KSPA 53 INS 12223/2015-C1-13
Č. j.: KSPA 53 INS 12223/2015-C1-13 (53 ICm 3347/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: ISK Včela spol. s r.o., IČ: 25925555, se sídlem Ostrovní 27, 561 64 Jablonné nad Orlicí, zastoupena JUDr. Josefem Šlerkou, advokátem, se sídlem Nerudova 32/37, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Mgr. Vít Biolek MBA, IČ: 66235561, se sídlem Bohuslava Martinů 1038, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice: Lenka anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Čermná 224, 561 53 Dolní Čermná, o žalobě na určení pohledávky ve výši 34.382,-Kč,

takto:

I. Řízení o žalobě na určení pohledávky žalobkyně přihlášené jako nevykonatelné do insolvenčního řízení dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Čermná 224, 561 53 Dolní Čermná, vedeného pod sp. zn., pod označením P5 dílčí číslo 5 se co do výše 14.231,90 Kč zastavuje.

II. Určuje se, že žalobkyně má za dlužnicí Lenkou anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Čermná 224, 561 53 Dolní Čermná, pohledávku přihlášenou jako nevykonatelnou do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod sp. zn. KSPA 53 INS 12223/2015 pod označením P5 dílčí číslo 5 ve výši 51,41 Kč.

III. Co do určení, že žalobkyně má za dlužnicí Lenkou anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Čermná 224, 561 53 Dolní Čermná, pohledávku přihlášenou jako nevykonatelnou do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod sp. zn. KSPA 53 INS 12223/2015 pod označením P5 dílčí číslo 5 ve výši 20.098,69 Kč se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění: Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 26. srpna 2015 se žalobkyně domáhala určení, že má za dlužnicí Lenkou anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Čermná 224, 561 53 Dolní Čermná (dále jen dlužnice ), pohledávku ve výši 34.382,-Kč přihlášenou jako nevykonatelnou pod označením P5 dílčí číslo 5do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod sp. zn.. Uvedla, že v insolvenčním řízení dlužnice uplatnila přihláškou ze dne 26. června 2015 mimo jiné i pohledávku P5 dílčí číslo 5 ve výši 76.781,52 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalovaný při přezkumném jednání dne 30. července 2015 tuto dílčí pohledávku co do výše 42.399,52 Kč uznal a co do výše 34.382,-Kč popřel z důvodu promlčení. Žalobkyně s popřením nesouhlasí, má za to, že smluvní pokuta, jako samostatný peněžitý nárok, vzniká až uplatněním a vyčíslením. Smluvní pokuta byla sjednána písemně a byl sjednán i způsob jejího určení tj. ve výši 0,10% denně z dlužné částky. Pokud jediným titulem pro existenci samostatného peněžitého nároku je konkrétní vyčíslení pohledávky, pak nebylo jistě požadavkem zákonodárce, aby takto bylo činěno denním vydáváním dokumentu, který by vyčísloval výši pohledávky a uplatňoval ji. V takovém případě postačí, aby smluvní pokuta byla uplatněna a vyčíslena až po zaplacení pohledávky, kterou zajišťuje. Tímto okamžikem dochází k počátku běhu promlčecí doby. Vůči dlužnici byla smluvní pokuta uplatněna žalobkyní dne 18. září 2014, a to z důvodu zamýšleného podání žaloby u soudu. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen NS ) sp. zn. 23 Cdo 5280/2009 ze dne 22. června 2010, kdy uplatnění smluvní pokuty k datu žaloby je možné. Ke vzniku nároku na úhradu smluvní pokuty došlo dne 18. září 2014, kdy byla smluvní pokuta vypočítána dohodnutým způsobem. Začátek běhu promlčecí lhůty nastal následující den, přičemž ke stavění běhu lhůty došlo dne 19. prosince 2014, kdy žalobkyně podala u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu. Dohodu o způsobu výpočtu smluvní pokuty nelze mít za promlčenou. Smluvní pokuta je pak samostatným majetkovým nárokem, k jehož vzniku dochází až okamžikem uplatnění smluvní pokuty.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 19. října 2015 uvedl, že s tvrzením žalobkyně nesouhlasí. Žalovaný nerozporuje platné uzavření Smlouvy o půjčce dne 25. května 2007 ve znění dodatků mezi dlužnicí a žalobkyní, a tedy vznik nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty. Nesouhlasí však s tvrzením žalobkyně o vázanosti počátku běhu promlčecí doby na den uplatnění práva na zaplacení smluvní pokuty, neboť by docházelo k nepřípustnému posunutí běhu promlčecí doby na neomezenou dobu. V občanskoprávních vztazích tříletá promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž podle většinového názoru nauky (viz Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 598) i ustálené judikatury (rozsudek NS ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002) se jedná o den, kdy mohlo být s úspěchem poprvé uplatněno u soudu. Žalovaný odkázal na tři další rozhodnutí NS, týkající se počátku běhu promlčecí doby, kdy ve shodě s nimi i u smluvní pokuty započala promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni prodlení dlužnice. Žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty uplatnila až dne 17. prosince 2014, a to návrhem na vydání platebního rozkazu. K tomuto dni tak došlo ke stavení promlčecí doby. Proto žalovaný po právu popřel z důvodu promlčení smluvní pokuty uplatňované žalobkyní za období před 17. prosincem 2011 v celkové výši 25.118,10 Kč, sestávající ze smluvní pokuty ve výši 4.968,-Kč za období do 28. prosince 2010 a ze smluvní pokuty ve výši 20.105,10 Kč za období od 29. října 2010 do 17. prosince 2011. Žalovaný závěrem navrhl, aby byla žaloba co do částky 25.118,10 Kč zamítnuta, a v částce 9.263,90 Kč pak vzal své popření zpět.

