KSOS 40 INS 24530/2014-B26
č.j. KSOS 40 INS 24530/2014-B26

Usnesení

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Walderovou v insolvenční věci

dlužnice: Alena anonymizovano , anonymizovano Tylovice 1903, 756 27 Rožnov pod Radhoštěm

takto: Návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek věřitelů se zamítá.

Odůvodnění: 1 Usnesením č.j. KSOS 40 INS 24530/2014-A5 ze dne 25. 9. 2014 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením č.j. KSOS 40 INS 24530/2014- B3 ze dne 23. 2. 2015 rozhodl insolvenční soud o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. 2 Usnesením ze dne 24.8.2017 č. j. 40 INS 24530/2014-B 20 soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice, když bylo v řízení osvědčeno, že na základě rozvrhového usnesení byli nezajištění věřitelé uspokojeni z 3,9672 % . Zároveň insolvenční soud zprostil insolvenčního správce funkce. 3 Podáním ze dne 24. 10. 2017, doručeným soudu dne 25. 10. 2017, požádala dlužnice ve smyslu ust. § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), o přiznání osvobození od pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž v průběhu insolvenčního řízení nebyly uspokojeny. Insolvenční soud usnesením ze dne 31.10.2017 č. j. 40 INS 24530/2014-B22 vyzval dlužnici k doplnění návrhu na osvobození od placení zbytku pohledávek a poučil jej o jaké tvrzení má návrh doplnit a že má rovněž předložit či navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Dlužnice reagovala podáním došlým soudu dne 23.11.2017, ve kterém však požadované skutečnosti netvrdila a k důkazu založila pouze usnesení vydaná v rámci probíhajícího exekučního řízení vedeného na dlužnici. Usnesením ze dne 6.12.2017 č.j. 40 INS 24630/2014-B24 byla dlužnice opětovně vyzvána k doplnění návrhu na osvobození od placení pohledávek. Dlužnice na podání reagovala toliko zasláním rozhodnutí vydaných v rámci insolvenčního řízení. Skutková tvrzení k návrhu na osvobození doplněna nebyla a rovněž nebyly navrhnuty důkazy k prokázání toho, že požadované hodnoty plnění (30 % pohledávek nezajištěných věřitelů) nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužnice nezavinila a zároveň, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohlelávek obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužnice byl řešen konkursem. 4 S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení článku II. bodu 1 přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájena před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužnice podala návrh na osvobození od placení pohledávek věřitelů po účinnosti novely č. 64/2017 Sb., soud postupoval podle znění insolvenčního zákona účinném od 1. 7. 2017 a nenařizoval ve věci slyšení dlužnice a insolvenčního správce. Soud slyšení nenařídil i z důvodu,

Shodu s prvopisem potvrzuje Dominika Kaňoková isir.justi ce.cz

že dlužnice svůj návrh na osvobození od placení zbytku pohledávek dle ust.§ 415 IZ na základě usnesení soudu nikterak nedoplnila a ani nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení. Návrh na osvobození dle ust. § 415 IZ proto soud považuje za neúplný. Insolvenční správce byl nadto zproštěn své funkce usnesením č.j.-B20 ze dne 24. 8. 2017. 5 Dle ust. § 414 odst. 1 IZ ve znění účinném od 1.7.2017jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dle ust. § 414 odst. 2 IZ se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Dle ust. § 414 odst. 3 IZ se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 6 Dle ust. § 415 IZ ve znění účinném od 1.7.2017 je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně. 7 Rozhodnutí o tom, zda dlužníkovi přiznat či nepřiznat osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení i v případě, kdy se nezajištěným věřitelům nedostalo požadovaného plnění dle schváleného způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, je v režimu ust. § 415 IZ závislé především na úvaze insolvenčního soudu. Dále musí být současně splněny dvě podmínky, a to aby dlužník prokázal, že takový ekonomický výsledek oddlužení nezavinil, a vyhodnocení toho, zda by se nezajištěným věřitelům nedostalo při řešení úpadku dlužníka konkursem vyšší míry uspokojení jejich pohledávek než při oddlužení. Jsou-li splněny obě shora uvedené podmínky, pak i v případě, kdy se při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nedostalo nezajištěným věřitelům vůbec žádného plnění, může insolvenční soud dlužníkovi přesto přiznat osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. 8 Uvedené ustanovení tedy upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdyby dlužníkovi nebylo možno přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem dle § 414 insolvenčního zákona, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost. 9 Z obsahu spisu je zřejmé., že v posuzované věci rozhodl soud o schválení oddlužení dlužníka formou zpeněžení majetkové podstaty usnesením ze dne 23. 2. 2015 vydaným podle ust. § 402 odst. 5 IZ za situace, kdy se na schůzi věřitelů konanou dne 18. 12. 2014 nedostavil žádný věřitel. Schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře padalo rovněž do úvahy, neboť příjmy dlužníka byly dostatečné a předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 38 %. Schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se jevilo pro věřitele výhodnější, neboť předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 100 %. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty preferoval ve své zprávě insolvenční správce i samotná dlužnice ve svém návrhu na povolení oddlužení. Ocenění nemovitostí znalcem na částku 1 350 000,-Kč dávalo opodstatněný předpoklad plného uspokojení pohledávek zajištěných i nezajištěných věřitelů zjištěných v celkové výši 817 836,50 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dominika Kaňoková

