KSPA 48 INS 2766/2009
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPA 48 INS 2766/2009 60 ICm 4392/2013 29 ICdo 87/2016-140

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška V právní věci žalobce Mgr. Davida Letošníka, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, PSČ 530 02, jako insolvenčního správce dlužnice Jitky Schneiderové, zastoupeného JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, PSČ 530 02, proti žalovaným 1) EURODRAŽBY.CZ a. s., se sídlem v Praze, Čimická 780/61, PSČ 181 00, identifikační číslo osoby 25023217, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, a 2) SVS CONSULTING, V. o. s., se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 198/34, PSČ 412 01, identifikační číslo osoby 25421000, o zaplacení 89.511 Kč s příslušenstvím, vedené u Kraj ského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 60 ICm 4392/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Jitky Schneiderové, narozené 10. srpna 1969, bytem ve Sloupnici, Horní Sloupnice 47, PSČ 565 53, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky vPardubicích pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2016, č. j. 60 ICm 4392/2013, 101 VSPH 641/2015-121 (), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodněnt

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále jen insolvenční soud ) zavázal rozsudkem ze dne 17. dubna 2015, č. j. 60 ICm 4392/2013-82, obě žalované (společně a nerozdílně) zaplatit žalobci 89.511 Kč spříslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok III.).

K odvolání první žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2016, č. j. 60 ICm 4392/2013, 101 VSPH 641/2015-121, změnil rozhodnutí insolvenčního soudu -ve vztahu k první žalované-tak, že žalobu o zaplacení 89.511 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), nebot neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřují, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh, k předpokladům přípustnosti dovolání však v dovolání uvedl toliko následující:

Odvolací soud posoudil a vyřešil právní otázku, která byla předmětem žalobního návrhu, zcela jinak než soud prvního stupně (...) odvolací soud se dle názoru dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (...) a dovolacím soudem by měla být řešená právní otázka posouzena jina .

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 4/2014 ).

Konstatování dovolatele, podle něhož odvolací soud posoudil a vyřešil právní otázku, která byla předmětem žalobního návrhu, zcela jinak než soud prvního stupně , není (s účinností od 1. ledna 2013) způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Argument, podle kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu , může být způsobilým vymezením přípustnosti ve smyslu § 241a odst. 2 a§ 237 o. s. ř. jen v případě, že je z dovolání patmo (posuzováno z obsahového hlediska), o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například R 4/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 1280/2016).

A konečně, uvádí-li dovolatel, že měla být odvolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak , neodpovídá tato jeho žádost významově (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. například R 4/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 1480/2016). Ani ohledně tohoto tvrzení proto nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 a § 237 o. s. ř.

Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když dovolání ani v dalších svých částech nijak nekonkretizuje (byť jen slovně) judikaturu Nejvyššího soudu, se kterou

UU lblll łJ7á/AULJ

29 ICdo 87/2016 by (podle mínění dovolatele) mělo být napadené rozhodnutí v rozporu, ani nekonkretizuje, od které své předchozí judikatury by se měl Nejvyšší soud podle dovolatele odchýlit (a Nejvyššímu soudu taková judikatura ani není známa). Dovolatel tak v dovolání v projednávané věci požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostál.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2016

JUDr. Filip C i le č e k, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.