KSPA 56 INS 15457/2013-C1-8
Č.j.: KSPA 56 INS 15457/2013-C1-8 (56 ICm 1602/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Ing. Jana Vodrážková, 537 01 Chrudim II, Novoměstská 960, insolvenční správkyně dlužníků a) Vladimíra Pokorného, nar. 5. prosince 1951 a b) Věry Pokorné, nar. 3. července 1957, oba bytem 539 01 Hlinsko, Československé armády 315, zastoupená Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, proti žalované: REDSPARK ASSETS LIMITED, Areos 4, Strovolos 2059, Nicosia, Kyperská republika, reg. č. HE 279813, zastoupená JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou se sídlem 110 00 Praha 1-Staré Město, Haštalská 760/27, o žalobě na popření pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení dlužníků a) Vladimíra Pokorného, nar. 5. prosince 1951 a b) Věry Pokorné, nar. 3. července 1957, oba bytem 539 01 Hlinsko, Československé armády 315, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod. sp.zn., pohledávku č. 1 ve výši 14.500 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 9.100 Kč, pohledávku č. 3 ve výši 14.500 Kč, pohledávku č. 4 ve výši 9.100 Kč, pohledávku č. 5 ve výši 14.500 Kč a pohledávku č. 6 ve výši 9.100 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 13.402,64 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná je povinna uhradit České republice-Krajský soud v Hradci Králové, soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopisu nebo bezhotovostně na účet soudu vedený u České národní banky Hradec Králové, č. 3703-6828511/0710, VS 5642160214. Platby neslučujte.

Odůvodnění:

Dne 12. května 2014 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhala určení, že její vykonatelné pohledávky č. 1 v části ve výši 14.500 Kč, č. 2 ve výši 9.100 Kč, č. 3 v části ve výši 14.500 Kč, č. 4 ve výši 9.100 Kč, č. 5 v části ve výši 14.500 Kč a č. 6 ve výši 9.100 Kč, přihlášené do spojeného insolvenčního řízení sp.zn.dlužníka Vladimíra Pokorného a dlužnice Věry Pokorné, nejsou po právu. V žalobě ohledně pohledávek č. 1, č. 3 a č. 5 uplatňovaných z titulu nákladů rozhodčího řízení zejména uváděla, že rozhodčí doložku sjednanou v rámci úvěrových smluv považuje za absolutně neplatnou, neboť představuje nepřiměřenou podmínku ve spotřebitelské smlouvě, když osoba rozhodce nebyla dohodnuta individuálně, ale byla určena právní předchůdkyní žalované tak, aby to bylo výhodné pro ni. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1201/2012, 31 Cdo 1945/2010 a 33 Cdo 194/2013. Ohledně pohledávek č. 2, č. 4 a č. 6 uplatňovaných z titulu nákladů oprávněného v exekuci zdůraznila, že nárok na jejich úhradu nevznikl, když příkaz k úhradě nákladů exekuce neměl být vydán a nemá dopad mimo exekuční řízení. Tyto pohledávky vykonatelné nejsou, když rozhodčí doložky jsou neplatné a exekuce je nepřípustná podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ). Ohledně neúčelnosti vynaložení nákladů na zastoupení advokátem odkázala obecně na judikaturu Ústavního soudu s tím, že exekuční návrh je triviální administrativní úkon, který zvládne i osoba nedisponující vysokoškolským právnickým vzděláním. Dne 29. srpna 2014 žalobu doplnila tak, že v případě popřených částí pohledávek č. 1, č. 3 a č. 5 z titulu nákladů rozhodčího řízení odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 53/2014-64 a nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 199/11. Jako důkazy navrhla přihláškový spis, protokol z přezkumného jednání a insolvenční spis. Nakonec navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

