KSPA 56 INS 12532/2013-C2-9
Č.j.: KSPA 56 INS 12532/2013-C2-9 (56 ICm 2871/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobkyně: ČEZ Prodej, s.r.o., 140 53 Praha 4, Duhová 1/425, IČ 27232433, zastoupená obecným zmocněncem JUDr. Miroslavem Matouškem, 326 00 Plzeň, Guldenerova 2577/19, proti žalované: Marta Procházková, nar. 9. května 1972, bytem i místem podnikání 530 02 Barchov 72, IČ 60879602, zastoupená JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem 370 01 České Budějovice, Kasárenská 157/4, o žalobě na určení pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobkyně ve výši 83.109,53 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Marty Procházkové, nar. 9. května 1972, bytem i místem podnikání 530 02 Barchov 72, IČ 60879602, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pod sp.zn. KSPA 56 INS 12523/2013, je co do pořadí, pravosti i výše po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13.956,62 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 28. srpna 2014 podala shora uvedená žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované dlužnici domáhala určení, že její pohledávka ve výši 83.109,53 Kč přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS 12523/2013 je po právu. V žalobě zejména uváděla, že dne 15. srpna 2014 jí bylo doručeno vyrozumění o popření uvedené pohledávky. S popřením nesouhlasila. Právním titulem pohledávky je smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa Barchov 72, smluvní vztah byl ukončen odstoupením dodavatele z důvodu prodlení žalované odběratelky s platbami. Žalobkyně vyúčtovala spotřebu elektřiny za období 13. září 2009 až 21. září 2010 na doplatek 62.895 Kč splatný 7. října 2010 a za období 22. září 2010 až 24. ledna 2011 na doplatek 4.891 Kč splatný 9. února 2011. Žalovaná faktury nezaplatila, dne 5. dubna 2011 uplatnila reklamaci, která byla posouzena jako neoprávněná. Námitku promlčení považuje za nedůvodnou, počátek tříleté promlčecí doby se odvíjí od splatnosti faktur a přihláška pohledávky, která staví běh promlčecí doby, byla soudu doručena dne 7. srpna 2013. Jako důkazy navrhla listiny.

Dne 23. ledna 2015 reagovala na žalobu žalovaná dlužnice zejména s tím, že nárok žalobkyně neuznává, protože uvedená spotřeba elektrické energie neodpovídá skutečné spotřebě, když v předcházejícím období byla cca o 75 % nižší. Rovněž v následujícím období nedosahovala denní spotřeba průměru, jaký vyplývá z první faktury. Nepoměr spotřeby lze zjistit i porovnáním se spotřebou dalšího spotřebitele u daného odběrného místa. V době reklamace elektroměr byl již odebrán, a proto neměla možnost doložit jeho skutečný stav. Měřidlo bylo volně přístupné z ulice, odečet byl prováděn bez její účasti. Nebyly připojeny další doklady prokazující oprávněnost nároku. K důkazu navrhla další faktury. Nakonec navrhla žalobu zamítnout.

