 14. den po datu výpovědi či odstoupení od výše zmíněné smlouvy o finančním pronájmu pronajímatelem, nikoli však později než jeden měsíc po uvedené skutečnosti kontaktovat remitenta za účelem zjištění vyplněné směnečné sumy a data splatnosti a dále se zavázal, že o těchto údajích bude neprodleně informovat svého rukojmího. Z originálu směnky vlastní vystavené dne 16. ledna 2008 soud zjistil, že společnost AU URNER s.r.o. se zavázala za tuto směnku zaplatit nikoli na řad žalované částku 276.018 Kč. Jako datum splatnosti je uveden den 31. května 2010. Jako rukojmí za výstavce jsou uvedení Lukáš Urner, Iva Urnerová a dlužnice, všichni bytem 561 69 Králíky, Hřbitovní 232. Z rozhodčího nálezu ze dne 16. srpna 2010 č. spisu RN/BL-Smorava-Urner+Iva Urnerová+Lucie Urnerová 1010800008 vydaným rozhodcem JUDr. Vladimírem Blahutem soud zjistil, že všem shora označeným rukojmím bylo uloženo výrokem ad I. zaplatit žalované společně a nerozdílně směnečnou částku ve výši 276.018 Kč se směnečným úrokem z prodlení ve výši 6 % ročně z částky 276.018 Kč od 1. června 2010 do zaplacení, odměnu 1/3 % směnečného peníze ve výši 920 Kč a poplatek za rozhodčí řízení ve výši 6.624 Kč včetně DPH. Výrokem ad II. bylo všem rukojmím uloženo zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady právního zastoupení žalované ve výši 52.116 Kč včetně 20 % DPH, vše do 3 dnů od doručení rozhodčího nálezu. Dále bylo zjištěno, že žalovaná podala dne 25. října 2010 ve věci návrh na nařízení exekuce, která byla následně nařízena usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. února 2011, č.j. 0 EXE 7293/2010-14 a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš z Exekutorského úřadu Znojmo se sídlem Znojmo, Rooseveltova 2.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 4/2012 lze u přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona v takovém případě nejde o (nepřípustné) jiné právní posouzení věci. Nejdříve se soud zabýval námitkou neplatnosti rozhodčí doložky. Vyšel z toho, že sjednaná rozhodčí doložka, tj. bod 9.9. Všeobecných smluvních podmínek finančního pronájmu (leasingu), je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Neobsahuje totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Jen stanovila, že majetkové spory vzniklé v souvislosti s leasingovou smlouvou budou rozhodovány podle platného práva ČR rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci. Ta není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona ve smyslu ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení. S odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp.zn. 23 Cdo 2021/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp.zn. 31 Cdo 958/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sp.zn. 33 Cdo 1616/2014 a nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, se jedná o neplatné ujednání, když osoba rozhodce nebyla určena transparentně. Z uvedeného tak vyplývá, že pohledávka č. 4 představující poplatek za rozhodčí řízení ve výši 6.624 Kč a pohledávka č. 5 představující náklady právního zastoupení přiznané v rozhodčím řízení ve výši 37.243,84 Kč podle uvedeného rozhodčího nálezu platně nevznikly. Jelikož předmětný rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, nemohla po právu vzniknout ani pohledávka č. 6 představující náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 11.761 Kč.

Podle článku I. ustanovení § 30 odst. 1 z.s.š. zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal.

Podle ustanovení článku I. § 31 odst. 1 z.s.š. rukojemské prohlášení se píše na směnku nebo na přívěsek. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu se rukojemství vyjadřuje slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu o pouhém podpisu rukojmího na líci směnky platí, že zakládá směnečné rukojemství, nejde-li o podpis směnečníka nebo výstavce. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu v prohlášení je třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.

Podle ustanovení článku I. § 32 odst. 1 z.s.š. je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.

Podle ustanovení článku I. § 77 odst. 1 z.s.š. pokud to neodporuje povaze vlastní směnky, platí pro ni ustanovení daná pro cizí směnku o indosamentu (§§ 11 až 20), splatnosti (§§ 33 až 37), placení (§§ 38 až 42), postihu pro neplacení (§§ 43 až 50, 52 až 54), placení pro čest (§§ 55, 59 až 63), opisech (§§ 67 a 68), změnách (§ 69), promlčení (§§ 70 a 71), dnech pracovního klidu, počítání lhůt a zákazu dní odkladu (§§ 72 až 74).

