KSPA 56 INS 18616/2015-C2-11
Č.j.: KSPA 56 INS 18616/2015-C2-11 (56 ICm 4821/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: T-Mobile Czech Republic a.s., 148 00 Praha 4- Chodov, Tomíčkova 2144/1, IČO 64949681, proti žalovanému: Mgr. Milan Šváb, 568 02 Svitavy, náměstí Míru 118/48, insolvenční správce dlužnice Radky Preisnerové, nar. 19. března 1966, bytem 563 01 Lanškroun-Žichlínské Předměstí, B. Martinů 955, zastoupený Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že část pohledávky žalobkyně č. P8-1 do výše 1.403,50 Kč, pohledávka č. P8-2 ve výši 9.875,20 Kč, pohledávka č. P16-2 ve výši 20.492,60 Kč a pohledávka č. P16-4 ve výši 4.629 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníků Josefa Preisnera, nar. 1. prosince 1963, zemřelého dne 8. ledna 2017, naposledy bytem 563 01 Lanškroun-Žichlínské Předměstí, B. Martinů 955 a Radky Preisnerové, nar. 19. března 1966, bytem 563 01 Lanškroun-Žichlínské Předměstí, B. Martinů 955, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové- pobočka v Pardubicích, pod sp.zn., jsou po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 13.196,16 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Dne 18. prosince 2015 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích žalobu, jíž se vůči žalovanému insolvenčnímu správci domáhala určení, že má za dlužníky Josefem a Radkou Preisnerovými pohledávku č. P8-1, P8-2, P16-2 a P16-4 v popřené výši 36.400,30 Kč. V žalobě zejména uváděla, že vyrozumění o popření pohledávek jí bylo doručeno dne 3. prosince 2015, s popřením nesouhlasila. Sdělovala, že s dlužníkem Josefem Preisnerem uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací a služeb a s dlužnicí uzavřela 2 tyto účastnické smlouvy. Dlužníci nehradili vystavená vyúčtování za poskytnuté služby řádně a včas, a proto přistoupila k vyúčtování smluvních pokut sjednaných v čl. 8.1. a 8.2. všeobecných podmínek, které jsou nedílnou součástí smluv. Podrobně popsala výpočet smluvních pokut. Tvrdila, že využila zákonného institutu stanoveného v ustanovení § 273 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ), kdy určila část obsahu písemné smlouvy odkazem na smluvní podmínky, a to při zachování písemné formy. Podpisem účastnické smlouvy dlužníci souhlasili se sjednaným režimem obch. zák. a současně souhlasili se všeobecnými podmínkami, a proto je tyto třeba považovat za součást účastnické smlouvy. V tom odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 Cmo 318/97 a nález Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 691/04. Zastává názor, že smluvní pokuty jsou sjednány v souladu se zákonnými požadavky. Ohledně argumentace žalovaného stran nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3512/11 poukazovala na to, že je závazný jen pro účastníky řízení v individuálním případě, kdy přímo ve formuláři zmínka o smluvních pokutách neexistovala. Ona vystavila smluvní pokutu za porušení povinnosti hradit vyúčtování řádně a včas, kdy každý spotřebitel by si měl být vědom svých povinností a tato povinnost se rozumí sama sebou. V případě popřených pohledávek je přímo na formuláři uvedeno, že si účastníci smluvní pokuty pro případ porušení povinností z účastnické smlouvy sjednávají, přičemž podrobnosti o nich jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách v logickém a přehledném uspořádání v samostatném ustanovení. Ujednání je viditelné na první pohled. Dlužníci si museli být vědomi toho, že v případě porušení podmínek budou muset určitou smluvní pokutu zaplatit, navíc její výši nikdy nerozporovali. V uvedeném nálezu se Ústavní soud odchýlil od dosavadní judikatury, a to nepředvídatelně, a proto má žalobkyně za to, že pokud byla smluvní pokuta sjednána a vyúčtována před jeho vynesením, byla sjednaná smluvní pokuta platná a splňovala právní požadavky. Žalobkyně je schopna na tento nález reagovat do budoucna, nikoliv však v rámci již uzavřených smluv. Domnívala se, že Ústavní soud narušuje tímto právní jistotu podnikatelů podnikajících za využití formulářových smluv a retroaktivní aplikace závěrů předmětného nálezu je v rozporu s principy právního státu. Jako důkazy navrhla listiny.

Dne 29. února 2016 se k žalobě vyjádřil insolvenční správce. Setrval na stanovisku, že smluvní pokuty nebyly platně sjednány s odkazem na závěry nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11. Všeobecný odkaz na smluvní pokuty učiněný přímo na formuláři je zcela neurčitý, a proto není možné smluvní pokuty sjednané mimo hlavní smlouvu považovat za platně sjednané. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 42/2015-63. Nakonec navrhl žalobu zamítnout.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen ins. zák. ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 9. listopadu 2015 a vyrozumění o popření věřitelka převzala dne 3. prosince 2015, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 ins. zák. podána včas a oprávněnou osobou.

