KSPA 56 INS 15547/2014-C6-27
Č.j.: KSPA 56 INS 15547/2014-C6-27 (56 ICm 4552/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: PGNIG TECHNOLOGIE SPÓŁKA AKCYJNA, 38-400 Krosno, Naftowa 8, Polsko, č. REGON 017196642, NIP 5272351360, KRS 0000422566, zastoupená Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1- Nové Město, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovanému: Ing. David Jánošík, 500 02 Hradec Králové, Gočárova 1105/36, insolvenční správce dlužnice Plynostav Pardubice a.s., 530 06 Pardubice-Svítkov, Motoristů 24, IČO 46550496, zastoupený JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1-Staré Město, Týnská 1053/21, o žalobě na určení pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má v insolvenčním řízení dlužnice Plynostav Pardubice a.s., 530 06 Pardubice-Svítkov, Motoristů 24, IČO 46550496, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 56 INS 15547/2014, pohledávku č. 1 ve výši 4.686.529,59 Kč, podmíněnou pohledávku č. 2 ve výši 4.928.060,48 Kč a podmíněnou pohledávku č. 3 ve výši 1.895.400,20 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 23. prosince 2014 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému insolvenčnímu správci domáhala určení, že její pohledávka č. 1 ve výši 4.686.529,59 Kč, pohledávka č. 2 ve výši isir.justi ce.cz

4.928.060,48 Kč a pohledávka č. 3 ve výši 1.895.400,20 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod sp.zn., jsou po právu. V žalobě mimo jiné uváděla, že vyrozumění o popření pohledávek jí bylo doručeno dne 9. prosince 2014. Ohledně pohledávky č. 1 a č. 2 zejména uváděla, že právo na zaplacení smluvní pokuty vzniklo v důsledku prodlení dlužnice s provedením díla na základě smlouvy uzavřené dne 30. listopadu 2013. Veškerá práva a povinnosti ze smlouvy se řídí polským právem, smlouva byla změněna dodatkem č. 1 ze dne 22. dubna 2014. Termín splnění díla byl sjednán v čl. 5, termín byl dodatkem posunut na 30. dubna 2014. Dlužnice se v čl. 1.1 zavázala, že uvede do původního stavu veškerý terén, povinnost zahrnovala i uvedení do původního stavu veškerých cest poškozených dlužnicí užívaných jako příjezdové cesty i cesty poškozené v souvislosti prováděním díla. V čl. 7 smluvní strany sjednaly zajištění, kdy žalobkyně byla oprávněna zadržet z každé faktury vystavené dlužnicí 10% z brutto vyfakturované částky, toto zajištění byla oprávněna použít na zaplacení jakýchkoliv pohledávek vyplývajících ze smlouvy. V čl. 9 si strany sjednaly zaplacení smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti provést jakoukoliv část díla včas. Výše smluvní pokuty byla sjednána v čl. 8 odst. 3 smlouvy jako 0,5 % z odhadované hodnoty celkové odměny z částky 7.767.450 PLN, a to za každý započatý den prodlení (částka 38.837,25 PLN za každý den prodlení). V lednu 2014 bylo zřejmé, že dlužnice část díla do 31. ledna 2014 nedokončí. Proto smluvní strany dne 30. ledna 2014 podepsaly vyrozumění, kterým žalobkyně potvrdila, že smluvní pokutu za období od 1. února 2014 do 28. března 2014 nebude vymáhat, pokud jí dlužnice zaplatí náklady dodatečně vzniklé z důvodu prodlení. Jednalo se o náklady vzniklé v souvislosti s odvodněním stavby jehlofiltry v únoru a březnu 2014. Ve vyrozumění byla sjednána rozvazovací podmínka, že vyrozumění pozbyde účinnosti, pokud dlužnice náklady žalobkyni nezaplatí. Jelikož dlužnice náklady nezaplatila, vyrozumění účinnosti pozbylo. Z důvodu prodlení dlužnice byla stavba plynovodu a jeho zakrytí zeminou z větší části dokončena až k 29. dubnu 2014. Žalobkyně následně zjistila, že dlužnice neuvedla do původního stavu terén, včetně poškozených cest a že dílo má vady spočívající v závadách izolace plynovodu a zeminy navezené na plynovod. Dne 20. června 2014 žalobkyně a dlužnice dohodly, že žalobkyně místo dlužnice uvede do původního stavu terén včetně poškozených cest a odstraní na své náklady vady díla v souladu s ustanovením čl. 636 a čl. 656 zákona ze dne 23. dubna 1964 občanský zákoník, tj. Sb. zák. z r. 1964.16.93 v předmětném znění (dále jen polský obč. zák. ) o tzv. náhradní realizaci. Žalobkyně tyto práce dokončila ve dnech 19. a 20. srpna 2014 a vznikla jí tak škoda. Z důvodu prodlení s provedením díla jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za období od 1. února 2014 do 19. srpna 2014, o výši smluvní pokuty informovala dlužnici dopisem ze dne 9. září 2014 a vrubopisem ze stejného dne. V přihlášce vyčíslila smluvní pokutu v částce 7.573.263,75 PLN jen do 14. srpna 2014, tj. do dne prohlášení dlužničina úpadku. Část této pohledávky přihlášená jako pohledávka č. 2 ve výši 739.061,26 PLN byla uspokojena prostřednictvím zajištění a zbylá neuhrazená část pohledávky činí 6.834.202,49 PLN. Žalobkyně však přihlásila pouze 702.838,87 PLN, když podle polského obč. zák. může být smluvní pokuta snížena, pokud byla jí zajišťovaná povinnost z větší části splněna nebo pokud je smluvní pokuta nepřiměřená. Žalobkyně má za to, že škoda, která jí vznikla, dosahuje nejméně součtu této částky a částky, na jejíž zaplacení bylo použito zajištění. Přihlášení pohledávky v nižším rozsahu nemůže být považováno za vzdání se práva či prominutí dluhu. Ohledně pohledávky č. 2 žalobkyně navíc sdělila, že ji považuje za uspokojenou, přihlásila ji pouze z opatrnosti pro případ, že by bylo pravomocně rozhodnuto, že je povinna zajištění či jeho část dlužnici vrátit a že nebyla oprávněná částku použít na zaplacení smluvní pokuty, anebo pro případ, že ji uhradí sama. Pohledávku označila jako podmíněnou, podmíněnost spočívá v případném vydání uvedeného rozhodnutí nebo v její úhradě.

