KSPA 53 INS 7185/2015-C1-11
Č. j.: KSPA 53 INS 7185/2015-C1-11 (53 ICm 2099/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou ve věci žalobce: Ing. Karel Kuna, se sídlem Velké Hamry 393, 562 01 Ústí nad Orlicí, IČ: 40109607, insolvenční správce dlužníka Lumíra anonymizovano , anonymizovano , a Moniky Navrátilové, nar. 11. 10. 1955, oba bytem Javorník 106, 566 01 Javorník, zastoupen Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, IČ: 61860069, zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o žalobě na určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Řízení o žalobě na určení pravosti pohledávky žalovaného přihlášené jako vykonatelné do insolvenčního řízení dlužníka Lumíra anonymizovano , anonymizovano , a Moniky Navrátilové, nar. 11. 10. 1955, oba bytem Javorník 106, 566 01 Javorník, vedeného pod sp. zn.pod označením P5 dílčí číslo 1 ve výši 53.559,-Kč a P5 dílčí číslo 2 ve výši 40.866,-Kč se zastavuje.

II. Určuje se, že pohledávka žalovaného přihlášená jako vykonatelná do insolvenčního řízení dlužníka Lumíra anonymizovano , anonymizovano , a Moniky Navrátilové, nar. 11. 10. 1955, oba bytem Javorník 106, 566 01 Javorník vedeného pod sp. zn. KSPA 53 INS 7185/2015 pod označením P5 dílčí číslo 1 ve výši 21.345,-Kč není po právu.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce, Mgr. Martina Červinky, advokáta, na náhradu nákladů soudního řízení částku 17.303,-Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovanému se ukládá, aby do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatil na účet Krajského soudu v Hradci Králové, číslo účtu 3703-6828511/0710, variabilní symbol 5342209915, soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč.

Odůvodnění: Žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích (dále jen soud ) dne 28. 5. 2015 se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalovaného přihlášená jako vykonatelná do insolvenčního řízení dlužníka Lumíra a Moniky Navrátilových pod označením P5 dílčí číslo 1 ve výši 74.904,-Kč a dílčí číslo 2 ve výši 40.866,-Kč není po právu, a dále přiznání náhrady nákladů soudního řízení vůči žalovanému a uložení povinnosti žalovanému zaplatit na účet Krajského soudu v Hradci Králové soudní poplatek za řízení ve výši 5.000,-Kč. Uvedl, že při přezkumném jednání popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného přihlášenou pod označením P5 dílčí číslo 1 a 2 co do pravosti zcela s odůvodněním, že žalovaný nemá na plnění ze směnky nárok, neboť směnka jako zajišťovací instrument ke spotřebitelské smlouvě je nepřípustná. Žalobce považuje směnku za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to ve shodě s nálezem Ústavního soudu (dále jen ÚS ) sp. zn. I. ÚS 199/11, který ujednání o zajištění spotřebitelského úvěru blankosměnkou vyloučil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce současně poukázal na současnou právní úpravu spotřebitelského úvěru, podle níž je zajištění takového úvěru směnkou nebo šekem zcela vyloučeno. Ohledně přípustnosti námitek do vykonatelné směnečné pohledávky žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen NS ) sp. zn. 29 ICdo 4/2012, podle něhož jsou proti takové pohledávce v rámci popěrného úkonu přípustné kauzální námitky, pokud nebyly uplatněny dlužníkem v řízení předcházejícím vydání vykonatelného rozhodnutí, takové námitky nejsou jiným právním posouzením věci. Žalobce nad rámec popěrného úkonu doplnil, že rozhodčí doložku sjednanou mezi žalovaným a dlužníkem považuje za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem, neboť tato umožňuje zcela netransparentní výběr rozhodce tak, že jím může být jakákoliv osoba vybraná věřitelem. Žalobce poukázal na aktuální judikaturu v oblasti rozhodčích smluv, zejména rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, sp. zn. 33 Cdo 2505/2014 a sp. zn. 29 Cdo 18/2012.

