KSPA 56 INS 28142/2015
KSPA 56 INS 28142 /2015 č. j. 2 VSPH 1278 mom-13-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Petra Vaňouse ve věci dlužnice Ilony anonymizovano , anonymizovano , bytem Holubova 749, Holice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích čj. KSPA 56 INS 28142 / 2015 B 5 ze dne 6. dubna 2016 takto:

Usnesení Krajského soudu vHradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 28142/2015 B 5 ze dne 6. dubna 2016 se vbodech II. a VII. výroku z t u š uj e a věc se v r a c i tomuto soudu k dalšímu řízeni.

Odůvodněnh

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením v bodě 1. výroku schválil oddlužení Ilony anonymizovano (dále jen dlužnice) plněním splátkového kalendáře, v bodě Il. výroku dlužníci uložil, aby po dobu následujících 5 let od první splátky ze dne 25.4.2016 platila nezajištěným věřitelům nejpozději ke každému 25. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku v zákonem stanoveném rozsahu, přičemž v bodě III. výroku označil nezajištěné věřitele, uvedl výši jejich pohledávek a určil procentní poměr jejich uspokojení, v bodě IV. a V. výroku dlužníci uložil uhradit první splátku nezajištěným věřitelům z měsíčního příjmu od plátkyně Oblastní Charita Pardubice (dále jen plátkyně mzdy) a každý započatý měsíc platit správkyní na její odměnu a hotové výdaje zálohu v celkové výši 900, Kč měsíčně navýšenou o zákonem stanovenou DPH, v bodě VI. přikázal plátkyní mzdy, aby prováděla z příjmu dlužnice zákonné srážky, vbodě VII. výroku zamítl žádost dlužnice o jinou výši měsíčních splátek, v bodech VIII. - - X. výroku uložil správci, dlužníci a přihlášeným věřitelům další procesní povinnosti v souvislosti s plněním splátkového kalendáře a v bodě XI. výroku deklaroval, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 3.12.2015 (č.d. A 8) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, na přezkumném jednání konaném dne 1.2.2016 byly zjištěny nezajištěné pohledávky věřitelů v celkové výši 843.052,32 Kč, dlužnice nevlastní žádný hodnotný majetek, pobírá měsíční čistou mzdu ve výši 24.000, Kč a má jednu vyživovací povinnost. S poukazem na to, že schůze věřitelů se nezúčastnil žádný 2 přihlášených věřitelů a že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily schválení oddlužení, oddlužení

Z VSPH 1278/2016 dlužnice plněním splátkového kalendáře dle ust. Š 406 insolvenčního zákona (dále jen IZ) schválil.