Ohledně pohledávky č. 3 mimo jiné navíc žalobkyně uvedla, že se jedná o náklady vynaložené na náhradní realizaci, tj. náklady na odstranění vad díla a jeho dokončení, které dlužnice neprovedla. Pohledávku uplatnila v dopise ze dne 9. září 2014. Protože se tak snížila hodnota díla a odměna dlužnice sjednaná ve smlouvě, žalobkyně na tuto částku vystavila stejného dne vrubopis a o tuto částku ponížila platbu, jíž měla uhradit poslední dlužničinu fakturu ze dne 25. září 2014. Žalobkyně pohledávku považuje za uspokojenou a přihlásila ji pouze z opatrnosti jako podmíněnou pro případ, že by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí nebo by ji uhradila sama. Jako důkazy pak žalobkyně označila množství listinných důkazů a svědecké výpovědi. Dne 4. dubna 2016 žalobu doplnila označením dalších listinných důkazů.

Dne 20. března 2015 obdržel soud vyjádření žalovaného; s žalobním návrhem nesouhlasil. Tvrdil, že uplatňované pohledávky jsou neprokázané, uplatnění smluvních pokut považuje za účelové navyšování pohledávek, žalobkyně je začala uplatňovat až poté, co bylo rozhodnuto o dlužničině úpadku. Nepředložila uspokojivé vysvětlení právního důvodu smluvních pokut a nedoložila porušení smluvené povinnosti. Žalobkyně účtuje smluvní pokuty za období nepřetržitě od 1. února 2014 do 19. srpna 2014, přičemž nedokládá, že dlužnice byla v prodlení po celou tuto dobu a dodatkem č. 1 byl odložen termín splnění do 30. dubna 2014. Stavebně montážní práce byly provedeny do dne 26. března 2014, celý rozsah prací byl hotov do 29. dubna 2014. Prodlení bylo objektivního charakteru nezávislé na vůli dlužnice a nelze na ní spravedlivě požadovat objektivní odpovědnost za prodlení se zhotovením díla. Dílo je v zásadě zhotovené, žalobkyně pouze odmítá podepsat poslední předávací protokol a tím sama porušila ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) a d) smlouvy. Dne 22. května 2014 dlužnice připravila žádost o úhradu částky za provedené práce v zúčtovacím období, žalobkyně jej však odmítla přijmout s odkazem na vady, které brání provedení přejímky předmětu smlouvy. Provedení prací však vyplývá i ze souhlasného prohlášení stran ze dne 29. dubna 2014 a dokumentů připojených k žádosti o úhradu. Vady nebrání předání díla, když se na ně uplatní sjednaná záruka podle § 12 smlouvy. Na základě uvedeného porušení smlouvy žalovaný dopisem ze dne 21. srpna 2014 od smlouvy odstoupil, čímž se smlouva od počátku ruší s účinky ex tunc a je oprávněn žádat odměnu včetně zadržených částek i smluvní pokutu. Odstoupením právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu zaniká. Žalovaný na závěr navrhl zamítnutí žaloby; k důkazu navrhl pouze listiny. Dne 15. července 2015 své vyjádření doplnil. Rozvedl, že na celé dílo není možné pohlížet jako na nedokončené, neboť strany si ujednaly možnost postupného přebírání díla a rozporoval, že smluvní pokuta je účtována i z částky již provedených a odsouhlasených prací. Ohledně argumentu poničení okolních cest uvedl, že nebylo způsobeno pracemi prováděnými dlužnicí, ale stavebními společnostmi, které se na stavbě podílely. K důkazu pak nabídl další listiny.