Dále se soud zabýval námitkou nedostatku pasivní legitimace dlužnice v rozhodčím řízení. Seznal, že směnka byla původně vystavena jako blankosměnka a z textu smlouvy o vyplňovacím směnečném právu vyplývá, že dlužnice převzala směnečné rukojemství za výstavce již svým podpisem na blankosměnce. Po té, kdy na základě výpovědi smlouvy o finančním pronájmu nastaly podmínky splatnosti celé dlužné částky, byly do směnky vyplněny údaje podle smlouvy o vyplňovacím směnečném právu, kterou dlužnice jako směnečný rukojmí řádně podepsala, a to údaj směnečné sumy a údaj data splatnosti. Blankosměnka (resp. směnka neúplná), se doplněním stala směnkou vlastní s účinky ex tunc, z blankosměnky se stala plnohodnotná směnka. Předložený originál směnky vlastní obsahuje všechny náležitosti základní směnky, tj. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v českém jazyku, ve kterém je listina sepsána (za tuto směnku zaplatím); bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu (částka 276.018 Kč; údaj splatnosti (31. května 2010); údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Předmětné směnky jsou shodně zajištěny směnečným rukojemstvím (per aval), kdy jsou označeni 3 avalisti (Lukáš Urner, Uva Urnerová a dlužnice), a všichni tak společně a nerozdílně ručí za zaplacení celé směnečné sumy. Nedostatek pasivní legitimace dlužnice v rozhodčím řízení tedy soud neshledal.

Podle ustanovení článku I. § 70 odst. 1 z.s.š. směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky.

Ohledně tvrzeného promlčení pohledávek soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze, např. rozsudek ze dne 4. srpna 2014 č.j. 104 VSPH 50/2014-62 (KSPH 40 INS 1545/2012) nebo usnesení ze dne 19. března 2015 č.j. 104 VSPH 160/2015-68 (KSPA 56 INS 24266/2012), kdy je s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1, § 16, § 31, § 32 odst. 1, § 35 odst. 1 písm. a) a § 35 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení vyvozeno, že je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by bylo možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Jelikož v daném případě rozhodčí řízení bylo zahájeno za běhu 3 leté promlčecí lhůty dané v ustanovení článku I. § 70 odst. 1 z.s.š., zahájením rozhodčího řízení promlčecí doba podle ustanovení § 112 obč. zák. přestala běžet a rozhodčím nálezem přiznané právo se promlčí až uplynutím obecné promlčecí doby podle ustanovení § 110 odst. 1 tohoto zákona za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. A i kdyby tomu tak nebylo, soud poukazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. května 2011 sp. zn. IV. ÚS 2842/10 s tím, že v daném případě je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná promlčení nezavinila, podala včas rozhodčí žalobu a nemohla předvídat změnu judikatury. Soud tak uzavřel, že pohledávka č. 1 představující směnečnou částku (jistinu) ve výši 276.018 Kč, pohledávka č. 2 představující směnečný úrok ve výši 58.485,57 Kč a pohledávka č. 3 představující odměnu 1/3% peníze ve výši 920 Kč jsou po právu.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo a ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobce, tj. insolvenční správce, podle poměru úspěch ve věci neměl a podle poměru úspěšnější žalované soud nárok na náhradu nákladů přiznat nemohl (úspěch k celku u žalobce činil 14,22 % a úspěch žalované 85,78 %).

V daném případě byl soudní poplatek za řízení, který podle položky 13, bod 1, písm. a) Sazebníku poplatků činil 5.000 Kč, podle ustanovení § 7 odst. 1, věta první, zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v předmětném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích ) splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je obecně poplatníkem soudního poplatku před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li stanoveno jinak. V daném případě však v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích požíval insolvenční správce v incidenčním sporu osobní osvobození od poplatku. Podle ustanovení § 2 odst. 3, věta první, zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poplatková povinnost tak vzniká způsobem uvedeným v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, tj. uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Podle ustanovení § 7 odst. 1, věta druhá, uvedeného zákona o soudních poplatcích, je tak poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost soudní poplatek zaplatit uložena. V projednávaném případě měl žalobce ve věci částečný úspěch, a proto se podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenáší poplatková povinnost v rozsahu úspěchu žalobce ve výši 14,22 % z částky 5.000 Kč na žalovanou; jedná se o 711 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 odst. 1, věta první, o.s.ř.).

V Pardubicích dne 24. října 2016

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lenka Moravcová