KSPA 56 INS 30047/2012-C1-12
Č.j.: KSPA 56 INS 30047/2012-C1-12 (56 ICm 2758/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: JUDr. Jarmila Cindrová, 562 01 Ústí nad Orlicí, Mistra Jaroslava Kociana 38, insolvenční správkyně dlužníka Jiřího Brázdy, nar. 16. října 1973, bytem 564 01 Pastviny 68, místem podnikání 564 01 Žamberk, 17. listopadu 1322, IČO 49316699, proti žalovanému: Ladislav Čechák, nar. 19. září 1974, bytem 779 00 Olomouc, Nová ulice, Wellnerova 559/12, zastoupený JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem 779 00 Olomouc, Litovelská 1340/2C, o žalobě o neúčinnosti kupní smlouvy,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva ze dne 20. listopadu 2009, právní účinky vkladu práva ke dni 24. listopadu 2009, kterou dlužník Jiří Brázda, nar. 16. října 1973, bytem 564 01 Pastviny 68, jako prodávající převedl nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. 1876 pro obec a katastrální území Černošice, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, které měl ve výlučném vlastnictví, a to: pozemek-parcela číslo 1129/2 o výměře 907 m2-ostatní plocha a pozemek-parcela číslo 1163/2 o výměře 151 m2- ostatní plocha, na žalovaného Ladislava Čecháka, nar. nar. 19. září 1974, bytem 779 00 Olomouc, Nová ulice, Wellnerova 559/12, jako kupujícího, za kupní cenu ve výši 1.500.000 Kč, je neúčinná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 21.386,18 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 15. srpna 2014 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému domáhala v rámci insolvenčního řízení sp.zn.dlužníka Jiřího Brázdy určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 20. listopadu 2009, kterou dlužník jako prodávající převedl na žalovaného jako kupujícího nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, na listu vlastnictví číslo 1876 vedeném pro obec a katastrální území Černošice (parcela č. 1129/2 a parcela č. 1163/2). V žalobě zejména uváděla, že nemovitosti dlužník převedl kupní smlouvou v době, kdy již byl v úpadku, což dokládá pohledávka žalovaného. Odkázala na dohodu o narovnání ze dne 20. listopadu 2009, která narovnává půjčky poskytnuté v minulosti dlužníkovi žalovaným. V kupní smlouvě je konstatováno, že kupní cena byla zaplacena ve splátkách před podpisem kupní smlouvy, ale v dohodě o narovnání se o úhradě splátek kupní ceny ani o zápočtu nehovoří. Pak obecně uvedla, že podle ní je kupní smlouva ze strany dlužníka úmyslně zkracujícím úkonem a žalovaný o tomto úmyslu věděl. Jako důkazy navrhla listiny.

Dne 13. října 2014 obdržel soud vyjádření žalovaného. Uváděl, že hodnota nemovitých věcí byla stanovena znaleckým posudkem ze dne 16. března 2010 na částku 530.000 Kč, zaplatil však 1.500.000 Kč, a to nikoliv zápočtem. Nevěděl, zda dlužník měl další věřitele a zda byl v platební neschopnosti nebo předlužen. Nejsou mu známy ani žádné okolnosti, ze kterých by měl v době podpisu smlouvy tyto informace získat. Předmětnou kupní smlouvu uzavřel bez úmyslu zkrátit věřitele a v dobré víře, nebyl mu znám ani úmysl dlužníka. Dohoda o narovnání neřešila vztahy založené kupní smlouvou, měla uspořádat dosavadní vztahy účastníků a vyjasnit práva a povinnosti z jejich vztahu vzniklé. Logicky tak v dohodě nejsou řešeny splátky kupní ceny, když tyto jsou řešeny přímo v kupní smlouvě. Dohodou o narovnání se nijak neupravovaly vztahy vyplývající z předmětné kupní smlouvy a je bezpředmětné dávat je do souvislosti; byly uzavřeny jako dva neprovázané právní úkony. Nakonec navrhl žalobu zamítnout.

Dne 6. ledna 2016 se ve věci konalo první jednání, při němž byla žalobkyně s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ), vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení ohledně toho, v čem spatřuje úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele a vědomost druhé strany o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele nebo to, že tento úmysl musel být žalovanému znám a dále byla vyzvána k navržení důkazů ke svým tvrzením. Nakonec byla vyzvána i k tvrzení toho, že v důsledku zkracujícího úkonu skutečně ke zkrácení uspokojení věřitelů došlo a k navržení důkazů k jeho prokázání. Na základě žádosti žalobkyně byla účastníkům poskytnuta další 30 denní lhůta a po jejím uplynutí došlo s odkazem na ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. ke koncentraci řízení. V další lhůtě obdržel soud dne 2. února 2016 podání žalobkyně, žádná tvrzení nedoplnila, navrhla pouze provedení dalších listinných důkazů, výslechy svědků a účastnický výslech žalovaného. Další jednání se konalo dne 2. května 2016. Obě strany setrvaly na svých stanoviscích i v závěrečných návrzích.

Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázané, že dne 29. listopadu 2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci uvedeného dlužníka. Dne 15. srpna 2013 byl usnesením č.j.-A-28, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2013 č.j. 3 VSPH 1606/2013-A-37 zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Jarmila Cindrová. Dne 4. listopadu 2013 pak usnesením č.j.-B-6 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. S odkazem na ustanovení § 239 odst. 3 insolvenčního zákona tak byla žaloba podána ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, tedy včas. Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 20. listopadu 2009, kterou uzavřel dlužník jako prodávající a žalovaný jako kupující, soud seznal, že jejím předmětem byl pozemek parc. č. 1129/2 (ostatní plocha) a pozemek parc.č. 1163/2 (ostatní plocha) vše v katastrálním území Černošice, na LV č. 1876, jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, vše s veškerými součástmi a příslušenstvím. Vklad práva byl povolen rozhodnutím č.j. V-9743/2009-210, zapsán v katastru nemovitostí dne 7. prosince 2009 a právní účinky vkladu vznikly ke dni 24. listopadu 2009. Podle článku 4. bod 4.1 se smluvní strany dohodly na celkové kupní ceně 1.500.000 Kč, která byla podle bodu 4.2 v plné výši uhrazena zálohově po splátkách před podpisem smlouvy. Podle článku 6, bod 6.2 smluvní strany mimo jiné prohlásily, že proti nim není vedena exekuce podle exekučního řádu, výkon soudního rozhodnutí podle občanského soudního řádu, správní nebo daňová exekuce podle správního řádu nebo zákona o správě daní a poplatků, že proti nim není vedeno řízení o prohlášení konkursu podle zákona o konkursu a vyrovnání ani insolvenční řízení podle insolvenčního zákona a že mají dostatečný majetek k řádnému a včasnému splnění veškerých závazků z této smlouvy, aniž by nezákonně poškozovaly či zvýhodňovaly jiné své věřitele. Podle znaleckého posudku ze dne 16. března 2010 č. 2134-014/2010 vypracovaným Ing. Vladimírem Matýskem, 193 00 Praha 9, Mezilesí 2067, znalcem jmenovaným rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 12. listopadu 1986 č.j. ZT 1953/86 pro základní obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací oceňování nemovitostí, který byl prováděn jako listinný důkaz, byla zjištěna tržní hodnota (obvyklá cena) předmětných pozemků ve výši 530.000 Kč. Podle 4 pokladních dokladů označených jako příjmové pokladní doklady, ze dne 16. listopadu 2009, 18. listopadu 2009, 19. listopadu 2009 a 20. listopadu 2009, bylo zjištěno, že žalovaný Ladislav Čechák přijal od dlužníka pokaždé částku 375.000 Kč, účelem platby byla vždy částečná úhrada kupní ceny-záloha. Na dokladech jsou podpisy dlužníka i žalovaného, který je vždy podepsán jako pokladník. V potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 20. listopadu 2009 potvrdil dlužník, že mu žalovaný zaplatil za předmětné nemovitosti kupní cenu 1.500.000 Kč, a to to ve formě 4 hotovostních splátek vždy ve výši 375.000 Kč, konkrétně dne 16. listopadu 2009, 18. listopadu 2009, 19. listopadu 2009 a 20. listopadu 2009. Z dohody o narovnání ze dne 20. listopadu 2009, kterou uzavřel žalovaný Ladislav Čechák, společnost EXCELFIN s.r.o., 779 00 Olomouc, Polská 398/48a, IČO 26841002, dlužník Jiří Brázda a jeho manželka Gabriela Brázdová, vyplynulo podle článku 2. bod 2.1, že žalovaný poskytoval dlužníkovi finanční půjčky a vstupovali spolu do dalších závazkových vztahů. Podle bodu 2.2 finanční půjčky v objemu 2.500.000 Kč nebyly vráceny, a proto dne 16. srpna 2006 jmenovaní uzavřeli dohodu o splacení pohledávky a prohlášení o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti ve formě notářského zápisu NZ 228/2006 a N 273/2006. Podle bodu 2.3 ve věci dále figuruje smlouva o novaci závazku ze dne 4. května 2009 a smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27. května 2009 ve znění dodatku č. 1. Z bodu 2.4 vyplynulo, že závazky z notářského zápisu nebyly řádně plněny, proto byla nařízena exekuce. Podle bodu 2.5 a 2.6 vznikly mezi dlužníkem na straně jedné a žalovaným a společností EXCELFIN s.r.o. na straně druhé závažné spory, zejména o výši závazků dlužníka. Podle článku 3, bod 3.2 byla uzavřena dohoda o narovnání, kdy veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi dlužníkem na straně jedné a žalovaným anebo společnosti EXCELFIN s.r.o. na straně druhé vyplývající z vymezených skutečností nebo s nimi souvisejícími se v plném rozsahu zrušily a nahradily novým závazkem dlužníka vůči