Dne 20. listopadu 2014 se k žalobě vyjádřila žalovaná, nárok žalobkyně neuznala. Ve věci částí popřených pohledávek č. 1, č. 3 a č. 5 zejména zdůraznila, že rozhodčí smlouva byla sjednána, dlužníkem vlastnoručně podepsána, byla sepsána stejně velkými písmeny jako ostatní ujednání, obsahuje konkrétní, jednoznačný a určitý způsob určení rozhodce ad hoc a dohodu o postupu řízení. Právo volby podání žaloby ad hoc rozhodci nebylo dáno jednostranně toliko ve prospěch věřitele, nýbrž ve prospěch kteréhokoliv účastníků smlouvy a možnost volby rozhodce je rovnovážná. Odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 12 Cmo 496/2008. Podle jejího názoru je sjednaná rozhodčí doložka platná a rozhodčí nález je pravomocný a vykonatelný. Náklady rozhodčího řízení jsou proto po právu. Odkázala i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 291/2013-34 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1616/2014. Ohledně pohledávek č. 2, č. 4 a č. 6 odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod R 31/2006. Argumentaci žalobkyně o neúčelném vynaložení nákladů exekučního řízení považuje za účelovou a domnívá se, že judikatura týkající se neúčelnosti, je překonána. K důkazu navrhla smlouvy o úvěru a rozhodčí nálezy. Nakonec navrhla žalobu zamítnout.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu může v žalobě podle odstavce 1 žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se zvláštní přezkumné jednání konalo dne 14. dubna 2014, mohla insolvenční správkyně žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání, a proto byla žaloba podaná včas. Soud vzal za prokázané, že dne 6. srpna 2013 došlo ke spojení insolvenčního řízení obou dlužníků. Dne 20. srpna 2013 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 15457/2013-A-11 zjištěn úpadek dlužníků, povoleno jejich oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena Ing. Jana Vodrážková. Dne 19. srpna 2014 bylo usnesením č.j.-B-13 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 28. srpna 2013 obdržel insolvenční soud přihlášku žalované, která se vztahovala k dlužníku (věřitelka je vedena pod poř.č. 3, jedná se o přihlášku poř.č. 3). V přihlášce je uvedeno 6 pohledávek v celkové výši 89.415,40 Kč, všechny jako vykonatelné a nezajištěné. Konkrétně pohledávka č. 1 je ve výši 20.609,40 Kč (jistina 6.109,40 Kč a příslušenství 14.500 Kč skládající se z poplatku za rozhodčí řízení ve výši 4.900 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 9.600 Kč), jako důvod jejího vzniku je uvedeno: rozhodčí nález č.j. 1102630/2011 ze dne 31. října 2011. Pohledávka č. 2 je ve výši 9.100 Kč (jen jistina), jako důvod jejího vzniku je uvedeno: usnesení č.j. 124 EX 25878/11-36 ze dne 3. května 2013. Pohledávka č. 3 je ve výši 20.977,10 (jistina 6.477,10 Kč a příslušenství 14.500 Kč skládající se z poplatku za rozhodčí řízení ve výši 4.900 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 9.600 Kč), jako důvod jejího vzniku je uvedeno: rozhodčí nález č.j. 1702473/2011 ze dne 16. listopadu 2011. Pohledávka č. 4 je ve výši 9.100 Kč (jen jistina), jako důvod jejího vzniku je uvedeno: usnesení č.j. 124 EX 2629/12-31 ze dne 3. května 2013. Pohledávka č. 5 je ve výši 20.528,90 Kč (jistina 6.028,90 Kč a příslušenství 14.500 Kč skládající se z poplatku za rozhodčí řízení ve výši 4.900 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 9.600 Kč), jako důvod jejího vzniku je uvedeno: rozhodčí nález č.j. 2000497/2011 ze dne 3. listopadu 2011. Pohledávka č. 6 je ve výši 9.100 Kč (jen jistina), jako důvod jejího vzniku je uvedeno: usnesení č.j. 124 EX 26382/2011-36 ze dne 3. května 2013. Vykonatelnost pohledávek byla odvozována od uvedených rozhodčích nálezů nebo usnesení soudního exekutora. Dne 14. dubna 2014 se ve věci konalo zvláštní přezkumné jednání, na kterém insolvenční správkyně z pohledávky č. 1 uznala 6.109,40 Kč a popřela 14.500 Kč. Z pohledávky č. 3 uznala 6.477,10 Kč a popřela 14.500 Kč. Z pohledávky č. 5 uznala 6.028,90 Kč a popřela 14.500 Kč. Jako důvod popření uvedené části pohledávek uvedla, že se jedná o celé příslušenství představující poplatek za rozhodčí řízení a náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení, když rozhodčí doložka není platná, neboť z ní není zřejmé, kdo konkrétně bude rozhodcem, navíc pravidla rozhodčího řízení jsou oproti standardním pravidlům občanského soudního řízení výrazně v neprospěch žalovaného. Pohledávky č. 2, č. 4 a č. 6 popřela zplna s tím, že neexistují, nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce; mimo exekuční řízení nárok na náhradu nákladů oprávněného nevznikl. Dlužníci pohledávky uznali.

Dne 11. listopadu 2015 se ve věci konalo jednání, na které se dostavila pouze žalobkyně. Žalovaná se z jednání omluvila a souhlasila s projednáváním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalobkyně na žalobě trvala, odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 3085/2014. Dále namítla podjatost rozhodce; přiložila usnesení vydané soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem ve dvou exekučních věcech, kdy byla exekuce zastavena pro nezaplacení rozhodčího poplatku a nebyly splněny podmínky pro to, aby rozhodce ve věci rozhodl. Navrhla výslech rozhodce ohledně okolností, za jakých byla rozhodčí řízení vedena a předložení originálu rozhodčích spisů. K důkazu předložila další rozhodnutí, a to exekučního soudu a usnesení uvedeného soudního exekutora. V závěrečném návrhu žalobkyně setrvala na svém stanovisku a doplnila mimo jiné, že žalovaná jednala ke škodě dlužníka, kdy náklady spojené s vymáháním ztrojnásobila.

Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. soud ohledně zjištění skutkového stavu ve věci pohledávky č. 1 konstatuje, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne 26. července 2011 uzavřela právní předchůdkyně žalované Euro Benefit a.s., 110 00 Praha 1, Truhlářská 1108/3, IČ 25120514, s dlužníkem smlouvu o úvěru číslo 111305 podle ustanovení § 497 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník v předmětném znění (dále jen obch. zák. ). Na jejím základě byl poskytnut úvěr 4.950 Kč s úrokem 55 % p.a., počet splátek 12 ve výši 546 Kč, první splátka 20. září 2011. V části II. bod 5. byla sjednána rozhodčí doložka, že veškeré spory z této smlouvy anebo v souvislosti s ní budou řešeny jedním rozhodcem, a to buď: a. u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu a pravidel; jediný rozhodce bude jmenován předsedou Rozhodčího soudu anebo b. jedním z uvedených rozhodců, mezi nimiž si zvolí žalobce: 1. Mgr. Lubomír Matěj, 2. JUDr. Milan Kutnar, 3. Bc. Petr Valenta. Právo volby mezi písm. a. a písm. b. měl vždy žalobce. Dále si smluvní strany pro případ rozhodčího řízení zahájeného podle písm. b. dohodly postup vedení rozhodčího řízení. Kromě jiného tak odměna rozhodce měla činit 4.900 Kč, kterou měl za začátku zaplatit žalobce, v konečném důsledku je byla povinna uhradit strana, která neměla ve sporu úspěch, a to spolu s náklady právního zastoupení protistrany. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky ze stejného dne, které byly podepsány samostatně. Podle části 10 bod 1. bylo dojednáno, že veškeré spory vyplývající z této smlouvy anebo v souvislosti s ní budou řešeny v rozhodčím řízení a smluvní strany se dohodly na obsahu textu rozhodčí doložky, která je nedílnou součástí smlouvy. Dne 31. října 2011 pak byl pod č.j. 1102630/2011 vydán rozhodcem Mgr. Lubomírem Matějem, 500 03 Hradec Králové, V Kopečku 85, rozhodčí nález; ve věci jako žalobkyně již vystupovala žalovaná, tj. společnost REDSPARK ASSETS LIMITED. Podle výroku ad I. byl žalovaný dlužník povinen zaplatit částku 6.109,40 Kč a podle výroku ad II. náhradu nákladů řízení za zaplacený poplatek za rozhodčí řízení 4.900 Kč a náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem 9.600 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. Ohledně pohledávky č. 2 bylo nesporné, že na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu vydal dne 3. května 2013 pod č.j. 124 EX 25878/11-36 soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, 412 01 Litoměřice, Masarykova 679/33, usnesení novému plátci mzdy o srážkách ze mzdy, a to k vymožení pohledávky oprávněné REDSPARK ASSETS LIMITED ve výši jistiny 6.109,40 Kč, nákladů oprávněné v nalézacím řízení 14.500 Kč i k vymožení nákladů oprávněné v exekuci 9.100 Kč a nákladů exekuce 9.643,70 Kč. Ve věci pohledávky č. 3 nebylo sporu o tom, že dne 26. července 2011 uzavřela právní předchůdkyně žalované Domácí Půjčky, a.s., 170 00 Praha 7, V Závětří 1036/4, IČ 25120459 s dlužníkem smlouvu o úvěru číslo 6610382 podle ustanovení § 497 obch. zák. Na jejím základě byl poskytnut úvěr 4.900 Kč s úrokem 85 % p.a., počet splátek 12 ve výši 620 Kč, první splátka 20. září 2011. V části II. bod 5. byla sjednána stejná rozhodčí doložka jako v případě pohledávky č. 1. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky ze stejného dne, které byly podepsány samostatně. Podle části 10 bod 1. bylo dojednáno, že veškeré spory vyplývající z této smlouvy anebo v souvislosti s ní budou řešeny v rozhodčím řízení a smluvní strany se dohodly na obsahu textu rozhodčí doložky, která je nedílnou součástí smlouvy. Dne 16. listopadu 2011 pak byl pod č.j. 1702473/2011 vydán stejným rozhodcem Mgr. Lubomírem Matějem rozhodčí nález; ve věci jako žalobkyně již vystupovala žalovaná, tj. společnost REDSPARK ASSETS LIMITED.

Podle výroku ad I. byl žalovaný dlužník povinen zaplatit částku 6.477,10 Kč a podle výroku ad II. náhradu nákladů řízení za zaplacený poplatek za rozhodčí řízení 4.900 Kč a náhradu nákladů řízení za právní zastoupení 9.600 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. Ohledně pohledávky č. 4 bylo nesporné, že na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu vydal dne 3. května 2013 pod č.j. 124 EX 2629/12-31 stejný soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M. usnesení novému plátci mzdy o srážkách ze mzdy, a to k vymožení pohledávky oprávněné REDSPARK ASSETS LIMITED ve výši jistiny 6.477,10 Kč, nákladů oprávněné v nalézacím řízení 14.500 Kč i k vymožení nákladů oprávněné v exekuci 9.100 Kč a nákladů exekuce 9.704,20 Kč. Ve věci pohledávky č. 5 nebylo sporu o tom, že dne 26. července 2011 uzavřela právní předchůdkyně žalované CREDIT FINANCE, a.s., 128 00 Praha 2, Vyšehradská 1349/2, IČ 64829430, s dlužníkem smlouvu o úvěru číslo 2500619 podle ustanovení § 497 obch. zák. Na jejím základě byl poskytnut úvěr 4.950 Kč s úrokem 79 % p.a., počet splátek 12 ve výši 610 Kč, první splátka 15. září 2011. V části II. bod 5. byla sjednána stejná rozhodčí doložka jako v případě pohledávky č. 1. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky ze stejného dne, které byly podepsány samostatně. Podle části 10 bod 1. bylo dojednáno, že veškeré spory vyplývající z této smlouvy anebo v souvislosti s ní budou řešeny v rozhodčím řízení a smluvní strany se dohodly na obsahu textu rozhodčí doložky, která je nedílnou součástí smlouvy. Dne 3. listopadu 2011 pak byl pod č.j. 2000497/2011 vydán stejným rozhodcem Mgr. Lubomírem Matějem rozhodčí nález; ve věci žalobkyně vystupovala žalovaná, tj. společnost REDSPARK ASSETS LIMITED. Podle výroku ad I. byl žalovaný dlužník povinen zaplatit částku 6.028,90 Kč a podle výroku ad II. náhradu nákladů řízení za zaplacený poplatek za rozhodčí řízení 4.900 Kč a náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem 9.600 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. Ohledně pohledávky č. 6 bylo nesporné, že na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu vydal dne 3. května 2013 pod č.j. 124 EX 26382/11-36 stejný soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M. usnesení novému plátci mzdy o srážkách ze mzdy, a to k vymožení pohledávky oprávněné REDSPARK ASSETS LIMITED ve výši jistiny 6.028,90 Kč, nákladů oprávněné v nalézacím řízení 14.500 Kč i k vymožení nákladů oprávněné v exekuci 9.100 Kč a nákladů exekuce 9.631,60 Kč.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že všechny tři smlouvy o úvěru byly sjednány podle ustanovení § 497 an. obch. zák. Závazkový vztah se tak jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obch. zák.

Podle ustanovení § 39 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník v předmětném znění (dále jen obč. zák ) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Popřené části pohledávek č. 1, č. 3 a č. 5 (náklady rozhodčího řízení): Ve všech třech případech byla vykonatelnost pohledávky odvozována od rozhodčích nálezů vydaných rozhodcem Mgr. Lubomírem Matějem. Soud shledal, že sjednané rozhodčí doložky vždy v části II. bod 5. uvedených smluv či v článku 10 bod. 1. obchodních podmínek, jsou podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Neobsahují totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Pro zachování transparentnosti výběru rozhodce a rovnosti stran v rozhodčím řízení nemůže být výběr rozhodce ponechán na vůli jedné strany sporu, jak se stalo v daném případě. K tomu soud odkazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. ledna 2015 sp.zn. 23 Cdo 3085/2014, ze dne 11. května 2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. září 2012 sp.zn. 23 Cdo 2021/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. července 2013 sp.zn. 31 Cdo 958/2012, nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013 sp.zn. III. ÚS 562/12. Jedná se tak podle ustanovení § 39 obč. zák. o neplatné ujednání s absolutní neplatností, a proto náklady rozhodčího řízení podle uvedených rozhodčích nálezů nejsou po právu. Ke stejnému závěru by soud dospěl i ve věci části popřené pohledávky č. 1 a č. 3 ohledně poplatku za rozhodčí řízení vždy ve výši 4.900 Kč, když soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., vydal dne 19. března 2014 usnesení č.j. 124 EX 25878/11-62 a č.j. 124 EX 2629/12-59, kterými exekuce ohledně uvedené části na návrh oprávněné zastavil z důvodu jejich neuhrazení v rámci nalézacího rozhodčího řízení. Vzhledem k uvedenému měl soud za nadbytečné provádět další navržené důkazy, a to výslech rozhodce, důkaz originálem rozhodčích spisů a výslech žalované. Soud tak uzavřel, že nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení žalované nevznikl, pohledávky nepřiznal a žalobě v uvedené části vyhověl.

Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona číslo 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád ) náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Účelně vynaložené cestovní výdaje a ztrátu času přesahující tuto částku hradí exekutorovi oprávněný; o tom musí být poučen ve vyrozumění o zahájení exekuce. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu má oprávněný právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného"). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle ustanovení § 88 odst. 1 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona ve znění platném v předmětné době se se zahájením insolvenčního řízení spojuje i účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Pohledávky č. 2, č. 4 a č. 6 (náklady oprávněné v exekuci): Při právním hodnocení věci soud předně uvádí, že náklady oprávněné v exekuci jsou s odkazem na ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky a v přihlášce jsou chybně uvedeny jako jistina. Soud vyšel soud z toho, že ke dni zahájení insolvenčního řízení, tj. 31. května 2013 nebyla exekuce dokončena a v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona již nebyl exekutor po zahájení insolvenčního řízení oprávněn příkaz k úhradě nákladů exekuce vydat. Náklady oprávněného vždy ve výši 9.100 Kč, které jsou uvedeny v usneseních soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. ze dne 3. května 2013, jsou uvedeny jako pravděpodobné náklady, které měly být vyčísleny v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Příkazy k úhradě nákladů exekuce byly vydány až dne 3. září 2013, a proto nemají žádné právní účinky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2010 sp.zn. 25 Cdo 4802/2008). Navíc byly Okresním soudem dne 27. listopadu 2014 zrušeny, a to usneseními č.j. 22 EXE 2787/2011-62 (pohledávka č. 2), č.j. 22 EXE 133/2012-52 (pohledávka č. 4) a č.j. 22 EXE 2810/2011-45 (pohledávka č. 6). Pohledávky tak jsou nevykonatelné, protože jejich vykonatelnost doložena nebyla. Nárok na náhradu nákladů oprávněné v exekučním řízení by však podle názoru soudu vznikl již v souvislosti s vydáním usnesení o nařízení exekuce, a to jen pro zjištěné pohledávky. Předmětná usnesení vydaná Okresním soudem v Chrudimi ze dne 29. listopadu 2011, č.j. 22 EXE 2787/2011-21, ze dne 23. ledna 2012 č.j. 22 EXE 133/2012-22 a ze dne 1. prosince 2011 č.j. 22 EXE 2810/2011-21, k důkazu nebyla předložena a ani jako důkaz nebyla vůbec navržena. Nárok na náhradu nákladů oprávněné tak nebyl doložen ani řádně vyúčtován. Jak bylo uvedeno shora předmětné rozhodčí nálezy nejsou ani způsobilým exekučním titulem, a proto i z tohoto důvodu nemohla po právu vzniknout paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ani náklady právního zastoupení v exekučním řízení. Co se týče námitky, že výdaj na právní zastoupení nebyl vynaložen účelně, soud odkazuje i na odůvodnění usnesení o zrušení příkazů k úhradě nákladů exekuce, kde Okresní soud v Chrudimi vyjádřil názor, že exekutor měl všechna tři řízení spojit a tím by pak vyúčtoval jedny náklady. Jelikož se však v dané věci nejednalo o popření výše pohledávky, ale o popření pravosti, dalšími úvahami v tomto směru se soud již nezabýval. Soud tedy uzavřel, že nárok na náhradu nákladů žalované jako oprávněné v exekuci nevznikl, pohledávky nepřiznal a žalobě v uvedené části vyhověl.

Soud nakonec uvádí, že i kdyby shora uvedené právní závěry neobstály, žalované již zřejmě pohledávky nesvědčí, a to s odkazem na usnesení soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. ze dne 17. března 2014 č.j. 124 EX 2629/12-57, kterým bylo připuštěno, aby na místo oprávněné REDSPARK ASSETS LIMITED vstoupila do řízení nabyvatelka práva společnost Domácí Půjčky, a.s. a ze dne 15. dubna 2014 č.j. 124 EX 25878/11-64 o zamítnutí návrhu na spojení řízení z důvodu budoucího procesního nástupnictví. Jelikož na usneseních nebyla vyznačena doložka právní moci a soud mohl věc meritorně projednat a rozhodnout již po prvním jednání, další skutečnosti v tomto směru nezkoumal. Po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že popřené části pohledávek č. 1, č. 3 a č. 5 a pohledávky č. 2, č. 4 a č. 6 nebyly v rámci incidenčního sporu zjištěny. Zjištěny byly pouze části pohledávek č. 1 ve výši 6.109,40 Kč, č. 3 ve výši 6.477,10 Kč a č. 5 ve výši 6.028,90 Kč, a to již v rámci zvláštního přezkumného jednání.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná ve věci úspěch neměla, ostatně by jí soud podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ani náhradu nákladů přiznat nemohl. Žalobkyně, která byla zastoupena advokátem, měla ve věci plný úspěch. Proto jí náleží podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif) odměna za 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení dne 10. října 2013-3.100 Kč, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 12. května 2014-částka 3.100 Kč a účast na jednání dne 11. listopadu 2015-částka 3.100 Kč), celkem částka 9.300 Kč. Dále jí přináleží související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jednalo se o cestu konanou k jednání dne 11. listopadu 2015 z České Třebové do Pardubic a zpět, celkem 144 km, za použití vozidla se spotřebou 12 l/100 km, cena benzinu 35,90 Kč/1 l, základní náhrada 3,70 Kč/l km; částka 1.153,15 Kč. Protože advokát jel stejný den ještě k dalšímu soudnímu jednání, soud mu přiznal 1/2 z uvedené částky, tj. 576,57 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 6 půlhodin á 100 Kč; celkem 600 Kč. Protože advokát jel stejný den ještě k dalšímu soudnímu jednání, soud mu přiznal v konečném výsledku 1/2 z uvedené částky, tj. 300 Kč. K úhradě tak částka 11.076,57 Kč, a protože je advokát plátcem DPH zvýšila se o 21 %, tj. o 2.326,07 Kč; celkem tedy 13.402,64 Kč. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalobkyně, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

V daném případě byl soudní poplatek za řízení, který podle položky 13, bod 1, písm. a) Sazebníku poplatků činil 5.000 Kč, podle ustanovení § 7 odst. 1, věta první, zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v předmětném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích ) splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je obecně poplatníkem soudního poplatku před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li stanoveno jinak. V daném případě však v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích požívala insolvenční správkyně v incidenčním sporu osobní osvobození od poplatku. Podle ustanovení § 2 odst. 3, věta první, zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poplatková povinnost tak vzniká způsobem uvedeným v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, tj. uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Podle ustanovení § 7 odst. 1, věta druhá, uvedeného zákona o soudních poplatcích, je tak poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost soudní poplatek zaplatit uložena. V projednávaném případě měla žalobkyně ve věci plný úspěch, a proto se podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenáší poplatková povinnost ve výši 5.000 Kč na žalovanou. Pokud je soudní poplatek stanoven pevnou sazbou, platí žalovaný poplatek v plné výši, i kdyby měl žalobce úspěch pouze částečný.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 odst. 1, věta první, o.s.ř.).

V Pardubicích dne 18. listopadu 2015

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Michaela Šteklová