KSPA 53 INS 11911/2015-C1-6
Č. j.: KSPA 53 INS 11911/2015-C1-6 (53 ICm 3051/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pob anonymizovano v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: Ing. Jana Vodrážková, se sídlem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim, IČ: 74267604, insolvenční správkyně dluž anonymizovano Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Pernštýnské náměstí 1, 530 02 Pardubice, zastoupena Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, proti žalovanému: Bohemia Faktoring s. r. o., se sídlem Letenská 121/8, 118 01 Praha 1-Malá Strana, IČ: 27242617, o žalobě na určení popření pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohled anonymizovano žalovaného přihlášená jako vykonatelná do insolvenčního řízení dluž anonymizovano Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Pernštýnské náměstí 1, 530 02 Pardubice, vedeného pod sp. zn., pod označením P8 dílčí číslo 1 není ve výši 408,65 Kč po právu. Ve zbývající části 7.920,-Kč se žaloba o určení popření vykonatelné pohledávky pod označením P8 dílčí číslo 1 zamítá.

II. Určuje se, že pohled anonymizovano žalovaného přihlášená jako vykonatelná do insolvenčního řízení dluž anonymizovano Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Pernštýnské náměstí 1, 530 02 Pardubice, vedeného pod sp. zn., pod označením P8 dílčí číslo 3 není ve výši 399,12 Kč po právu. Ve zbývající části 7.920,-Kč se žaloba o určení popření vykonatelné pohledávky pod označením P8 dílčí číslo 3 zamítá.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Odůvodnění: Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 3. 8. 2015 se žalobkyně domáhala určení, že pohled anonymizovano žalovaného přihlášená jako vykonatelná do insolvenčního řízení dluž anonymizovano Václava anonymizovano pod označením P8 dílčí číslo 1 není ve výši 8.328,65 Kč po právu a (53 ICm 3051/2015) pod označením P8 dílčí číslo 3 není ve výši 8.319,12 Kč po právu, a dále přiznání náhrady nákladů soudního řízení vůči žalovanému. Uvedla, že žalovaný si do insolvenčního řízení dluž anonymizovano Václava anonymizovano přihlásil pod označením P8 pohledávku v celkové výši 30.545,38 Kč, sestávající ze čtyř dílčích pohledávek. Dílčí pohled anonymizovano číslo 1 byla přihlášena ve výši 14.007,18 Kč a dílčí pohled anonymizovano číslo 3 ve výši 13.997,20 Kč. U obou těchto dílčích pohledávek se jednalo o dlužné jízdné ve výši 16,-Kč, přirážku k jízdnému ve výši 1.000,-Kč, úrok z prodlení ve výši 415,18 Kč (dílčí č. 1) a 405,20 Kč (dílčí č. 3), náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 8.220,-Kč a náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 4.356,-Kč. Přir anonymizovano k jízdnému nebyla s anonymizovano na ustanovení § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen InsZ ), předmětem přezkumu. V obou případech žalobkyně uznala nárok na zaplacení jízdného (16,-Kč), úroků z prodlení k němu se vážících (6,53 Kč, resp. 6,08 Kč) a soudního poplatku za nalézací řízení (300,-Kč). Popřela úroky z prodlení vážící se k přirážce k jízdnému (408,65 Kč, resp. 399,12 Kč), náklady zastoupení v nalézacím řízení (7.920,-Kč) a náklady exekučního řízení (4.356,-Kč), přičemž nárok na úhradu úroků z prodlení vážících se k přirážce k jízdnému a na úhradu nákladů nalézacího řízení jsou vykonatelnými pohled anonymizovano . Důvodem popření části úroků z prodlení byla skutečnost, že tyto úroky z prodlení se váží k přirážce k jízdnému, která jako mimosmluvní sankce nebyla předmětem přezkumu, je vyloučena z uspokojení, proto i příslušenství k této přirážce se vážící je z uspokojení v rámci insolvenčního řízení vyloučeno. U nákladů nalézacího řízení se jedná o náklady za zastoupení advokátem vyčíslené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která byla Ústavním soudem zrušena, jež nelze žalovanému přiznat, neboť se nejedná o náklady vynaložené účelně v souvislosti s vymáháním bagatelních pohledávek. Ve vztahu k popřené části nákladů nalézacího řízení žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu (dále jen ÚS ) sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, jehož značnou část ocitovala. Dále uvedla, že skutečnost, že zastoupení žalovaného v nalézacím řízení bylo zvoleno jen kvůli nákladům zastoupení, vyplývá též z toho, že jediným jednatelem a společníkem žalovaného byl v době podání žaloby advokát JUDr. Ing. Karel Goláň, Ph. D., a obě pohledávky byly zažalovány v rozmezí 12 dnů samostatnými žalobami, ačkoliv nic nebránilo tomu, aby byla podána žaloba společná. I ve vztahu k této argumentaci žalobkyně ocitovala část výše konkretizovaného nálezu ÚS.