Žalobkyně reagovala replikou doručenou soudu dne 27. listopadu 2015 tak, že na žalobě a svých důvodech pro ni trvá. K částce 4.968,-Kč uvedla, že tato se stala součástí dlužné částky ve výši 68.330,-Kč, která byla dne 27. prosince 2010 uznána dlužnicí v učiněném uznání dluhu a ve vztahu k níž tedy běží 10-ti letá promlčecí lhůta. Částka 68.330,-Kč (přihlášená žalobkyní pod označením P5 dílčí číslo 4-pozn. soudu) pak byla žalovaným uznána. Pokud by žalobkyně akceptovala závěry žalovaného o tříleté promlčecí době, představovala by smluvní pokuta z částky 56.457,-Kč ve výši 0,10% denně za 3 roky prodlení částku 61.812,75 Kč. Z přihlášené pohledávky ve výši 76.781,52 Kč je tedy minimálně v rozsahu 61.812,75 Kč postaveno najisto, že se nejedná o promlčený nárok. Podle žalobkyně je však po právu uplatněno i zbývajících 14.968,77 Kč, neboť promlčecí doba u smluvní pokuta začíná běžet až dnem uplatnění, tedy dnem vyčíslení smluvní pokuty.

Žalovaný v podání doručeném soudu dne 10. února 2016 setrval na svém názoru, že promlčecí doba započala běžet dnem následujícím po dni, kdy mohla být žalobkyní smluvní pokuta uplatněna poprvé u soudu, a k jejímu stavení došlo až podáním návrhu na vydání platebního rozkazu žalobkyní k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí. Nepromlčený je pouze nárok na smluvní pokutu za tři roky zpětně od data zahájení soudního řízení. Žalovaný dále vzal zpět své popření pohledávky co do částky 4.968,-Kč a uznal tak v tomto rozsahu pohledávku žalobkyně.

O žalobě soud rozhodl v souladu s § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen InsZ ), ve spojení s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), bez jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listin a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně podáním doručeným soudu dne 27. listopadu 2015 a žalovaný konkludentně, když nereagoval ve lhůtě 15 dnů na výzvu k vyjádření se, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ač byl ve výzvě poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí).

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Přezkumné jednání v insolvenční věci dlužnice se konalo dne 30. července 2015. Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 10. srpna 2015. Žaloba byla doručena soudu dne 26. srpna 2015, tj. ve lhůtě do 30 dnů od přezkumného jednání, tedy včas (§ 198 odst. 1 InsZ).

