KSPA 56 INS 18088/2013-C1-8
Č.j.: KSPA 56 INS 18088/2013-C1-8 (56 ICm 2207/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: CLEAR BALANCE, SE, 180 00 Praha 8-Libeň, Podlipného 942/9, IČ 24811718, zastoupená Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1-Nové Město, Školská 695/38, proti žalované: Insolvency Project v.o.s., 500 02 Hradec Králové-Pražské Předměstí, Dukelská 15/16, IČ 28860993, insolvenční správkyně dlužníků a) Jiřiny Bumbálkové, nar. 23. června 1965, bytem 538 62 Hrochův Týnec, Stíčany 95 a b) Petra Bumbálka, nar. 11. srpna 1962, bytem i místem podnikání 538 62 Hrochův Týnec, Stíčany 95, IČ 72811200, zastoupená JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem 500 02 Hradec Králové-Pražské Předměstí, Dukelská 15/16, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má pohledávku č. 4 ve výši 120.000 Kč a pohledávku č. 5 ve výši 120.000 Kč přihlášené do spojeného insolvenčního řízení dlužníků a) Jiřiny Bumbálkové, nar. 23. června 1965, bytem 538 62 Hrochův Týnec, Stíčany 95 a b) Petra Bumbálka, nar. 11. srpna 1962, bytem i místem podnikání 538 62 Hrochův Týnec, Stíčany 95, IČ 72811200, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pod sp.zn..

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 26. června 2014 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhala určení, že její pohledávka č. 4 ve výši 120.000 Kč a pohledávka č. 5 ve výši 120.000 Kč přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn.dlužnice a sp.zn. KSPA 56 INS (56 ICm 2207/2014) 18096/2013 dlužníka jsou po právu. V žalobě zejména uváděla, že dne 11. června 2014 jí byla doručena vyrozumění o popření uvedených pohledávek. Jejich právním titulem je smlouva o úvěru-CREDIT VARIANT č. CA 100032/2011, kterou dne 14. listopadu 2011 uzavřela její právní předchůdkyně CREDIT ALLIANCE, SE, 170 00 Praha 7, Argentinská 1139/28, IČ 24805394, s dlužníkem jako dlužníkem a dlužnicí jako vedlejší účastnicí. Téhož dne byl uzavřen i dodatek č. 1; část smlouvy byla určena všeobecnými úvěrovými podmínkami. Dlužníku byl poskytnut rámcový podnikatelský úvěr do výše 1.000.000 Kč, úvěrová částka prvního dílčího úvěru činila 400.000 Kč. Dlužník se zavázal úvěr splatit v pravidelných lhůtních splátkách za dobu 240 měsíců počínaje 7. prosincem 2011. Úvěr se stal okamžitě splatným, protože byl podán návrh na provedení exekuce proti majetku, k němuž bylo zřízeno zajištění úvěru. Splatnost nastala 8. června 2012. Dne 5. září 2012 uzavřela žalobkyně s původní věřitelkou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky č. 101-009/2012. K popěrným důvodům žalobkyně zejména namítala, že nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 3512/11 se týká smluv uzavíraných se spotřebiteli, úvěr byl však poskytnut dlužníkovi jakožto podnikateli. Vyplývá to ze znění smlouvy i z dalších dokumentů. Tvrdila, že již samotné uvedení identifikačního čísla a místa podnikání je dostačující a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 1129/2008 a sp.zn. 32 Odo 843/2005. Žalobkyně navíc uváděla, že dlužníci všeobecné úvěrové podmínky podepsali a podpisem prohlásili, že s nimi byli seznámeni a s jejich obsahem souhlasí. K pohledávce č. 5 dále uvedla, že dlužníci na sebe podali insolvenční návrhy dne 26. června 2014, avšak tuto skutečnost jí neoznámili. Splněním informační povinnosti dlužníka vzniká věřiteli možnost dříve na nepříznivý stav dlužníka reagovat nejen tím, že uplatní přihlášku, ale případně může dlužníkovi pomoci i jiným řešením, např. i vyplacením některého z dlužníkových dluhů. Pokud je založená smluvní povinnost, je zcela v souladu s praxí, že její splnění bude zajištěno smluvní pokutou. K pohledávce č. 4 uvedla, že dne 21. března 2012 byl vydán exekuční příkaz na zřízení exekutorského zástavního práva č.j. 091 EX 07105/11-007 a dlužníci tuto skutečnost neoznámili. Na rozdíl od insolvenčního rejstříku neexistuje podobný veřejně dostupný seznam ohledně zahájených a vedených exekucí. Žalobkyně nakonec tvrdila, že obě smluvní pokuty jsou souladné se zákonem i dobrými mravy a jejich výše 30 % z půjčené částky odpovídá významu zajištěné povinnosti; je třeba akcentovat zejména preventivní funkci smluvní pokuty. Ohledně dobrých mravů odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 1064/2006. Jako důkazy navrhla smlouvu o úvěru včetně všeobecných úvěrových podmínek, dodatek, zástavní smlouvu, protokol o přezkumném jednání, vyrozumění o popření, smlouvu o postoupení pohledávky, výzvu k okamžitému splacení, insolvenční návrhy a list vlastnictví.

Dne 1. října 2014 a dne 18. března 2015 reagovala na žalobu žalovaná insolvenční správkyně zejména s tím, že byť je na smlouvě o úvěru dlužník označen identifikačním číslem a místem podnikání, nelze bez dalšího vyvozovat, že ji uzavřel jako podnikatel. Je třeba přihlížet ke všem okolnostem vzniku závazkového vztahu; odkázala na rozsudek Soudního dvora EU ve věci Gruber, C-464/01, bod 50 a nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 1930/11. Vedle dlužníka podepsala smlouvu též dlužnice, která jako podnikatelka nejednala a minimálně v jejím případě je třeba smlouvu považovat za spotřebitelskou. Odkázala na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 3512/11. Nárok na smluvní pokuty nevznikl ani pro jejich nepřiměřenou výši, jejich konstrukce nezohledňuje splácení částky. Ujednání je tak rozporné s dobrými mravy i s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 199/11. Ohledně pohledávky č. 4 dále uvedla, že i kdyby nárok na smluvní pokutu byl dán, porušením uvedené povinnosti žalobkyni nevznikne žádná škoda, neboť je zajištěnou věřitelkou s nejlepším pořadím. Je na místě aplikovat ustanovení § 301 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ) a smluvní pokutu snížit. Nakonec navrhla žalobu zamítnout. (56 ICm 2207/2014)

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 23. dubna 2014 a vyrozumění o popření žalobkyně převzala dne 11. června 2014, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Soud vzal za prokázané, že dne 26. června 2013 podali dlužníci samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení, které byly dne 27. června 2013 doručeny místně příslušnému soudu. Dne 28. ledna 2014 došlo ke spojení insolvenčních řízení dlužnice (sp.zn.) a dlužníka (sp.zn. KSPA 56 INS 18096/2013). Dne 18. února 2014 byl usnesením č.j.-A-19 zjištěn úpadek dlužníků, povoleno jejich oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena Insolvency Project v.o.s. Dne 26. srpna 2014 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 18088/2013-B-8 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty. Dne 20. března 2014 obdržel insolvenční soud dvě identické přihlášky žalobkyně. U dlužnice je přihláška evidována pod poř.č. 6 (věřitelka poř.č. 6) a u dlužníka pod poř.č. 2 (věřitelka poř.č. 2). V přihlášce je pokaždé uvedeno deset pohledávek v celkové výši 1.751.011,60 Kč. Pohledávky č. 1 až č. 3 a č. 9 a č. 10 byly přihlášeny jako vykonatelné, pohledávky č. 4 až č. 8 jako nevykonatelné. Pohledávka č. 1 a č. 2 byly přihlášeny jako zajištěné, pohledávky č. 3 až č. 10 jako nezajištěné. Konkrétně pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 452.572 Kč (jistina 400.000 Kč a příslušenství 52.572 Kč-zákonný úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je zejména vyplněno: jistina úvěru ze smlouvy o úvěru č. CA 100032/2011 ze dne 14. listopadu 2011, ve znění dodatku č. 1 ze dne 14. listopadu 2011 a dodatku č. 2 ze dne 13. července 2012 a ve znění všeobecných úvěrových podmínek ze dne 1. dubna 2011. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 587.823 Kč (jistina 519.540 Kč a příslušenství 68.283 Kč-zákonný úrok z prodlení). Jako důvod vzniku je vyplněno: část jistiny vzniklá z kapitalizovaných úroků za celou sjednanou dobu úvěru. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši 187.835 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je vyplněno: smluvní pokuta za prodlení s úhradou celého úvěru. Pohledávka č. 4 byla přihlášena ve výši 120.000 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je vyplněno: smluvní pokuta za porušení povinnosti informovat věřitele o tom, že byl podán návrh na provedení exekuce, v jehož důsledku měl být postižen majetek sloužící jako zajištění úvěru. Jako další okolnosti je zejména vyplněno: Činí dle ujednání bodu 11.5.2.1 VÚP 30 % půjčené částky. Pokuta je splatná marným uplynutím 3 denní lhůty ke splnění informační povinnosti. Jako okamžik počátku běhu lhůty stanovil věřitel třetí den následující po dni vydání jemu známé nejstarší listiny v rámci exekučního řízení, a to exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti č. 091 EX 07105/11-007 ze dne 21. března 2012. Pokuta byla tedy splatná dne 24. března 2012. Pohledávka č. 5 byla přihlášena ve výši 120.000 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je vyplněno: smluvní pokuta za porušení povinnosti oznámit věřiteli podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení. Jako další okolnosti je zejména vyplněno: Činí dle ujednání bodu 11.5.2.1 VÚP 30 % půjčené (56 ICm 2207/2014) částky. Pokuta je splatná marným uplynutím 3 denní lhůty ke splnění informační povinnosti. Jako den počátku běhu lhůty ke splnění informační povinnosti stanovil věřitel den podání insolvenčního návrhu dlužníkem, tj. den 27. června 2013. Splatnost pokuty tedy nastala dnem 30. června 2013. Pohledávka č. 6 byla přihlášena ve výši 80.000 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je zejména vyplněno: smluvní pokuta ze zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva č. CA 100032/2011 ze dne 14. listopadu 2011 za porušení povinnosti pojistit zástavu. Pohledávka č. 7 byla přihlášena ve výši 60.500 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je zejména vyplněno: smlouva o zprostředkování služeb, jejímž předmětem bylo obstarat pro dlužníky příležitost uzavřít smlouvu o prodeji zástavy. Pohledávka č. 8 byla přihlášena ve výši 19.144 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je zejména vyplněno: náklady upuštění od dražby vzniklé na základě smlouvy o provedení dražby nedobrovolné uzavřené dne 19. května 2013, od dražby bylo upuštěno z důvodu podání insolvenčního návrhu. Pohledávka č. 9 byla přihlášena ve výši 73.137,60 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je vyplněno: náklady rozhodčího řízení. Pohledávka č. 10 byla přihlášena ve výši 50.000 Kč (vše jistina). Jako důvod vzniku je vyplněno: sjednaná paušální náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s donucením věřitele uplatnit pohledávky formou žaloby v rozhodčím řízení. Dne 23. dubna 2014 se ve věci konalo přezkumné jednání, na kterém insolvenční správkyně uznala pohledávky č. 1 až č. 3 a č. 6 až č. 10. Pohledávku č. 4 popřela co do pravosti s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. listopadu 2013 sp.zn. I. ÚS 3512/11, který judikoval, že ve spotřebitelských smlouvách ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, avšak je třeba aby taková ujednání byla součástí přímo smlouvy samotné. Pohledávku č. 5 popřela co do pravosti ze stejného důvodu. Dlužníci pohledávky uznali.