Žalovaný ve svém vyjádření doručeném soudu dne 2. 9. 2015 navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný nejprve z anonymizovano svou přihlášku pohledávky a popěrný úkon žalobkyně, přičemž ovšem soud poznamenává, že žalovaný se dopustil chyby, když uvedl, že žalobkyně popřela vykonatelnou část pohledávky P8/1 co do úroků z prodlení ve výši 108,65 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 8.220,-Kč a vykonatelnou část pohledávky P8/3 co do úroků z prodlení ve výši 99,12 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 8.220,-Kč. Toto tvrzení neodpovídá popěrnému úkonu zachycenému v protokolu o přezkumném jednání, přezkumnému listu k přihlášce pohledávky P8, ani vyrozumění žalobkyně o popření pohledávky adresovanému žalovanému. Naopak z těchto listin je zcela zřejmé, že z vykonatelné části obou dílčích pohledávek byly popřeny náklady nalézacího řízení za zastoupení advokátem, tj. ve výši 7.920,-Kč (soudní poplatek ve výši 300,-Kč byl vždy žalobkyní uznán) a úroky z prodlení vážící se k přirážce k jízdnému, tj. ve výši 408,65 Kč a 399,12 Kč. K popřeným úrokům z prodlení žalovaný uvedl, že žalobkyně neuvedla žádný důvod popření, tudíž její popěrný úkon je v této části neplatný, je nepřezkoumatelný a v rozporu s požadavkem na srozumitelnost a odůvodněnost ve smyslu § 192 odst. 2 InsZ. Pokud se týká nákladů nalézacího řízení, vyslovil žalovaný přesvědčení, že důvod popření spočívá v jiném právním posouzení, které v souladu s § 199 odst. 2 InsZ nemůže důvodem popření (53 ICm 3051/2015) vykonatelné pohledávky být. Dále pak uvedl, že zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. se jeho práva na úhradu zmíněných nákladů nedotýká, neboť nárok vznikl dne 8. 7. 2011, resp. 15. 6. 2011, kdy nabyly právní moci příslušné rozsudky, a podle Sdělení Ústavního soudu č. Org. 23/13 převáží v případě nároků na odměnu přiznaných dle citované vyhlášky pravomocným rozhodnutím vydaným před vykonatelností nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 25/12 princip právní jistoty před důvody, které vedly k derogaci vyhlášky. Žalovaný pak poznamenal též, že nesdílí názor žalobkyně o neúčelnosti vynaložení nákladů za zastoupení advokátem, neboť právo žalovaného nechat se zastoupit vyplývá z jeho práva na spravedlivý proces, a v tomto ohledu odkázal na nález ÚS sp. zn. II. ÚS 187/06 ze dne 19. 6. 2007, jehož část ocitoval. Povinnost jednatele společnosti s právnickým vzděláním zastupovat společnost v soudních sporech není nikde zakotvena.