Žalovaný ve svém vyjádření doručeném soudu dne 23. 6. 2015 poukázal zejména na to, že svou pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka pod označením P5 vzal částečně zpět, a to konkrétně dílčí číslo 1 co do výše 53.559,-Kč a dílčí číslo 2 zcela, tedy celkem ve výši 94.425,-Kč. Přihlášena tak zůstala pouze pohledávka P5 dílčí číslo 1 ve výši 21.345,-Kč. V rozsahu částečného zpětvzetí navrhl žalovaný řízení o určení pravosti pohledávky zastavit, o zbývající části pohledávky P5 ve výši 21.345,-Kč pak navrhl žalobu zamítnout s tím, že v uvedeném rozsahu je jeho přihlášená pohledávka po právu. Žalovaný uzavřel s dlužníkem dne 15. 6. 2009 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100290601, na jejímž základě dlužník obdržel částku 25.000,-Kč. Dlužník uhradil toliko 3.655,-Kč, proto má žalovaný právo na vrácení zbývající částky ve výši 21.345,-Kč. Nelze totiž opomenout, že dlužníkovi byla vyplacena určitá částka, tuto nevrátil a tedy postupoval v rozporu se základními zásadami občanského práva, podle nichž se nesmí nikdo obohacovat na úkor druhého a zásad spravedlnosti. Žalobcem uváděná rozhodnutí nejsou relevantní, neboť neřeší situaci, kdy dlužník je povinen vrátit poskytnutou částku. V dané věci se jedná o směnečný závazek dle smlouvy o úvěru, tedy závazek vzniklý ze smlouvy, který by takto měl být posuzován. Pokud by byly smlouva o úvěru a směnečné vyplňovací prohlášení shledány neplatnými, nemůže být opomenuto, že dlužník nevrátil vše, co mu bylo žalovaným poskytnuto.

Žalobce reagoval podáním doručeným soudu dne 14. 8. 2015 tak, že svou žalobu vzal v rozsahu částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky ze strany žalovaného zpět a nadále setrval na žalobě na určení, že pohledávka P5 dílčí číslo 1 ve výši 21.345,-Kč není po právu. Uvedl, že uplatnil-li žalovaný v přihlášce pohledávku jako nárok ze směnky, nelze rozhodnout o tom, že je po právu, neboť nárok na plnění ze směnky není dán pro neplatnost dohody o směnečném vyplňovacím právu a nynější argumentaci žalovaného ohledně povinnosti dlužníka vrátit poskytnuté prostředky nelze připustit.

O žalobě soud rozhodl při jednání dne 14. 4. 2016, neboť žalovaný výslovně (podání doručené soudu dne 6. 10. 2015) nesouhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání (§ 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů /dále jen InsZ /, ve spojení s § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen o. s. ř. /).

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Přezkumné jednání v insolvenční věci dlužníka se konalo dne 28. 5. 2015. Vzhledem k tomu, že pohledávka P5 byla žalovaným přihlášena jako vykonatelná, byl žalobu povinen podat insolvenční správce, který tak učinil dne 28. 5. 2015, tedy ve lhůtě do 30 dnů od přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 InsZ).