Podle ustanovení § 410 odst. 1, věta první, zákona číslo 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ) není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. I když se přezkumné jednání konalo dne 23. září 2013, vyrozumění o popření žalobkyně převzala až dne 15. srpna 2014, a proto byla žaloba s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 a § 410 insolvenčního zákona podána včas a oprávněnou osobou. Soud vzal za prokázané, že dne 25. července 2013 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 12523/2013-A-14 zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a současně byla insolvenční správkyní ustanovena Insolvency Project v.o.s., 500 02 Hradec Králové-Pražské Předměstí, Dukelská 15/16, IČ 28860993. Dne 27. června 2014 bylo usnesením č.j. KSPA 56 INS 12523/2013-B-15 rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Dne 7. srpna 2013 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobkyně (je evidována pod poř.č. 3, věřitelka poř.č. 3). V přihlášce je uvedena jedna hromadná pohledávka v celkové výši 83.109,50 Kč jako nevykonatelná a nezajištěná. Je složena ze dvou titulů, a to faktura VS 4111729512 s výší jistiny 62.895 Kč a příslušenství 13.634,90 Kč (úrok z prodlení), splatná 7. října 2010 a faktura VS 4111729513 s výší jistiny 4.891 Kč a příslušenství 1.688,60 Kč (úrok z prodlení), splatná 9. února 2011. Jako důvod vzniku je uvedena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 28. dubna 2008. Dne 23. září 2013 se ve věci konalo přezkumné jednání, na kterém insolvenční správkyně pohledávku uznala. Dlužnice pohledávku popřela s tím, že pohledávka nevznikla, jednalo se o nesprávné vyúčtování jednoho ročního období, když období před a po vykazovalo o 67.786 Kč menší spotřebu elektřiny v daném místě. V období, ve kterém k vyúčtování došlo, tj. jaro 2010 došlo k promlčení, pohledávka byla uplatněna po uplynutí promlčecí doby.

Dne 3. února 2016 proběhlo ve věci jednání, ke kterému se dostavila pouze žalovaná. Žalobkyně se bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Proto byla s odkazem na ustanovení § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 insolvenčního zákona, věc projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná v průběhu jednání uznala částku 4.891 Kč, tj. jistinu faktury VS 4111729513. Protože však nárok uznala jen zčásti (bez příslušenství) a žalobkyně na jednání přítomna nebyla, soud s odkazem na ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. rozsudkem pro uznání pro danou částku rozhodnout nemohl. Po provedeném dokazování žalovaná v závěrečném návrhu setrvala na svém stanovisku. Předmětem posuzování soudu mělo být nejen právní posouzení, ale i skutkové posouzení stavu věci, když byl rozpor ve výši skutečného odběru za fakturační období od 13. září 2009 do 21. září 2010.

Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona číslo 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen energetický zákon ), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

Po provedeném dokazování bylo ohledně skutkového stavu věci prokázáno, že dne 29. dubna 2008 byla uzavřena podle ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona mezi žalobkyní a dlužnicí smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (NN); adresa odběrného místa byla Barchov 72, zahájení dodávky 5. května 2008. Podle článku II. bod 2) jsou podmínky dodávky elektřiny a další vzájemná práva a povinnosti účastníků uvedena ve Všeobecných obchodních podmínkách dodávky, které jsou přílohou smlouvy, žalobkyně je však k důkazu nepředložila. Dne 23. září 2010 vystavila žalobkyně jako dodavatelka dlužnici za odběr elektřiny a služeb fakturu VS 4111729512 za fakturační období 13. září 2009 až 21. září 2010 na částku doplatku 62.895 Kč splatnou dne 7. října

2010. Fakturována byla spotřeba 22,83600 MWh za celkem 87.195,24 Kč včetně DPH, přičemž na zálohách bylo uhrazeno 24.300 Kč. Následně dne 26. ledna 2011 vystavila fakturu VS 4111729513 za fakturační období 22. září 2010 až 24. ledna 2011 na částku doplatku 4.891 Kč splatnou dne 9. února 2011. Fakturována byla spotřeba 0,99300 MWh za celkem 4.891,02 Kč včetně DPH, přičemž na zálohách nebylo uhrazeno nic. Jak vyplývá z reklamačního listu vyplněného dne 5. dubna 2011, žalovaná reklamovala fakturu VS 4111729512 za fakturační období 13. září 2009 až 21. září 2010 na částku doplatku 62.895 Kč zejména s tím, že odečty neodpovídají dlouhodobé spotřebě a že muselo dojít k nesprávnému odečtu nebo jinému pochybení. Z vyjádření k reklamaci vystaveného dne 6. dubna 2010 vyplývá, že žalobkyně reklamaci neuznala, tvrdila, že demontážní stav elektroměru navazoval na předchozí periodický odečet; zhotovila foto demontážního stavu, to však k důkazu nepředložila. Jak vyplývá z faktur za následující období předložených žalovanou, odběratelkou se v předmětném odběrném místě stala Nikola Procházková, podle tvrzení žalované její dcera. Dne 25. září 2011 tak jí vystavila žalobkyně fakturu VS 4625505200 za fakturační období 16. června 2011 až 24. září 2011 se spotřebou 0,88300 MWh. Dne 23. září 2012 vystavila fakturu VS 4625505200 za fakturační období 25. září 2011 až 20. září 2012 se spotřebou 5,66800 MWh. Dne 18. září 2013 vystavila fakturu VS 4625505200 za fakturační období 21. září 2012 až 17. září 2013 se spotřebou 4,30400 MWh. Dne 10. března 2014 vystavila fakturu VS 4625505291 za fakturační období 18. září 2013 až 4. března 2014 se spotřebou 2,32600 MWh.