Soud vzal za prokázané, že dne 10. září 2015 byl na základě společného insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení usnesením č.j.-A-9 zjištěn úpadek dlužníků Josefa Preisnera, nar. 1. prosince 1963 a Radky Preisnerové, nar. 19. března 1966, oba bytem 563 01 Lanškroun-Žichlínské Předměstí, B. Martinů 955, povoleno jejich oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Milan Šváb. Dne 12. ledna 2016 bylo usnesením č.j.-B-8 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Dne 21. září 2015 obdržel insolvenční soud ve věci dlužníka přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 8 (přihláška P8). V přihlášce jsou uvedeny dvě pohledávky v celkové výši 13.834,30 Kč, jako nezajištěné a nevykonatelné. Pohledávka č. 1 je ve výši 3.959,10 Kč (jistina 3.271 Kč a úrok z prodlení 688,10 Kč); jako důvod vzniku je uvedena účastnická smlouva o poskytování telekomunikačních služeb č. 12213917, konkrétně vyúčtování za 3 období a smluvní pokuty podle čl. 8.1. všeobecných podmínek. Pohledávka č. 2 je ve výši 9.875,20 Kč (jistina 8.454 Kč a úrok z prodlení 1.421,20 Kč), jako důvod vzniku je uvedena stejná smlouva, konkrétně pak vyúčtování smluvní pokuty podle čl. 8.2. všeobecných podmínek. Při přezkumném jednání insolvenční správce z pohledávky č. 1 uznal částku 2.555,60 Kč a popřel 1.403,50 Kč představující smluvní pokutu 1.150 Kč s úrokem z prodlení v částce 253,50 Kč. Pohledávku č. 2 zplna popřel. Dne 2. října 2015 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně ve věci dlužnice (přihláška P16). V přihlášce je uvedeno pět pohledávek v celkové výši 44.528,90 Kč, pohledávka č. 1 a č. 3 jako vykonatelné, ostatní nevykonatelné, všechny nezajištěné. Pohledávka č. 1 je ve výši 6.062,50 Kč (jistina 4.938 Kč a úrok z prodlení ve výši 1.124,50 Kč); jako důvod vzniku je uvedena účastnická smlouva o poskytování telekomunikačních služeb č. 12418877, konkrétně vyúčtování za 3 období a smluvní pokuty podle čl. 8.1. všeobecných podmínek. Pohledávka č. 2 je ve výši 20.492,60 Kč (jistina 17.597 Kč a úrok z prodlení 2.895,60 Kč); jako důvod vzniku je uvedena stejná smlouva, konkrétně pak vyúčtování smluvní pokuty podle čl. 8.2. všeobecných podmínek. Pohledávka č. 3 je ve výši 6.350,40 Kč (jistina 5.281 Kč a úrok z prodlení 1.069,40 Kč); jako důvod vzniku je uvedena účastnická smlouva o poskytování telekomunikačních služeb č. 13205245, konkrétně vyúčtování za 3 období a smluvní pokuty podle čl. 8.1. všeobecných podmínek. Pohledávka č. 4 je ve výši 4.629 Kč (jistina 3.986 Kč a úrok z prodlení 643 Kč); jako důvod vzniku je uvedena stejná smlouva, konkrétně pak vyúčtování smluvní pokuty podle čl. 8.2. všeobecných podmínek. Pohledávka č. 5 je ve výši 6.994,40 Kč (jistina 5.561 Kč a úrok z prodlení 1.433,40 Kč); jako důvod vzniku je uvedena účastnická smlouva č. 14041688, konkrétně pak vyúčtování smluvní pokuty podle čl. 8.2. všeobecných podmínek. Při přezkumném jednání insolvenční správce zplna uznal pohledávky č. 1 a č. 3. Pohledávky č. 2, č. 4 a č. 5 zplna popřel. Jako důvod popření insolvenční správce uvedl ve všech případech to, že považuje ujednání o smluvní pokutě za neplatné pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřené výše a jelikož neuznal jistinu, nelze přiznat ani úrok z prodlení. Dalším důvodem popření bylo, že ujednání o smluvní pokutě nebylo sjednáno přímo v účastnické smlouvě, ale pouze ve všeobecných podmínkách, které nebyly dlužníky podepsány. Dlužníci všechny pohledávky uznali. Protože dlužník dne 8. ledna 2017 zemřel, vydal insolvenční soud dne 22. března 2017 pod č.j.-B-14 usnesení, jímž v jeho věci insolvenční řízení zastavil. Usnesení je pravomocné. Podle ustanovení § 394a odst. 3 ins. zák. manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. Proto soud i po úmrtí dlužníka v projednávání žaloby bez dalšího pokračoval.

Dne 19. dubna 2017 proběhlo ve věci jednání, kterého se zúčastnily obě strany sporu. Žalobkyně pak argumentaci doplnila o 4 prvostupňová rozhodnutí v civilních věcech. V závěrečných návrzích strany setrvaly na svých stanoviscích.

Po provedeném dokazování dospěl soud ve věci dlužníka ke skutkovému závěru, že ten se žalobkyní uzavřel dne 26. dubna 2012 objednávku služeb k telefonnímu číslu 605173800 a účastnickou smlouvu č. 12213917 na dobu 24 měsíců. Vztah jí založený se řídil obch. zák. a obsah smlouvy byl dán objednávkou služeb, platným zněním všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele, ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb. Dlužník podpisem objednávky potvrzoval, že tyto dokumenty převzal, seznámil se s nimi a souhlasí s nimi. Pro případ porušení povinností vyplývajících z účastnické smlouvy se sjednaly smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách, ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí účastnické smlouvy. Podle nastavení služeb se jednalo o tarif Přátelé 500. Podle čl. 8.1. všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení s úhradou vyúčtování oprávněna dlužníku účtovat smluvní pokuty za podmínek a výši uvedené v ceníku. Podle č. 8.2. těchto podmínek nezaplatí-li účastník 3 po sobě jdoucí vyúčtování nebo je-li v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého závazku déle než 90 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Tento součet se spočítá za období od začátku suspendace, během níž vnikl nárok na smluvní pokutu, do konce trvání účastnické smlouvy. Rozhodující je měsíční paušál naposledy vyúčtovaný ve vyúčtování bez DPH. Nárok na tuto pokutu nevzniká v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou. Dne 13. září 2012 pak žalobkyně vystavila dlužníku vyúčtování služeb za období 13. srpen 2012 až 12. září 2012 (daňový doklad č. 2002892112), kterým vyúčtovala i smluvní pokutu podle čl. 8.1. všeobecných podmínek ve výši 1.150 Kč; splatná byla 1. října 2012. Dne 19. července 2013 pak vyúčtovala smluvní pokutu podle čl. 8.2. všeobecných podmínek (daňový doklad č. 9313018615) ve výši 8.454 Kč za období 21. srpen 2012 až 29. duben 2014; splatná byla 2. srpna 2013.

Po provedeném dokazování dospěl soud ve věci dlužnice ke skutkovému závěru, že ta se žalobkyní uzavřela dne 4. prosince 2009 objednávku služeb k telefonnímu číslu 734454279 a účastnickou smlouvu č. 12418877 na dobu 24 měsíců. Vztah jí založený se řídil obch. zák. a obsah smlouvy byl dán objednávkou služeb, platným zněním všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb. Dlužnice podpisem objednávky potvrzovala, že tyto dokumenty převzala, seznámila se s nimi a souhlasí s nimi. Dne 24. dubna 2012 pak uzavřeli k uvedené smlouvě dodatek, kterým sjednali změnu doby trvání smlouvy na 3 roky, vztah se i nadále řídil obch. zák. Dlužnice se dodatkem zavázala dodržovat minimální měsíční plnění ve výši 800 Kč po dobu 24 měsíců od prvního vyúčtování vystaveného po nabytí účinnosti dodatku, přičemž výše smluvní pokuty a podrobnosti o minimálním měsíčním plnění byly uvedeny v podmínkách minimálního měsíčního plnění, které jsou nedílnou součástí účastnické smlouvy a s nimiž dlužnice podpisem dodatku souhlasila. Dlužnice podpisem dodatku potvrzovala, že převzala, seznámila se a souhlasí s platným zněním všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele, ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb. Pro případ porušení povinností vyplývajících z účastnické smlouvy se sjednaly smluvní pokuty, které jsou uvedeny v uvedených všeobecných podmínkách, ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí účastnické smlouvy. Podle nastavení služeb se jednalo o tarif Přátelé 500. Pro dlužnici platily všeobecné podmínky společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele. Dne 19. dubna 2013 pak žalobkyně vystavila dlužnici vyúčtování smluvní pokuty (daňový doklad č. 9313009857) ve výši 17.597 Kč; z toho za období 31. květen 2012 až 24. duben 2015 smluvní pokuta podle čl. 8.2. všeobecných podmínek v částce 14.500,12 Kč a za období 4. duben 2013 až 24. duben 2014 smluvní pokuta za porušení závazku minimálních měsíčních plnění v částce 3.096,88 Kč; splatná byla 3. května 2015. Dále ve věci dlužnice dospěl soud ke skutkovému závěru, že ta se žalobkyní uzavřela dne 16. srpna 2010 objednávku služeb k telefonnímu číslu 731153379 a účastnickou smlouvu č. 13205245 na dobu 3 roky. Vztah jí založený se řídil obch. zák. a obsah smlouvy byl dán objednávkou služeb, platným zněním všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb. Dlužnice podpisem objednávky potvrzovala, že tyto dokumenty převzala, seznámila se s nimi a souhlasí s nimi. Podle nastavení služeb se jednalo o tarif Přátelé 300. Dne 19. srpna 2013 pak žalobkyně vystavila dlužnici vyúčtování smluvní pokuty podle čl. 8.2. všeobecných podmínek (daňový doklad č. 9313021279) ve výši 3.986 Kč za období 4. říjen 2012 až 2. únor 2014.

Podle § 39 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že vztahy ze všech 3 shora uvedených účastnických smluv č. 12213917, č.

12418877 a č. 13205245 se měly s odkazem na ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. řídit obch. zák. Všechny tyto smlouvy však jsou svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, neboť byly uzavřeny mezi žalobkyní jednající v rámci obchodní činnosti a dlužníky jako spotřebiteli-nepodnikateli. Na smlouvy se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 obč. zák. V projednávaném případě byly všechny popřené částky smluvními pokutami. Obch. zák. náležitosti smlouvy o smluvních pokutách speciálně neupravuje, proto se použije s odkazem na ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák., kdy lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. V daném případě s odkazem na ustanovení § 40 odst. 3 obč. zák. bylo zřejmé, že obecné ujednání o smluvní pokutě bylo zakomponováno pouze u účastnické smlouvy č. 12213917 a č. 12418877. U účastnické smlouvy č. 13205245 zakomponováno vůbec nebylo, proto má soud za to, že nárokované smluvní pokuty u ní sjednány vůbec nebyly, a proto pohledávka č. 4 není po právu už z tohoto důvodu. Ani v účastnických smlouvách č. 12213917 a č. 12418877 však kromě obecného, zcela neurčitého a bezobsažného ujednání smluvních pokut, není určena jejich výše nebo stanoven způsob jejich určení. Zcela tak absentuje vlastní obsah takové smlouvy. Navíc všeobecné podmínky ani ceník nebyly k účastnickým smlouvám neoddělitelně připojeny a nelze tedy bez pochybností určit, jaká konkrétní ujednání v nich byla k datu podpisu smluv obsažena. Pokud žalobkyně argumentuje ustanovením § 273 obch. zák. je soud toho názoru, že v daném případě není tato argumentace případná, když odkazuje na jiné listiny (zejména na všeobecné podmínky a ceník), které jsou vyhotovené výlučně žalobkyní a dlužníky nejsou samostatně podepsány. Ujednání o smluvních pokutách je tak s odkazem na ustanovení § 39 obč. zák. a ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatné. Tento závěr je i v souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných podmínek, ale jen spotřebitelské smlouvy samotné, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Pro úplnost soud uvádí, že uvedeným nálezem se Ústavní soud neodchyluje od své rozhodovací praxe, jen klade důraz na obsah a způsob použití všeobecných podmínek ve spotřebitelských smlouvách. Pokud se týká rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 Cmo 318/97 a nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 691/04, tato nijak nevyvracejí závěry shora uvedené, neboť se pouze obecně vyjadřují k možnosti použití všeobecných obchodních podmínek ve smlouvách. Ohledně argumentace rozhodnutími okresních soudů odkazuje soud na odlišná stanoviska např. v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. 53 ICm 2768/2015-79 a v rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 42/2015-63. Ze všech uvedených důvodů soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 ins. zák. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal a podle ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák. ani přiznat nemohl. Žalovaný pak měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl zastoupen advokátem, podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ) mu náleží odměna za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 27. února 2015 a účast na jednání dne 19. dubna 2017), celkem částka 9.300 Kč. Dále mu přináleží i související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to ve výši 1/2, protože advokát jel stejného dne k dalšímu jednání. Jednalo se o cestu konanou k jednání dne 19. dubna 2017 z České Třebové do Pardubic a zpět, celkem 142 km, za použití vozidla se spotřebou 6,16 l/100 km, cena benzinu 29,50 Kč/1 l, základní náhrada 3,90 Kč/l km; částka 811,84 Kč, z toho 1/2 405,92 Kč. Soud přiznal i 1/2 náhrady za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 6 půlhodin á 100 Kč; částka 600 Kč, z toho 1/2 300 Kč. K úhradě tak částka 10.905,92 Kč, a protože je advokát plátcem DPH zvýšila se o 21 %, tj. o 2.290,24 Kč; celkem tedy 13.196,16 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalovaného, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 26. dubna 2017

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Michaela Šteklová