KSPA 44 INS 28695/2015-A-6
KSPA 44 INS 28695/2015-A-6

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou v insolvenční věci dlužníků Jiřího Míta, r. č. 520718/301 IČO 11587172, Štěpánov 29, 539 73 Skuteč a Hany Mítové, r. č. 555104/0330, IČO 11068744, Štěpánov 29, 539 73 Skuteč, o návrhu JUDr. Vladimíra Plášila-soudního exekutora, se sídlem Tusarova 25, 170 00 Praha, IČO 66209021, na vydání předběžného opatření

t a k t o:

I. Soud nařizuje toto předběžné opatření: Omezuje se účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Vladimíru Plášilovi, se sídlem Tusarova 25, 170 00 Praha, IČO 66209021 s e u m o ž ň u j e provést již nařízenou exekuci nemovitých věcí vedených pod sp. zn. 063 EX 239/09 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS 28695/2015 k dispozici v tomto řízení

II. Navrhovatel JUDr. Vladimír Plášil-soudní exekutor, se sídlem Tusarova 25, 170 00 Praha, IČO 66209021, je povinen uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích

O d ů v o d n ě n í:

Dne 18. listopadu 2015 byl Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích doručen insolvenční návrh dlužníků Jiřího Míta a Hany Mítové. Stejného dne bylo vyhláškou č. j.-A-2 zahájeno insolvenční řízení. Okamžikem zveřejnění vyhlášky v insolvenčním rejstříku nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Dne 9. prosince 2015 byl soudu doručen návrh soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila na vydání předběžného opatření ve věci dlužníků. V tomto návrhu se soudní exekutor domáhal omezení jednoho z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, konkrétně účinku uvedeného v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon, v platném znění (dále jen IZ ). Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést ( ).

Soudní exekutor ve svém návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, že je důvodně přesvědčen o tom, že insolvenční návrh dlužníků je podáván za účelem maření exekučního řízení a snahou o zamezení prodeje nemovitých věcí, které byly v tomto řízení zajištěny. Soudní exekutor dále uvedl, že k tomuto závěru ho vede zejména skutečnost, že k insolvenčnímu návrhu dlužníci přistoupili až po využití všech v exekučním řízení možných prostředků, které by vedly k odkladu dražby jejich nemovité věci, přičemž námitky, uvedené v posledním odvolání dlužníků proti dražební vyhlášce, považuje soudní exekutor za zcela účelové. Soudní exekutor rovněž uvádí, že zmíněné premisy byly potvrzeny i samotnými dlužníky, kteří se k obstrukčnímu jednání de facto doznali ve svém insolvenčním návrhu, kde výslovně uvádí, že se odvolali, aby alespoň posunuli termín dražby, než se jim podaří udělat oddlužení . Z tohoto a dalších výroků soudní exekutor dovozuje účelovost podání insolvenčního návrhu ze strany obou dlužníků. Rovněž z dalšího obsahu insolvenčního návrhu lze dle soudního exekutora dovozovat obstrukční záměr při podávání insolvenčního návrhu ze strany dlužníků, neboť tito podávali svůj insolvenční návrh za situace, kdy je i z jejich vyjádření zřejmé, že hodnota jejich majetku (konkrétně nemovité věci zajištěné v předmětném exekučním řízení), převyšuje hodnotu jejich závazků, neboť sami dlužníci v insolvenčním návrhu udávají výši svých závazků v hodnotě 890 694 Kč a svoji nemovitou věc na 1 milion Kč. K výše uvedenému odkazuje soudní exekutor rovněž na ustálenou konkursní, příp. insolvenční judikaturu, když cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 ze dne 26. ledna 2012, dle kterého vyjde-li v konkursním řízení najevo, že pohledávky, jež mají osvědčovat platební neschopnost dlužníka, lze bez obtíží uspokojit výkonem rozhodnutí (exekucí) postihujícím movitý či nemovitý majetek dlužníka, má (musí) to být naopak důvodem pro zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu proto, že dlužník k úhradě těchto závazků schopen je. Výše uvedená zásada pak byla vtělena i do rozhodnutí 29 NSČR 38/2010 ze dne 1. března 2012, dle kterého věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ insolvenční soud předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. Insolvenční soud přezkoumal návrh soudního exekutora a posoudil tvrzení v něm obsažená zvlášť i ve vzájemných souvislostech a zjistil, že návrh soudního exekutora je důvodný. K tomuto závěru dospěl insolvenční soud z následujících skutečností: Z insolvenčního návrhu dlužníků je soudu známo, že dlužníci skutečně uvedli jako jeden z důvodů podání insolvenčního návrhu oddálení dražby jejich nemovité věci, přičemž dlužníci rovněž uvedli, že už poslední odvolání v exekučním řízení podávali s tím, že jsou dopředu smířeni s jeho neúspěchem. Insolvenční soud se v této věci ztotožnil s tvrzením soudního exekutora, že lze z těchto vyjádření usuzovat na obstrukční záměr dlužníků při podávání insolvenčního návrhu. Dle odborné literatury je smyslem ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ zejména ochrana majetku patřícího do majetkové podstaty (za účelem budoucího způsobu řešení úpadku) a zabránění uspokojení pohledávky věřitele na vrub dlužníka a na úkor ostatních věřitelů (srov. MARŠÍKOVÁ, Jolana a kolektiv. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. vyd. Praha: Leges,

2

2014.). V tomto případě však nebude majetková podstata zkrácena, neboť výtěžek zpeněžení nemovité věci bude po dobu insolvenčního řízení dlužníků k dispozici pro majetkovou podstatu dlužníků. Výše uvedený postup pak nejenže neodporuje společnému zájmu věřitelů, naopak jej může velice dobře naplňovat. Dle ustanovení § 5 písm. a) má být insolvenční řízení vedeno tak, aby v něm došlo mj. k co nejhospodárnějšímu a nejrychlejšímu uspokojení věřitelů. Stav, kdy bude nemovitá věc soudním exekutorem za cenu stanovenou znaleckým posudkem transparentním způsobem zpeněžena formou veřejné dražby, přičemž výtěžek pak bude k dispozici pro insolvenčním řízení dlužníků, zásadu uvedenou ve zmíněném ustanovení dle názoru insolvenčního soudu vhodným způsobem naplňuje. K uvedenému insolvenční soud dodává, že ke zpeněžení nemovité věci, ať už v řízení exekučním či insolvenčním, by nepochybně muselo dříve či později dojít s ohledem na výši závazků dlužníků a množství zástavních práv na nemovité věci váznoucích. Insolvenční soud neshledal při posuzování návrhu soudního exekutora žádný důvod, proč by musel být prodej proveden až v rámci insolvenčního řízení dlužníků, zvláště za situace, kdy není zřejmé, zda insolvenční návrh dlužníků nebude, i s ohledem na judikaturu, na kterou soudní exekutor ve svém návrhu odkazoval, zamítnut. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud návrhu soudního exekutora vyhověl a nařídil předběžné opatření tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a současně uložil soudnímu exekutorovi uhradit soudní poplatek z návrhu na vydání předběžného opatření (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto usnesení se může odvolat pouze dlužník do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu (ustanovení § 113 odst. 4 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 17. prosince 2015

JUDr. Ivana Bulisová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Petra Karlíková

3