KSOS 40 INS 16542/2014-B28
č. j. KSOS 40 INS 16542/2014-B28

Usnesení

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Walderovou v insolvenční věci dlužníka: JUDr. Josef anonymizovano , anonymizovano bytem Střelná 1100/4, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava o návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek

takto: Návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek ze dne 19. 10. 2017 se zamítá.

Odůvodnění: 1. Usnesením č.j. KSOS 40 INS 16542/2014-A5 ze dne 14. 7. 2014 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením č.j. KSOS 40 INS 16542/2014-B7 ze dne 9. 12. 2014 rozhodl insolvenční soud o schválení oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením č.j. KSOS 40 INS 16542/2014-B22 ze dne 21. 2. 2017 bylo vydáno rozvrhové usnesení, na základě kterého byli nezajištění věřitelé dlužníka uspokojeni do výše 19,489472 % jejich zjištěných pohledávek. Usnesením č. j.-B24 ze dne 5. 4. 2017 vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, a zároveň zprostil insolvenčního správce funkce. 2. Dne 19. 10. 2017 podal dlužník s odkazem na ustanovení § 415 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) návrh na vydání usnesení, jímž bude osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dlužník v návrhu uvedl, že v době rozhodování o způsobu řešení úpadku oddlužením byl ochoten plnit splátky a navrhoval oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník sice jeden z příjmů po přezkumném jednání pozbyl, ale chtěl ho nahradit uzavřením darovací smlouvy. V řízení byl v této fázi zjišťován stav majetku dlužníka včetně hodnoty nemovitostí. Na základě určení hodnoty nemovitostí (cca 400 a 500 tisíc Kč) bylo soudem rozhodnuto o řešení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Proti tomuto rozhodnutí a ani proti postupu před rozhodnutím žádný z věřitelů ničeho nenamítal. Insolvenční správkyně však zpeněžila nemovitosti pouze za 130 000 Kč, což stačilo pouze na 19,489472 % nezajištěných pohledávek. Dlužník dále konstatuje, že bez svého zavinění a jakéhokoliv maření insolvenčního řízení nesplnil zákonem požadovanou míru uspokojení pohledávek. Objektivním stavem trhu se změnily ceny, zájemci o koupi začali zohledňovat více nedostatky nemovitosti, o čemž správkyně soud informovala. Soud za této situace udělil souhlas s prodejem mimo dražbu. V konkursním řízení by věřitelé obdrželi méně na své pohledávky, protože by navíc byla placena jiná odměna správkyně,

Shodu s prvopisem potvrzuje Věra Fieglerová isir.justi ce.cz

neboť by byla navýšena o odměnu za přihlášky. Dlužník v závěru návrhu dále uvádí, že vyvinul veškerou snahu k maximálnímu uspokojení věřitelů a nezavinil nižší možnost plnění pro věřitele. Současně by v konkursním řízení bylo dosaženo ještě nižšího uspokojení. 3. Usnesením č. j.-B27 ze dne 31. 10. 2017 soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 10 dnů doplnil svůj návrh a předložil důkazy k prokázání tvrzení, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledků okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Konkrétně soud žádal, aby dlužník předložil rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku vypláceného Ministerstvem vnitra ČR a rozhodnutí o přiznání starobního důchodu vypláceného Ministerstvem vnitra ČR, popřípadě rozhodnutí o změnách jejich výše. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 8. 11. 2017, dlužník na výzvu soudu v určené lhůtě ani později nereagoval. 4. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení článku II. bodu 1 přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájena před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník podal návrh na osvobození od placení pohledávek po účinnosti novely č. 64/2017 Sb., soud postupoval podle znění insolvenčního zákona účinného od 1. 7. 2017. 5. Dle ustanovení § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. 6. Rozhodnutí o tom, zda dlužníkovi přiznat či nepřiznat osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení i v případě, kdy se nezajištěným věřitelům nedostalo požadovaného plnění dle schváleného způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, je v režimu ustanovení § 415 IZ závislé především na úvaze insolvenčního soudu. Dále musí být současně splněny dvě podmínky, a to aby dlužník prokázal, že takový ekonomický výsledek oddlužení nezavinil, a vyhodnocení toho, zda by se nezajištěným věřitelům nedostalo při řešení úpadku dlužníka konkursem vyšší míry uspokojení jejich pohledávek než při oddlužení. Jsou-li splněny obě shora uvedené podmínky, pak i v případě, kdy se při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nedostalo nezajištěným věřitelům vůbec žádného plnění, může insolvenční soud dlužníkovi přesto přiznat osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. 7. Uvedené ustanovení tedy upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdyby dlužníkovi nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem dle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost.