O žalobě soud rozhodl v souladu s § 7 InsZ ve spojení s § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), bez jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných anonymizovano a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a to konkludentně, když nereagovali ve lhůtě 15 dnů na výzvu k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a ve výzvě byli soudem poučeni o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Přezkumné jednání v insolvenční věci dluž anonymizovano se konalo dne 27. 7. 2015. Ve vztahu k vykonatelné části přihlášené pohledávky byla žalobu povinna podat insolvenční správkyně, která tak učinila dne 3. 8. 2015, tedy ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 InsZ).

Dále pak soud provedl anonymizovano listinami předloženými účastníky řízení a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z přihlášky pohledávky vedené pod označením P8 soud zjistil, že žalovaný přihlásil včas do insolvenčního řízení dluž anonymizovano čtyři nezajištěné dílčí pohledávky v celkové výši 30.545,38 Kč. Dílčí pohled anonymizovano č. 1 byla přihlášena ve výši 14.007,18 Kč a skládala se z neuhrazeného jízdného 16,-Kč, přirážky za neuhrazení jízdného 1.000,-Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 1.016,-Kč od 3. 12. 2009 do 26. 5. 2015 (do data zjištění úpadku) ve výši 415,18 Kč, nákladů nalézacího soudního řízení 8.220,-Kč a nákladů exekučního řízení 4.356,-Kč, přičemž až na náklady exekučního řízení žalovaný svou pohledávku přihlásil jako vykonatelnou (celková výše 9.651,18 Kč), přiznanou pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 5. 2011 č. j. 118 EC 418/2010-15. Dílčí pohled anonymizovano č. 3 byla přihlášena ve výši 13.997,20 Kč a skládala se z neuhrazeného jízdného 16,-Kč, přirážky za neuhrazení jízdného 1.000,-Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 1.016,-Kč od 15. 1. 2010 do 26. 5. 2015 (do data zjištění úpadku) ve výši 405,20 Kč, nákladů nalézacího soudního řízení 8.220,-Kč a nákladů exekučního řízení 4.356,-Kč, přičemž až na náklady exekučního řízení žalovaný svou pohledávku přihlásil jako vykonatelnou (celková výše 9.641,20 Kč), přiznanou pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 3. 2011 č. j. 105 EC 552/2010-13. Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu k pohledávce vedené pod označením P8 soud zjistil, že žalobkyně vyloučila z přezkumu u dílčích pohledávek č. 1 a 3 vždy přirážku k jízdnému ve výši 1.000,-Kč, a to s anonymizovano na § 170 písm. d) InsZ, a dále pak popřela úroky z prodlení z přirážky k jízdnému, náklady právního zastoupení v nalézacím řízení a náklady exekučního řízení, přičemž se jednalo o popřenou částku celkem u dílčí (53 ICm 3051/2015) pohledávky č. 1 ve výši 13.684,65 Kč u dílčí pohledávky č. 3 ve výši 13.675,12 Kč. Jako důvody popření uvedla: ve vztahu k úrokům z prodlení, že se jedná o příslušenství k přirážce k jízdnému, která je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení, proto i příslušenství je z uspokojení vyloučeno, ve vztahu k nákladům právního zastoupení, že byly přiznány podle vyhlášky, která byla následně zrušena Ústavním soudem pro neústavnost, a současně nalézací soud opomenul ju anonymizovano Ústavního soudu o neúčelnosti vynaložených nákladů u bagatelních pohledávek. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 3. 2011 č. j. 105 EC 552/2010-13 soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1.016,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % od 15. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do 16. 3. 2011 a za dobu od 17. 3.2011 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která anonymizovano jednotlivé anonymizovano pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušnéh anonymizovano pololetí, a dále náklady řízení ve výši 8.220,-Kč, z toho 300,-Kč za soudní poplatek a 7.920,-Kč za náklady zastoupení advokátem. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 5. 2011 č. j. 118 EC 418/2010-15 soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1.016,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% od 3. 12. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do 26. 5. 2011 a za dobu od 27. 5. 2011 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která anonymizovano jednotlivé anonymizovano pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušnéh anonymizovano pololetí, a dále náklady řízení ve výši 8.220,-Kč, z toho 300,-Kč za soudní poplatek a 7.920,-Kč za náklady zastoupení advokátem. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 8. 2011 č. j. 16 EXE 2190/2011-8 a ze dne 23. 8. 2011 č. j. 16 EXE 2340/2011-9 soud zjistil, že pro pohledávky přiznané předmětnými rozsudky byly nařízeny na majetek dluž anonymizovano exekuce.