Dne 20. července 2016 se k vyjádření žalovaného vyslovila žalobkyně. Mimo jiné ohledně prodlení dlužnice nesouhlasila s tím, že předmětem dohody ze dne 30. ledna 2014 by mělo být odsunutí data realizace podle čl. 5 odst. 1 písm. a) smlouvy, naopak bylo potvrzeno, že dlužnice byla zavázána k realizaci celkového předmětu smlouvy vyjma prací pod písm. b), a to do 31. ledna 2014. Protože dlužnice škodu spojenou s realizací díla nenahradila, došlo ke splnění rozvazovací podmínky. Žalobkyně i dlužnice si byly vědomy hrozícího prodlení a snažily se situaci řešit, pokud by prodlení nehrozilo, dohodu by vůbec neuzavřely. Dále žalobkyně namítala, že odpovědnost z prodlení je vždy objektivní, nemohlo se jednat o prodlení, které by vzniklo v důsledku žalobkyně, za které by dlužnice odpovědná nebyla. Dlužnice sice většinu prací na výstavbě ke dni 29. dubna 2014 dokončila, neuvedla však do původního stavu terén včetně jí poškozených cest a část dokončeného díla měla vady spočívající v závadách izolace plynovodu a zeminy navezené na plynovod. To bylo předmětem jednání dne 20. června 2014, při němž žalobkyně vyzvala dlužnici, aby dokončila chybějící práce a odstranila vady do 27. června 2014. Dlužnice vady neodstranila, proto žalobkyně činnosti provedla sama a dne 19. září 2014 došlo k podpisu závěrečného protokolu. Žalobkyně nebyla povinna podepsat předávací protokol či přímou žádost o úhradu, protože dlužnice nedokončila dílo řádně a včas, ale je to právě dlužnice, kdo způsobil, že dohoda ze dne 30. ledna 2014 pozbyla účinku a prodlení nastalo již 1. února 2014. Ohledně práva na smluvní pokutu doplnila, že subjektivní charakter povinnosti platit smluvní pokutu nevyplývá ze žádného ujednání. Vznik práva na smluvní pokutu v plné výši byl vázán na prodlení dlužnice dokončit dílo jako celek. Ohledně poničení okolních cest upozornila na to, že podle protokolu ze dne 20. června 2014 dlužnice prohlásila, že pokryje veškeré náklady spojené s ukončením prací a byla si vědoma své povinnosti opravy poničené cesty i svého prodlení. Ohledně odstoupení od smlouvy doplnila, že pokud by smlouva zanikla ex tunc, musela by zrcadlově zaniknout práva ve vztahu k oběma stranám. Upozornila také, že právo na náhradu nákladů při náhradní realizaci vzniká přímo ze zákona a odstoupením by dotčeno nebylo. Na závěr shrnula, že nebyla v prodlení se žádnou povinností, ke které se zavázala, dlužnice nebyla oprávněna od smlouvy odstoupit a i kdyby tak učinila, nezanikla by její práva na zaplacení smluvní pokuty a nákladů vynaložených na náhradní realizaci, naopak by nevzniklo právo dlužnice na zaplacení smluvní pokuty vůči ní.

Dne 9. listopadu 2016 se ve věci konalo první jednání, další pak dne 22. února 2017 a 3. května 2017. Obě strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. V rámci poskytnuté další lhůty žalobkyně dne 12. prosince 2016 doplnila svá tvrzení stran podmíněnosti pohledávky č. 2 a č. 3 s tím, že žalovaný do majetkové podstaty dlužnice sepsal pohledávky dlužnice vůči ní na zaplacení prostředků tvořících zajištění a zaplacení faktury č. 535140117 a postoupil je na společnost KASINVEST spol. s r.o. smlouvou ze dne 16. srpna 2016. S odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2105/2007 tvrdila, že aby mohla případně vůči žalovanému, dlužnici nebo postupníkovi uplatnit námitky musela pohledávky jako podmíněné přihlásit, jinak by je uplatnit nemohla. V tom odkázala i na ustanovení čl. 513 § 1 polského obč. zák. K důkazu nabídla další listinné důkazy a výslechy svědků. Žalovaný pak dne 28. listopadu 2016 doplnil k důkazu listinu a navrhl výslech svědka. Dne 21. dubna 2017 pak žalobkyně stran podmíněnosti pohledávek aktuálně doplnila, že společnost KASINVEST spol. s r.o. postoupila pohledávky dále na společnost FOR-NET S.A. Tvrdila, že žalovaný tyto pohledávky za ní nebyl oprávněn postupovat, jelikož nikdy nevznikly, resp. zanikly. Třetí osoby je však aktivně vymáhají, před polským soudem již byl projednáván smír, na který nepřistoupila, ale existuje riziko, že je bude muset zaplatit. K tomu přiložila k důkazu listiny. V závěrečných návrzích ze dne 10. května 2017 účastníci shrnuli svoji argumentaci a dne 15. května 2017 soud vyhlásil rozsudek.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen ins. zák. ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 28. listopadu 2014 a vyrozumění o popření žalobkyně převzala dne 8. prosince 2014, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 ins. zák. podána včas a oprávněnou osobou. Soud vzal za prokázané, že dne 14. srpna 2014 byl usnesením č.j.-A-29 zjištěn úpadek dlužnice a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. David Jánošík. Dne 11. prosince 2014 byl usnesením č.j.-B-29 na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Dne 15. října 2014 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 137 s přihláškou P143. V přihlášce jsou uvedeny tři pohledávky celkem ve výši 11.509.990,27 Kč, všechny jako nevykonatelné a nezajištěné, pohledávky č. 2 a č. 3 jako podmíněné. Konkrétně pohledávka č. 1 je ve výši 4.686.529,59 Kč, vše jistina. Jako důvod vzniku je uveden § 9 smlouvy č. 63/21133/TZZ1/10/2013, konkrétně pak smluvní pokuta za prodlení s provedením díla. Pohledávka číslo 2 je ve výši 4.928.060,48 Kč, vše jistina. Jako důvod vzniku je uveden stejný důvod jako u pohledávky č. 1, kdy k uspokojení části smluvní pokuty použil zajištění v souladu s ustanovením § 7 smlouvy; pohledávku žalobkyně považuje za uspokojenou, z opatrnosti ji přihlašuje jako podmíněnou pro případ, kdy by bylo pravomocně rozhodnuto, že je povinna zajištění či jeho část vrátit, že nebyla oprávněna zajištění na zaplacení použít nebo tuto částku uhradí sama. Pohledávka číslo 3 je ve výši 1.895.400,20 Kč, vše jistina. Jako důvod vzniku je uvedeno ustanovení § 636 polského obč. zák., tj. náhradní realizace. Pohledávku považuje za uspokojenou, když o ní ponížila platbu, jíž měla uhradit dlužničinu fakturu č. 535140117. Z opatrnosti ji přihlašuje jako podmíněnou pro případ, kdy by bylo pravomocně rozhodnuto, že je povinna poslední dlužničinu fakturu nebo její část uhradit nebo tuto částku uhradí sama. Při přezkumném jednání insolvenční správce popřel pravost všech pohledávek s tím, že u pohledávek č. 1 a 2 byla smluvní pokuta uplatněna neoprávněně a u pohledávky č. 3 byly neoprávněně účtovány náklady na náhradní realizaci. Dlužnice pohledávky uznala.