Shodu s prvopisem potvrzuje Věra Fieglerová

8. Z obsahu spisu je zřejmé, že v posuzované věci rozhodl soud o schválení oddlužení dlužníka formou zpeněžení majetkové podstaty usnesením ze dne 9. 12. 2014 vydaným podle ustanovení § 402 odst. 5 IZ za situace, kdy se na schůzi věřitelů konanou dne 28. 11. 2014 nedostavil žádný věřitel. Schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře padalo rovněž do úvahy, neboť příjmy dlužníka byly dostatečné a předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 68 %. Schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se jevilo pro věřitele výhodnější, neboť předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 100 %. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty preferoval ve své zprávě ze dne 3. 11. 2014 i insolvenční správce. Ocenění nemovitostí insolvenčním správcem na základě zprávy realitní kanceláře na částku 400 až 500 tisíc Kč dávalo opodstatněný předpoklad plného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 396 617,94 Kč. 9. Za popsaného skutkového stavu proto nelze klást k tíži dlužníka, jenž již nebyl po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě, výsledek zpeněžování majetkové podstaty probíhajícího za souhlasu soudu, který vykonával funkci věřitelského orgánu. Dlužníkovi nelze důvodně vytýkat ani to, že cena nemovitostí, z níž vycházel insolvenční správce i soud, byla nadhodnocena, resp., že v průběhu oddlužení došlo k poklesu cen nemovitostí. Soud proto dospěl k závěru, že dlužník nezavinil žádné okolnosti, v jejichž důsledku se nezajištěným věřitelům dostalo uspokojení toliko ve výši 19,489472 %. 10. Pokud jde o druhé kritérium, zda by nebylo řešení dlužníkova úpadku konkursem pro nezajištěné věřitele výnosnějším řešením než schválený způsob oddlužení, je zjevné, že v dané věci byl v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dosažen nižší výtěžek než ten, kterého by bylo dosaženo při konkursu. 11. Dle ustanovení § 398 odst. 2 IZ při řešení úpadku oddlužením nenáleží do majetkové podstaty majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení, zatímco při řešení úpadku konkursem náleží dle ustanovení § 205 odst. 1 IZ do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení, tedy i příjmy dlužníka, a to ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. 12. Insolvenční soud se s ohledem na výše uvedené zabýval otázkou příjmů dlužníka. Jak vyplývá ze zprávy o činnosti insolvenčního správce ze dne 14. 10. 2014 aktualizované na schůzi věřitelů dne 28. 11. 2014, dlužník byl v době schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty poživatelem starobního důchodu ve výši 13 763 Kč a výsluhového příspěvku ve výši 726 Kč, oba příjmy byly vypláceny Ministerstvem vnitra ČR. Po odpočtu odměny insolvenčního správce, určené podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., částkou 54 450 Kč včetně DPH, a odměny za přezkum přihlášených pohledávek včetně DPH, by míra procentuálního uspokojení nezajištěných věřitelů činila zajisté více než uspokojení pouhým zpeněžením majetkové podstaty. Pro úplnost soud uvádí, že náhrada nákladů a odměna insolvenčního správce za zpeněžování nemovitých věcí by byly v případě konkursu s největší pravděpodobností obdobné jako u oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, což platí i pro výši výtěžku zpeněžení. Soud z obsahu spisu zjistil a vzal za prokázané, že hodnota, které by se nezajištěným věřitelům dostalo při řešení dlužníkova úpadku konkursem je vyšší než ta, kterou obdrželi při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Vedle procentuálního uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty byli uspokojeni do výše 19,489472 %, by v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem procentuální uspokojení věřitelů

Shodu s prvopisem potvrzuje Věra Fieglerová

vzrostlo, neboť po dobu trvání konkursu by na účet majetkové podstaty byly dále připisovány srážky z příjmů dlužníka vyplácených Ministerstvem vnitra ČR. 13. Na základě výše uvedeného má soud za to, že není možné vydat rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a dále od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, jelikož dlužník nesplňuje podmínku danou ustanovením § 415 IZ. Soud dospěl k závěru, že dlužník neprokázal, že částka, které bylo pro věřitele dosaženo řešením úpadku dlužníka oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty není nižší než částka, které by se věřitelům dostalo, kdyby byl úpadek dlužníka řešen konkursem. Dlužník svůj návrh na osvobození od placení pohledávek řádně nedoplnil, nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení, soud proto rozhodl na základě obsahu spisu a dospěl k závěru, že dlužníkovi nelze osvobození od placení pohledávek přiznat. Při právním hodnocení vycházel soud ze závěrů Nejvyššího soudu ČR prezentovaných v rozhodnutí 29 NSČR 21/2017 ze dne 31. 7. 2017, na které odkazuje a ve kterém Nejvyšší soud zkonstatoval, že při stanovení částky, které by se nezajištěným věřitelům dostalo, kdyby úpadek dlužníka byl řešen konkursem, je třeba zohlednit i příjmy, které by dlužník nabyl při řádném chodu věcí v konkursu do skončení realizační fáze insolvenčního řízení završené podáním konečné zprávy, přičemž je třeba zohlednit i náklady, jež s sebou nese řešení úpadku dlužníka konkursem.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Odvolání může podat pouze dlužník.

Ostrava 25. ledna 2018

Mgr. Soňa Walderová v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Věra Fieglerová