10 Za popsaného skutkového stavu proto nelze klást k tíži dlužníka, jenž již nebyl po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě výsledek zpeněžování majetkové podstaty probíhajícího podle pokynů zajištěných věřitelů. Dlužníkovi nelze důvodně vytýkat ani to, že byl znalecký posudek na ocenění nemovitostí, z něhož vycházel i insolvenční správce a soud a jehož věrohodnost nebyla v řízení ničím zpochybněna nadhodnocen, ani to, že v průběhu oddlužení došlo k poklesu cen nemovitostí. Soud proto dospěl k závěru, že dlužník nezavinil žádné okolnosti, v jejichž důsledku se nezajištěným věřitelům dostalo uspokojení toliko ve výši 3,9672 %. 11 Pokud jde o druhé kritérium, zda by nebylo řešení dlužníkova úpadku konkursem pro nezajištěné věřitele výnosnějším řešením než schválený způsob oddlužení, je zjevné, že v dané věci byl v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dosažen nižší výtěžek než ten, kterého by bylo dosaženo při konkursu. 12 Dle ust. § 398 odst. 2 IZ při řešení úpadku oddlužením nenáleží do majetkové podstaty majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení, zatímco při řešení úpadku konkursem náleží dle ust. § 205 odst. 1 IZ do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení, tedy i příjmy dlužníka, a to ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny předností pohledávky. 13 Insolvenční soud se s ohledem na výše uvedené zabýval otázkou příjmů dlužníka. Jak vyplývá ze zprávy o činnosti insolvečního správce ze dne 8. 12. 2014 dlužnice byla v době schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty poživatelkou vdovského důchodu ve výši 7 270 Kč měsíčně a zároveň byla zaměstnaná u společnosti AHOLD Czech republic s měsíčním příjmem ve výši 12 953 Kč. Po odpočtu odměny insolvenčního správce, určené podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., částkou 54 450 Kč vč. DPH, by míra procentuálního uspokojení nezajištěných věřitelů činila zajisté více než uspokojení pouhým zpeněžením majetkové podstaty. Pro úplnost soud uvádí, že náhrada nákladů a odměna insolvenčního správce za zpeněžování nemovitých věcí, by byly v případě konkursu, s největší pravděpodobností obdobné jako u oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, což platí i pro výši výtěžku zpeněžení. Soud z obsahu spisu zjistil a vzal za prokázané, že hodnota, které by se nezajištěným věřitelům dostalo při řešení dlužníkova úpadku konkursem je vyšší než ta, kterou (ne)obdrželi při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Vedle procentuálního uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty byli uspokojeni do výše 3,9672 %, by v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem procentuální uspokojení věřitelů vzrostlo, nebo´t po dobu trvání konkursu by na účet majetkové podstaty byly dále připisovány srážky ze mzdy a srážky z důchodu vypláceného ČSSZ. 14 Na základě výše uvedeného má soud za to, že není možné vydat rozhodnutí o osvobození dlužnice od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a dále od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, jelikož dlužník nesplňuje podmínku danou ust. § 415 IZ. Soud dospěl k závěru, že dlužník netvrdil, tím spíše neprokázal, že částka, které bylo pro věřitele dosaženo řešením úpadku dlužníka oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty je nižší než částka, které by se věřitelům dostalo, kdyby byl úpadek dlužnice řešen konkursem. Dlužnice svůj návrh na osvobození od placení zbytku pohledávek řádně nedoplnila, nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení, soud proto rozhodl na základě obsahu spisu a dospěl k závěru, že dlužnici nelze osvobození od placení zbytku pohledávek přiznat. Při právním hodnocení vycházel soud ze závěrů Nejvyššího soudu ČR prezentovaných v rozhodnutí 29 NSČR 21/2017 ze dne 31.7.2017, na které odkazuje a ve kterém Nejvyšší soud zkonstatoval, že při stanovení částky, které by se nezajištěným věřitelům dostalo, kdyby úpadek dlužnice byl řešen konkursem je třeba zohlednit i příjmy, které by dlužnice nebyla při řádném chodu věcí v konkursu do skončení

Shodu s prvopisem potvrzuje Dominika Kaňoková realizační fáze insolvenčního řízení zvršené podáním konečné zprávy, přičemž je třeba zohlednit i náklady, jež s sebou nese řešení úpadku dlužnice konkursem.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Odvolání může podat pouze dlužník.

Ostrava 9. ledna 2018

Mgr. Soňa Walderová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Dominika Kaňoková