V rozsahu zpětvzetí popření pohledávky P5 dílčí číslo 5 učiněného žalovaným podáními doručenými soudu dne 19. října 2015 a dne 10. února 2016 co do výše 14.231,90 Kč soud postupoval podle § 7 InsZ ve spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení v této části zastavil. Zpětvzetí popěrného úkonu má v souladu s § 201 odst. 1 písm. c) InsZ za následek zjištění pohledávky v rozsahu zpětvzetí a tedy současně odpadnutí předmětu řízení o určení pohledávky ve zjištěné výši.

Ve vztahu k pohledávce ve výši 20.150,10 Kč, která zůstala předmětem řízení, pak soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z přihlášky pohledávky vedené pod označením P5 ve spojení s podáním žalobkyně doručeným soudu dne 28. července 2015 soud zjistil, že žalobkyně přihlásila včas do insolvenčního řízení dlužnice nezajištěnou pohledávku v celkové výši 406.588,32 Kč, tvořenou šesti dílčími pohledávkami, a to dílčí č. 1 ve výši 126.538,-Kč, dílčí č. 2 ve výši 85.550,-Kč, dílčí č. 3 ve výši 24.612,-Kč, dílčí č. 4 ve výši 68.330,-Kč, dílčí č. 5 ve výši

76.781,52 Kč a dílčí č. 6 ve výši 24.776,80 Kč. Ve vztahu k dílčí pohledávce č. 6 žalobkyně vzala svou přihlášku zpět, což vzal soud na vědomí usnesením č. j. KSPA 53 INS 12223/2015-P5-5 ze dne 31. července 2015, které nabylo právní moci dne 21. srpna 2015, a tímto dnem skončila co do výše 24.776,80 Kč účast žalobkyně jako věřitele v insolvenčním řízení dlužnice. Dílčí pohledávka č. 4 ve výši 68.330,-Kč byla přihlášena jako neuhrazená částka dle smlouvy o půjčce ze dne 25. května 2007 ve znění dodatků a dílčí pohledávka č. 5 ve výši 76.781,52 Kč byla přihlášena jako smluvní pokuta z důvodu porušení uvedené smlouvy o půjčce s tím, že tato smluvní pokuta byla přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. února 2015 č. j. 112C 202/2014-34, který nenabyl právní moci a byl usnesením ze dne 20. května 2015 zrušen. Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu k pohledávce vedené pod označením P5 soud zjistil, že žalovaný popřel pohledávku P5 dílčí číslo 5 co do pravosti do výše 34.382,-Kč z důvodu promlčení a ve zbývající výši 42.399,52 Kč tuto pohledávku uznal. Ze Smlouvy o půjčce uzavřené dne 25. května 2007 mezi žalobkyní a dlužnicí za účasti spoludlužníka Stanislava Pecháčka a ručitelky Moniky Kohlové soud zjistil, že žalobkyně poskytla dlužnici půjčku ve výši 60.000,-Kč a dlužnice se zavázala vrátit půjčené prostředky formou úhrady deseti měsíčních splátek po 1.000,-Kč počínaje měsícem červen 2007 a dále pak dne 31. března 2008 splátkou ve výši 50.000,-Kč. Pro případ prodlení dlužnice se splátkami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z dodatku č. 1 ze dne 30. dubna 2008 a z dodatku č. 2 ze dne 1. října 2009 ke Smlouvě o půjčce ze dne 25. května 2007 soud zjistil, že si smluvní strany ujednaly navýšení jistiny půjčené částky o 12.000,-Kč a prodloužení splatnosti půjčky tak, že dne 30. září 2010 bude uhrazena poslední splátka odpovídající neuhrazené jistině ve výši 51.000,-Kč. V ostatním se podmínky smlouvy o půjčce nezměnily. Z dodatku č. 3 ze dne 27. prosince 2010 ke Smlouvě o půjčce ze dne 25. května 2007 soud zjistil, že smluvní strany se opětovně dohodly na prodloužení splatnosti půjčky, a to do 31. května 2011. Zároveň došlo k vyčíslení celkové dlužné částky ve výši 68.330,-Kč, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 56.457,-Kč, smluvní pokutou za období od 25. května 2007 do 27. prosince 2010 ve výši 4.968,-Kč a náklady za zprostředkování, zajištění peněžních prostředků a za sepis ve výši 6.905,-Kč, přičemž bylo dohodnuto, že celková dlužná částka ve výši 68.330,-Kč bude uhrazena žalobkyni dne 31. května 2011. Z Uznání dluhu ze dne 27. prosince 2010 soud zjistil, že dlužnice, dlužník i ručitelka uznali co do důvodu a výše svůj dluh plynoucí ze Smlouvy o půjčce ze dne 27. května 2007 ve znění jejích třech dodatků ve výši 68.330,-Kč vůči žalobkyni a zavázali se uhradit tento dluh do 31. května 2011 v plné výši. Z Uplatnění smluvní pokuty ze dne 18. září 2014 soud zjistil, že dlužnice byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu ve výši 68.330,-Kč vyčísleného v dodatku č. 3 ke smlouvě o půjčce a dále k úhradě smluvní pokuty z částky 56.457,-Kč ve výši 0,1% denně za období od 28. prosince 2010 do 18. září 2014 v celkové výši 76.781,52 Kč. Z dohody o přistoupení k závazku ze dne 2. července 2011 soud zjistil, že Miroslav Pecháček se zavázal uhradit za dlužnici její závazek vůči žalobkyni ve výši 68.330,-Kč plynoucí ze smlouvy o půjčce ze dne 25. května 2007. Dohoda byla podepsána žalobkyní a Miroslavem Pecháčkem. Ze žaloby ze dne 17. prosince 2014 doručené podle výslovného vyjádření žalobkyně a též podle informací dostupných veřejnosti na stránkách www.infosoud.justice.cz Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 19. prosince 2014 soud zjistil, že žalobkyně navrhla vydání platebního rozkazu, jímž jí bude přiznán nárok ze smlouvy o půjčce ve výši 68.330,-Kč a dále ve výši 76.781,52 Kč, přičemž vylíčila rozhodující skutečnosti a odkázala mimo jiné na dodatek č. 3 ke smlouvě o půjčce a uplatnění smluvní pokuty ze dne 18. září 2014. Z Platebního rozkazu č. j. 112C 202/2014-34 ze dne 27. února 2015 soud zjistil, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí uložil dlužnici, dlužníkovi Miroslavu anonymizovano a ručitelce, aby do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 68.330,-Kč, dále dlužnici a ručitelce, aby do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně smluvní pokutu ve výši 76.781,52 Kč, a dále dlužnici, dlužníkovi a ručitelce, aby do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu uhradili žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení v částce 24.776,80 Kč (z toho žalovaný Miroslav Pecháček byl zavázán pouze co do výše 9.970,40 Kč), nebo aby v téže lhůtě podali proti platebnímu rozkazu odpor. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 112C 202/2014-55 byl uvedený platební rozkaz zrušen z důvodu nemožnosti řádného doručení do vlastních rukou jednomu ze žalovaných.