Ohledně skutkového stavu věci mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne 30. října 2003 uzavřela žalobkyně jako dodavatelka a dlužnice jako subdodavatelka smlouvu č. 63/21133/TZZ1/10/2013, jejímž předmětem bylo podle § 1 odst. 1 provedení prací týkajících se pokládky plynovodu v rozsahu prací uvedených v bodech a) až n). Pod bodem j) je uvedeno navezení vrchní vrstvy půdy-navezení humusu bez odvozu a dovozu zeminy a skladování, pod bodem k) uvedení terénu do původního stavu v šířce pracovního pruhu spolu se získáním příslušných protokolů podepsaných vlastníky nemovitostí; v případě nezískání protokolu podepsaného vlastníky parcely, se zapojí dodavatel za účelem získání předávacího protokolu terénu, pod bodem l) uvedení veškerých cest, poškozených subdodavatelem do původního stavu, pod bodem m) výstavba a údržba dočasných cest pro účely realizace předmětu smlouvy a pod bodem n) získání povolení k průjezdu od dodavatele a udržování průjezdnosti stávajících cest a jejich uvedení do původního stavu ke dni předání po dokončení stavby subdodavatelem a získání odpovídajících protokolů podepsaných vlastníky nemovitostí; v případě nezískání protokolu podepsaného vlastníky parcely, se zapojí dodavatel za účelem získání předávacího protokolu terénu. Podle odst. 2 byla zadavatelkou akciová společnost OGP GAZ-SYSTEM S. A. Podle § 2 odst. 42 jazykem závazným v průběhu realizace investice, jazykem dokumentace a komunikace stran, byl polský jazyk. Podle § 5 odst. 1 měl být předmět smlouvy realizován do dne: a) 31. ledna 2014, s výjimkou prací souvisejících s navozením humusu do výkopů a rekultivací, b) 28. března 2014 pro práce související s navozením humusu a rekultivací, v souladu s věcným harmonogramem představujícím přílohu č. 2 ke smlouvě. Podle odst. 5 tohoto paragrafu po realizaci úkolu podle odstavce 1 měl být zpracován závěrečný protokol o předání/převzetí díla, v němž měly být specifikovány případné závady a nedokončené práce. Subdodavatelka měla informovat dodavatelku o tom, že je připravena k podepsání protokolu o předání a převzetí areálu s předstihem 5 pracovních dnů a dodavatelka se zavázala převzít předmět smlouvy, pokud nebudou zjištěny závady nebo nedokončené práce znemožňující provoz. Podle § 7 odst. 1 subdodavatelka vyjádřila souhlas s tím, aby dodavatelka zadržela 10 % hodnoty každé faktury brutto vystavené na základě smlouvy za účelem zajištění jejího řádného plnění, včetně odstranění závad a poruch v době trvání záruky a ručení za závady. Částky zajištění měly být dodavatelkou uvolněny v dohodnutých termínech a bylo dále podle odst. 3 smluveno, že zajištění mohla dodavatelka využít na pokrytí jakýchkoliv pohledávek vyplývajících ze smlouvy, mimo jiné i smluvních pokut. Podle § 8 odst. 3 činila odhadovaná hodnota odměny za realizaci předmětu smlouvy 7.767.450 PLN brutto se zohledněním příslušné sazby DPH. Podle odst. 4 tohoto paragrafu měla subdodavatelka do 22. dne každého měsíce, a pokud tento den nebude pracovním dnem, pak do 1. pracovního dne následujícího po tomto dni, připravit a předložit dodavatelce žádost o platbu spolu s nezbytnými dokumenty potvrzujícími realizaci předmětu smlouvy. Žádost měla obsahovat příslušné předávací protokoly, podepsané zástupci stran, uvádějící rozsah prací řádně realizovaných subdodavatelkou v daném zúčtovacím období za dále stanovených podmínek. V § 9 odst. 1 bod a) bylo sjednáno, že dodavatelka má právo účtovat smluvní pokuty za zpoždění oproti kterémukoliv termínu dokončení stanovenému v § 5 odst. 1 smlouvy, a to ve výši 0,5 % odhadované odměny brutto uvedené v § 8 odst. 3 za každý započatý den prodlení. Podle § 11 odst. 7 měly pro případ odstoupení od smlouvy z příčin ležících na straně dodavatele strany zhotovit protokol o inventarizaci prací subdodavatelem, na jehož základě měla dodavatelka zaplatit odměnu za tuto část provedených prací. Podle § 15 odst. 3 bylo sjednáno, že subdodavatelka nemůže provést převod pohledávek vyplývajících z této smlouvy bez souhlasu dodavatelky a zadavatelky. V odst. 8 tohoto paragrafu bylo sjednáno, že ve věcech neupravených smlouvou, se použijí předpisy polských zákonů. Dne 30. ledna 2014 došlo mezi účastníky k uzavření dohody ve věci realizace předmětné smlouvy, kdy v odst. 3 subdodavatelka prohlásila, že není schopna dokončit realizaci předmětu prací v rozsahu a lhůtě uvedených v § 5 odst. 1 a) smlouvy a zavázala se náležitě