KSPA 56 INS 20693/2013-C2-8
Č.j.: KSPA 56 INS 20693/2013-C2-8 (56 ICm 1806/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Ban Fuori Financial s.r.o., 130 00 Praha 3-Žižkov, Kubelíkova 1224/42, IČO 24232866, zastoupená Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem 612 00 Prno-Ponava, Štefánikova 136/66, proti žalované: Insolvency Project v.o.s., 500 02 Hradec Králové-Pražské Předměstí, Dukelská 15/16, IČO 28860993, insolvenční správkyně dlužníka Vlastimila Héla, nar. 5. července 1981, bytem 569 23 Březina 14, zastoupená JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem 500 02 Hradec Králové-Pražské Předměstí, Dukelská 15/16, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka číslo 1 v popřené výši 10.880 Kč, pohledávka číslo 2 ve výši 2.090 Kč, pohledávka číslo 3 v popřené výši 7.680 Kč a pohledávka číslo 4 ve výši 1.480 Kč, přihlášené žalobkyní do insolvenčního řízení dlužníka Vlastimila Héla, nar. 5. července 1981, bytem 569 23 Březina 14, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod. sp.zn., jsou po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12.869,80 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 29. května 2014 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhala určení, že její pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn.jsou po právu. V žalobě zejména uváděla, že vyrozumění o popření pohledávek jí bylo doručeno dne 14. května 2014. Dále se vyjádřila jen k pohledávce číslo 1 a číslo 3. Ohledně pohledávky číslo 1 uvedla zejména, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 9. listopadu 2012 se dlužník zavázal uhradit ve formě měsíčních splátek po 2.090 Kč částku 27.880 Kč, která zahrnuje půjčenou částku spolu s úrokem a poplatkem. Dlužník uhradil částku 11.590 Kč, kterou v souladu s ustanovením oddílu VI. odst. 3 smlouvy započetla nejdříve na úrok a poplatek. Teprve splátku ze dne 3. března 2013 bylo možné započítat na jistinu v částce 210 Kč a splátku ze dne 25. dubna 2013 ve výši 500 Kč v plné výši. Na jistině zbývá tedy 16.290 Kč. Ohledně pohledávky číslo 3 pak žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 15. března 2013 se dlužník zavázal uhradit ve formě měsíčních splátek po 1.480 Kč částku 19.680 Kč, která zahrnuje půjčenou částku spolu s úrokem a poplatkem. Dlužník uhradil částku 3.400 Kč, kterou v souladu s ustanovením oddílu VI. odst. 3 smlouvy započetla nejdříve na úrok a poplatek. Na pohledávku zbývá uhradit 16.280 Kč, což zahrnuje půjčenou částku se smluveným úrokem. U obou půjček byl sjednán úrok 5 % měsíčně, při trvání smluvního vztahu v délce 13 měsíců činí úrok 60 % z poskytnuté částky. Závěr o neplatnosti ujednání o smluvním úroku z důvodu rozporu s dobrými mravy je nesprávný, žalobkyně dlužníka obeznámila s jeho výší a vysvětlila mu všechny podmínky, dlužník smlouvy podepsal, peníze převzal. Nelze dospět k závěru, že úrok je nepřiměřený, kdy se musí reflektovat podnikatelské riziko spojené s poskytnutím půjčky osobám, které nesplňují kritéria bank. Musela zhodnotit i riziko vstupu dlužníka do insolvence. Nakonec namítla nenáležité odůvodnění toho, v čem žalovaná spatřuje porušování dobrých mravů. K důkazu navrhla jen listiny.