Dále pak soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky řízení a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z přihlášky pohledávky vedené pod označením P5 soud zjistil, že žalovaný přihlásil včas do insolvenčního řízení dlužníka celkovou pohledávku ve výši 115.770,-Kč, sestávající ze dvou dílčích nezajištěných a vykonatelných pohledávek. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 74.904,-Kč, přičemž žalovaný jako důvod vzniku pohledávky uvedl nedoplatek na směnečné sumě nominální hodnoty (neuhrazené splátky) ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100290601 ve výši 55.889,-Kč, směnečný úrok z této částky od 30. 11. 2009 do 3. 4. 2015 ve výši 17.915,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 40.866,-Kč a důvod jejího vzniku žalovaný specifikoval jako nedoplatek na směnečné sumě smluvních pokut ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100290601 čl. 13 odst. 13. 1 písm. a) smluvních ujednání ve výši 1.174,-Kč a čl. 13 odst. 13. 4 smluvních ujednání ve výši 29.772,-Kč a dále směnečný úrok ze sumy smluvních pokut od 30. 11. 2009 do 3. 4. 2015 ve výši 9.920,-Kč. Vykonatelnost pohledávky byla doložena rozhodčím nálezem ze dne 4. 2. 2010 č. j. 103 Rozh 952/2009-8 vydaným rozhodcem Mgr. Janem Fišerem. Z částečného zpětvzetí přihlášky ze dne 23. 6. 2015 a z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 22. 7. 2015 č. j.-P5-3 soud zjistil, že žalovaný svým podáním ze dne 23. 6. 2015 vzal přihlášku své pohledávky P5 částečně zpět, a to ve vztahu k dílčí pohledávce č. 1 co do výše 53.559,-Kč a ve vztahu k dílčí pohledávce č. 2 v celé výši. Žalovaný tak setrval na přihlášce pohledávky P5 dílčí č. 1 ve výši 21.345,-Kč. Citovaným usnesením vzal insolvenční soud částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky P5 na vědomí a v tomto rozsahu (94.425,-Kč) ukončil účast věřitele v insolvenčním řízení. Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu k pohledávce vedené pod označením P5 soud zjistil, že žalobce popřel tuto pohledávku žalovaného co do pravosti zcela s odůvodněním, že žalovaný jako věřitel nemá na plnění ze směnky nárok, neboť kauza směnky jakožto zajišťovacího instrumentu ke spotřebitelské smlouvě je nepřípustná. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100290601 a splátkového kalendáře k ní soud zjistil, že dne 15. 6. 2009 uzavřel dlužník Lumír Navrátil se žalovaným smlouvu, na základě které se žalovaný zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr v maximální výši 154.764,-Kč s tím, že dlužníkovi bude v případě schválení podle odstavce 1. 6. smluvních ujednání vyplacena částka 65.000,-Kč a smluvní odměna za poskytnutí úvěru bude činit 89.764,-Kč. Dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 4.299,-Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci. Roční průměrná sazba nákladů (dále jen RPSN ) na poskytnutý úvěr pro dlužníka činila podle sjednaných podmínek 94,96%. Dlužník v rámci smlouvy výslovně prohlásil, že souhlasí s tím, aby žalovaný posoudil jeho schopnost splácet splátky revolvingového úvěru, a dále, že odkazuje na úpravu obsaženou ve smluvních ujednáních, která představují nedílnou součást uzavřené smlouvy, jsou umístěna na její zadní straně, dlužník