KSPA 48 INS 11840/2012-C4-7
Č.j. KSPA 48 INS 11840/2012-C4-7 (60 ICm 1943/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: Město Přelouč, Československé armády 1665, 535 33, Přelouč proti žalovanému: 1. správcovská a konkurzní v.o.s., Sladkovského 67, 530 02, Pardubice (insolvenční správce dlužnice Stanislavy anonymizovano , anonymizovano , IČ 75176955, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396/16, 56002, Česká Třebová, o určení pořadí pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka vůči dlužnici Stanislavě anonymizovano , anonymizovano , IČ 75176955, ve výši 38.834,--Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 12.766,--Kč, a to k rukám zástupce žalovaného Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem Čechova 396/16, 560 02 Česká Třebová, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že jeho pohledávka vůči dlužnici ve výši 38.834,--Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou. Žalobu odůvodnil tím, že vůči dlužnici eviduje pohledávku za užívání městského bytu na adrese Za Fontánou 433, Přelouč, a to bytu č. 15. Dlužnice jej užívala v období od 1.10.2013 do 31.10.2013 na základě nájemní smlouvy a následně jej užívala bez právního důvodu i po uplynutí doby sjednaného najmu, a to až do 28.2.2014. Za tuto dobu vznikla shora uvedené pohledávka za užívání a za úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Žalobce měl za to, že se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou s tím, že pokud by se mělo jednat o neúčinný úkon, měl se správce domáhat vyslovení neúčinnosti dle § 235 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ). isir.justi ce.cz

Žalovaný ve vyjádření a při jednání namítal, že se nejedná o žádnou z pohledávek za majetkovou podstatou či jim na roveň postavených dle § 168 a § 169 IZ s tím, že žalobce by se měl své pohledávky domáhat vůči dlužnici v klasickém civilním řízení před příslušným soudem.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal určení pořadí pohledávky, aniž by před tím byl vyzván k podání žaloby dle § 203a odst. 1 IZ, tak lhůta k podání dosud ani nepočala běžet a žaloba tak byla podána včas.

Usnesením zdejšího soudu č.j.-A-17 ze dne 5.9.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen konkurz na její majetek. Účinky zjištění úpadku a prohlášení konkurzu nastaly dne 5.9.2013 (den zveřejnění předmětného usnesení v insolvenčním rejstříku).

Z nájemní smlouvy uzavřené dne 30.9.2013 soud zjistil, že žalobce pronajal dlužnici byt č. 15 v budově čp. 433 v ulici Za Fontánou v Přelouči, a to na dobu určitou do 31.10.2013. Z výpočtového listu plyne, nájem a ostatní platby za užívání bytu činily měsíčně 6.471,--Kč.

Z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 21.2.2014 soud zjistil, že dlužnice uznala svůj dluh za užívání bytu č. 15 v domě čp. 433 v Přelouči v ulici Za Fontánou dle nájemní smlouvy ze dne 30.9.2013, a to v době od 1.11.2013 ve výši 20.950,--Kč, a zavázala se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách.

Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 18.11.2014 a kopie doručenky soud zjistil, že žalobce vyzval dlužnici k uhrazení dluhu za užívání shora uvedeného bytu včetně příslušenství v celkové výši 38.834,--Kč.

Z usnesení rady Města Přelouče ze dne 26.9.2013 soud zjistil, že rada schválila, aby předmětný byt byl dlužnici pronajat.

Z vývoje plateb ke dni 12.11.2014 vyplývá, že nedoplatek činil 37.297,--Kč. Podle § 168 odst. 1 IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou a) náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí, byl-li předběžný správce ustanoven insolvenčním správcem, b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci, c) náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru, d) náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba než dlužník, e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování. Podle odst. 2 pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, b) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka, c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku, d) náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění majetkové podstaty, e) daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, f) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení, g) pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení, h) pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními odmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku v době od zahájení insolvenčního řízení do dne, kdy podle tohoto zákona nastaly účinky odmítnutí; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení, i) úroky podle § 171 odst. 4, j) náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost, k) další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon.

Podle § 169 odst. 1 IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou a) pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak, b) pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, c) pohledávky státu-Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů, d) pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem, e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, f) náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení, g) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria, h) další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.

Podle § 246 odst. 1 IZ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Podle odst. 2 právní úkony podle odstavce 1, které dlužník učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné ze zákona; § 235 odst. 2 se nepoužije.

Žalobce se domáhá určení, že jeho pohledávka vůči dlužnici z titulu nedoplatku nájmu a úhrad s tím spojených a z titulu následného bezdůvodného obohacení, kdy dlužnice měla pronajatý byt užívat bez právního důvodu, je pohledávkou za majetkovou podstatou. Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené jsou taxativně uvedeny v § 168 a § 169 IZ. Nájemní smlouva byla uzavřena dne 30.9.2013, tedy až po zjištění úpadku a prohlášení konkurzu dne 5.9.2013. Nájemní smlouva byla uzavřena s dlužnicí a nikoli s insolvenčním správcem a pohledávka ať už titulu nedoplatku nájmu či bezdůvodného obohacení vznikla po zjištění úpadku a prohlášení konkurzu. V daném případě se však nejedná o žádnou z pohledávek za majetkovou podstatou či jí na roveň postavených, jak jsou vyjmenovány v § 168 a § 169 IZ, ani o pohledávku, která by jinde v insolvenčním zákoně byla označena jako pohledávka za majetkovou podstatou. Z § 246 odst. 1 IZ pak plyne, že prohlášením konkurzu přešlo na insolvenčního správce právo nakládat s majetkovou podstatou a z odst. 2 pak plyne, že právní úkony týkající se majetku, které dlužník následně učinil, jsou vůči věřitelům neúčinné. Tato neúčinnost pak nastává přímo ze zákona a § 235 odst. 2 se nepoužije, tj. správce nebyl povinen podávat zvlášť žalobou na vyslovení neúčinnosti nájemní smlouvy. Z uzavřené nájemní smlouvy pak sice žalobci vznikla pohledávka, avšak tato pohledávka nemůže být žádným způsobem uspokojována v insolvenčním řízení. Žalobci však nic nebrání v tom, aby se dané částky domáhal po dlužnici mimo insolvenční řízení žalobou podanou u věcně a místně příslušného soudu s tím, že pokud bude se žalobou úspěšný, může se domoci nařízení exekuce pro vymožení dané pohledávky. Exekuční řízení sice nebude moci být po dobu probíhajícího insolvenčního řízení provedeno (srov. § 109 odst. 1 písm. c) IZ), avšak po skončení insolvenčního řízení (poté, co pominou účinky jeho zahájení), bude moci být pohledávka žalobce v exekuci vymožena.

Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, uplatněná pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou ani pohledávkou jí na roveň postavenou, a proto žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nebyl se svojí žalobou úspěšný a je povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání), tedy 9.300,--Kč, k tomu je nutno přičíst tři paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,--Kč, dále náhradu za ztrátu času ve výši 1/4 (zástupce byl u zdejšího soudu u čtyř jednání) za šest půlhodin po 100,--Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 1/4 z 600,--Kč, tj. 150,--Kč, a dále cestovné ve výši 1/4 za cestu na jednání z České Třebové do Pardubic a zpět v délce 144 km osobním vozem Citroen DS 4, reg.zn. 5E6 7181 při spotřebě dle technického průkazu 6,12 l na 100 km, vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 29,70 Kč (vyhl. č. 385/2015 Sb.) a sazbě základní náhrady ve výši 3,80 za 1 km, tj. 1/4 z 800,--Kč, tj. celkem jízdné ve výši 200,--Kč, celkem tedy 10.550,--Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 2.216,--Kč, celkem tedy 12.766,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 13. října 2016 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Lucie Máchová