Na základě provedeného dokazování a shodných vyjádření účastníků řízení má soud za prokázané, že žalobkyně platně uzavřela s dlužnicí Smlouvu o půjčce ze dne 25. května 2007 ve znění dodatků č. 1, č. 2 a č. 3, v níž se dlužnice zavázala vrátit žalobkyni dlužnou částku ve splátkách do 31. května 2011 a současně v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,10% z dlužné částky denně. Dne 27. prosince 2010 dlužnice uznala vůči žalobkyni svůj dluh ze smlouvy v celkové výši 68.330,-Kč s tím, že se jedná o dlužnou jistinou ve výši 56.457,-Kč, smluvní pokutu za období od 25. května 2007 do 27. prosince 2010 ve výši 4.968,-Kč a náklady za zprostředkování, zajištění peněžních prostředků a za sepis ve výši 6.905,-Kč, přičemž bylo dohodnuto, že celková dlužná částka ve výši 68.330,-Kč bude uhrazena žalobkyni dne 31. května 2011. Na základě smluvních ujednání a z důvodu prodlení dlužnice žalobkyně dne 18. září 2014 vyčíslila smluvní pokutu z částky 56.457,-Kč ve výši 0,10% denně za období od 28. prosince 2010 do 18. září 2014 v celkové výši 76.781,52 Kč. Tento nárok žalobkyně uplatnila žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 19. prosince 2014 a dále pak přihláškou do insolvenčního řízení dlužnice. Žalovaný žádnou z uvedených skutečností nesporoval, potvrdil, že k uzavření smlouvy o půjčce ve znění dodatků došlo, smluvní pokuta byla platně sjednána a byla uplatněna žalobou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (žalovaný sice uvedl, že k tomu došlo dne 17. prosince 2014, nicméně z tvrzení žalobkyně a též z informaci dostupných veřejnosti na stránkách www.infosoud.justice.cz vyplývá, že žaloba byla podána dne 19. prosince 2014 a soud považoval právě tento den za datum zahájení soudního řízení). Mezi účastníky řízení tak byla sporná pouze právní otázka týkající se možného promlčení nároku žalobkyně. Žalobkyně zastávala názor, že nárok na smluvní pokutu vznikl až dnem jejího uplatnění (vyčíslení) a teprve poté započala běžet promlčecí lhůta; žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila dne 18. září 2014, tedy nedošlo k promlčení ani části nároku a popření její pohledávky co do částky 34.382,-Kč je v rozporu s právní úpravou. Naopak žalovaný byl názoru, že nárok na smluvní pokutu vzniká dnem prodlení, v tento den může být právo s úspěchem uplatněno poprvé u soudu a s ním se ztotožňuje rovněž počátek běhu promlčecí doby; nárok žalobkyně na smluvní pokutu za období více jak tři roky nazpět před podáním žaloby u okresního soudu je proto promlčený a k částečnému popření pohledávky došlo v souladu se zákonem.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Promlčení dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. prosince 2013 (dále jen jako ObčZ ), bylo upraveno v ust. §§ 100 až 114. V ust. § 101 ObčZ byla upravena délka a počátek promlčecí doby, a to tak, že Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. . Jak pojednává komentář k ObčZ (viz Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009) tak tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním návrhu (žaloby) u soudu neboli kdy se právo stalo nárokem (tzv. actio nata ). Nárokem se stává ve většině případů splatností dluhu, tedy dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh. Pro úplnost soud dodává, že k zastavení běhu promlčecí doby dochází okamžikem uplatnění nároku u soudu nebo jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení je řádně pokračováno nebo je ohledně nároku zahájena mediace podle zákona o mediaci (viz § 112 ObčZ). Současná úprava zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinná ode dne 1. ledna 2014 (dále jen OZ ), upravuje promlčení v ust. §§ 609 až 653, přičemž došlo pouze k širšímu rozpracování tohoto institutu, za účelem zpřesnění a zapracování stávající judikatury do znění zákona, avšak žádným způsobem nedošlo ke změně podstaty a principu promlčení. V dané věci navíc nelze OZ použít, neboť k uzavření smlouvy o půjčce došlo dne 25. května 2007 a podle § 3028 odst. 3 OZ se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

V otázce počátku běhu promlčecí lhůty u nároku na smluvní pokutu se soud ztotožňuje s názorem žalovaného a naopak názor žalobkyně pokládá za nesprávný a v rozporu s právní úpravou i se samotným smyslem institutu promlčení. Při ztotožnění se s názorem žalobkyně by bylo zcela na libovůli věřitele, kdy nárok na smluvní pokutu uplatní, a docházelo by tak k nepřijatelnému posouvání počátku běhu promlčecí lhůty. Dokud by věřitel smluvní pokutu nevypočetl a nevyzval dlužníka k placení, nemohla by promlčecí lhůta vůbec započít běžet, což by bylo zcela v rozporu s požadavky na jistotu v právních vztazích a určitou předvídatelnost. Ani premisa žalobkyně, že jediným titulem pro existenci samostatného peněžitého nároku (smluvní pokuty-pozn. soudu) je uplatnění a výpočet není správná, neboť titulem, který dokládá existenci smluvní pokuty jako samostatného peněžitého nároku, je písemné ujednání smluvních stran o smluvní pokutě včetně dohody o její výši nebo o způsobu jejího určení. Výpočet tak slouží pouze k jakési aktualizaci výše, jinak řečeno k přesnému vyčíslení smluvní pokuty ke dni výpočtu a případně k informaci dlužníkovi o výši jeho dluhu. Naopak, uplatnění konkrétní výše smluvní pokuty ve formě výzvy k jejímu zaplacení vůči dlužníkovi nezpůsobuje počátek běhu promlčecí lhůty, ani například její stavění, k tomu dochází za podmínek popsaných výše, v souladu se zákonnou úpravou.