se s nimi před podpisem smlouvy detailně seznámil, nemá k nim žádné výhrady a jako nedílnou součást smlouvy se je zavazuje dodržovat. Smlouva byla řádně dlužníkem i žalovaným podepsána a na dalších dvou stranách následují zmíněná smluvní ujednání. Čtvrtou stranu pak tvoří hodnocení klienta, z něhož vyplývá, že dlužník souhlasil se snížením úvěrového rámce, neboť s manželkou nežije ve společné domácnosti, a žalovaný následně vyhodnotil bonitu dlužníka tak, že mu poskytne úvěr maximálně ve výši 59.544,-Kč, který dlužník uhradí v 36 měsíčních splátkách po 1.654,-Kč s tím, že fakticky mu bude vyplacena částka 25.000,-Kč a zbývající část bude odměnou pro žalovaného za poskytnutí úvěru. Splatnost splátek zůstala nezměněna, dlužník tak byl povinen hradit částku 1.654,-Kč ke každému 18. dni v měsíci počínaje 18. 7. 2009. Smluvní podmínky tvoří druhou a třetí stranu smlouvy, jsou s ní nerozlučně spjaty a obsahují ujednání vztahující se k uzavřené smlouvě o úvěru. Jsou koncipovány poměrně přehledně, do jednotlivých oddílů, kdy každý z oddílů je uvozen názvem charakterizujícím obsah oddílu a následně členěn do jednotlivých bodů. Pod bodem 1. 6. je obsaženo výslovné prohlášení dlužníka o tom, že bere na vědomí, že skutečná výše úvěru může být po posouzení jeho bonity žalovaným nižší než sjednaná, s touto výší souhlasí a zavazuje se ji respektovat. V oddílu 6 je pak ujednáno zajištění, kdy dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že v den podpisu vystavil a žalovanému odevzdal jednu vlastní blankosměnku na řad, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou bez protestu , přičemž žalovaný je oprávněn v případě prodlení dlužníka s placením jakéhokoliv závazku vyplnit na této blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku včetně veškerých smluvních pokut a přirostlého příslušenství splatnou na základě smlouvy o úvěru, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení ze směnky. Dále byly dohodnuty další podrobnosti ohledně vyplnění blankosměnky a jejího vymáhání. V oddílu 18 dohodli žalovaný a dlužník rozhodčí doložku. Z karty klienta vystavené dne 16. 4. 2015 na jméno dlužníka Lumíra anonymizovano ke smlouvě č. 9100290601 a z výpisu z účtu žalovaného ze dne 24. 6. 2009 soud zjistil, že dlužníkovi byla na základě smlouvy vyplacena žalovaným dne 23. 6. 2009 částka 25.000,-Kč, dlužník uhradil žalovanému dvě splátky po 1.654,-Kč dne 19. 8. 2009 a dne 9. 9. 2009 a dále částku 347,-Kč dne 11. 9. 2009. Ke dni vystavení karty klienta tak zbývalo dlužníkovi na poskytnutý úvěr uhradit částku 55.889,-Kč. Z faktur č. 909047305, č. 909061502 a č. 909061297 soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokuty za prodlení se splácením splátek za měsíce červenec, srpen, září a říjen 2009, a to podle oddílu 13 smluvních ujednání. Z oznámení ze dne 18. 11. 2009 soud zjistil, že žalovaný dlužníkovi oznámil, že pro závažné porušení smlouvy o revolvingovém úvěru spočívající v neplnění závazků dle splátkového kalendáře se staly splatnými všechny závazky ze smlouvy, a to včetně smluvních pokut. Žalovaný vyčíslil celkovou dlužnou částku na 86.835,-Kč s tím, že se jedná o zbývající dlužné splátky ve výši 55.889,-Kč a neuhrazené smluvní pokuty v celkové výši 30.946,-Kč.

