KSPA 56 INS 26851/2015-C1-12
Č.j.: KSPA 56 INS 26851/2015-C1-12 (56 ICm 528/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Česká spořitelna, a.s., 140 00 Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČO 45244782, proti žalovaným: 1) Mgr. Kamil Toman, 500 02 Hradec Králové, Škroupova 441, insolvenční správce dlužnice Renáty Vackové, nar. 3. prosince 1978, bytem 560 02 Česká Třebová, Riegrova 275 a 2) Renáta Vacková, nar. 3. prosince 1978, bytem 560 02 Česká Třebová, Riegrova 275, zastoupená Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má v insolvenčním řízení dlužnice Renáty Vackové, nar. 3. prosince 1978, bytem 560 02 Česká Třebová, Riegrova 275, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod. sp.zn. KSPA 56 INS 26851/2015, pohledávku č. 1 ve výši 183.611,66 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 283.088,97 Kč a pohledávku č. 3 ve výši 283.743,45 Kč; celkem 750.444,08 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 18. února 2016 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému insolvenčnímu správci a isir.justi ce.cz dlužnici domáhala určení, že její pohledávky ve výši 750.444,08 Kč přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn.dlužnice Renáty Vackové, jsou přihlášeny po právu. V žalobě zejména uváděla, že dne 5. února 2016 obdržela od insolvenčního správce vyrozumění o popření pohledávek. Neztotožňuje se s názorem insolvenčního správce, že vůči dlužnici nenastalo přerušení promlčecí doby z důvodu přihlášení a zjištění pohledávky v insolvenčním řízení jejího manžela, když dlužnice je podle úvěrových smluv spoludlužníkem. Odkázala na ustanovení § 173 odst. 4 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen ins. zák. ) a na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) a § 397 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ), kdy promlčení nastává 4 roky od podání přihlášky do insolvenčního řízení dlužnice a přihlášku podala 14. prosince 2015. Promlčení by se mohlo týkat pouze jednotlivých splátek zaplacených před 14. prosincem 2011, splátky od 14. prosince 2011 do 14. prosince 2015 promlčeny být nemohou. Pohledávky byly zesplatněny k datu 16. září 2014. Jako důkazy navrhla listiny.

Dne 27. dubna 2016 se k žalobě vyjádřila žalovaná dlužnice. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, namítala, že pohledávky byly zesplatněny nejpozději dne 20. října 2009, kdy byly přihlášeny do insolvenčního řízení manžela a v jeho rámci je v přihlášce žalobkyně (P1) výslovně uvedeno, že dlužnice je spoludlužníkem. Trvala na tom, že pohledávky jsou promlčeny a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 918/2006. Nakonec navrhla žalobu zamítnout.

Dne 9. května 2016 se k žalobě vyjádřil žalovaný insolvenční správce. Setrval na názoru, že vůči dlužnici nenastalo přerušení běhu promlčecí doby z důvodu přihlášení a zjištění pohledávek v insolvenčním řízení jejího manžela a plnění manžela v jeho oddlužení není uznáním závazku dlužnicí co do důvodu a výše. Namítal, že pohledávky byly zesplatněny nejpozději ke dni 20. října 2009, kdy byly přihlášeny do insolvenčního řízení manžela dlužnice a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 918/2006. Nakonec navrhl žalobu zamítnout.