Z podané přihlášky žalobkyně je zřejmé, že do insolvenčního řízení dlužnice přihlásila nevykonatelnou dílčí pohledávku č. 5 ve výši 76.781,52 Kč z titulu smluvní pokuty z částky 56.457,-Kč ve výši 0,10% za období od 28. prosince 2010 do 18. září 2014. Ovšem uzavřením dodatku č. 3 ke smlouvě o půjčce dne 27. prosince 2010 si žalobkyně sjednala s dlužnicí splatnost jistiny ve výši 56.457,-Kč, z níž provedla výpočet smluvní pokuty, dne 31. května 2011. Pokud byla dlužnice povinna uhradit jistinu ve výši 56.457,-Kč dne 31. května 2011, nemohla se až do tohoto dne ocitnout v prodlení s úhradou uvedené jistiny a tedy nárok na smluvní pokutu mohl žalobkyni vzniknout v případě prodlení s úhradou jistiny, nejdříve ode dne 1. června 2011. Žalobkyně nárok na smluvní pokutu uplatnila u příslušného okresního soudu až dne 19. prosince 2014, proto lze za nepromlčený považovat pouze nárok na smluvní pokutu za období od 19. prosince 2011 do 19. prosince 2014, neboť jak bylo shora řečeno, promlčecí doba v občanskoprávních závazkových vztazích je tříletá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila v přihlášce nárok na smluvní pokutu pouze do 18. září 2014 (odkaz na platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který byl vydán na základě žaloby odkazující na uplatnění smluvní pokuty ze dne 18. září 2014, kdy v tomto uplatnění byla smluvní pokuta vyčíslena právě z částky 56.457,-Kč ve výši 0,10% denně za období od

28. prosince 2010 do 18. září 2014), bylo možné jí přiznat pouze smluvní pokutu z částky 56.457,-Kč ve výši 0,10% denně za období od 19. prosince 2011 do 18. září 2014, která činí celkem 56.682,83 Kč.

Žalobkyně přihlásila pohledávku P5 dílčí č. 5 v celkové výši 76.781,52 Kč, z níž byla popřena a tedy byla předmětem žaloby pohledávka ve výši 34.382,-Kč. Žalovaný v průběhu soudního řízení postupně vzal zpět své popření pohledávky co do celkové částky 14.231,90 Kč, v tomto rozsahu tedy došlo ke zjištění pohledávky a celkem je tak uznána a zjištěna pohledávka P5 dílčí č. 5 ve výši 56.631,42 Kč. Předmětem řízení zůstala částka 20.150,10 Kč (34.382,-Kč mínus dodatečně uznaných 14.231,90 Kč). Z ní je pak po právu přihlášena částka 51,41 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 56.682,83 Kč (částka představující smluvní pokutu, na niž žalobkyni vznikl nárok, který není promlčen) a 56.631,42 Kč (ze strany insolvenčního správce celkem uznaná výše dílčí pohledávky č. 5). Ve zbylé části 20.098,69 Kč posoudil soud žalobu jako nedůvodnou, neboť nárok žalobkyně je v tomto rozsahu promlčen. Soud tedy rozhodl, že žalobkyně má za dlužnicí pohledávku pod označením P5 dílčí č. 5 ve výši 51,41 Kč a ve zbývající výši 20.098,69 Kč se její žaloba zamítá.

Závěrem soud rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla úspěšná se svou žalobou ve výši 14.283,31 Kč, když soud shledal po právu toliko pohledávku ve výši 51,41 Kč a ve výši 14.231,90 Kč bylo řízení zastaveno z důvodu zavinění žalovaného, který vzal své popření částečně zpět (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Naopak ve výši 20.098,69 Kč byla žalobkyně ve sporu neúspěšná, když v tomto rozsahu došlo k zamítnutí žaloby. S ohledem na pouze částečný úspěch žalovaného soud postupoval podle § 7 InsZ ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Pardubicích dne 10. listopadu 2016

Mgr. Monika Chaloupková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Tereza Hniličková