Ze směnky na částku 86.835,-Kč soud zjistil, že tato byla vystavena v den podpisu smlouvy 15. 6. 2009 ke smlouvě č. 9100290601 ve Vysokém Mýtě dlužníkem jako výstavcem, a to jako směnka vlastní, na řad žalovaného, s doložkou bez protestu a vyplývá z ní směnečný závazek dlužníka k úhradě směnečné sumy ve výši 86.835,-Kč, splatné dne 29. 11. 2009 v Pardubicích, Pernštýnské náměstí 80, 530 02 Pardubice. Z návrhu na zahájení rozhodčího řízení ze dne 17. 12. 2009 soud zjistil, že žalovaný se u Rozhodčí společnosti Pardubice, s. r. o., domáhal vydání rozhodčího nálezu, kterým by bylo dlužníkovi uloženo zaplatit směnečnou pohledávku ze směnky ze dne 15. 6. 2009 ve výši 86.835,-Kč spolu s 6% úrokem z prodlení od 30. 11. 2009 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Janem Fišerem, rozhodcem Rozhodčí společnosti Pardubice, s. r. o., dne 4. 2. 2010 pod č. j. 103 Rozh 952/2009-8, opatřeným doložkou právní moci dne 22. 2. 2010 a vykonatelnosti dne 26. 2. 2010 soud zjistil, že tímto nálezem byl dlužník Lumír Navrátil zavázán zaplatit žalovanému částku 86.835,-Kč se 6% úrokem z prodlení od 30. 11. 2009 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu.

Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný uzavřel s dlužníkem dne 15. 6. 2009 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr v maximální výši 154.764,-Kč a dlužník se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 4.299,-Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří smluvní ujednání, která soud považuje za platně sjednaná, neboť tato tvoří fakticky součást smlouvy, následují ihned po první podepsané straně obsahující podstatné údaje (výše úvěru, počet, výše a splatnost splátek, RPSN, výslovný odkaz na smluvní ujednání) jako strany dva a tři a dále následuje strana čtvrtá s konkrétním vyhodnocením bonity dlužníka a konečnou výší úvěru a splátek, opět podepsaná oběma smluvními stranami. Smluvní ujednání sice jsou psána menším písmem, nicméně je lze bez větších problémů přečíst, jsou přehledně členěná a každý oddíl je opatřen názvem jasně zrcadlícím obsah oddílu. V bodě 1. 6. smluvních ujednání se dlužník se žalovaným dohodli, že skutečná výše úvěru se bude odvíjet od posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet a může být i nižší. Po zhodnocení dlužníkovy platební schopnosti žalovaný dlužníkovi poskytl úvěr ve výši 59.544,-Kč, přičemž dlužník se zavázal peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem uhradit v 36 měsíčních splátkách po 1.654,-Kč, splatných ke každému 18. dni v měsíci, počínaje 18. 7. 2009. Dlužníkovi bylo dne 23. 6. 2009 fakticky vyplaceno 25.000,-Kč, částka 34.544,-Kč představovala odměnu žalovaného za poskytnutí úvěru. K zajištění svého závazku dlužník ve stejný den žalovanému předal blankosměnku vlastní, znějící na řad žalovaného a opatřenou doložkou bez protestu a současně v rámci smluvních ujednání sjednal oprávnění žalovaného vyplnit chybějící údaje, konkrétně směnečnou sumu, datum splatnosti a místo placení, pokud se dlužník dostane do prodlení s placením jakéhokoliv závazku ze smlouvy. Směnečná suma byla omezena pouze maximální možnou výší tak, že nesmí přesáhnou celkovou dlužnou částku včetně veškerých smluvních pokut a přirostlého příslušenství splatnou na základě smlouvy o úvěru. V rámci smluvních ujednání byla rovněž dohodnuta rozhodčí doložka, na základě které žalovaný návrhem ze dne 17. 12. 2009 zahájil rozhodčí řízení před Rozhodčí společností Pardubice, s. r. o., které bylo ukončeno rozhodčím nálezem vydaným dne 4. 2. 2010 rozhodcem Mgr. Janem Fišerem pod č. j. 103 Rozh 952/2009-8, který nabyl právní moci a vykonatelnosti. Tímto nálezem bylo dlužníkovi uloženo zaplatit žalovanému částku 86.835,-Kč se 6% úrokem z prodlení od 30. 11. 2009 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Přihláškou pohledávky P5 žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil rozhodčím nálezem přiznanou pohledávku, včetně úroku dopočteného do data rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka a nákladů rozhodčího řízení. Poté, co žalobce jeho pohledávku zcela popřel, vzal přihlášku zpět, a to v části nákladů rozhodčího řízení, směnečného úroku a části směnečné sumy. Setrval pouze na pohledávce představující část směnečné sumy ve výši 21.345,-Kč a přihlášené jako část dílčí pohledávky č. 1.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Soud především rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby, a to postupem podle § 7 InsZ, ve spojení s § 96 odst. 2 o. s. ř., a řízení o určení pravosti pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka pod označením P5 dílčí číslo 1 ve výši 53.559,-Kč a P5 dílčí číslo 2 ve výši 40.866,-Kč zastavil.