žalovanému s tím, že mezi dlužníkem a společností EXCELFIN s.r.o. se veškerá sporná vzájemná práva a povinnosti zrušily bez náhrady. Dlužník a žalovaný prohlásili, že tímto narovnáním jsou jejich vzájemná práva a povinnosti zcela vypořádány. Podle bodu 3.3 se dlužník zavázal zaplatit žalovanému 5.500.000 Kč, podle bodu 3.4 měl z toho 1.000.000 Kč žalovaný obdržet od soudního exekutora z vymožených prostředků v exekuci a zbytek 4.500.000 Kč měl dlužník uhradit žalovanému ve 12 po sobě následujících čtvrtletních splátkách, a to 11 splátek po 400.000 Kč a poslední 100.000 Kč, počínaje první splátkou splatnou do 10. ledna 2010. Podle článku 5., bodu 5.2 účastníci mimo jiné prohlásili, že proti nim není vedena exekuce podle exekučního řádu, výkon soudního rozhodnutí podle občanského soudního řádu, správní nebo daňová exekuce podle správního řádu nebo zákona o správě daní a poplatků, že proti nim není vedeno řízení o prohlášení konkursu podle zákona o konkursu a vyrovnání ani insolvenční řízení podle insolvenčního zákona a že mají dostatečný majetek k řádnému a včasnému splnění veškerých závazků z této smlouvy, aniž by nezákonně poškozovali či zvýhodňovali jiné své věřitele. Zůstalo sporné, zda dlužník byl v době napadeného právního úkonu v úpadku a zda se jedná o úkon bez přiměřeného protiplnění. Podle shora uvedeného notářského zápisu ze dne 16. srpna 2006 č. NZ 228/2006 a N 273/2006 měl dlužník vrátit půjčku ve výši 2.500.000 Kč žalovanému nejpozději dne 16. listopadu 2006. Podle shora citované smlouvy o novaci závazku uzavřené dne 4. května 2009 mezi dlužníkem a žalovaným se podle článku II. bod 3 stanovil nově termín splatnosti nejpozději do 30. dubna 2010. Podle shora citované smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. května 2009 ve znění dodatku č. 1 ze stejného dne uzavřené mezi žalovaným jako postupitelem a společností EXCELFIN s.r.o. jako postupníkem byla předmětná pohledávka ve výši 2.500.000 Kč převedena.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu se neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 242 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Neúčinnost právních úkonů podle ustanovení § 235 a násl. nevzniká tedy přímo ze zákona, ale zakládá se až rozhodnutím soudu o odpůrčí žalobě. Rozhodnutí má tak konstitutivní účinky. Vedle obecné definice neúčinnosti právního úkonu dané v ustanovení § 235 insolvenčního zákona obsahuje tento zákon 3 konkrétní typy neúčinných právních úkonů, a to neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (ustanovení § 240 insolvenčního zákona), neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (ustanovení § 241 insolvenčního zákona) a neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů (ustanovení § 242 insolvenčního zákona). Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, tak i jeden z uvedených konkrétních typů, v projednávaném případě neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů. Soud proto dále zkoumal časový test s odkazem na ustanovení § 242 odst. 3 insolvenčního zákona a došel k závěru, že napadnutý právní úkon, tj. kupní smlouva ze dne 20. listopadu 2009 byl učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení a i druhý časový test tak byl splněn.

Soud vyšel z toho, že podle ustanovení § 242 insolvenčního zákona stíhá s přihlédnutím k ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř. břemeno tvrzení a břemeno důkazní v daném případě žalobkyni, coby insolvenční správkyni. Ta musí tvrdit a prokázat úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele, vědomost druhé strany o úmyslu dlužníka nebo to, že jí úmysl se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám a nakonec i to, že ke zkrácení uspokojení věřitelů v důsledku zkracujícího úkonu skutečně došlo. Protože žalobkyně všechny rozhodné skutečnosti nevylíčila nebo je uvedla neúplně a nenavrhla k nim potřebné důkazy, byla-jak je shora uvedeno-s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvána k jejich doplnění. Konkrétně pouze obecně tvrdila úmysl dlužníka zkrátit věřitele, ale již nevylíčila, v čem konkrétně tento úmysl spatřuje, dále pouze obecně tvrdila, že žalovaný o tomto úmyslu věděl, ale již nevylíčila, z čeho tak dovozuje. Tvrzení, že ke zkrácení uspokojení věřitelů v důsledku zkracujícího úkonu skutečně došlo, vůbec nevznesla. Žalobkyně však svá tvrzení ani přes výzvu soudu nijak nedoplnila, pouze dne 2. února 2016 doplnila návrhy na důkazy. Neunesla tak břemeno tvrzení a již z tohoto důvodu musela být žaloba zamítnuta.