vykonat a dokončit celý předmět smlouvy ve lhůtě stanovené v § 5 odst. 1 b) do dne 28. března 2014. Podle odst. 4 se dodavatelka vzdala práva domáhat se zaplacení smluvních pokut z její strany za prodlení v realizaci okruhu prací uvedeného v § 5 odst. 1 a) ve lhůtě do 31. ledna 2014 a za období od 31. ledna 2014 do 28. března 2014, s podmíněným odkladem specifikovaným v odst. 5, tj. dodavatelka se vzdala práv, uvedených v odst. 4 pod podmínkou, že subdodavatelka uhradí škodu jí způsobenou v souvislosti s pracemi realizovanými dodavatelkou v období od 31. ledna 2014 do 28. března 2014, tj. s pracemi zahrnujícími zajištění liniového odvodnění terénu pomocí čerpacích jehel za dále stanovených podmínek. Podle odst. 7 nebudou-li částky zaplaceny včas, považovalo se vzdání nároku dodavatelky podle odst. 4 za neúčinné a dohoda neměla mít žádné právní účinky. Dne 22. dubna 2014 byl ke smlouvě sjednán písemně dodatek č. 1, ve kterém se v § 1 smluvní strany dohodly, že § 5 odst. 1 písm. b) smlouvy se zrušuje a nahradil se textem: b) 30. dubna 2014, práce spojené s doplněním humusové vrstvy do výkopu a rekultivací. Podle § 2 zbývající ustanovení smlouvy zůstala nezměněna. Z faktur č. 3302700057 ze dne 27. listopadu 2013, č. 3302700063 ze dne 20. prosince 2013, č. 535140001 ze dne 29. ledna 2014, č. 535140023 ze dne 26. února 2014, č. 535140063 ze dne 28. března 2014, č. 535140087 ze dne 24. dubna 2014 a ze dne 25. září 2014, které byly vystavovány na základě protokolů o převzetí díla, vyplývá, že dílo bylo předáváno a přebíráno průběžně. Z interního záznamu ze dne 20. června 2014 vyplývá mimo jiné i prohlášení subdodavatelky, že pokryje veškeré náklady spojené s ukončením prací a vzhledem k tomu, že není možné, aby práce vykonala, budou provedeny na základě náhradní realizace; ze záznamu je zřejmé, že musí být vynaloženy náklady na opravu silnic a izolace. Z dopisu žalobkyně ze dne 24. června 2014 vyplynulo, že subdodavatelka byla v danou dobu prodlení s uvedením komunikací do původního stavu, dodavatelka ji určila poslední termín ke splnění nejpozději do 27. června 2014 a upozornila ji, že v případě nedodržení termínu přistoupí k provedení prací vlastním jménem a náklad jí vyúčtuje. Z výzvy vystavené subdodavatelkou dne 6. srpna 2014 vyplynulo, že dodavatelka nepodepsala protokol dílčí přejímky (akceptace opravené žádosti o úhradu) předané jí dne 23. června 2014, kdy dopisem ze dne 27. června 2014 ho odmítla přijmout s odkazem na vady v předmětu smlouvy, které přejímce brání. Subdodavatelka jí stanovila lhůtu 3 pracovní dny pro splnění závazku s tím, že v případě nesplnění bude oprávněna odstoupit od smlouvy. Z prohlášení o odstoupení od smlouvy ze dne 21. srpna 2014 vyplynulo, že dlužnice s odkazem na čl. 491 § 1 polského obč. zák. odstoupila od smlouvy z důvodu bezvýsledného uplynutí lhůty, kterou dodavatelce stanovila ve výzvě ze dne 6. srpna 2014. Toto prohlášení bylo jako důkaz provedeno pouze v českém jazyce, originál předložen nebyl, prohlášení není podepsáno ani v něm není uvedena osoba, která jej vystavila. Z přípisu dodavatelky ze dne 9. září 2014 vyplynulo, že odstoupení od smlouvy považovala za neúčinné z důvodu nedopouštění se prodlení s plněním závazků plynoucích ze smlouvy opravňujících k odstoupení a dále z důvodu neexistence zmocnění předsedy představenstva subdodavatelky podat prohlášení o odstoupení od smlouvy vzhledem k prohlášení úpadku. Současně konkretizovala smluvní pokutu za zpoždění s provedením smlouvy, náklady plynoucí z náhradní realizace a odstranění defektů izolace, celkem částka 8.051.703,18 PLN a vyzvala subdodavatelku k jejich zaplacení do 7 dnů od doručení dopisu. Stejného dne byla vystavena dodavatelkou faktura č. 1409CEN005 pro smluvní pokutu podle § 9 odst. 1 smlouvy na částku 7.767.450 PLN a faktura č. 1409CEN003 pro náhradní realizaci naúčtování nákladů na opravu silnic v částce 175.522,85 PLN a pro náhradní realizaci naúčtování nákladů na opravu izolace a doplnění humusu v částce 108.730,33 PLN. Ze závěrečného předávacího protokolu ze dne 19. září 2014 (příloha č. 3), který za subdodavatelku podepsal Ing. Jaroslav Nakládal, vyplynulo, že na díle se vyskytovaly vady a byly odstraňovány od 10. července 2014 do 26. srpna 2014 (vady izolace a doplnění humusové vrstvy), vady dokladuje i fotodokumentace. Dopisem ze dne 24. září 2014 dodavatelka stanovila subdodavatelce termín pro zaslání podepsaného závěrečného předávacího protokolu do 26. září 2014 s tím, že Ing. Jaroslav Nakládal ho nebyl oprávněn podepsat. Z příloh dopisu ze dne 25. září 2014 vystavené dodavatelkou subdodavatelce vyplývá způsob výpočtu smluvních pokut a náhradní realizace. Z dopisu ze dne 3. října 2014 vyplynulo, že dodavatelka využila záruku za řádné provedení smlouvy a s odkazem na § 7 odst. 1 smlouvy částku 739.061,26 PLN představující zadržené částky určila na pokrytí svých nároků z titulu smluvní pokuty. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. srpna 2016 žalovaným jako postupitelem a společností KASINVEST spol. s r.o., 739 91 Jablunkov, Bělá 1005, IČO 62364194, bylo zřejmé, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek žalovaného za žalobkyní, které jsou sepsané v majetkové podstatě dlužnice. Pohledávky byly dále postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. října 2016 na společnost FOR-NET Społka Akcyjna, 31-216 Krakov, Feliksa Konecznego 4/1u, KRS 0000102675. Dne 30. prosince 2016 vystavil Obvodní soud Krosno ve věci uvedených pohledávek výzvu k pokusu o smír a žalobkyně byla na den 7. dubna 2017 předvolána k soudnímu jednání. Svědek Piotr Olech vypověděl, že od 1. ledna 2011 do 8. května 2014 byl členem představenstva žalobkyně, nyní pro ni pracuje jako vedoucí smluvního oddělení. Na znění smlouvy se nepodílel, byl u sjednání dodatku i u sjednání dohody. Lhůta určená k provedení prací souvisejících se zahumusováním výkopu a rekultivací, tj. 30. duben 2014 dodržena nebyla, byly sepsány závady a nedodělky a subdodavatelka byla vyzvána k jejich odstranění. Vady neodstranila, proto po dohodě s ní závady odstranila dodavatelka sama. Všechny škody a závady jsou zdokumentované, snímky se dělaly denně. Dílo bylo zapotřebí urychleně dokončit, bylo nebezpečí zastavení dodávky plynu z Ukrajiny. Nevěděl, zdali subdodavatelka škody uhradila, jednalo se o škody z vad díla a škody způsobené neuvedením terénu do původního stavu. Při předání díla na místě stavby přítomen nebyl, nebyl ani přítomen podpisu protokolu z 19. září 2014, originál odstoupení od smlouvy neviděl. Další svědek Ing. Jaroslav Nakládal vypověděl, že ve společnosti dlužnice pracoval celkem asi pět let, ve funkci projektového manažera se zaměřením na polský trh pracoval asi dva roky před konkursem. Předmětnou zakázku pro dlužnici domluvil on, s obsahem smlouvy byl srozuměn, uzavíralo ji vedení společnosti. Po dokončení prací byl sepsán protokol, kde bylo subdodavatelce vytknuto, že není dokončena cesta, a protože dodavatelka odmítla převzít fakturu za provedené práce, vyzýval ji k převzetí díla a uhrazení faktury. Vedení firmy nabídlo dodavatelce, že z fakturace může odečíst náklady na dokončení komunikace, ale následně z pověření vedení firmy právní kancelář subdodavatelky smlouvu vypověděla; kdo a kdy jí udělil plnou moc, nevěděl. Svůj podpis na závěrečném předávacím protokolu ze dne 19. září 2014 poznal, dílo bylo až na zmiňovanou cestu dokončeno. Realizaci stavby osobně viděl, ale přímo závěrečný protokol se sepisoval bez prohlídky, se stavem stavby se seznámil od pověřeného stavbyvedoucího a výrobního ředitele, konkrétně o nedokončené cestě jednal se starostou obce, že se bude dokončovat. Vypověděl, že v době podpisu závěrečného protokolu stavba měla časový skluz, není si vědom problémů s kvalitou díla, v té době bylo odevzdáno vše, co se týče odborných činností, nebyla dohotovena jen ta cesta. Na závady izolace se nepamatuje, děje se to běžně, pokud tam byla chyba, vedení nabídlo finanční kompenzaci, kterou si mohli odečíst. Není mu známo, že by byly závažné vady díla, kvůli kterým by nemělo být převzato, zkoušky ohledně poškozené izolace se dělají od doby prvního předání. Zúčastnil se jednání s dodavatelkou, které nabízel již v okamžiku insolvence dlužníka, že si mohou ze závěrečné faktury odečíst náklady potřebné na dokončení cesty a na opravu izolace, mělo se jednat asi o 30.000 PLN. K jednání za dlužnici v době její insolvence ho pověřoval generální ředitel Ing. Máslo, nepamatoval se, zda měl písemnou plnou moc. K prodloužení termínu provedených prací vypověděl, že terén byl zavodněn víc, než předpokládala smlouva, jednalo se o objektivní důvod. Protože skutkový stav byl dostatečně osvědčen, soud nepřipustil jako důkaz další 2 navržené svědecké výpovědi, které měly prokázat stav předávaného díla a navíc byly navrženy až po koncentraci řízení.