Pokud se týká zbývající části pohledávky P5 dílčí č. 1 ve výši 21.345,-Kč představující část směnečné sumy, dospěl soud k závěru, že tato není po právu. Byl přitom veden těmito úvahami: Jediným důvodem popěrného úkonu byla žalobcem namítaná skutečnost, že směnku nebylo možno ke smlouvě o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem sjednat jako zajišťovací instrument, neboť se jednalo o smlouvu spotřebitelskou. Pohledávku plynoucí z takovéto směnky pak nelze v insolvenčním řízení považovat za uplatněnou po právu a uspokojit ji. Smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená dne 15. 6. 2009 mezi dlužníkem a žalovaným byla upravena jako smluvní typ v ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013 (dále jen ObchZ ) jako tzv. absolutní obchod (tj. závazkový vztah podléhající bez ohledu na charakter jeho účastníků obchodnímu zákoníku). Současně se však jednalo (a v tomto se soud ztotožnil se žalobcem) o smlouvu uzavřenou mezi žalovaným jako podnikatelem a dlužníkem jako spotřebitelem, proto je třeba ji posuzovat i podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 321/2001 Sb. ), a podle ustanovení o spotřebitelských smlouvách zakotvených v § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013 (dále jen OZ ). Podle § 56 odst. 1 OZ: Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 12 zák. č. 321/2001 Sb.: Splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSŠ ): Každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem). Podle § 11 odst. 2 ZSŠ: Pojal-li výstavce do směnky slova "nikoli na řad" nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse). Podle § 17 ZSŠ: Kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

Z dokazování vyplynulo, že k zajištění svých závazků ze smlouvy o revolvingovém úvěru vystavil dlužník blankosměnku na řad žalovaného a současně oprávnil žalovaného k vyplnění směnečné sumy, data splatnosti a místa placení pro případ, že se dostane do prodlení s placením jakéhokoliv závazku z uzavřené smlouvy. Vystavená směnka neobsahovala doložku nikoli na řad , tedy žalovaný ji mohl kdykoli převést klasickým rubopisem na třetí osobu. Takovým převodem by došlo k výraznému zhoršení postavení dlužníka, neboť při uplatnění směnky by vůči jejímu novému majiteli nemohl vznášet námitky vážící se k jeho vztahu se žalovaným. Jinými slovy řečeno, jeho práva vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru by v rozporu s § 12 zák. č. 321/2001 Sb. nebyla při uplatnění směnky zachována. Žalovaný si tedy při sjednávání smlouvy počínal nepoctivě, neboť do smluvních ujednání zakomponoval ujednání významně zhoršující postavení dlužníka jako spotřebitele, a to ujednání o zajištění smluvních závazků směnkou znějící na řad žalovaného, bez vyloučení převoditelnosti směnky rubopisem. O tom, že dané ujednání bylo do smlouvy včleněno právě žalovaným a dlužník neměl možnost na něm cokoli změnit, nemá soud pochyb, neboť toto ujednání je zakomponováno do smluvních ujednání, která mají charakter obecných podmínek, včleňovaných do všech smluv o revolvingovém úvěru uzavíraných v dané době žalovaným. Vyplývá to jak z koncepce smlouvy, která na daná ujednání odkazuje, tak z podoby a způsobu zakomponování ujednání do smlouvy, kdy tato jsou použitelná obecně a následují ihned po podepsané první straně smlouvy jako její nedílná součást. Ujednání o zajištění smluvních závazků dlužníka jím vystavenou blankosměnkou odporuje i ustanovení § 56 odst. 1 OZ, neboť na jedné straně zhoršuje postavení dlužníka a na straně druhé významně posiluje postavení žalovaného jako věřitele. Žalovaný v případě neplnění závazků dlužníkem má možnost domáhat se jednak zaplacení dluhu ze smlouvy, ale dále i ze směnky, formou návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, kdy tato forma uplatnění nároku je pro žalovaného podstatně jednodušší, postačí předložit směnku s odpovídajícími tvrzeními a je na dlužníkovi jako žalovaném, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu tvrdil skutečnosti vyvracející jeho směnečný závazek a navrhoval i důkazy k prokázání tvrzeného. Navíc žalovaný může kdykoli směnku převést rubopisem na další osobu a vystavit dlužníka situaci, kdy ani nebude moci namítat skutečnosti, které se váží k jeho vztahu se žalovaným. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je ujednání o zajištění závazků dlužníka ze smlouvy o revolvingovém úvěru neplatné pro rozpor se zákonem a zakládá důvodnou námitku proti povinnosti dlužníka hradit směnečný závazek (viz též rozsudek NS sp. zn. 29 Odo 933/2008). O správnosti uvedených úvah vypovídá i fakt, že zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinný od 1. 1. 2011 v ustanovení § 18 zcela vyloučil použití směnky ke splacení spotřebitelského úvěru (podle tohoto ustanovení Ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek. ). Skutečnost, že v projednávané věci k převodu směnky rubopisem nedošlo, není rozhodující. Ujednání o zajištění dlužníkových smluvních závazků směnkou neobsahující doložku nikoli na řad odporuje § 12 zák. č. 321/2001 Sb. i § 56 odst. 1 OZ a v souladu s § 39 OZ tedy jde o ujednání absolutně neplatné, tedy neplatné od samého počátku. Takovouto neplatnost nelze nijak zhojit a nelze tudíž ani připustit argument, že by se snad směnečná dohoda neplatnou stávala až tehdy, kdy fakticky dojde k rubopisování směnky. Stejný názor zaujal i Vrchní soud v Praze v rozsudku č. j. 9 Cmo 401/2013-96.

