KSPA 56 INS 24914/2013-A-9
Č.j.: KSPA 56 INS 24914/2013-A-9

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci dlužníka: Tibor Bartaloš, nar. 21. července 1979, bytem i místem podnikání 539 01 Vysočina, Rváčov 85, IČO 86686658, k návrhu JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem 155 21 Praha 5-Zličín, Strojírenská 47/18, o návrhu na vydání předběžného opatření,

takto:

Návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by se JUDr. Miloslavu Zwiefelhoferovi, soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem 155 21 Praha 5-Zličín, Strojírenská 47/18, umožnilo provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 144 EX 13186/11 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí povinného, tj. dlužníka Tibora Bartaloše, nar. 21. července 1979, bytem i místem podnikání 539 01 Vysočina, Rváčov 85, IČO 86686658, které jsou vedeny u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, na listu vlastnictví číslo 6 pro obec Vysočina a katastrální území Rváčov u Hlinska, byl po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, popř. předražitelem a po vydání rozhodnutí o vydání zbytku výtěžku k dispozici insolvenčnímu správci v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 56 INS 24914/2013, se zamítá.

Odůvodnění:

Dne 9. září 2013 bylo zahájeno u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen insolvenční soud ), insolvenční řízení ve věci uvedeného dlužníka. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly stejného dne. Následně dne 16. září 2013, před tím, než bylo ve věci dále rozhodováno, byl insolvenčnímu soudu doručen dne 16. září 2013 návrh JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, na vydání předběžného opatření, jímž by se mu umožnilo provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp.zn. 144 EX 13186/11 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí dlužníka Tibora Bartaloše, které jsou vedeny u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, na listu vlastnictví číslo 6 pro obec Vysočina a katastrální území Rváčov u Hlinska, byl po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, popř. předražitelem a po vydání rozhodnutí o vydání zbytku výtěžku k dispozici insolvenčnímu správci v uvedeném insolvenčním řízení. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že proti dlužníku vede navrhovatel exekuci pod sp. zn. 144 EX 13186/11, a to podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi č.j. 110 EC 182/2010-39 ze dne 21. března 2011 a na základě usnesení stejného soudu č.j. 29 EXE 2341/2011-12 ze dne 10. října

2011. V průběhu exekučního řízení jmenovaný soudní exekutor rozhodl i o zpeněžení nemovitého majetku dlužníka, který je označen výše. Dne 27. července 2013 bylo pak vydáno usnesení č.j. 144 EX 13186/11-67 a nařízen termín dražby na den 18. září 2013. S ohledem na ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona nemohl soudní exekutor dražbu nemovitostí realizovat. Má za to, že jediným skutečným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha povinného dlužníka znemožnit a sabotovat probíhající exekučnímu řízení a zamezit prodeji majetku zajištěného v exekuci. Insolvenční návrh byl podán v průběhu exekučního řízení, přestože nesplacené závazky povinného dlužníka v tomto rozsahu existovaly již dříve a k žádnému zhoršení majetkových poměrů nedošlo. Povinný dlužník nemá jakoukoliv snahu svůj dluh uhradit, exekuce představuje pro oprávněného krajní způsob, jak se domoci pohledávky, v předmětném exekučním řízení došlo v průběhu dvou let pouze k vymožení částky 1.348,33 Kč, a to z účtu banky. Dále povinný v průběhu exekučního řízení dvakrát telefonicky kontaktoval navrhovatele, a to v dubnu a červenci 2013 s tím, že celá dlužná částka je údajně zajištěna na účtu, toto se však neukázalo být pravdou. Dále dlužník podal insolvenční návrh až po vydání dražební vyhlášky, bezprostředně před zahájením dražebního roku, bylo tedy zjevně vedeno úmyslem dlužníka zamezit provedení dražby. V průběhu exekučního řízení povinný pak nechal soudního exekutora ocenit svou nemovitost a neuhradil ani náklady v souvislosti s tímto zpeněžením. Dále navrhovatel-soudní exekutor, v návrhu na nařízení předběžného opatření odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 334/2012 Sb., která měnila ustanovení § 82 insolvenčního zákona, kdy zákonodárce měl na mysli i blokaci exekučních řízení insolvenčním návrhem. Insolvenční zákon tak přiznává možnost z důvodu zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením například povolit v exekuci její dokončení za podmínek stanovených v předběžném opatření s omezením nastaveným tak, aby např. výtěžek dosažený zpeněžením majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele pak mohou spočívat v takovém chování dlužníka, jež svědčí o tom, že insolvenční návrh byl zjevně podán proto, aby probíhající exekuci zabránil. Navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť v případě zpeněžení majetku bude výtěžek po odečtení nákladů exekuce k dispozici insolvenčnímu správci a věřitelé budou uspokojeni stejně, jako věřitelé v rámci insolvenčního řízení. Ba naopak, zpeněžení dražbou v rámci exekučního řízení představuje nejtransparentnější způsob zpeněžení nemovitostí, ke kterému dojde v reálně kratším časovém úseku. Navíc o předmětnou nemovitost projevili zájem tři zájemci. V případě vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření by soudní exekutor po zpeněžení nemovitostí v dražbě zapsal vydražitele, popř. předražitele do katastru nemovitostí a vydal by usnesení rozhodující o uspokojení pohledávky státu a o vydání zbytku výtěžku insolvenčnímu správci. Tento postup by byl plně v souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 471/2004. V případě nevyhovění návrhu lze očekávat, že dlužník nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, či vezme svůj insolvenční návrh zpět a po oznámení dalšího termínu dražby ze strany soudního exekutora podá další insolvenční návrh. Toto obstrukční jednání dlužníka by fakticky znemožnilo uspokojení věřitelů. Navrhovatel přiložil citované listinné důkazy.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona se se zahájením insolvenčního řízení spojuje i ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Podle ustanovení § 2 písm. j) insolvenčního zákona se pro účely insolvenčního zákona rozumí společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů.