Podáním ze dne 28. července 2016 žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaných, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cdo 3337/2010 a tvrdila, že na úvěrový vztah je třeba aplikovat úpravu promlčení obsaženou v obch. zák. V daném případě 4 letá promlčecí doba začala běžet od splatnosti pohledávek. K zesplatnění došlo k datu 16. září 2014 a přihláška byla podána dne 14. prosince 2015, pohledávky tak nejsou promlčené.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 ins. zák. mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 410 odst. 2 ins. zák. popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 1. února 2016 a vyrozumění o popření žalobkyně převzala dne 5. února 2016, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 a § 410 odst. 2 ins. zák. podána včas a oprávněnou osobou. Soud vzal za prokázané, že dne 1. prosince 2015 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 26851/2015-A-8 zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Kamil Toman. Dne 2. března 2016 bylo usnesením č.j.-B-6, ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. března 2016, č.j.-B-8, rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 14. prosince 2015 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 2 s přihláškou P2. V přihlášce jsou uvedeny 3 pohledávky celkem ve výši 992.493,08 Kč, všechny jako nevykonatelné a nezajištěné. Konkrétně pak pohledávka č. 1 je ve výši 249.092,66 Kč (z toho jistina 224.152,92 Kč a příslušenství ve výši 24.939,74 Kč-řádný úrok a úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je uvedena smlouva o úvěru ze dne 6. listopadu 2007, úvěr veden na č.ú. 3566035863/0800. Pohledávka č. 2 je ve výši 371.372,97 Kč (z toho jistina 332.338,44 Kč a příslušenství ve výši 39.034,53 Kč-řádný úrok a úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je uvedena smlouva o úvěru ze dne 13. června 2008, úvěr veden na č.ú. 3859906853/0800. Pohledávka č. 3 je ve výši 372.027,45 Kč (z toho jistina 332.996,60 Kč a příslušenství ve výši 39.030,85 Kč-řádný úrok a úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je uvedena smlouva o úvěru ze dne 13. června 2008, úvěr veden na č.ú. 3859908883/0800. Při přezkumném jednání insolvenční správce a shodně i dlužnice všechny pohledávky zplna popřeli z důvodu jejich promlčení. V žalobě vzala žalobkyně pohledávky částečně zpět, a proto dne 18. března 2016 usnesením č.j.-P2-3 vzal soud na vědomí částečné zpětvzetí pohledávky č. 1 do výše 65.481 Kč (z toho na jistině 40.541,26 Kč a na příslušenství 24.939,74 Kč) pohledávky č. 2 do výše 88.284 Kč (z toho na jistině 49.249,47 Kč a na příslušenství 39.034,53 Kč) a pohledávky č. 3 do výše 88.284 Kč (z toho na jistině 49.253,15 Kč a na příslušenství 39.030,85 Kč). Pohledávka č. 1 nadále činí částku 183.611,66 Kč, pohledávka č. 2 283.088,97 Kč a pohledávka č. 3 283.743,45 Kč. Celkem tedy 750.444,08 Kč, tj. tak, jak je předmětem žaloby.

Dále vzal soud za prokázané, že dne 30. září 2009 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 1576/2009-A-28 zjištěn úpadek manžela dlužnice, tj. Petra Vacka, nar. 25. září 1975, bytem 560 02 Česká Třebová, Riegrova 275 a povoleno jeho oddlužení. Dne 27. května 2010 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 1576/2009-B-10 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Následně dne 7. července 2015 usnesením č.j. KSPA 56 INS 1576/2009-B39 soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a osvobodil ho od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dne 21. října 2009 pak žalobkyně podala přihlášku pohledávek, je vedena jako věřitelka poř.č. 1 s přihláškou P1. V přihlášce jsou uvedeny 3 pohledávky celkem ve výši 510.654,78 Kč, všechny jako nevykonatelné, nezajištěné a nesplatné. Pohledávky č. 1 vznikla ze stejného právního titulu jako pohledávka č. 1 u dlužnice, tj. smlouva o úvěru ze dne 6. listopadu 2007 č. 3566035863, pohledávka č. 2 ze stejného právního titulu jako pohledávka č. 2 u dlužnice, tj. smlouva o úvěru ze dne 13. června 2008 č. 3859906853 a pohledávka č. 3 vznikla ze stejného právního titulu jako pohledávka č. 3 u dlužnice, tj. smlouva o úvěru ze dne 13. června 2008 č. 3859908883. Na přezkumném jednání byly pohledávky zjištěny a následně zařazeny do splátkového kalendáře.

Jelikož v dané věci byly navrženy pouze listinné důkazy, účastníci netrvali s odkazem na ustanovení 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 ins. zák., na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. Ohledně skutkového stavu bylo mezi stranami ve věci pohledávky č. 1 nesporné, že dne 6. listopadu 2007 uzavřela žalobkyně s Petrem Vackem a dlužnicí smlouvu o úvěru č. 3566035863. Žalobkyně se zavázala mimo jiné poskytnout peněžní prostředky až do výše 150.000 Kč, manželé Vackovi se zavázali úvěr platit pravidelnými splátkami, první splátka dne 20. prosince 2007, poslední splátka měla být uhrazena dne 20. listopadu 2014. Podle bodu 9. byla banka oprávněna v jí určené lhůtě požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a to i pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek v dohodnuté době. Podle bodu 10. se manželé Vackovi zavázali splatit úvěr společně a nerozdílně. Ohledně pohledávky č. 2 bylo nesporné, že dne 13. června 2008 uzavřela žalobkyně s dlužnicí a Petrem Vackem smlouvu o úvěru č. 3859906853. Žalobkyně se zavázala mimo jiné poskytnout peněžní prostředky až do výše 200.000 Kč, manželé Vackovi se zavázali úvěr platit pravidelnými splátkami, první splátka dne 21. července 2008, poslední splátka měla být uhrazena dne 22. června 2015. Podle části I. bodu 12. byla banka oprávněna v jí určené lhůtě požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a to i pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek v dohodnuté době. Podle části III. bodu 2. byli manželé Vackovi zavázáni k plnění povinností společně a nerozdílně. Ohledně pohledávky č. 3 bylo nesporné, že dne 13. června 2008 uzavřela žalobkyně s Petrem Vackem a dlužnicí smlouvu o úvěru č. 3859908883. Žalobkyně se zavázala mimo jiné poskytnout peněžní prostředky až do výše 200.000 Kč, manželé Vackovi se zavázali úvěr platit pravidelnými splátkami, první splátka dne 21. července 2008, poslední splátka měla být uhrazena dne 22. června 2015. Podle části I. bodu 12. byla banka oprávněna v jí určené lhůtě požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a to i pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek v dohodnuté době. Podle části III. bodu 2. byli manželé Vackovi zavázáni k plnění povinností společně a nerozdílně. Z přípisu žalobkyně ze dne 24. června 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně dlužnici vyrozuměla o zahájení insolvenčního řízení jejího manžela a oznámila jí, že všechny 3 úvěry považuje za splatné, a to nejpozději ke třetímu pracovnímu dni, v němž nastanou účinky rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Podle ustanovení § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

Podle ustanovení § 406 odst. 1 obch. zák. soudní nebo rozhodčí řízení zahájené proti jednomu spoludlužníku způsobuje, že přestala běžet promlčecí doba proti jinému spoludlužníku, jenž je s ním ohledně uplatněného nároku zavázán společně a nerozdílně, jestliže jej věřitel vyrozumí písemně o zahájeném řízení před uplynutím promlčecí doby. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu jestliže řízení uvedené v odstavcích 1 a 2 skončí, platí, že promlčecí doba ohledně práva věřitele nepřestala běžet, neuplyne však dříve než jeden rok po skončení tohoto řízení.

Podle ustanovení § 173 odst. 4, věta první, ins. zák. má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že žalovaní popřeli s odkazem na ustanovení § 193 ins. zák. pouze pravost pohledávek, proto se nezabýval jejich výší. Seznal, že všechny smlouvy o úvěru byly sjednány podle ustanovení § 497 an. obch. zák. a právní vztahy z nich plynoucí se s odkazem na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) tohoto zákona řídí obch. zák. bez ohledu na povahu účastníků. Obch. zák. se řídí i úprava promlčení, protože není úpravou na ochranu spotřebitele a v obch. zák. je komplexní (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3337/2010 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 135/2012). Podle názoru soudu promlčecí doba ve vztahu k manželu dlužnice přestala běžet v souladu s ustanovením § 402 obch. zák. a ustanovením § 173 odst. 4, věta první, ins. zák. uplatněním práva žalobkyně v jeho již zahájeném insolvenčním řízení, a to podáním přihlášky dne 21. října 2009. Protože manželé Petr Vacek a dlužnice byli ve všech smlouvách k plnění závazků zavázáni společně i nerozdílně tak podle ustanovení § 406 odst. 1 obch. zák. přestala běžet promlčecí doba i vůči dlužnici, neboť žalobkyně dlužnici dne 24. června 2013 písemně oznámila, že ve věci jejího manžela bylo zahájeno insolvenční řízení a určitě se tak stalo dříve, než dlužnici uběhla 4 letá promlčecí doba (ta podle žalobkyně začala běžet k 16. září 2014 a podle žalovaných 20. října 2009). Podle ustanovení § 406 odst. 3 obch. zák. platí, že žalobkyně po skončení řízení dlužníka dne 7. července 2015 měla ještě 1 rok k uplatnění svého práva vůči dlužnici u soudu, což učinila podáním přihlášky v insolvenčním řízení dlužnice tj. dne 14. prosince 2015. K promlčení tak nedošlo a soudu nezbylo, než žalobě jako důvodné vyhovět. Zabývat se sporným datem zesplatnění pohledávek již bylo nadbytečné.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 stejného zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci a ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Insolvenční správce a dlužnice, která byla zastoupena advokátem, ve věci úspěch neměli, a proto jim náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalobkyně ve věci plný úspěch sice měla, ale ve vztahu vůči insolvenčnímu správci nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve vztahu k dlužnici žádný nárok na náhradu nákladů řízení výslovně neuplatňovala a neprokazovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 7. listopadu 2016

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Lenka Moravcová