KSPA 48 INS 12585/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSPA 48 INS 12585/2012 29 NSýR 99/2014-P8-20

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužnice Zdenky Škrabálkové, narozené 21. b ezna 1965, bytem Knapovec 144, pošta Ústí nad Orlicí, PSý 562 01, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové-poboky v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 48 INS 12585/2012, o p ihlášce pohledávky vČ itele . 8, o dovolání vČ itele . 8 ALIMA-CZ, s. r. o., se sídlem Syrovátka 101, PSý 503 27, identifikaní íslo osoby 26010577, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké námČstí 135/19, PSý 500 03, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. kvČtna 2014, . j. KSPA 48 INS 12585/2012, 2 VSPH 994/2014-P8-8, takto:

Dovolání se odmítá.

O d v o d n Č n í:

Usnesením ze dne 20. února 2014, . j.-P8-2, odmítl Krajský soud v Hradci Králové-poboka v Pardubicích (dále též jen insolvenní soud ) -vycházeje z ustanovení § 83, § 136 odst. 3, § 173 odst. 1 a § 185 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon) a z ustanovení § 57 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . )-jako opoždČnČ podanou p ihlášku pohledávky vČ itele . 8 ALIMA-CZ, s. r. o. ve výši 260.649,19 K (bod I. výroku) a uril, že právní mocí rozhodnutí koní úast tohoto vČ itele v insolvenním ízení (bod II. výroku). K odvolání vČ itele . 8 Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil usnesení insolvenního soudu. Proti usnesení odvolacího soudu podal vČ itel . 8 dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. . argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, než v jeho p edchozí judikatu e, nap . než v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (správnČ sen. zn.) 29 NSýR 4/2008 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. zá í 2008, uve ejnČné pod íslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 25/2009 , které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže -dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) a 29 NSýR 63/2012 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. íjna 2012) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Nejvyšší soud dovolání, jež m že být p ípustné jen podle § 237 o. s. . a pro nČž neplatí žádné z omezení p ípustnosti vypotených v § 238 o. s. ., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. .

V závČrech, na nichž spoívá, je totiž napadené rozhodnutí souladné s jednoznaným znČním insolvenního zákona (jež další výklad nevyžaduje) a s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K výkladu pojmu známý vČ itel i k bČhu lh ty k p ihlášení pohledávky Nejvyšší soud odkazuje na R 25/2009 a dále na usnesení ze dne 22. íjna 2009, sen. zn. 29 NSýR 27/2009, uve ejnČné pod íslem 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ervence 2011, sen. zn. 29 NSýR 21/2009, uve ejnČné pod íslem 150/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ervence 2011, sen. zn. 29 NSýR 35/2009, uve ejnČné pod íslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSýR 3/2012, uve ejnČné pod íslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. kvČtna 2012, sen. zn. 29 NSýR 13/2010, uve ejnČné pod íslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ervence 2012, sen. zn. 29 NSýR 20/2010, uve ejnČné v asopise Soudní judikatura íslo 6, roník 2013, pod íslem 80, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. íjna 2013, sen. zn. 29 NSýR 87/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 NSýR 118/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sen. zn. 29 NSýR 85/2014. V usnesení sen. zn. 29 NSýR 87/2013 Nejvyšší soud výslovnČ poznamenal, že argumenty, podle nichž vČ itel nevČdČl o zahájení insolvenního ízení, že je osobou v tomto smČru právnČ nevzdČlanou a má omezený p ístup k využívání elektronických médií, kde je insolvenní rejst ík zve ej ován, nejsou zp sobilé zvrátit úinky zmeškání lh ty k podání p ihlášky vČ itelovy pohledávky do insolvenního ízení. V usnesení sen. zn. 29 NSýR 118/2013 odkázal Nejvyšší soud co do ústavnČprávních výhrad tamního dovolatele na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. b ezna 2000, sp. zn. II. ÚS 22/2000. V nČm Ústavní soud dovodil, že právní úprava konkursního ízení reflektuje jak hmotnČprávní aspekty (tj. uspo ádání majetkových vztah ), tak i procesnČprávní stránku (zp sob ešení). Aktivita dotených vČ itel je v konkursním ízení soust edČna do ustálených forem, k nimž pat í i p ihlašování pohledávek. Úprava obsažená v § 20 zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, chápe právo vČ itele podat p ihlášku pohledávky stejnČ jako právo na žalobu. Za tím úelem stanoví i procesní pravidla pro vČ itel v postup. P itom je nutno zd raznit, že jejich nerespektování nevede k zániku pohledávky, vyvolává však nep íznivé následky smČ ující k tomu, že vČ itel nebude uspokojen v rámci konkursního ízení. Stanovená pravidla jsou všeobecnČ známá a je zcela na v li a schopnostech vČ itele, aby ve stanovené lh tČ, má-li zájem stát se úastníkem konkursního ízení a tím si zachovat možnost, aby dosáhl uspokojení z majetku tvo ícího konkursní podstatu, uinil vhodná opat ení vedoucí ke vasnému p ihlášení jeho pohledávky. Pokud tak neuiní, bere na sebe riziko, že se nestane úastníkem konkursního ízení, p íp. že se k jeho p ihlášce nebude p ihlížet, ímž svoje postavení ztratí. Jde o naprosto p irozený a obvyklý d sledek uplatnČní principu vigilantibus iura skripta sunt vytvá ejícího rámec pro autonomní chování subjekt soukromoprávních vztah . Citovaná parémie odráží konstrukci, podle níž je mechanismus fungování soukromého práva vybudován na p edpokladu iniciativy jeho subjekt smČ ujících k realizaci svých zájm právnČ relevantním chováním. Je proto absurdní, aby se kdokoliv dovolával zásahu do svých práv, když nep íznivý d sledek si zp sobil sám svým vlastním chováním. 29 NSýR 99/2014-P8

K tomu Nejvyšší soud tamtéž uvedl, že by tyto závČry zformuloval Ústavní soud p i posuzování zákona o konkursu a vyrovnání, jsou podle p esvČdení Nejvyššího soudu obdobnČ aplikovatelné i v pomČrech insolvenního ízení, které probíhá podle insolvenního zákona, dodávaje, že to platí tím spíše, že informace o pr bČhu jednotlivých insolvenních ízení jsou (na rozdíl od konkursního ízení vedeného dle zákona o konkursu a vyrovnání) ve ejnosti p ístupné prost ednictvím institutu insolvenního rejst íku. V usnesení sen. zn. 29 NSýR 85/2014 Nejvyšší soud (znovu) výslovnČ uzav el, že úprava obsažená v ustanovení § 430 insolvenního zákona jen pro vČ itele z jiných lenských stát Evropské Unie (a nikoli pro vČ itele tuzemské), není úpravou diskriminující, odporující ústavnímu po ádku ýeské republiky. Nejvyšší soud dodává, že ústavní stížnost podanou proti R 25/2009 odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08 (dostupným na webových stránkách Ústavního soudu). D vod cokoli mČnit na této své (ustálené) judikatu e neshledává Nejvyšší soud ani na základČ obsahu dovolání. Dovolatel v názor, že jím oznaená ustanovení insolvenního zákona odporují eskému ústavnímu po ádku, Nejvyšší soud nesdílí. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli, dlužnici, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 30. zá í 2014

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.