Při právním hodnocení věci vyšel soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona číslo 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém, z toho, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona číslo 97/1963 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, si strany pro věci neupravené smlouvou zvolily použití předpisů polských zákonů. Dokazováním bylo zjištěno toto znění polského obč. zák. platného v předmětné době:

Podle ustanovení čl. 483. § 1. si lze ve smlouvě sjednat, že k nápravě škody vyplývající z nesplnění či nenáležitého splnění nepeněžního závazku dojde zaplacením určené částky (smluvní pokuta). Podle § 2. se dlužník nemůže bez souhlasu věřitele zbavit povinnosti splnit závazek zaplacením smluvní pokuty.

Podle ustanovení čl. 484. § 1. v případě nesplnění či nenáležitého splnění závazku má věřitel právo na smluvní pokutu ve výši sjednané pro tento případ bez ohledu na výši vzniklé škody. Požadavek na náhradu škody převyšující výši sjednané pokuty je nepřípustný, ledaže se strany dohodly jinak. Podle § 2. jestliže byl závazek ze značné části splněn, může dlužník požadovat snížení smluvní pokuty; stejná zásada se týká případu, kdy je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká.

Podle ustanovení čl. 491. § 1. jestliže se jedna ze stran dopouští prodlení se splněním závazku ze vzájemné smlouvy, druhá strana jí může stanovit příslušný dodatečný termín k plnění s upozorněním, že v případě neúčinného vypršení stanoveného termínu bude oprávněna k odstoupení od smlouvy. Může rovněž bez stanovení dodatečného termínu, nebo také po jeho neúčinném vypršení, požadovat splnění závazku a nápravu škody vyplývající z prodlení.

Podle ustanovení čl. 636. § 1. jestliže příjemce objednávky provede dílo vadně nebo v rozporu se smlouvou, může ho objednatel vyzvat ke změně způsobu provedení a stanovit pro něj za tímto účelem příslušný termín. Po neúčinném uplynutí stanoveného termínu může objednatel od smlouvy odstoupit nebo zadat úpravu či další provedení díla jiné osobě na náklady a riziko příjemce objednávky. Podle § 2. jestliže objednatel sám dodal materiál, může v případě odstoupení od smlouvy nebo zadání provedení díla jiné osobě požadovat vrácení materiálu a vydání zahájeného díla.

Podle ustanovení čl. 656. § 1. pro důsledky prodlení zhotovitele se zahájením prací nebo dokončením objektu či provádění prací zhotovitelem vadně nebo v rozporu se smlouvou, pro ručení za vady provedeného objektu, stejně jako pro právo investora na odstoupení od smlouvy před dokončením objektu platí analogicky ustanovení o smlouvě o dílo.