Dne 2. prosince 2014 proběhlo ve věci jednání za účasti obou stran, které setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně odkázala mimo jiné i na rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 22/2015-62 a č.j. 104 VSPH 29/2014-87. Po poučení podle ustanovení § 118b a § 119a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona, žalovaná navrhla k důkazu výslech dlužníků za účelem prokázání okolností uzavření předmětné smlouvy. V závěrečných návrzích strany shrnuly svoji argumentaci. Ohledně náhrady nákladů řízení žalobkyně namítla, že je dán důvod pro uplatnění ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, žalovaná k tomu namítala, že vyjádřila jen svůj právní názor a nelze dovozovat její zavinění. Po provedeném dokazování bylo shledáno, že předmětem posuzování soudu mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný.

S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. soud ohledně zjištění skutkového stavu věci konstatuje, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne 14. listopadu 2011 byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně CREDIT ALLIANCE, SE a dlužníkem jako klientem a dlužnicí jako vedlejší účastnicí smlouva o úvěru CREDIT VARIANT č. CA 100032/2011. Nesporné bylo i uzavření dodatku č. 1 stejného dne a dne 25. června 2012 dodatku č. 2. Nesporné bylo i to, že dne 14. listopadu 2011 všichni účastníci smlouvy podepsali všeobecné úvěrové podmínky společnosti CREDIT ALLIANCE, SE; že dne 9. května 2012 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětných pohledávek č. 101-009/2012 a že dne 10. května 2012 byla dlužníkům vystavena výzva k okamžitému splacení celých úvěrových pohledávek.

Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (56 ICm 2207/2014)

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že smlouva o úvěru ze dne 14. listopadu 2011 byla sjednána podle ustanovení § 497 an. obch. zák. Dlužník jako klient je ve smlouvě označen rodným číslem, bytem i místem podnikání a identifikačním číslem. Jak vyplývá z výpisu ze živnostenského rejstříku, vzniklo mu ke dni 1. května 2001 živnostenské oprávnění, které zaniklo 26. června 2013. V době uzavření smlouvy byl proto podnikatelem. Podle bodu 1.1. předmětné smlouvy o úvěru ve spojení se všeobecnými úvěrovými podmínkami ze stejného dne (konkrétně bod 1.2. a 1.13.) se nepochybně jedná o podnikatelský úvěr, a to rámcový, je poskytnutý pro podnikatelské účely. Jedná se tak o vztah, který se jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obchodním zákoníkem. Dlužnice je v předmětné smlouvě o úvěru označena jako vedlejší účastnice. Sice se nejedná o osobu, která by byla zapsaná v živnostenském rejstříku jako podnikatelka (byla zapsaná pouze jako zúčastněná osoba), ale důležité je, že z poskytnutého úvěru je zavázána pouze částečně, zplna je zavázán dlužník, který podnikatelem je. Rozhodné a určující je to, že se jedná o spojené insolvenční řízení dlužníků jako manželů, kteří mají po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. To je ostatně explicitně vyjádřeno v ustanovení § 394a insolvenčního zákona platného sice až od 1. ledna 2014, ale stejné právní postavení měli dlužníci ve spojeném řízení podle judikatury i před tímto datem. Proto podle názoru soudu není možno na smlouvu o úvěru hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ani z hlediska dlužnice, na níž by dopadala i ustanovení zákona číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neboť byla uzavřena jako smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako podnikatelem. Z uvedeného důvodu proto soud jako nadbytečný nepřipustil důkaz výslechem dlužníků, protože okolnosti uzavření smlouvy byly jasně zřetelné z nesporných skutkových tvrzení a provedených písemných důkazů. Soud pak shledal, že obě smluvní pokuty byly po právu. Byly sjednány podle bodu 7.1. úvěrové smlouvy, kdy část obsahu smlouvy je určena všeobecnými úvěrovými podmínkami, ve spojení s bodem 10.1. a 10.1.20. všeobecných úvěrových podmínek, kdy představuje případ porušení klienta nebo zavázaných osob, když bez předchozího písemného souhlasu věřitelky kterákoliv povinná osoba podá insolvenční návrh sama na sebe (pohledávka č. 5) a ve spojení s bodem 10.1. a 10.1.21. všeobecných úvěrových podmínek, kdy představuje případ porušení klienta nebo zavázaných osob, když bez předchozího písemného souhlasu věřitelky bylo zahájeno řízení o výkonu rozhodnutí nebo byl podán návrh na provedení exekuce proti majetku kterékoliv povinné osoby nebo proti jinému majetku, ke kterému bylo zřízeno zajištění úvěru (pohledávka č. 4). Podle bodu 11.1.1. uvedených úvěrových podmínek došlo-li k jakémukoli případu porušení podle článku 10.1.1., 10.1.19. až 10.1.21., byl klient povinen písemně informovat věřitelku do 3 dnů od okamžiku vzniku porušení, nebo od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl nebo mohl dozvědět, pokud by jednal s péčí řádného hospodáře, podle toho, co (56 ICm 2207/2014) nastalo dříve. Podle bodu 11.5.2.1. činila smluvní pokuta částku ve výši 30 % úvěrové částky, bylo-li porušeno kterékoliv jedno ustanovení článku 11.1.1. Ohledně pohledávky č. 4 vyplývá z úplného výpisu z listu vlastnictví číslo 933 vedeného u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, pro obec Hrochův Týnec a katastrální území Stíčany, mimo jiné, že na předmětné zajištěné nemovitosti ve společném jmění dlužníků bylo dne 21. března 2012 zřízeno exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti č.j. 22 EXE-2981/2011-11 (091 EX 07105/11-007) zástavní právo exekutorské, právní moc nastala ke dni 28. března 2012. Ostatně tuto skutečnost nikdo nesporoval, nikdo ani netvrdil, že by se tak stalo s písemným souhlasem věřitelky nebo že tuto skutečnost dlužníci věřitelce oznámili. Ohledně pohledávky č. 5 pak již bylo shora uvedeno, že dne 26. června 2013 podali dlužníci sami na sebe samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení. Nikdo ani netvrdil, že by se tak stalo s písemným souhlasem věřitelky nebo že tuto skutečnost dlužníci věřitelce oznámili. Dlužníci tak naplnili obsah uvedených sankčních ustanovení, a proto jsou pohledávky č. 4 a č. 5 po právu. Protože byla popřena pouze pravost pohledávek, soud zkoumal jen základ nároku, jejich výší se nemohl zabývat. Proto ke zkoumání případné důvodnosti využití moderačního oprávnění podle ustanovení § 301 obch. zák. soud nepřistoupil.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka č. 4 ve výši 120.000 Kč a pohledávka č. 5 ve výši 120.000 Kč byla v rámci incidenčního sporu zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl a ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalovaná ve věci úspěch neměla, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal. Žalobkyně pak ve věci měla plný úspěch, soud jí ale náhradu nákladů přiznat nemohl. Žalobkyně sice navrhla náhradu nákladů řízení jí s odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona přiznat, soud má ale za to, že náklady řízení zaviněním žalované nevznikly, když ta pouze využila své popěrné oprávnění, které řádně odůvodnila a které nebylo svévolné.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 9. prosince 2015

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová