KSPA 56 INS 24659/2013-C2-5
Č.j. KSPA 56 INS 24659/2013-C2-5 (56 ICm 171/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Ing. Karel Kuna, 562 01 Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, insolvenční správce dlužníka Jindřicha Filipi, nar. 9. února 1966, bytem 563 01 Lanškroun-Dolní Třešňovec, Vančurova 149, zastoupený Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, proti žalované: JET Money s.r.o., 779 00 Olomouc-Nová Ulice, Hněvotínská 241/52, IČO 25858246, o žalobě na popření pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka č. 1 žalované přihlášená ve výši 74.839 Kč v insolvenčním řízení dlužníka Jindřicha Filipi, nar. 9. února 1966, bytem 563 01 Lanškroun-Dolní Třešňovec, Vančurova 149, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp. zn., nebyla přihlášená po právu, se zamítá.

II. Určuje se, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení dlužníka Jindřicha Filipi, nar. 9. února 1966, bytem 563 01 Lanškroun-Dolní Třešňovec, Vančurova 149, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp. zn., pohledávku č. 2 ve výši 55.250 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna uhradit České republice-Krajský soud v Hradci Králové, soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopisu nebo bezhotovostně na účet soudu vedený u České národní banky Hradec Králové, č. 3703-6828511/0710, VS 5642017114. Platby neslučujte.

Odůvodnění:

Dne 17. ledna 2014 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení, že její pohledávky č. 1 ve výši 74.839 Kč a č. 2 ve výši 55.250 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení sp. zn.dlužníka Jindřicha Filipi, nejsou po právu. V žalobě zejména uváděl, že při přezkumném jednání zcela popřel pohledávky žalované z důvodu promlčení, když uplatnění pohledávky č. 1 na základě neplatné rozhodčí doložky nezpůsobilo zastavení běhu promlčecí lhůty. Pohledávku č. 2 rovněž popřel z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě považuje za odporující dobrým mravům. V žalobě zejména namítal, že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle ustanovení § 39 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), kdy podle judikatury platí, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná. V tom odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008-28 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. května 2011. Ohledně námitky promlčení žalobce uvedl, že uplatnění pohledávky způsobem, který zvolila žalovaná, stavění promlčecí doby nezpůsobilo, v tomto odkázal rovněž na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 174/2011-74. Jako důkazy navrhl přihlášku včetně příloh, přezkumné listy a protokol z přezkumného jednání. Dne 30. dubna 2014 žalobce doplnil, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, přičemž setrvá na svém stanovisku prezentovaném v podané žalobě a argumentaci žalované odmítá s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 199/11, dle něhož je otázka pravomoci rozhodce otázkou rozhodnou pro nařízení exekuce, tedy není-li pravomoc rozhodce dána, nelze pohledávku považovat za vykonatelnou.

Dne 24. ledna 2014 soud vyzval žalovanou k vyjádření. Ta reagovala podáním ze dne 5. února 2014 a tvrdila, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou je titulem pro výkon rozhodnutí podle příslušných ustanovení zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v aktuálním znění (dále jen ZRŘ ), u kterého uběhla lhůta k podání návrhu na jeho zrušení. Rovněž uvedla, že platnost či neplatnost existující rozhodčí doložky či rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto je popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky nepřijatelným důvodem popření, i když se nejedná přímo o posuzování věci, ale o posuzování právního úkonu, který je předpokladem pro vydání meritorního rozhodnutí v řízení, jehož předmětem je věc sama. Proto insolvenčnímu správci v řízení o určení vykonatelné pohledávky nepřísluší vznášet námitku neplatnosti rozhodčí doložky. Dále sdělila, že rozhodčí řízení proběhlo v souladu s českým právním řádem a jeho hmotněprávními normami a že podáním návrhu na vydání rozhodčího nálezu přestala běžet promlčecí doba, a není tedy možné tvrdit, že pohledávka je promlčená.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu může v žalobě podle odstavce 1 žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 6. ledna 2014, mohl insolvenční správce žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání, a proto byla žaloba podaná včas. Soud vzal za prokázané, že dne 29. října 2013 byl usnesením č.j.-A-9 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenční správcem ustanoven Ing. Karel Kuna. Dne 21. února 2014 bylo usnesením č.j.-B-5 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 14. listopadu 2013 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované (věřitelka je vedena pod poř. č. 5, jedná se o přihlášku poř. č. 5). V přihlášce jsou uvedeny 2 pohledávky v celkové výši 130.089 Kč; obě jako nezajištěné a vykonatelné. Konkrétně pohledávka č. 1 je ve výši 74.839 Kč, z toho jistina 27.680 Kč a příslušenství 47.159 Kč (úrok z prodlení 11.937 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 4.000 Kč, náhrada nákladů rozhodčího řízení 24.612 Kč a náklady právního zastoupení v exekučním řízení 6.610 Kč). Jako důvod jejího vzniku je uvedeno: smlouva o úvěru č. 62008-3358 ze dne 30. dubna 2008. Pohledávka č. 2 je ve výši 55.250 Kč (smluvní pokuta). Jako důvod jejího vzniku je uvedeno: smlouva o úvěru č. 62008-3358 ze dne 30. dubna 2008 a smluvní pokuta dle bodu 3 Obchodních podmínek Smlouvy. Dne 6. ledna 2014 se ve věci konalo přezkumné jednání, na kterém insolvenční správce první pohledávku ve výši 74.839 Kč popřel zcela z důvodu pravosti, důvodem popření je promlčení pohledávky, neboť tato byla uplatněna v rozhodčím řízení na základě neplatné rozhodčí doložky, což nemělo na běh promlčení lhůty vliv. Druhou pohledávku ve výši 55.250 Kč insolvenční správce popřel zcela z důvodu pravosti, důvodem popření je promlčení pohledávky, neboť tato byla uplatněna v rozhodčím řízení na základě neplatné rozhodčí doložky, což nemělo na běh promlčecí lhůty vliv. Dále insolvenční správce k popření druhé pohledávky uvedl, že se jedná o smluvní pokutu, která nebyla sjednána platně, je v rozporu s dobrými mravy. Dlužník pohledávky uznal.