Nejdříve se soud zabýval otázkou odstoupení od smlouvy, které bylo ujednáno v § 11 předmětné smlouvy, prohlášení o odstoupení odkazuje pak na ustanovení čl. 491 polského obč. zák. Pro posouzení bylo rozhodné, že nebyl k důkazu předložen originál odstoupení, byl předložen pouze český text a nebyla ověřena jeho shoda s polským originálem, když veškeré listiny měly být vyhotovovány v polském jazyce. Navíc listina neobsahuje označení osoby, která ji podepsala, ani její podpis. Žalobkyně se sice k odstoupení písemně vyjádřila a je tak zřejmé, že se do její sféry prohlášení dostalo, nebylo však zjištěno, jaký byl jeho konkrétní obsah, a proto se vzhledem k tomu nemohou z listiny od odstoupení vyvozovat žádné právní závěry. Soud tak uzavřel, že řádné odstoupení prokázáno nebylo a jeho další právní vývody vychází již jen z toho, že smlouva nadále platila. Pokud se jedná o pohledávky č. 1 a 2, tj. nároky na smluvní pokutu za prodlení se zhotovením díla, přímo v § 9 odst. 1 písm. a) byla smluvní pokuta sjednána za prodlení oproti kterémukoliv termínu dokončení stanovenému v § 5 odst. 1 smlouvy, a protože nebylo sjednáno jako prodlení týkající se pouze části díla, je nutno mít za to, že se smluvní pokuta vztahovala k prodlení s termínem dokončení díla jako celku. Dílo mělo být jako celek dokončeno podle dodatku č. 1 do 30. dubna 2014. To, že dokončeno v celém rozsahu stanoveném v § 1 odst. 1 smlouvy nebylo, je zřejmé nejen z tvrzení dodavatelky, ale potvrdila to i subdodavatelka např. v interním záznamu ze dne 20. června 2014 a závěrečném předávacím protokolu ze dne 19. září 2014 (příloha č. 3). Ve svých výpovědích to potvrdili i oba svědkové. Ostatně vzhledem k nedokončení díla, musela dodavatelka přistoupit k tzv. náhradní realizaci, a to za souhlasu subdodavatelky. Sjednání smluvní pokuty je i souladu s ustanovením čl. 483 polského obč. zák., podle ustanovení čl. 484 tohoto zákona pak dodavatelka sama smluvní pokutu snížila. Jelikož však žalovaný popřel pouze pravost pohledávky, její výší se soud nezabýval. Vzhledem ke všem uvedeným důvodům soud uzavřel, že pohledávka č. 1 je po právu. Ohledně pohledávky č. 2 soud navíc uvádí, že dodavatelka postupovala plně v souladu s § 7 odst. 3 smlouvy, kdy zajištění bylo možné výslovně použít i na pokrytí smluvních pokut. Navíc z výpovědi svědka Ing. Jaroslava Nakládala vyplynulo, že sama dlužnice navrhovala žalobkyni, aby ve věci smluvní pokuty část kompenzovala prostřednictvím zajištění. Proto i pohledávka č. 2 je po právu. Ohledně pohledávky č. 3, tj. náhrada za náhradní realizaci, soud odkazuje na ustanovení čl. 636 polského obč. zák. s tím, že vyplývá přímo ze zákona, smlouva tuto situaci přímo neřeší. Jak bylo prokázáno z interního záznamu ze dne 20. června 2014, protože dílo nebylo dokončeno a předaná část díla měla vady, dodavatelka podáním ze dne 24. června 2014 řádně požadovala na subdodavatelce odstranění vad a stanovila termín s upozorněním, že pokud dodavatelka vady neodstraní, odstraní je sama na vrub subdodavatelky. Subdodavatelka s tím vyslovila souhlas již v uvedeném interním záznamu. Nutnost náhradní realizace potvrdili i oba svědkové, a to i vzhledem k situaci na Ukrajině. Náhradní realizace tak byla sjednána v souladu s čl. 636 polského obč. zák. s důsledky uvedenými v čl. 656 polského obč. zák. a dodavatelka měla nárok na kompenzaci. Jelikož však žalovaný popřel pouze pravost pohledávky, její výší se soud nezabýval. Proto soud uzavřel, že i pohledávka č. 3 je po právu. Pro úplnost soud uvádí ohledně podmíněnosti pohledávek č. 2 a č. 3, že je v souladu s ustanovením § 173 odst. 3 ins. zák., kdy obě strany sporu mají sice pohledávky žalobkyně za dlužnicí za uhrazené, tj. mělo dojít k zániku závazků jejich splněním, ale žalovaný zrcadlové pohledávky dlužnice vůči žalobkyni sepsal do soupisu majetkové podstaty a postoupil je. Jak bylo prokázáno, pohledávky byly postoupeny i dále a bylo soudně přikročeno k řešení jejich úhrady. Za daného stavu věci má soud za to, že podmíněnost pohledávek je důvodná.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávaném případě sice měla žalobkyně ve věci plný úspěch, soud jí však podle ustanovení § 202 odst. 1 ins. zák. náhradu nákladů přiznat nemohl, protože ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 ins. zák., ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 ins. zák.).

V Pardubicích dne 15. května 2017

JUDr. Marie Pavlíčková v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová