KSOS 40 INs 790/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD CESKÉ REPUBLIKY KSOS 40 INs 790/2011 29 NSČR 131/2016-B-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala V insolvenční Věci dlužnice Ing. Haliny Sikorové, narozené 14. ledna 1960, bytem V Třinci-Lyžbicích 898, PSČ 739 61, vedené uKrajského soudu vOstravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 790/2011, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. března 2016, č. j. KSOS 40 INS 790/2011, 3 VSOL 1296/2015-B-102, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodněnt

Usnesením ze dne 6. listopadu 2015, č. j. KSOS 40 (38) INS 790/2011-B-79, Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ):

[1] Neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku).

[3] Vyzval osoby, které mají vůči dlužnici závazky, aby plnění napříště neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (bod III. výroku),

[4] Oznámil, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastaly účinky prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

Kodvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. KSOS 40 INS 790/2011, 3 VSOL 1296/2015-B-102, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva [ohledně ověření stavu úpadku dlužníka při Významné změně (úbytku) pohledávek přihlášených věřitelů a ohledně způsobu určení hodnoty dlužníkova majetku nezbytného pro realizaci oddlužení], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně . Odvolacímu soudu vytýká dovolatelka nesprávné právní posouzení Věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. apro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, že není možné oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, dovolání nezpochybňuje a v posouzení předpokladů pro (ne)schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Srov. k tomu především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení je-stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 1/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 10, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2013, pod číslem 81.

Zbývá dodat, že dovolací tvrzení (pro účely posouzení přípustnosti dovolání), že jde o otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, je nekonkrétní (není podloženo odkazem na údajně rozporná rozhodnutí dovolací soudu), přičemž Nejvyšší soud si žádného takového rozporu není vědom.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.

Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.

To Však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému Výboru (zástupci věřitelů) a státnímu

A7 ly DL 1.) llAULU zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se Však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Jeřábková