Dne 23. září 2014 reagovala na žalobu žalovaná insolvenční správkyně, neztotožnila se s názorem, že by úročení půjček bylo přiměřené. Ohledně pohledávky číslo 1 mimo jiné uvedla, že půjčena byla částka 17.000 Kč; reálný úrok činil 90 % p.a. Ohledně pohledávky číslo 3 uvedla, že půjčena byla částka 12.000 Kč; reálný úrok činil 90,5 % p.a. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a na judikaturu Vrchního soudu v Praze. Měla za to, že je třeba aplikovat ustanovení § 55 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Nakonec navrhla žalobu zamítnout.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se zvláštní přezkumné jednání konalo dne 23. dubna 2014 a vyrozumění o popření žalobkyně převzala dne 14. května 2014, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Soud vzal za prokázané, že dne 20. září 2013 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 20693/2013-A-9 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena Insolvency Project v.o.s. Dne 27. srpna 2014 bylo usnesením č.j.-B-13 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 15. října 2013 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně (věřitelka poř.č. 3, přihláška P3), kterou doplnila dne 28. listopadu 2013. V přihlášce jsou uvedeny 4 pohledávky celkem ve výši 36.140 Kč, všechny nevykonatelné a nezajištěné. Konkrétně pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 16.290 Kč (vše jistina); jako důvod vzniku je uvedena smlouva o půjčce ze dne 9. listopadu 2012. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 2.090 Kč (vše jistina); jako důvod vzniku je vyplněno smluvní pokuta v souladu s ustanovením čl. VIII. odst. 5 smlouvy o půjčce ze dne 9. listopadu 2012. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši 16.280 Kč (vše jistina); jako důvod vzniku je uvedena smlouva o půjčce ze dne 15. března 2013. Pohledávka č. 4 byla přihlášena ve výši 1.480 Kč (vše jistina); jako důvod vzniku je vyplněno smluvní pokuta v souladu s ustanovením čl. VIII. odst. 5 smlouvy o půjčce ze dne 15. března 2013. Při zvláštním přezkumném jednání insolvenční správkyně z pohledávky číslo 1 uznala 5.410 Kč a popřela 10.880 Kč, pohledávku číslo 2 popřela zplna, z pohledávky číslo 3 uznala 8.600 Kč a popřela 7.680 Kč a pohledávku číslo 4 popřela zplna. Jak vyplývá z příslušného přezkumného listu část pohledávky číslo 1 popřela co do výše 10.880 Kč z důvodu, že nárok na úrok nevznikl, neboť ujednání o něm je absolutně neplatné podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy; reálný úrok odpovídá 90 % p.a. Jelikož dlužník uhradil 11.590 Kč, zohlednila to na jistině pohledávky poskytnuté v částce 17.000 Kč, kdy ji uznala v částce 5.410 Kč. Pohledávku číslo 2 popřela co do pravosti, důvodem je nepřiměřená výše smluvní pokuty ve výši 2.090 Kč (12 % celkové půjčky, resp. 100 % zajišťované povinnosti), která nezohledňuje provedené úhrady. Nadto je nakombinována s dalšími sankcemi, což způsobuje ve vztahu ke spotřebiteli značnou nerovnováhu a je v rozporu s ustanovením § 39, § 55 a § 56 obč. zák. Část pohledávky číslo 3 popřela co do výše 7.680 Kč z důvodu, že nárok na úrok nevznikl, neboť ujednání o něm je absolutně neplatné podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy; reálný úrok odpovídá 90,5 % p.a. Jelikož dlužník uhradil 3.400 Kč, zohlednila to na jistině pohledávky poskytnuté v částce 12.000 Kč, kdy ji uznala v částce 8.600 Kč. Pohledávku číslo 4 popřela co do pravosti, důvodem je nepřiměřená výše smluvní pokuty ve výši 1.480 Kč (12 % celkové půjčky, resp. 100 % zajišťované povinnosti), která nezohledňuje provedené úhrady. Nadto je nakombinována s dalšími sankcemi, což způsobuje ve vztahu ke spotřebiteli značnou nerovnováhu a je v rozporu s ustanovením § 39, § 55 a § 56 obč. zák. Dlužník pohledávky uznal.

Dne 2. března 2016 proběhlo ve věci jednání. Žalobkyně se jej bez omluvy nezúčastnila a ani nepožádala o jeho odročení, proto se s odkazem na ustanovení § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona, konalo v její nepřítomnosti. Soud přitom vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná setrvala na svém stanovisku i v rámci závěrečného návrhu, ve kterém shrnula svoji argumentaci.

Po provedeném dokazování bylo ohledně skutkového stavu věci prokázáno, že žalobkyně jako věřitelka a dlužník uzavřeli dne 9. listopadu 2012 smlouvu o půjčce, na základě níž byla dlužníkovi poskytnuta částka 17.000 Kč. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. bylo nesporné, že dlužník uhradil částku 11.590 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně jako věřitelka a dlužník uzavřeli dne 15. března 2013 smlouvu o půjčce, na základě níž byla dlužníkovi poskytnuta částka 12.000 Kč. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. bylo nesporné, že dlužník uhradil částku 3.400 Kč.

Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce nepeněžité lze dohodnout úroky.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že smlouvy o půjčce ze dne 9. listopadu 2012 a ze dne 15. března 2013 byly sjednány podle ustanovení § 657 obč. zák. Obě smlouvy jsou svou povahou spotřebitelskými smlouvami, na níž dopadala i ustanovení zákona číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neboť byly uzavřeny mezi žalobkyní jednající v rámci obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu v daném případě nedošlo.