Ohledně právního hodnocení věci soud uvádí, že jelikož se jednalo v nepřítomnosti žalobkyně, vycházel s odkazem na ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. z obsahu spisu a z provedených důkazů. S odkazem na ustanovení § 132 o.s.ř. každý důkaz přitom hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Nepřítomná žalobkyně nemohla být s odkazem na ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, aby označila další důkazy k prokázání sporných tvrzení. Podle názoru soudu důkaz pouhou smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (NN) ze dne 29. dubna 2008 bez chybějících Všeobecných obchodních podmínek dodávky, fakturou VS 4111729512 za fakturační období 13. září 2009 až 21. září 2010, fakturou VS 4111729513 za fakturační období 22. září 2010 až 24. ledna 2011, reklamačním listem a vyjádřením k reklamaci k prokázání jejích tvrzení nepostačuje. Bylo sice prokázáno uzavření smluvního vztahu mezi žalobkyní a dlužnicí, jeho úplný obsah (např. i podmínky pro provádění odečtu a zjišťování stavu elektroměru) však bez Všeobecných obchodních podmínek nebyl zjištěn a faktury jen samy o sobě o skutečném stavu odběru nejsou dostatečně vypovídajícím důkazem. Dalším důkazem by mohlo být např. foto stavu elektroměru při demontáži a protokol o odečtu ke dni 21. září 2010, a to za situace, kdy předmětný elektroměr byl volně přístupný. Za daného stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala svoji pohledávku a žalobu zamítl. Pro úplnost se konstatuje, že i když žalovaná fakturami deklarovala na stejném odběrném místě v následujících obdobích spotřebu nižší, nejednalo se o odběr prováděný žalovanou a předchozí stavy odběrů nijak neprokazuje. Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka ve výši 83.109,53 Kč v rámci incidenčního sporu nebyla zjištěna.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaná, která byla zastoupena advokátem, pak ve věci měla plný úspěch. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ) jí náleží odměna za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 22. ledna 2015 a účast na jednání dne 3. února 2016), celkem částka 9.300 Kč. Dále jí přináleží související paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč). Soud přiznal i náhradu jízdného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jednalo se o cestu konanou k jednání dne 3. února 2016 z Českých Budějovic do Pardubic a zpět, celkem 406 km, za použití vozidla se spotřebou 5,96 l/100 km, cena nafty 29,50 Kč/1 l, základní náhrada 3,80 Kč/l km; částka 2.256,62 Kč. Soud přiznal i náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to 14 půlhodin á 100 Kč; celkem 1.400 Kč. Dále soud přiznal i náhradu stravného podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 70 Kč, protože cesta trvala v rozmezí 5 až 12 hodin a náhradu nutného vedlejšího výdaje -parkovného v prokázané výši 30 Kč. K úhradě tak částka 13.956,62 Kč, protože advokát není plátcem DPH. Insolvenční soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit do rukou právního zástupce žalované, neboť jde o advokáta (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.); lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude tento rozsudek doručen adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 10. února 2016

JUDr. Marie Pavlíčková, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Poučová