Z důvodů shora podrobně rozvedených soud dospěl k závěru, že námitka žalobce spočívající v tom, že závazek dlužníka ze smlouvy uzavřené mezi ním a žalovaným dne 15. 6. 2009 nebylo možno zajistit směnkou, je námitkou důvodnou. V dané věci se jednalo o smlouvu o revolvingovém úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, a dohoda o zajištění dlužníkových závazků z této smlouvy směnkou, která neobsahuje doložku nikoli na řad , tedy je převoditelná prostým rubopisem, je neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně ustanoveními § 12 zák. č. 321/2001 Sb. a § 56 odst. 1 OZ. Z absolutní neplatnosti směnečné dohody pak plyne, že dlužník není povinen hradit směnečný závazek. Soud proto o pohledávce P5 dílčí č. 1 ve výši 21.345,-Kč, která zůstala předmětem incidenčního sporu, rozhodl tak, že není po právu.

Pokud žalovaný v průběhu incidenčního řízení uvedl, že směnečný závazek plyne ze smlouvy o úvěru, na základě které dlužník obdržel částku 25.000,-Kč, vrátil toliko 3.655,-Kč a tedy nadále má povinnost hradit 21.345,-Kč, jinak se na úkor žalovaného bezdůvodně obohatí, a že tyto skutečnosti nemůže soud opomenout, soud se se žalovaným neztotožnil. Žalovaný v přihlášce pohledávky uvedl, že svou pohledávku uplatňuje jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingovém úvěru. Jednoznačně tedy svou pohledávku uplatnil z titulu směnky, nikoli smlouvy. Důvody pohledávky jasně, konkrétně a přezkoumatelně vymezil, insolvenční správce při přezkumu popěrný důvod opřel právě o skutečnosti týkající se směnky a stejné skutečnosti pak uvedl v žalobě. Žalovaný při koncipování přihlášky zvolil jako důvod uplatněné pohledávky právě směnku a naopak rezignoval na její uplatnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Tuto jeho volbu je nutno zcela respektovat, neboť je jen a jen na věřiteli, jaké důvody své pohledávky do přihlášky uvede. Takto vymezené důvody pak ovšem nelze libovolně měnit, neboť tyto vymezují další návazné kroky-přezkum a případnou výzvu insolvenčního správce k doplnění přihlášky (§ 188 InsZ), vyjádření insolvenčního správce k pohledávce v rámci přezkumného jednání (§ 192 InsZ), incidenční žalobu (§ 198 a § 199 InsZ). Ostatně změnu přihlášky insolvenční zákon umožňuje po uplynutí lhůty k podávání přihlášek pouze ohledně výše pohledávky, a to jen do skončení přezkumného jednání, dokud pohledávka není zjištěna (§ 192 odst. 3 InsZ). Pokud tedy věřitel v přihlášce vymezí důvody pohledávky (§ 174 InsZ), tyto jsou dostatečné pro řádný přezkum pohledávky a pohledávka je přezkoumána a popřena, nelze připustit změnu důvodů pohledávky po tomto popření. V opačném případě by totiž celý koncept podávání přihlášek a přezkumu pohledávek ztratil smysl. Věřitel by sice na jedné straně byl povinen ve lhůtě podat přihlášku a vylíčit důvody vzniku pohledávky, ovšem v rámci incidenčního sporu by tyto důvody mohl, již se znalostí stanoviska insolvenčního správce, libovolně měnit, čímž by přezkumné jednání zcela pozbylo významu. U vykonatelných pohledávek by pak insolvenční správce ani nemohl reagovat, neboť podle § 199 odst. 3 InsZ může insolvenční správce u těchto pohledávek v žalobě uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel . Absurdnost takové situace je zcela zřejmá.

Již jen pro úplnost pak soud k žalobcově námitce neplatnosti rozhodčí doložky sjednané v rámci smlouvy o revolvingovém úvěru uvádí, že k této nevedl dokazování a nezkoumal její důvodnost, neboť tato byla žalobcem vznesena až v žalobě. Podle již zmíněného ustanovení § 199 odst. 3 InsZ ovšem žalobce mohl uplatňovat pouze skutečnosti uvedené v popěrném úkonu a neplatnost rozhodčí doložky jako důvod popření pohledávky žalovaného uplatněna nebyla.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 7 InsZ ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal vůči žalovanému náhradu nákladů soudního řízení, neboť dospěl k závěru, že k částečnému zastavení řízení došlo z viny na straně žalovaného a ve zbývající části byl žalobce úspěšný. K zastavení řízení v rozsahu 94.425,-Kč došlo sice z důvodu zpětvzetí žaloby, nicméně částečné zpětvzetí bylo ze strany žalobce až reakcí na částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky žalovaným, který tak učinil po zahájení incidenčního řízení. Ve zbývajícím rozsahu 21.345,-Kč pak byl žalobce zcela úspěšný, když soud jeho žalobě vyhověl a určil, že pohledávka žalovaného P5 dílčí č. 1 v této výši není po právu. Částka přiznané náhrady představuje náklady za zastoupení žalobce advokátem, a to za 4 úkony právní služby po 3.100 Kč (převzetí věci, podání písemného vyjádření na výzvu soudu, částečné zpětvzetí žaloby a účast při jednání dne 7. 4. 2016-§ 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s

§ 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 4 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), cestovné zástupce žalobce z místa sídla k jednání soudu a zpět osobním automobilem ve výši 399,76 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený na cestě k jednání soudu a zpět za 3 půlhodiny po 100,-Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a DPH ve výši 21%, celkem tedy 17.303,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Pardubicích dne 14. dubna 2016

Mgr. Monika Chaloupková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Tereza Nováková