Pohledávka číslo 1 a číslo 3 (úroky): Ve smlouvě ze dne 9. listopadu 2012 se dlužník podle oddílu III. zavázal půjčenou jistinu spolu s úrokem a poplatkem splatit ve 13 měsíčních splátkách po 2.090 Kč. Podle oddílu IV. se sjednala výše úroku na 5 % měsíčně a poplatek spojený s poskytnutím půjčky ve výši 710 Kč; celkem měl dlužník uhradit 27.880 Kč. Podle oddílu VI. odst. 2 se smluvní úrok a poplatek staly splatnými ke dni uzavření smlouvy a převzetím finančních prostředků dlužníkem. Podle oddílu VI. odst. 3 bylo sjednáno, že splátky až do zaplacení úroku a poplatku budou přednostně určeny na úhradu splatného úroku a poplatku. Na jistinu byly určeny až po jejich úplné úhradě. V případě smlouvy ze dne 15. března 2013 se dlužník podle oddílu III. zavázal půjčenou jistinu spolu s úrokem a poplatkem splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1.480 Kč. Podle oddílu IV. se sjednala výše úroku na 5 % měsíčně a poplatek spojený s poskytnutím půjčky ve výši 440 Kč; celkem měl dlužník uhradit 19.680 Kč. Podle oddílu VI. odst. 2 se smluvní úrok a poplatek staly splatnými ke dni uzavření smlouvy a převzetím finančních prostředků dlužníkem. Podle oddílu VI. odst. 3 bylo sjednáno, že splátky až do zaplacení úroku a poplatku budou přednostně určeny na úhradu splatného úroku a poplatku. Na jistinu byly určeny až po jejich úplné úhradě. Podle ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Jak vyplývá z obsahu přihlášky u pohledávky číslo 1 a číslo 3 příslušenství vůbec nárokované není, ve smlouvě nebylo smluveno, že by se smluvené

úroky staly součástí jistiny. Úrok z půjčky je podle názoru soudu nutno chápat jako odměnu za poskytnutí finančních prostředků dlužníku a nesmí být v hrubém nepoměru k výši úroků obvykle vyžadovaných v obdobných případech. Ujednání o úroku se nemůže odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a nemůže být sjednáno k jeho újmě. Podle názoru soudu sjednané smluvní úroky ve výši 5 % měsíčně, tj., 60 % p.a. jsou nepřiměřeně vysoké, když v daném období byly podle webových stránek České národní banky obvyklé úrokové sazby poskytované domácnostem na spotřebu ve výši okolo 14 % p.a., a to na úvěr od 1 roku do 5 let. Ujednání oddílu IV. v části týkající se smluvního úroku je tak podle názoru soudu s odkazem na ustanovení § 39 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatné. Ze všech uvedených důvodů soud části popřených pohledávek žalobkyni nepřiznal.

Pohledávky číslo 2 a číslo 4 (smluvní pokuty): V obou smlouvách se podle oddílu VIII. odst. 5 dlužník zavázal v případě prodlení s platbou jedné a více splátek, nebo neuhrazení celého dluhu zesplatněného podle odst. 4 zaplatit pokutu ve výši jedné splátky a další smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění dluhu. V obou případech je nárokována smluvní pokuta ve výši jedné splátky. Podle ustálené soudní judikatury, ač to ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. výslovně neuvádí, musí být smluvní pokuta vždy přiměřená významu a hodnotě zajišťované povinnosti. Pokud by újma způsobená zaplacením smluvní pokuty a tomu na druhé straně odpovídající prospěch věřitele byly ve vzájemném nepoměru, byla by taková smluvní pokuta rozporná s dobrými mravy, což by vedlo k závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě dle ustanovení § 39 obč. zák. Ujednání o smluvní pokutě je prostředkem zajištění závazku dlužníka vůči věřiteli a má plnit i další funkce. Ustanovení § 544 a 545 obč. zák. nevylučují možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením peněžitého závazku. V daných případech je v oddílu VIII. odst. 5 ujednána smluvní pokuta už pro případ prodlení byť i jedné splátky ve výši celé jedné splátky a dále navíc další smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Soud shledal, že újma dlužníka způsobená výší a řetězením smluvních pokut a tomu na druhé straně odpovídající prospěch žalobkyně jsou ve vzájemném nepoměru, a proto je uvedené ujednání podle názoru soudu s odkazem na ustanovení § 39 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatné. Navíc žalobkyně v žalobě ani žádná konkrétní tvrzení ohledně uvedených smluvních pokut nevznesla. Ze všech uvedených důvodů soud pohledávky číslo 2 a číslo 4 žalobkyni nepřiznal.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaná, která byla zastoupena advokátem, pak ve věci měla plný úspěch. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ) jí náleží odměna za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 23. září 2014 a účast na jednání dne 2. března 2016), celkem částka 9.300 Kč. Dále jí přináleží související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu jízdného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jednalo se o cestu konanou k jednání dne 2. března 2016 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, celkem 48 km, za použití vozidla se spotřebou 3,8 l/100 km, cena nafty 29,50 Kč/1 l, základní náhrada 3,80 Kč/l km; částka 236,20 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 2 půlhodiny á 100 Kč; celkem 200 Kč. Celkem částka 10.636,20 Kč, a protože je advokát plátcem DPH, zvýšila se o 21 %, tj. o částku 2.233,60 Kč.

K úhradě tak 12.869,80 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalované, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 9. března 2016

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lenka Moravcová