Na základě provedeného anonymizovano má soud za prokázáno následující: Žalovanému bylo vůči dlužníkovi přiznáno pravomocnými a vykonatelnými soudními rozhodnutími (rozsudky) právo na úhradu jízdného, přirážky k němu, úroků z prodlení z neuhrazeného jízdného a přirážky a právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení ve výších uvedených žalovaným v přihlášce dílčích pohledávek P8/1 a P8/3. Žalobkyně uznala ve vztahu k anonymizovano z dílčích pohledávek pouze právo na úhradu jízdného 16,-Kč, úroků z prodlení k němu se vážících ve výši 6,53 Kč, resp. 6,08 Kč a soudního poplatku ve výši 300,-Kč, přirážku k jízdnému vyloučila z přezkumu s anonymizovano na § 170 písm. d) InsZ a popřela zcela právo na úroky z prodlení vážící se k přirážce a na úhradu nákladů právního zastoupení v nalézacím soudním řízení. Úroky z prodlení z přirážky k jízdnému činily 408,65 Kč (dílčí pohled anonymizovano č. 1), resp. 399,12 Kč (dílčí pohled anonymizovano č. 2) a náklady právního zastoupení představovaly vždy částku 7.920,-Kč.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 170 písm. d) InsZ se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce postihující majetek dluž anonymizovano , s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální (53 ICm 3051/2015) zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku. Přir anonymizovano k jízdnému je jednoznačně takovouto mimosmluvní sankcí, neboť dlužník ji má povinnost uhradit v případě, kdy cestuje prostředkem městské hromadné dopravy bez zaplaceného jízdného, a to spolu s tímto jízdným. Úroky z prodlení za včasné neuhrazení této přirážky jsou příslušenstvím přirážky, sdílejí její osud jakožto hlavní pohledávky, a pokud je z uspokojení v insolvenčním řízení tato přir anonymizovano zcela vyloučena, tím spíše nemůže být uspokojeno příslušenství (zásada od většího k menšímu). Ve vztahu k úrokům z prodlení k přirážce (u dílčí pohledávky P8/1 ve výši 408,65 Kč a u dílčí pohledávky P8/3 ve výši 399,12 Kč) se tedy soud ztotožnil se žalobkyní a vyslovil, že v této vykonatelné části nejsou pohledávky P8 dílčí č. 1 a 3 po právu.

Pokud se týká nákladů právního zastoupení v nalézacím řízení, tam se soud naopak přiklonil ke stanovisku žalovaného. Podle § 199 odst. 2 InsZ: Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Žalobkyně popřela žalovaným uplatněné náklady zastoupení v nalézacím řízení s odůvodněním, že tyto byly přiznány podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která byla později zrušena Ústavním soudem ČR, a současně se jedná o náklady spojené s vymáháním bagatelních pohledávek, které nelze přiznat, neboť nejsou náklady účelně vynaloženými. Pokud se týká zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., podle níž byly náklady právního zastoupení nalézacím soudem vyčísleny, tento argument nelze přijmout, neboť ke zrušení citované vyhlášky došlo až nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 k datu vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, tj. k datu 24. 4. 2013. V době vydání obou výše citovaných rozsudků Okresního soudu v Pardubicích byla vyhl anonymizovano platná a účinná a její pozdější zrušení tak nemá žádný vliv-v tomto ohledu lze, jak ostatně správně uvedl žalovaný, odkázat na sdělení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013 č. Org 23/13 k účinkům nálezu publikované ve Sbírce zákonů č. 117/2013, podle kterého převáží v případě nároků na paušální odměnu přiznaných dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. pravomocným rozhodnutím soudu vydaným před vykonatelností nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 princip právní jistoty před důvody, které Ústavní soud vedly k derogaci vyhlášky. V těchto případech se proto neuplatní ustanovení § 71 odst. 2 věty za středníkem zákona o Ústavním soudu a nároky plynoucí z těchto rozhodnutí mohou být předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce. Opačný výklad by fakticky znamenal, že důsledkem nálezu Ústavního soudu bude odepření nároku na náhradu nákladů řízení přiznaných podle této vyhlášky, což by místo odstranění protiústavního zásahu do základních práv účastníků řízení vedlo naopak k jeho dalšímu prohloubení . Pokud se pak týká tvrzení o neúčelnosti vynaložených nákladů právního zastoupení, nejedná se o přípustný důvod popření přihlášené vykonatelné pohledávky ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 InsZ. Nejedná se totiž o skutkové tvrzení, které dlužník neuplatnil v řízení předcházejícím vydání příslušných rozsudků, ale o právní posouzení, které nelze jako důvod popření vykonatelné pohledávky uplatnit. Žalobkyně neuvádí žádná skutková tvrzení, namítá pouze nesprávnou ap anonymizovano ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého nalézací soud v obou rozsudcích náklady řízení přiznal. Podle tohoto ustanovení: Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Nalézací soud dospěl k závěru, že úspěšný žalovaný měl vůči dlužníkovi právo na úhradu soudního poplatku a dále nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Pokud žalobkyně namítá, že právo na (53 ICm 3051/2015) náhradu nákladů právního zastoupení žalovaný neměl, neboť tyto náklady nebyly vynaloženy účelně, když byly spojeny s vymáháním tzv. bagatelních pohledávek, namítá fakticky nesprávnou ap anonymizovano ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Jinými slovy řečeno, namítá, že soud měl přiznat pouze náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku, když pouze tyto byly účelně vynaloženými. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 29 Icdo 7/2013, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil k rozsahu možnosti popěrných úkonů u vykonatelných pohledávek ve smyslu § 199 odst. 2 InsZ. Nejvyšší soud mimo jiné vyslovil, že: Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem insolvenčního zákona), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. Může jít např. o situaci, kdy příslušný orgán přiznal věřiteli pohledávku vůči dlužníku jako plnění ze smlouvy, ač plnění mělo být přiznáno jako náhrada škody nebo jako bezdůvodné obohacení nebo o situaci, kdy příslušný orgán sice správně určil (pojmenoval) právní normu, podle které měl být posouzen zjištěný skutkový stav věci, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (k pojmu právní posouzení věci srov. i definici uvedenou výše k dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Přitom je zjevné, že chybné právní posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohled anonymizovano není po právu nebo že nemá být přiznána v celé požadované výši. Přitom Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží (místo úroků z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kri anonymizovano takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci ( jiným právním posouzením věci); srov. ke změnám příslušenství např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. 29 Odo 247/2001, uveřejněné pod číslem 39/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Soud tedy uzavírá, že v části anonymizovano se nákladů právního zastoupení v nalézacím řízení posoudil žalobu jako nedůvodnou, neboť žalobkyně jako důvod popření uplatnila toliko jiné právní posouzení věci, a v tomto rozsahu ji zamítnul.

Soud zároveň rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla úspěšná pouze v nepatrné části žaloby, naopak převážně úspěšný byl v soudním řízení žalovaný, tedy by mu s anonymizovano na § 7 InsZ ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. náleželo právo na náhradu nákladů soudního řízení. Nicméně žalobkyně je insolvenční správkyní a podle § 202 odst. 1 věty první InsZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Důvody pro výjimečné přiznání tohoto práva podle § 202 odst. 2 téhož zákona soud neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. (53 ICm 3051/2015)

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Pardubicích dne 7. ledna 2016

Mgr. Mo anonymizovano Chaloupková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Tereza Nováková