Jelikož v dané věci byly navrženy pouze listinné důkazy, účastníci netrvali s odkazem na ustanovení 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením 7 insolvenčního zákona, na nařízení jednání a věc šlo rozhodnout jen na základě listinných důkazů, jednání se nekonalo. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. soud ohledně zjištění skutkového stavu konstatuje, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne 30. dubna 2008 uzavřela právní předchůdkyně žalované SMART Capital, a.s., 779 00 Olomouc, Hněvotínská 241/52, IČO 26865297 s dlužníkem smlouvu o úvěru č. 62008-3358. Podle této smlouvy byla výše úvěru 20.000 Kč, reálně vyplacena byla částka 20.000 Kč, dále byla stanovena výše měsíčního poplatku za správu úvěru ve výši 850 Kč, tj. za 12 měsíců celkem 10.200 Kč. Výše splátek byla stanovena na 2.517 Kč měsíčně při délce splácení 12 měsíců; splatnost první splátky určena na 10. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky pod ztrátou výhody splátek a to v případě neuhrazení jedné splátky řádně a včas. Doporučený termín úhrady uveden k 15. dni v měsíci. Podle bodu 3 obchodních podmínek se smluvní strany dohodly, že pokud dlužník nesplní svůj závazek vyplývající z této smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a zákonný úrok z prodlení. Podle bodu 11 obchodních podmínek se smluvní strany výslovně dohodly, že veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této smlouvy, jakož i spory, které vzniknou v souvislosti s touto smlouvou, budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, jak to umožňuje zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Strany se dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) zásadně jmenovaný ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s., IČO 274 00 531. Dále strany sporu nerozporovaly, že dne 9. července 2009 vydala rozhodkyně JUDr. Veronika Fryšáková Šimánková, rozhodčí nález sp. zn. 3152/2009, který byl opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. V souvislosti s tím byla vedena exekuce Exekutorským úřadem Břeclav, soudní exekutor Mgr. Libor Cink, 690 02 Břeclav, nám. T. G. Masaryka 17, IČO 71244484 (usnesení o nařízení exekuce vydal dne 26. července 2010 Okresní soud v Ústí nad Orlicí pod č. j. 0 EXE 4910/2010-10). Následně uvedená právní předchůdkyně žalované SMART Capital, a.s., 779 00 Olomouc, Hněvotínská 241/52, IČO 26865297 smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. října 2012 převedla předmětné pohledávky na Barlog Capital a.s., 150 00 Praha 5-Smíchov, Moulíkova 2238/1, IČO 28210956 a tato společnost převedla pohldávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. listopadu 2012 na žalovanou. Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. Jelikož insolvenční správce popíral pouze pravost pohledávek, jejich výší se soud již nezabýval.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění platném v rozhodné době (dále jen obch. zák. ) ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 397 obch. zák. činí promlčecí doba čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Při právním hodnocení věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že smlouva o úvěru byla sjednána podle ustanovení § 497 a n. obch. zák. Závazkový vztah se tak sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obch. zák., předmětná smlouva o úvěru je však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadala i ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi žalovanou jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu v daném případě nedošlo. Soud shledal, že sjednaná rozhodčí doložka, tj. bod 11 obchodních podmínek je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Neobsahuje totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Jen stanovila, že spor bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) zásadně jmenovaný ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s., IČO 27400531.

Ohledně tvrzeného promlčení obou pohledávek soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze, např. rozsudek ze dne 4. srpna 2014 č.j. 104 VSPH 50/2014-62 (KSPH 40 INS 1545/2012) nebo usnesení ze dne 19. března 2015 č.j. 104 VSPH 160/2015-68 (KSPA 56 INS 24266/2012), kdy je s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1, § 16, § 31, § 32 odst. 1, § 35 odst. 1 písm. a) a § 35 odst. 2 ZRŘ vyvozeno, že je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by bylo možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. (účinné od 1. ledna 1992) sice spojuje stavení promlčecí doby se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí doložky, ale pozdější zákon o rozhodčím řízení (účinný od 1. ledna 1995) vychází z jiné koncepce a uvedené ustanovení bylo uvedeným zákonem nepřímo z části novelizováno. Promlčecí doba tak podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. přestala běžet i tehdy, jestliže věřitelka zahájila rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí doložky. Jelikož rozhodčí řízení bylo zahájeno za běhu čtyřleté promlčecí lhůty dané v ustanovení § 397 obch. zák., zahájením rozhodčího řízení promlčecí doba přestala běžet a rozhodčím nálezem přiznané právo se promlčí až uplynutím obecné promlčecí doby podle ustanovení § 408 obch. zák. uplynutím deseti let ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé a konkrétně v projednávaném případě byla předmětná pohledávka č. 1 splatná od 10. června 2008 a tímto dnem začala běžet promlčecí doba. I když se jedná o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na daný případ čtyřletá promlčecí doba (která by uplynula až dne 10. června 2012), přičemž rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 16. dubna 2009. A i kdyby tomu tak nebylo, soud poukazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. května 2011 sp. zn. IV. ÚS 2842/10 s tím, že v daném případě je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná promlčení nezavinila, podala včas rozhodčí žalobu a nemohla předvídat změnu judikatury. Soud tak uzavřel, že pohledávka č. 1, u které bylo namítáno pouze její promlčení, je po právu Jinak je to u pohledávky č. 2, u které insolvenční správce namítal, že se jedná o smluvní pokutu, která je proti dobrým mravům. Podle bodu 3 obchodních podmínek byla sjednána pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru za každý započatý kalendářní měsíc smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru (850 Kč); konkrétně byla vyčíslena za 65 měsíců (od června 2008 do října 2015) v částce 55.250 Kč, což činilo 276,25 % z reálně poskytnuté částky 20.000 Kč. Smluvní pokuta navíc mohla být vystavena pro prodlení byť i jedné splátky, dále byl účtován poplatek za správu úvěru ve výši 10.200 Kč. Za této situace je ujednání bodu 3 obchodních podmínek podle názoru soudu s odkazem na ustanovení § 39 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatné. Nakonec soud odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 a nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12 a zdůrazňuje, že smluvní ujednání zakládající smluvní pokutu i rozhodčí doložku měla menší velikost písma, nebyla součástí smlouvy samotné, nebyla samostatně podepsána a umístění tak vzbuzovala dojem nepodstatného charakteru. Proto takovému jednání nelze poskytnout soudní ochranu. Ujednání o rozhodčí doložce je tak podle názoru soudu i nepřípustným ujednáním v rámci spotřebitelských smluv a s odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že v rámci incidenčního sporu pohledávka č. 1 byla zjištěna ve výši 74.839 Kč a pohledávka č. 2 ve výši 55.250 Kč zjištěna nebyla.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, a to ani, když měl ve věci úspěch. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná v dané věci měla částečný úspěch (15,06 %). Insolvenční správce pak ve věci úspěch neměl. Insolvenční soud tak vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

V projednaném případě byl soudní poplatek za řízení, který podle položky 13, bodu 1, písm. a) Sazebníku poplatků činil 5.000 Kč, podle ustanovení § 7 odst. 1, věta první, zákona č. 549/1991Sb., o soudních poplatcích v předmětném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích ) splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je obecně poplatníkem soudního poplatku před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li stanoveno jinak. V daném případě však v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích požíval insolvenční správce v incidenčním sporu osobní osvobození od poplatku. Podle ustanovení § 2 odst. 3, věta první, zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poplatková povinnost tak vzniká způsobem uvedeným v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, tj. uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Podle ustanovení § 7 odst. 1, věta druhá, uvedeného zákona o soudních poplatcích, je tak poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost soudní poplatek zaplatit uložena. V projednávaném případě měla ve věci pouze částečný úspěch, a proto se podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenáší poplatková povinnost ve výši 5.000 Kč na žalovanou. Pokud je soudní poplatek stanoven pevnou sazbou, platí žalovaný poplatek v plné výši, i kdyby měl úspěch pouze částečný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 odst. 1, věta první, o.s.ř.).

V Pardubicích dne 18. května 2016

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová