KSPA 56 INS 13184/2013-C1-10
Č.j.: KSPA 56 INS 13184/2013-C1-10 (56 ICm 3965/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: Komerční banka, a.s., 114 07 Praha 1, Na Příkopě 33/969, IČ 45317054, zastoupená JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem 250 68 Husinec, Na Ohradách 31, proti žalovanému: Ing. Karel Kuna, 560 01 Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, insolvenční správce dlužníka Josefa Matoulka, nar. 30. září 1986, bytem 561 51 Letohrad, Václavské náměstí 10, zastoupený Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396, o žalobě na určení pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně ve výši 280.078,84 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Josefa Matoulka, nar. 30. září 1986, bytem 561 51 Letohrad, Václavské náměstí 10, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové -pobočka v Pardubicích pod sp.zn., je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Dne 21. listopadu 2013 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalovanému domáhala určení, že její pohledávka ve výši 280.078,84 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 13184/2013 dlužníka Josefa Matoulka je po právu (věřitelka poř.č. 6, přihláška č. 6). V žalobě zejména uváděla, že jí dne 11. listopadu 2013 bylo doručeno vyrozumění o popření pohledávky insolvenčním správcem. Při vědomí aktuální judikatury nečiní předmětem řízení popřené náklady rozhodčího a exekučního řízení celkem ve výši 31.099,46 Kč. Nesouhlasila se závěrem žalovaného, že pohledávka je promlčená, vznesení námitky promlčení je třeba považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jelikož promlčení nezavinila. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 126/2009, 32 Cdo 2282/2008, 23 Cdo 4112/2009 a usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. 2682/08. Rozhodčí nález nabyl právní moci a vykonatelnosti a návrh na nařízení exekuce podala bez zbytečného odkladu. Odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 a na rozhodnutí soudů nižších stupňů. K důkazu navrhla pouze listiny.

Dne 25. listopadu 2013 reagoval na žalobu žalovaný insolvenční správce zejména s tím, že pohledávka je promlčena z důvodu jejího neuplatnění v promlčecí lhůtě u soudu, když uplatnění pohledávky u rozhodce, který nebyl v důsledku neplatnosti rozhodčí smlouvy oprávněn ve věci rozhodnout, nemělo na běh promlčecí doby vliv. Rozporoval tvrzenou kolizi s dobrými mravy, když dlužník neurčoval rozhodčí doložku. Námitka žalobkyně ohledně tvrdých následků při akceptaci promlčení je lichá, když ztráta pohledávky v řádu několika set tisíc korun je při obratu žalobkyně zanedbatelná. Žalovaný doplnil své vyjádření dne 28. ledna 2014, kdy odkázal na aktuální judikaturu.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) mimo jiné věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 19. září 2013 a vyrozumění o popření žalobkyně převzala dne 11. listopadu 2013, byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Soudní poplatek za řízení byl řádně uhrazen. Soud vzal za prokázané, že dne 15. července 2013 byl usnesením č.j.-A-9 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. Karel Kuna. Dne 14. listopadu 2013 bylo usnesením č.j.-B-5 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 13. srpna 2013 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně. V přihlášce je uvedena jedna pohledávka v celkové výši 311.178,30 Kč jako vykonatelná pro částku 36.918,33 Kč a nezajištěná (jistina ve výši 116.519,84 Kč a příslušenství ve výši 194.658,46 Kč-úrok řádný 63.539,70 Kč, úrok z prodlení 74.488,30 Kč, náklady nalézacího řízení 5.550,16 Kč a náklady exekučního řízení 25.549,30 Kč). Jako důvod vzniku je vyplněno: věřitel uzavřel s dlužníkem dne 25. listopadu 2005 smlouvu o úvěru. Dlužník porušil smluvní povinnosti, v důsledku čehož věřitel odstoupil od smlouvy. Jako další okolnosti je uvedeno: věřitel uplatnil své právo žalobou, na základě které vydal JUDr. Jan Brož, rozhodce ze Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. dne 19. června 2008 rozhodčí nález sp.zn. K/2008/02155; tento nabyl právní moci dne 7. srpna 2008 a je vykonatelný. Dne 19. září 2013 se ve věci konalo přezkumné jednání, na kterém insolvenční správce seznal pohledávku z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky celou jako nevykonatelnou a takto se i přezkoumala. Celou pohledávku pak popřel z důvodu promlčení. Dlužník pohledávku uznal.

Dne 9. prosince 2015 proběhlo ve věci jednání, z něhož se obě strany omluvily a jednání se s odkazem na ustanovení § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona konalo v jejich nepřítomnosti. Obě strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. Soud vzal s odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění následující shodná skutková tvrzení účastníků: Dne 25. listopadu 2005 uzavřely žalobkyně a dlužnice smlouvu o úvěru registrační číslo 0590905224721 na částku 80.000 Kč. Jistina měla být splácena 71 měsíčními anuitními splátkami ve výši 1.703 Kč počínaje dnem 20. ledna 2006. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,90 % p.a. ze zůstatku jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byly obecné podmínky Komerční banky, a.s. pro úvěry občanům a přehled poplatků spojených s poskytnutým úvěrem, které dlužnice samostatně nepodepsala. V obecných podmínkách v článku VI. bod 14. bylo mimo jiné sjednáno, že majetkové spory, které vzniknou z uvedené smlouvy, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s., IČ 26421381, se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, podle jejího jednacího řádu pro rozhodčí řízení. Dále bylo nesporné, že dlužník byl dne 24. ledna 2007 vyzván k okamžitému splacení úvěrové pohledávky a že dne 19. června 2008 vydal pod sp.zn. K/2008/02155, rozhodce JUDr. Jan Brož v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., 120 00 Praha 2, Sokolská 60, rozhodčí nález, který byl opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. Jak bylo prokázáno, rozhodčí nález byl vydán na základě žaloby doručené rozhodci dne 21. února 2008 a v souvislosti s ním byla vedena exekuce Exekutorským úřadem Chomutov, soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka, 430 01 Chomutov, Revoluční 48 (usnesení o nařízení exekuce vydal dne 29. ledna 2009 Okresní soud v Ústí nad Orlicí pod č.j. 0 Nc 6236/2009-7). Předmětem posuzování soudu pak mělo být právní posouzení věci, když skutkový stav věci byl nesporný. Protože insolvenční správce s odkazem na ustanovení § 193 insolvenčního zákona popíral pouze pravost pohledávky, její výší se soud nezabýval.

Podle ustanovení § 497 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 39 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 397 obch. zák. činí promlčecí doba čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Při právním hodnocením věci postupoval soud s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle zákonných ustanovení platných v předmětné době. Vyšel z toho, že smlouva o úvěru byla sjednána podle ustanovení § 497 an. obch. zák. Závazkový vztah se tak sice jako tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) řídí obch. zák., předmětná smlouva o úvěru ze dne 25. listopadu 2005 je však svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadala i ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o půjčce mezi žalobkyní jednající v rámci obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují i ustanovení § 52 až 57 obč. zák. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu však podle názoru soudu nedošlo. V daném případě byla vykonatelnost pohledávky odvozována od rozhodčího nálezu ze dne 19. června 2008 vydaným rozhodcem JUDr. Janem Brožem pod sp.zn. K/2008/02155. Soud shledal, že sjednaná rozhodčí doložka, tj. bod 14. článku VI. obecných podmínek předmětné úvěrové smlouvy je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. Neobsahuje totiž přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení. Jen stanovila, že rozhodčí řízení bude konat jeden rozhodce, kterého jmenuje správce seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. Jmenovaný rozhodce JUDr. Jan Brož není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona ve smyslu ustanovení § 13 zákona číslo 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ). S odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. září 2012, sp.zn. 23 Cdo 2021/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. července 2013, sp.zn. 31 Cdo 958/2012, nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, se tak jedná o neplatné ujednání, když rozhodce byl určen na základě jednostranného úkonu správce seznamu. Nakonec soud odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11 a nález Ústavního soudu ze dne 24. října 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12 a zdůrazňuje, že smluvní ujednání zakládající rozhodčí doložku měla menší velikost písma, nebyla součástí smlouvy samotné a umístěním tak vzbuzovala dojem nepodstatného charakteru. Proto takovému jednání nelze poskytnout soudní ochranu. Ujednání o rozhodčí doložce je tak podle názoru soudu i nepřípustným ujednáním v rámci spotřebitelských smluv a s odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné.

Ohledně promlčení soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze, např. rozsudek ze dne 4. srpna 2014 č.j. 104 VSPH 50/2014-62 (KSPH 40 INS 1545/2012) nebo usnesení ze dne 19. března 2015 č.j. 104 VSPH 160/2015-68 (KSPA 56 INS 24266/2012), kdy je s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1, § 16, § 31, § 32 odst. 1, § 35 odst. 1 písm. a) a § 35 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení vyvozeno, že je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by bylo možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. (účinné od 1. ledna 1992) sice spojuje stavení promlčecí doby se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí doložky, ale pozdější zákon o rozhodčím řízení (účinný od 1. ledna 1995) vychází z jiné koncepce a uvedené ustanovení bylo uvedeným zákonem nepřímo z části novelizováno. Promlčecí doba tak podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. přestala běžet i tehdy, jestliže věřitelka zahájila rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí doložky. Jelikož rozhodčí řízení bylo zahájeno za běhu čtyřleté promlčecí lhůty dané v ustanovení § 397 obch. zák., zahájením rozhodčího řízení promlčecí doba přestala běžet a rozhodčím nálezem přiznané právo se promlčí až uplynutím obecné promlčecí doby podle ustanovení § 408 obch. zák. uplynutím deseti let ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé. Konkrétně v projednávaném případě byla předmětná pohledávka splatná od 22. ledna 2007 a tímto dnem začala běžet promlčecí doba. I když se jedná o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na daný případ čtyřletá promlčecí doba (která by uplynula až dne 22. ledna 2011), přičemž rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 21. února 2008. A i kdyby tomu tak nebylo, soud poukazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. května 2011 sp. zn. IV. ÚS 2842/10 s tím, že v daném případě je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně promlčení nezavinila, podala včas rozhodčí žalobu a nemohla předvídat změnu judikatury.

Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobě jako důvodné vyhovět. S odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona tak pohledávka byla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 stejného zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, a to ani když měl ve věci úspěch. Insolvenční správce pak ve věci úspěch neměl, a proto mu podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení přiznána nebyla.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 16. prosince 2015

JUDr. Marie Pavlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Michaela Šteklová