Na to reprodukoval žádost dlužnice, jíž se domáhala stanovení nižších měsíčních splátek, odůvodněnou tím, že její životní náklady na bydlení, stravu, hygienické potřeby, mobilní telefon, dopravu a náklady na živobytí dítěte činí 18.000,-Kč měsíčně a náklady na užívání automobilu pro soukromé účely činí 4.000,-Kč měsíčně. Poukázal na to, že jako důvody úpadku dlužnice uvedla opravu automobilu pro potřeby zaměstnání, vybavení bytu po rozvodu, autonehodu syna, výpomoc rodině druhého syna a pokutu z přestupkového řízení syna. Konstatoval, že insolvenční správce se sníženou splátkou souhlasil, ovšem s minimální výší 8.500, Kč, jež postačuje k uspokojení 52,74 % nezajištěných závazků; věřitelé se k jiné výši splátek nevyjádřili. S poukazem na to, že do insolvenčního řízení věřitelé přihlásili pohledávky ve výši 843.052,32 Kč namísto 531.431,59 Kč, jež dlužnice uvedla v návrhu, uzavřel, že by dlužnice v případě měsíčních splátek ve výši 6.500, - Kč měsíčně uhradila toliko 38,51 % nezajištěných závazků a nemohla by tak splnit podmínku dle ust. Š 398 odst. 4 IZ spočívající vuspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 %. Současně neshledal dlužníci uváděné důvody, jež vedly k jejímu úpadku, těmi, jež by měly odůvodnit snížení měsíčních splátek; v souvislosti s tím zdůraznil, že dlužnice neodhadla dopady úvěrové zátěže na své majetkové poměry, a její návrh na jinou výši měsíčních splátek zamítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jež svým obsahem směřovalo do bodu II. a VII. výroku, a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí uloží, aby hradila nižší než zákonnou měsíční splátku, nejvýše 8.500, Kč včetně odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že v návrhu na povolení oddlužení v bodě 14 formuláře žádala o sníženou měsíční splátku ve výši 6.500, Kč, neboť z nezabavitelné částky ve výši cca 10.813, Kč nebude schopna hradit základní měsíční životní náklady rodiny a hrozí jí další zadlužení a uvržení její rodiny do zcela neřešitelné sociální situace. Vyčíslíla, že její měsíční náklady o celkové průměrné výši 17.929, Kč tvoří nájemné ve výši 7.000, Kč, poplatky za potraviny, hygienické potřeby a léky ve výši 6.000, Kč, poplatky za školní obědy syna ve výši 500, Kč, náklady na ošacení ve výši 2.000, Kč, poplatky za telefon ve výši 600, Kč, poplatky za internet ve výši 429, Kč, za pronájem služebního vozidla k soukromým účelům ve výši 800, Kč, za najeté kilometry služebním vozidlem k soukromým účelům ve výši 600, -Kč a další nepravidelné výdaje, např. na školní potřeby a školní akce pro syna. Zdůraznila, že tuto situaci považuje za neudržitelnou, nebot) vyčerpala veškeré finanční rezervy a nemá nikoho blízkého, kdo by byl ochoten jí finančně vypomoci. Vypočetla, že vpřípadě splátky ve výši 8.500, Kč měsíčně by se nezajištěným věřitelům dostalo cca 53 % uspokojení jejich pohledávek. Zopakovala, že do úpadku se dostala shodou nešťastných událostí s tím, že první závazek vznikl z důvodu nutné opravy automobilu, který potřebovala k výkonu zaměstnání, a další za účelem vybavení domácnosti, nebot, po rozvodu zůstala sama se čtyřmi dětmi, přičemž své závazky hradila po dobu, kdy dostávala výživné od otce dětí. Další závazky vznikly, když se snažila pomoci následkům autonehody jejího nejstaršího syna a rodině jejího druhého syna. Navíc musela za svého nezletilého syna uhradit pokutu ve výši 30.000, Kč. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu č.j. 29 NSCR 32/2011 B 37 ze dne 28.3.2012 dovozovala, že důvody, které vedly k jejímu úpadku, odůvodňují snížení splátek oddlužení, a dodala, že se vždy snažila poctivě pracovat, aby mohla dostát svým závazkům, a nikdy neměla vúmyslu poškodit své věřitele. Vyjádřila proto přesvědčení, že pokud by soud vyhověl její žádosti, žádný z účastníků řízení by nebyl nespravedlivě poškozen a bylo by dosaženo smyslu a účelu řešení úpadku oddlužením dle ústavního nálezu I. ÚS 3271/13 2 6.2.2014. Vpříloze doložila potvrzení o platbě internetu, školních obědů, účastnickou smlouvu s T mobile, a.s., nájemní smlouvu a výplatní pásky.

PUB luhu V all!.

2 VSPH 1278 / 2016

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání (č.d. B 9) uvedl, že 5 měsíční splátkou ve výši 8.500, Kč souhlasí, neboť při této splátce by se dostalo nezajištěným věřitelům uspokojení ve výši cca 52,7 % a současně by zůstaly zachovány příjmy dlužnice. Dodal, že při zákonem stanovené výši splátek si dlužnice není schopna udržet současné zaměstnání, kde musí využívat služebního vozidla, za které platí pronajem. S případnou změnou zaměstnání by došlo i k nižšímu příjmu a potažmo nižšímu uspokojení věřitelů.

Vrchní soud vPraze dle ust. Š 212 a Š 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. $ 94 odst. 2 písm. d) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než

V zákonem určených měsíčních splátek. V takovém prípadě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich urceni a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení Š 395 tím není dotčeno.

Podle ust. Š 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, vjakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. Š 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů,k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle ust. Š 277 až Š 279 o.s.ř.). Tato úprava je určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální 30 % limit, a dokonce by představovala vyšší než 50% uspokojení.

Účelem této úpravy je zabránit ři respektování kritéria vyššího než 50% uspokojení nezajíštěných věřitelů) tomu, aby se dlužník ocitl s vysokými splátkami v neřešitelné sociální situaci hrozící jeho dalším -i pro věřitele nežádoucím- -zadlužením, které by ve výsledku (vznikem dalších peněžitých závazků -viz ust. Š 418 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 IZ) mohlo vést k neúspěchu oddlužení a jeho přeměně v konkurs. Takový postup není v souladu se zásadou insolvenčního řízení, které musí být vedeno tak, aby při respektování zájmu na dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů žádný z účastníků dlužníka

2 VSPH 1278 / 2016 nevyjímaje nebyl nespravedlivě poškozen (viz ust. $ 5 písm. a/ IZ). Insolvenční soud je garantem toho, že zásady insolvenčního řízení budou (ve své spravedlivé proporcionalitě) dodrženy.

Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, jejž lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti CR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pokud dlužník podal žádost o určení nižších než zákonných měsíčních splátek včas, je insolvenční soud povinen ji zákonem předpokládaným způsobem projednat. Pokud žádost vykazuje nedostatky z hlediska obsahových náležitostí vyžadovaných vust. Š 391 odst. 2 a 5 398 odst. 4 IZ, je insolvenční soud povinen dlužníka vyzvat k jejímu doplnění. Pokud dlužník tyto nedostatky odstraní, insolvenční soud ji na (za tím účelem) svolané schůzi věřitelům předloží k hlasování o tom, zda jí doporučují vyhovět, a pote o ní v rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodne. Při běžném běhu věci (je li žádost podána spolu s návrhem na povolení oddlužení) je tudíž žádoucí, aby insolvenční soud tuto záležitost zařadil na pořad schůze věřitelů svolané při povolení oddlužení, jež je zásadně určena k projednání způsobu oddlužení. Stanoviskem (hlasováním) věřitelů však insolvenční soud při posouzení dlužníkovy žádosti o nižší splátky není vázán, neboť toto stanovisko věřitelů má pouze doporučující charakter.

Ze spisu odvolací soud vdané věci ověřil, že dlužnice vkolonce 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení (č.d. A I) požádala (navrhla), aby jí soud stanovil nižší než zákonem určené splátky, a to ve výši 6.500, Kč, za pomocí nichž bude za 5 let trvání oddlužení schopna uspokojit více než 50 % pohledávek přihlášených věřitelů, konkrétně cca 62 %. Dlužnice též popsala důvody, jež vedly k jejímu úpadku, a vyčíslila své životní náklady (na bydlení, stravu, hygienické potřeby, mobilní telefon, dopravu a náklady na živobytí dítěte) na cca 18.000, Kč s tím, že nezabavitelná částka z jejího příjmu činí toliko 10.707, Kč.

V kolonce 10 návrhu dlužnice uvedla, že má 28 nezajištěných závazků u 21 věřitelů v celkové výši cca 531.431,59 Kč, je zaměstnaná u Oblastní charity Pardubice s průměrnou čistou měsíční mzdou ve výši 24.184,-Kč a má vyživovací povinnost jednomu dítěti. S přihlédnutím k výši zákonné měsíční srážky použitelné pro oddlužení, jež činí nejméně 13.477, -Kč měsíčně, by tak za dobu 5 let trvání splátkového kalendáře byla schopna uhradit 808.620, Kč. Věřitelům by se tak i po odečtení odmeny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce dostalo 100% uspokojení jejich pohledávek, a to za dobu kratší pěti let.

Z obsahu spisu dále plyne, že usnesením ze dne 3.12.2015 (č.d. A 8) soud prvého stupně rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil insolvenčního správce a nařídil na den 1.2.2016 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů. Ve lhůtě stanovené tímto usnesením byla do insolvenčního řízení přihlášeno 21 pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 843.052,32 Kč, přičemž všechny byly na přezkumném jednání zjištěny.

Insolvenční správce ve zprávě ze dne 11.1.2016 (č.d. Bw3) vypočetl, že příjmu dlužnice ve výši 24.400,- Kč odpovídá měsíční splátka 13.586, Kč, z níž by po zapravení jeho přednostních nároků (odměny a náhrady hotových výdajů) ve výši 1.089, Kč měsíčně zbývala pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částka 12.497, Kč, jež by umožnila uspokojení všech přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 749.859,60 Kč, tj. 88,9 % jejich pohledávek. K jejich uspokojení v minimálním 50% zákonném rozsahu během 60 měsíců splátkového kalendáře by podle správcovy kalkulace stačila splátka 8.500, Kč měsíčně, jíž by uspokojila 52,74 % pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 444.660, Kč.

ťUl-n uuu v ui-LJ.

2 VSPH 1278 / 2016 je tak zřejmé, že k tomu, aby za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře při přednostní úhradě nároků správce v celkové výši 65.340,-Kč mohlo dojít k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů vrozsahu 50 % (tj. ve výši 421.526,16 Kč), což vyžaduje celkové plnění ve výši 486.866,16 Kč, musela by měsíční splátka dlužnice činit nejméně 8.114,-Kč.

Proto byl vskutku neakceptovatelný návrh dlužnice, aby jí byla nižší než zákonná splátka určena částkou 6.500, -Kč, neboť ta v rámci splátkového kalendáře nedávala předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50%.

Odvolací soud však vsouvislosti s tím považoval za potřebné poukázat především na předposlední větu ust. Š 398 odst. 4 IZ, z níž výslovně plyne, že insolvenční soud není (nebyl) návrhem dlužnice na konkrétní jinou (nižší) výši měsíčních splátek vázán. To znamená, že shledá- li podmínky pro určení nižších splátek vymezené v ust. Š 398 odst. 4 IZ splněnými, může v intencích okolností, jež jsou pro posouzení této žádosti podstatné, v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit měsíční splátku v jiné výši, než jakou dlužník v návrhu na povolení oddlužení navrhl. To však vždy minimálně ve výši, jež při respektování úplného placení přednostních nároků zajistí uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 50 %, případně v jiné minimální výši, na níž se věřitelé s dlužníkem dohodli. jinými slovy, insolvenční soud může (mohl) vyhovět žádosti dlužníka jen zčásti, tj. může mu ve splátkovém kalendáři určit splátku sice nižší než zákonnou, avšak vyšší než dlužník požadoval. Touto úvahou se však soud prvého stupně neřídil.

Měl li snad insolvenční soud za to, že v posuzované věci vůbec nebyly dány podmínky pro určení nižších splátek, byl povinen důvody nevyhovění žádosti o nižší než zákonnou splátku vyložit v odůvodnění napadeného usnesení. Soud prvého stupně se však při posuzování žádosti dlužnice o nižší splátky omezil toliko na (strohé) obecné konstatování, že neshledává uvedené důvody, které vedly k úpadku dlužnice, těmi, jež by měly odůvodnit snížení měsíční splátek, nebot, dlužnice neodhadla dopady úvěrové zátěže na své majetkové poměry. Takové odůvodnění však nemůže - i s přihlédnutím k dlužníci citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 32/2011 B 37 ze dne 28.3.2012 obstát, neboť je třeba přihlédnout k tomu, že o řešení úpadku oddlužením typově žádají osoby, které si úpadkovou situaci přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem, ale v určité fázi života se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. jakkoli soud při posuzování této žádosti má přihlížet též k příčinám úpadku dlužníka, je zřejmé, že tak musí činit na základě konkrétních zjištění a hodnotit je ve sledu událostí a jejich konkrétních rozhodných souvislostech. V dané věci však soud své závěry o nezodpovědném jednání dlužnice, které vedlo kjejí úpadkové situaci, postavil jen na zcela nekonkrétním konstatování, aniž by je řádně s přihlédnutím ke konkrétním zjištěním odůvodnil. Soud prvého stupně ani dostatečně nezohlednil dosavadní a očekávanou výši příjmů dlužnice, ani opatření, které činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků. Nikterak již neověřil, jaká je momentální sociální situace dlužnice její měsíční nutné výdaje na domácnost, na obživu, na dojíždění do zaměstnání-ani nezohlednil okolnost, že nezajištění věřitelé projevili svou neúčasti na schůzi věřitelů nezájem ohledně rozhodnutí o žádosti.

Na základě uvedeného tak lze uzavřít, že se soud prvého stupně řádně nezabýval zjišťováním okolností, jejichž existencí podmiňuje insolvenční zákon oprávnění soudu stanovit dlužníci, jež o to požádala v návrhu na povolení oddlužení, jinou výši měsíčních splátek.

2 VSPH 1278 / 2016 je proto zřejmé, že odvolání dlužnice je opodstatněné a napadené usnesení neobstojí. Proto je odvolací soud v napadeném rozsahu podle ust. Š 219a odst. 1, 2 a Š 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně znovu posoudí důvodnost žádosti dlužnice o snížení splátek ze všech výše uvedených hledisek. Pro potřeby dalšího řízení ohledně posuzování podmínek pro vyhovění žádosti o nižší splátky odvolací soud poukazuje na závěry vyjádřené např. v jeho usneseních č.j. KSCB 25 INS 10428/2012, 3 VSPH 1588/2012 B 16 ze dne 18.1.2013, čj KSPA 59 INS 29609/2012, 3 VSPH 923/2013 B 14 ze dne 16.9.2013 nebo č.j. KSPH 41 INS 7657/2013, 3 VSPH 1413/2013 Bw21 ze dne 7.11.2013.

P 0 u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí 7? e a z' dovolání přípustné.

V Praze dne 13. prosince 2017

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

] . Vlad/euni /

/

,!