Obecně lze konstatovat, že v případě návrhu na uložení předběžného opatření soud v zájmu rychlé a efektivní prozatímní úpravy poměrů pouze zkoumá, zda jsou osvědčeny skutečnosti rozhodující pro jeho uložení.

Insolvenční soud po prověření věci uvádí následující: K důvodům soudního exekutora na nařízení předběžného opatření je nutno předeslat, že zatím není najisto postaveno, zda dlužník skutečně činí svým podáním insolvenčního návrhu obstrukce stran řízení exekučního. To by se potvrdilo podle toho, jaké úkony bude činit následně. Navíc termín dražby nařízený na den 18. září 2013 již marně uplynul, musela by být nařízena nová dražba a v tomto období je předpoklad, že pokročí i samotné insolvenční řízení tak, aby bylo zřejmé, jakým způsobem bude dále pokračovat. Komplikaci by zřejmě způsobilo i to, že uvedené nemovitosti jsou nejen ve vlastnictví dlužníka, ale jsou ve společném jmění obou manželů a mohl by nastat problém, jakým způsobem výtěžek předaný soudním exekutorem by měl případně insolvenční správce rozdělit. Jako zásadní se však insolvenčnímu soudu jeví to, že dražba je nařízena pro pohledávku ve výši jistiny 3.341,-Kč, přičemž dlužník uvedl objem pohledávek zajištěných věřitelů ve výši 860.000,-Kč a podle předmětného výpisu z vlastnického listu by se v insolvenčním řízení mohlo pravděpodobně přihlásit zajištěných věřitelů i více (konkrétně uvedena Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 900.000,-Kč, Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. k zajištění budoucí pohledávky s příslušenstvím do výše 900.000,-Kč, Okresní správa sociálního zabezpečení Chrudim k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 18.694,-Kč, Okresní správa sociálního zabezpečení Chrudim k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 35.063,-Kč, Generali Pojišťovna a.s. k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 4.868,-Kč, Vojenská zdravotní pojišťovna ČR k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 6.424,-Kč, Okresní správa sociálního zabezpečení Chrudim k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 31.308,-Kč, Berner spol. s r.o. k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 16.435,-Kč, Vodafone Czech Republic a.s. k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 8.879,-Kč, Mgr. Tumová Gabriela k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 90.000,-Kč a Berner spol. s r.o. k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 16.435,-Kč). Tito další potencionální zajištění věřitelé by se po vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření nemohli jakkoli vyjádřit ke způsobu zpeněžení a k výši ceny nemovitostí. Dlužník ani soudní exekutor nepředložili znalecký posudek, není proto jasné, zda-li částka nejnižšího podání, tj. 700.000,-Kč by byla adekvátní. Insolvenční soud má proto za to, že společný zájem věřitelů tak, jak je definován v § 2 písm. j) insolvenčního zákona, by mohl být v insolvenčním řízení realizací dražby ohrožen, protože není najisto postaveno, že by výnos z dražby provedené v předmětné exekuci byl pro ně výnosnější než prodej v rámci insolvenčního řízení. Z uvedených důvodů insolvenční soud tak návrhu na vydání předběžného opatření nevyhověl a zamítl ho. Pro úplnost je nutno konstatovat, že obdobný návrh na vydání předběžného opatření by mohl případně stejný navrhovatel podat znovu a není vyloučeno to, že by v dalším případném insolvenčním řízení mohlo být návrhu pro případné následné obstrukční jednání dlužníka vyhověno.

Nakonec se s odkazem na ustanovení § 82 odst. 1 insolvenčního zákona uvádí, že podle názoru insolvenčního soudu bylo lze uvedené předběžné oprávnění vydat i bez návrhu, a proto nebyl navrhovatel předběžného opatření povinen složit jistotu.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však počíná běžet ode dne, kdy bylo usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 26. září 2013.

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Hocká Eliška