Dále soud ohledně právního hodnocení věci uvádí, že z provedeného dokazování bylo prokázáno, že dlužník jako prodávající uzavřel dne 20. listopadu 2009 se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu podle ustanovení § 588 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník v rozhodném znění (dále jen obč. zák. ), kdy prodávajícímu vznikla povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu vznikla povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Smlouva byla řádně zavkladována do katastru. Úhrada kupní ceny ve výši 1.500.000 Kč se dá usuzovat z prohlášení dlužníka ze dne 20. listopadu 2009, když předložené příjmové doklady jsou v opačném gardu. Podle znaleckého posudku ze dne 16. března 2010 přitom tržní cena předmětných nemovitostí činila jen částku 530.000 Kč. Přímo z kupní smlouvy nijak souvislost s dohodou o narovnání ze dne 20. listopadu 2009 uzavřené podle ustanovení § 585 odst. 1 obč. zák. nevyplývá a opačně nevyplývá ani souvislost z dohody o narovnání s kupní smlouvou. Ohledně úmyslu dlužníka a vědomosti věřitele o něm je naopak v obou dokumentech prohlášení, že proti nim není vedena exekuce podle exekučního řádu, výkon soudního rozhodnutí podle občanského soudního řádu, správní nebo daňová exekuce podle správního řádu nebo zákona o správě dané a poplatků, že proti nim není vedeno řízení o prohlášení konkursu podle zákona o konkursu a vyrovnání ani insolvenční řízení podle insolvenčního zákona a že mají dostatečný majetek k řádnému a včasnému splnění veškerých závazků. Žalobkyně sice navrhla množství dalších důkazů, ale vzhledem k absenci nebo neúplnému jejímu tvrzení nebylo zřejmé, co by vlastně měly prokazovat. Za daného stavu věci tak měl soud za to, že není zapotřebí další důkazy provádět, a proto rozhodl o jejich neprovedení (výslechy svědků, výslech žalovaného a zbytek listinných důkazů). Navíc nebylo s odkazem na ustanovení § 3 insolvenčního zákona z označených přihlášek pohledávek seznatelné, že by měl dlužník v době uzavření kupní smlouvy tj. dne 20. listopadu 2009 alespoň dva věřitele se splatnými pohledávkami, když podle přihlášky poř. č. 1 věřitelky Komerční banka, a.s. byla pohledávka splatná 23. května 2011, podle přihlášky poř. č. 2 věřitele Ing. Jiřího Vlčka byly pohledávky splatné 31. července 2009, 29. ledna 2011, 15. ledna 2012 a 15. července 2012 a podle přihlášky poř. č. 7 žalovaného byla pohledávka z dohody o narovnání nesplatná, první splátka měla splatnost až dne 10. ledna 2010 (v přihlášce uvedena splatnost 11. ledna 2011). Soud nakonec uzavřel, že se s odkazem na ustanovení § 242 odst. 1 insolvenčního zákona neprokázalo, že by kupní smlouva ze dne 20. listopadu 2009 byla úmyslně zkracujícím úkonem a žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 zákona číslo insolvenčního zákona, kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně sice navrhla, aby soud přihlédl k tomu, že v dané věci jednala s péčí řádného hospodáře, ale protože ve věci úspěch neměla, soud jí náhradu nákladů nepřiznal a naopak ji přiznal úspěšnému žalovanému, který byl zastoupen advokátem a ve věci měl plný úspěch. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ) mu náleží odměna za 4 úkony právní služby po 3.100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení v roce 2014, písemné podání ve věci samé dne 10. října 2014, účast na jednání dne 6. ledna 2016 a 2. května 2016), dohromady 12.400 Kč. Přináleží mu i související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1.200 Kč (4 úkony po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jednalo se o cestu konanou k jednání dne 6. ledna 2016 a dne 2. května 2016 z Olomouce do Pardubic a zpět, celkem 137 km x 4, tj. 548 km, za použití vozidla s průměrnou spotřebou 4,9 l/100 km, cena nafty 29,50 Kč/1 l, základní náhrada 3,80 Kč/l km; částka 2.874,53 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to za 12 půlhodin á 100 Kč, tj. 1.200 Kč. Celkem částka 17.674,53 Kč, a protože je advokát plátcem DPH, zvýšila se o 21 % tj. o částku 3.711,65 Kč. K úhradě tak 21.386,18 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 9. května 2016

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová