KSPA 56 INS 3071/2010-C30-12
Č.j.: KSPA 56 INS 3071/2010-C30-12 (56 ICm 2461/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Statutární město Pardubice, 530 21 Pardubice, Pernštýnské náměstí 1, IČO 00274046, proti žalovanému: Ing. David Jánošík, 500 02 Hradec Králové, Gočárova 1105/36, insolvenční správce dlužnice MTS GROUP s.r.o., 530 02 Pardubice, 17. listopadu 216, IČO 25937731, zastoupený JUDr. Milanem Václavíkem, advokátem se sídlem 500 02 Hradec Králové, Gočárova 1105/36, o žalobě na určení pořadí pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobce ve výši 1.000 Kč podle rozhodnutí Magistrátu města Pardubic, Obecní živnostenský úřad, č.j. ŽÚ/12/7952/Leb/3 ze dne 19. září 2012 a pohledávka žalobce ve výši 1.000 Kč podle rozhodnutí Magistrátu města Pardubic, Obecní živnostenský úřad, č.j. ŽÚ/13/11490/Leb/6 ze dne 27. ledna 2014, uplatňované v insolvenčním řízení dlužnice MTS GROUP s.r.o., 530 02 Pardubice, 17. listopadu 216, IČO 25937731, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 56 INS 3071/2010, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, popřípadě pohledávkami na roveň jim postavenými, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Dne 21. července 2014 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové -pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému domáhal v rámci insolvenčního řízení sp.zn.dlužnice MTS GROUP s.r.o určení pořadí 2 pohledávek, každá v částce 1.000 Kč, a to, že jsou pohledávkami za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ), popřípadě pohledávkami jim na roveň postavenými podle ustanovení § 169 tohoto zákona. V žalobě zejména uváděl, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. června 2014 mu bylo uloženo podat žalobu na určení pořadí pohledávek do rozhodnutí sp.zn. ŽÚ/12/7952/Leb/3 a ŽÚ/13/1149/Leb/6. V insolvenčním řízení uplatnil žádost o úhradu daňového nedoplatku ve výši 2.000 Kč, a to nákladů správního řízení, kterou uložil pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími. Podle stanoviska insolvenčního správce předmětná částka není pohledávkou za majetkovou podstatou ani pohledávkou jí na roveň postavenou, ale jedná se o mimosmluvní sankci, která se neuspokojuje. Žalobce s tím nesouhlasí a namítá, že pohledávka režimu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona nepodléhá, neboť neuhrazené náklady řízení nejsou mimosmluvní sankcí, dlužnice nebyla za porušení právních povinností sankcionována uložením povinnosti nahradit náklady řízení, ale byla sankcionována pozastavením provozování živnosti a zrušením živnostenského oprávnění. V daném případě nelze náklady zahrnout jako příslušenství sankce, neboť ve správním řízení nebyla uložena žádná peněžitá pokuta a náklady představují samostatný nárok. Jako důkazy navrhl listiny.

Dne 20. srpna 2014 se k žalobě vyjádřil žalovaný insolvenční správce. Se žalobou nesouhlasil. Uváděl, že žalobce ho požádal o úhradu daňového nedoplatku dne 2. května 2014, na který odpověděl dne 6. května 2014 s tím, že se jedná o mimosmluvní sankce. Současně žalobce poučil o postupu podle ustanovení § 203 odst. 4 insolvenčního zákona a dne 26. května 2014 požádal insolvenční soud o uložení povinnosti žalobci. Žalobce v obou případech vedl s dlužnicí zcela bez vědomí a účasti insolvenčního správce správní řízení, v jejichž rámci mu uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou podle ustanovení § 79 odst. 5 zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ). Z uvedeného ustanovení dovodil, že se jedná v podstatě o sankci. Nakonec navrhl žalobu zamítnout.

Soud prvního stupně vyhlásil ve věci dne 23. března 2016 rozsudek pod č.j. 56 ICm 2461/2014-32. Výrokem ad I. žalobu zamítl a výrokem ad II. rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 8.228 Kč. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. srpna 2016, č.j. 104 VSPH 421/2016-41, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odkázal na ustanovení § 2 odst. 1, § 4 odst. 1 a § 5 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v platném znění (dále jen zákon o obcích ) a ustanovení § 20, 21b, § 42 odst. 4, § 79 odst. 1 a § 104 odst. 1 a odst. 2 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona a uzavřel, že jelikož se žalobce označil v žalobě toliko orgánem Statutárního města Pardubice, tj. jen jako Magistrát města Pardubic, jenž nemá procesní způsobilost, měl být vyzván v souladu s ustanovením § 43 o.s.ř. k odstranění vady žaloby. Protože tuto nesprávnost přenesl soud I. stupně i do rozhodnutí, zatížil řízení vadou, kterou je třeba nejprve odstranit. K podstatě sporu odvolací soud uvedl, že žalované nároky nebylo lze přihlásit ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku, přičemž k jejich přednostnímu uspokojení jako pohledávek za podstatou nebo pohledávek jim na roveň postavených je nezbytné, aby byly uvedeny v jejich taxativním výčtu.

V souladu s právním názorem odvolacího soudu vyzval dne 6. října 2016 soud I. stupně usnesením č.j. 56 ICm 2461/2014-48 žalobce v souladu s ustanovením § 43 o.s.ř. k odstranění vady žaloby, tj. aby řádně označil osobu ji činící. Současně byl žalobce poučen o následcích jejího neodstranění podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Žalobce na výzvu reagoval dne 13. října 2016, tedy včas a vadu odstranil, když se správně označil jako Statutární město Pardubice.

Podle ustanovení § 203a odst. 1 insolvenčního zákona v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

Jelikož v dané věci byly navrženy pouze listinné důkazy, účastníci netrvali s odkazem na ustanovení § 115a o.s.ř. na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. Ohledně skutkového stavu mohl vzít soud za prokázané, že 17. května 2010 byl usnesením č.j.-A-41 zjištěn úpadek dlužnice a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. David Jánošík. Dne 18. srpna 2010 byl usnesením č.j.-B-19 na majetek dlužnice prohlášen konkurs. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. mohl vzít soud za svá skutková zjištění, že dne 19. září 2012 vydal Magistrát města Pardubic, Obecní živnostenský úřad, pod č.j. ŽÚ/12/7952/Leb/3 rozhodnutí, jehož výrokem ad 1. dlužnici pozastavil provozování živnosti s předmětem podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování, pro porušení ustanovení § 11 odst. 8 zákona číslo 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen živnostenský zákon ) (neustanovení nového odpovědného zástupce) a výrokem ad 2. dlužnici zavázal k úhradě nákladů řízení v paušální částce ve výši 1.000 Kč podle ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu a v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 vyhlášky číslo 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ). Následně dne 27. ledna 2014 vydal Magistrát města Pardubic, Obecní živnostenský úřad, pod č.j. ŽÚ/13/11490/Leb/6 rozhodnutí, jehož výrokem ad 1. dlužnici pozastavil zrušil živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona pro porušení ustanovení § 31 odst. 2 živnostenského zákona (neprokázání právního důvodu pro užívání prostor) a výrokem ad 2. dlužnici zavázal k úhradě nákladů řízení v paušální částce ve výši 1.000 Kč podle ustanovení

§ 79 odst. 5 správního řádu a v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 vyhlášky. Obě rozhodnutí jsou opatřena doložkou právní moci a vykonatelnosti. Přípisem ze dne 2. května 2014 č.j. MmP 27775/2014 žalobce podle uvedených rozhodnutí požádal insolvenčního správce o úhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč. Dne 6. května 2014 se k přípisu vyjádřil žalovaný s tím, že tvrzená částka není pohledávkou za majetkovou podstatou ani jí na roveň postavenou, ale jedná se o pohledávku z titulu mimosmluvní sankce. Žalobce na vyjádření reagoval dne 13. května 2014 přípisem č.j. MmP 29529/2014 s tím, že neuhrazené náklady řízení mimosmluvní sankcí nejsou. Dne 26. května 2014 insolvenční správce požádal insolvenční soud, aby žalobci v souladu s ustanovením § 203a insolvenčního zákona uložil podat proti němu žalobu na určení pořadí jím uplatňované pohledávky. Dne 17. června 2014 pak insolvenční soud vydal pod č.j.-B-76 usnesení, kterým žalobci uložil, aby do 30 dnů ode dne doručení usnesení podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uvedených 2 pohledávek. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. června 2014, žaloba tak byla podána včas.

Podle ustanovení § 168 odst. 1 insolvenčního zákona pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou a) náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí, byl-li předběžný správce ustanoven insolvenčním správcem, b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci, c) náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru, d) náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba než dlužník, e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, b) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka, c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku, d) náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění majetkové podstaty, e) daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, f) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení, g) pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení, h) pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními odmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku v době od zahájení insolvenčního řízení do dne, kdy podle tohoto zákona nastaly účinky odmítnutí; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení, i) úroky podle § 171 odst. 4, j) náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost, k) další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 169 odst. 1 insolvenčního zákona pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou a) pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak, b) pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, c) pohledávky státu-Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů, d) pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem, e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, f) náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení, g) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria, h) další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Při právním hodnocením věci soud vyšel z toho, že obě pohledávky, které mají stejný právní základ, tj. právo na náhradu nákladů řízení, vznikly až právní mocí rozhodnutí živnostenského úřadu (u č. j. ŽÚ/12/7952/Leb/3 právní moc dne 16. října 2012 a u č.j. ŽÚ/13/11490/Leb/6 právní moc dne 22. února 2014). V obou případech tedy vznikly v průběhu insolvenčního řízení, kdy již nemohly být přihlášeny přihláškou, protože propadná třicetidenní přihlašovací lhůta uplynula (běžela od zjištění úpadku dne 17. května 2010). Dále soud seznal, že výčet pohledávek za majetkovou podstatou uvedený v ustanovení § 168 insolvenčního zákona a výčet pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou uvedený v ustanovení § 169 tohoto zákona jsou výčty taxativními (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 16/2011 uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětné pohledávky na náhradu nákladů řízení však podle názoru soudu nejsou přiřaditelné žádné z vypočtených pohledávek. Z tohoto důvodu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Za této situace již pak bylo nadbytečné poměřovat pohledávky ustanovením § 170 písm. d) insolvenčního zákona, ostatně to nebylo ani předmětem žalobního návrhu.

O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal a podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ani přiznat nemohl. Žalovaný insolvenční správce, který byl zastoupen advokátem, pak ve věci měl plný úspěch, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), mu náleží odměna za 3 úkony právní služby v částce 9.300 Kč (3x 3.100 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, 2 písemná podání soudu týkající se věci samé-vyjádření k žalobě ze dne 20. srpna 2014 a vyjádření k odvolání ze dne 29. dubna 2016). K tomu soud přiznal i související paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč). K úhradě tak částka 10.200 Kč, a protože je advokát plátcem DPH zvýšila se o 21 %, tj. o 2.142 Kč; celkem tedy 12.342 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 31. října 2016

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lenka Moravcová