KSOS 39 INS 4961/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 39 INS 4961/2013 29 NSýR 83/2014-B-37

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužníka Martina Kureaje, narozeného 17. ledna 1984, bytem v Haví ovČ-MČstČ, Svornosti 86/2, PSý 736 01, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 39 INS 4961/2013, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka zastoupeného Mgr. Petrem Štrossem, advokátem, se sídlem v OstravČ-Hrabové, Místecká 329/258, PSý 720 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. dubna 2014, . j. KSOS 39 INS 4961/2013, 2 VSOL 701/2013-B-23, takto:

Dovolání se zamítá.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 3. ervence 2013, . j.-B-7, Krajský soud v OstravČ (dále jen insolvenní soud ): 1/ Schválil oddlužení dlužníka Martina Kureaje plnČním splátkového kalendá e (bod I. výroku). 2/ Uložil dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištČným vČ itel m prost ednictvím insolvenního správce vždy k 15. dni mČsíce ástku stanovenou podle § 398 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), z p íjm , které získá po schválení oddlužení, s tím, že první splátku je povinen zaplatit do 31. srpna 2013 (bod II. výroku). 3/ Uložil plátci mzdy dlužníka, aby poínaje srpnem 2013 provádČl ze mzdy dlužníka srážky ve stejném rozsahu jako p i výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro uspokojení p ednostní pohledávky a sražené ástky nevyplácel dlužníkovi, ale zasílal je insolvenní správkyni, které nech zasílá i doklady o platbách (bod III. výroku). 4/ Uložil insolvenní správkyni dlužníka, aby: -si z ástky sražené dlužníku ponechala zálohu na odmČnu a náhradu hotových výdaj ve výši 900 K a k tomu odpovídající da z p idané hodnoty, je-li jejím plátcem, -uhradila pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na rove pohledávkám za podstatou, -zbývající ást vyplatila nezajištČným vČ itel m v ureném pomČru (bod IV. výroku).

K odvolání vČ itele Jaromíra Bojko (dále jen J. B. ) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným usnesením zrušil usnesení insolvenního soudu a vČc mu vrátil k dalšímu ízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení níže specifikovaných právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vy ešeny, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. V mezích ohlášeného dovolacího d vodu dle § 241a odst. 1 o. s. . dovolatel p edevším namítá, že žádný z vČ itel nevznesl ádnČ námitky ve smyslu ustanovení § 403 odst. 2 insolvenního zákona. Sám J. B. na sch zi vČ itel konané 17. ervna 2013 nezopakoval (po hlasování o zp sobu oddlužení) své námitky z podání z 29. kvČtna 2013 a insolvenní soud (tamtéž) tyto námitky správnČ neprojednal. Dále uvádí, že J. B. nehlasoval pro ešení úpadku konkursem (jak následnČ tvrdil), nýbrž pro zp sob oddlužení zpenČžením majetkové podstaty. Námitky J. B. tedy nemohly být považovány za vasné a nelze k nim p ihlížet podle § 403 odst. 2 insolvenního zákona. Odvolací soud na jejich základČ nemohl zrušit usnesení insolvenního soudu. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu)]. Dovolání v dané vČci je p ípustné podle § 237 o. s. ., když napadené rozhodnutí závisí na ešení procesních otázek (dovoláním vymezených), které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly beze zbytku vy ešeny. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. S p ihlédnutím k dobČ, kdy probČhla sch ze vČ itel , na které vČ itelé hlasovali o zp sobu oddlužení dlužníka (17. ervna 2013) a kdy bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení (3. ervence 2010), je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný p edevším výklad insolvenního zákona ve znČní úinném do 31. ervence 2013 (tj. naposledy ve znČní zákona . 399/2012 Sb.). Podle ustanovení § 403 odst. 2 insolvenního zákona vČ itelé, kte í hlasovali o p ijetí zp sobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutenosti, které by jinak od vod ovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozdČji do skonení sch ze vČ itel , která rozhodovala o zp sobu oddlužení, a v p ípadČ uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dn po zve ejnČní výsledk hlasování v insolvenním rejst íku. K pozdČji vzneseným námitkám a k námitkám uplatnČným vČ iteli, kte í nehlasovali o p ijetí zp sobu oddlužení, se nep ihlíží. 29 NSýR 83/2014

Dle ustanovení § 406 odst. 4 insolvenního zákona rozhodnutí o schválení oddlužení doruí insolvenní soud zvláš dlužníku, insolvennímu správci a vČ itelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí m že podat pouze vČ itel, který hlasoval proti p ijetí schváleného zp sobu oddlužení, nebo vČ itel, jehož námitkám uplatnČným podle § 403 odst. 2 insolvenní soud nevyhovČl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e m že podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše mČsíních splátek insolvenní soud nevyhovČl, nebo vČ itel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše mČsíních splátek a který proti tomu hlasoval. V usnesení ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, Nejvyšší soud vysvČtlil, že usnesení o zp sobu oddlužení p ijímá sch ze vČ itel hlasy nezajištČných vČ itel , p iemž mohou nastat následující situace: 1/ Ten zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé (s hlasovacími právy) hlasují (na sch zi vČ itel ) jako o prvním (lhostejno v jakém po adí), dosáhne prosté vČtšiny hlas nezajištČných vČ itel poítané podle výše jejich pohledávek (§ 402 odst. 3 insolvenního zákona) [sch ze vČ itel p ijala rozhodnutí o zp sobu oddlužení]. V takovém p ípadČ nemá právo se odvolat proti usnesení, jímž insolvenní soud schválí oddlužení tímto zp sobem, žádný z vČ itel , kte í hlasovali pro p ijetí zp sobu oddlužení. Odvolání naopak m že podat každý z vČ itel , který hlasoval proti p ijetí tohoto zp sobu oddlužení. 2/ Ten zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé hlasují (na sch zi vČ itel ) jako o prvním, nedosáhne prosté vČtšiny hlas nezajištČných vČ itel poítané podle výše jejich pohledávek (§ 402 odst. 3 insolvenního zákona). VČ itelé proto hlasují o druhém ze zp sobu oddlužení [jak plyne z dikce § 402 odst. 5 insolvenního zákona a (by strunČ) z judikatury (srov. d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. zá í 2010, sen. zn. 29 NSýR 6/2008, uve ejnČného pod íslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. P ijme-li sch ze vČ itel p edepsanou vČtšinou usnesení o provedení oddlužení druhým ze zp sob oddlužení, nemá právo se odvolat proti usnesení, jímž insolvenní soud schválí oddlužení tímto (druhým) zp sobem, žádný z vČ itel , kte í hlasovali pro p ijetí (druhého) zp sobu oddlužení. Odvolání naopak m že podat každý z vČ itel , který hlasoval proti p ijetí tohoto zp sobu oddlužení. Zp sob, jakým vČ itelé p edtím hlasovali o prvním (nep ijatém) zp sobu oddlužení, ve vztahu k p ípustnosti odvolání proti usnesení insolvenního soudu o schválení (druhého) zp sobu oddlužení žádný význam nemá. 3/ Prosté vČtšiny hlas nezajištČných vČ itel poítané podle výše jejich pohledávek (§ 402 odst. 3 insolvenního zákona) nedosáhne zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé hlasují jako o prvním, ani zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé hlasují jako o druhém. V takovém p ípadČ rozhodne o zp sobu oddlužení (v mezích usnesení o jeho schválení) insolvenní soud (srov. § 402 odst. 5 insolvenního zákona). Právo odvolat se proti usnesení, jímž insolvenní soud schválí oddlužení zp sobem, který sám zvolí, nemá za této situace žádný z vČ itel , kte í hlasovali pro p ijetí insolvenním soudem následnČ zvoleného zp sobu oddlužení, by sch ze vČ itel sama nep ijala rozhodnutí o (tomto) zp sobu oddlužení. Odvolání naopak m že podat každý z vČ itel , který hlasoval [na sch zi vČ itel , která sama nep ijala rozhodnutí o (tomto) zp sobu oddlužení] proti p ijetí insolvenním soudem následnČ zvoleného zp sobu oddlužení. Tamtéž Nejvyšší soud uzav el, že: 4/ VČ iteli v rámci výše popsané procedury hlasování nic nebrání v tom, aby (je-li p esvČden, že nejsou p edpoklady pro provedení oddlužení žádným z možných zp sob oddlužení) hlasoval na sch zi vČ itel jak proti zp sobu oddlužení dlužníka zpenČžením majetkové podstaty, tak proti zp sobu oddlužení dlužníka plnČním splátkového kalendá e. V takovém p ípadČ mu též vždy náleží právo odvolání proti usnesení insolvenního soudu o schválení oddlužení, bez z etele k tomu, zda schváleným zp sobem oddlužení byl zp sob, který (v d sledku obou hlasování) vzešel z rozhodnutí o zp sobu oddlužení p ijatého sch zí vČ itel nebo z volby (výbČru) zp sobu oddlužení insolvenním soudem (poté, co sch ze vČ itel nep ijala rozhodnutí o zp sobu oddlužení). 5/ VČ itel, který nehlasuje o zp sobu oddlužení, a mu zákon toto právo p iznává (což se v praxi dČje zpravidla tak, že vČ itel nehlasuje o zp sobu oddlužení mimo sch zi vČ itel a na sch zi vČ itel svolanou za úelem rozhodnutí o zp sobu oddlužení se nedostaví), tím v duchu výše eeného dává najevo (navenek projevuje) nezájem o zp sob oddlužení (lhostejnost k výbČru zp sobu oddlužení a k tomu, zda a jak bude oddlužení schváleno). Této (do urité míry racionální) neinnosti (apatii) vČ itele k dalšímu postupu insolvenního ízení zákon nebrání, na druhé stranČ však [v zájmu p edejití obstrukních nebo prostČ jen nevhodnČ (nežádoucnČ) opoždČných postup narušujících plynulost insolvenního ízení] takovému vČ iteli nedovoluje formou opravného prost edku (odvolání) zpochybnit rozhodnutí o zp sobu oddlužení (promítnuté v usnesení insolvenního soudu o schválení oddlužení), které mohl ovlivnit, kdyby p edtím nez stal neinný tam, kde mu insolvenní zákon umož oval konat (kdyby nezmeškal možnost hlasovat o zp sobu oddlužení). 6/ Ustanovení § 406 odst. 4 insolvenního zákona p itom požadavek, podle kterého právo odvolat se proti usnesení o schválení oddlužení náleží jen vČ iteli, který hlasoval o zp sobu oddlužení, klade též pro ty vČ itele, jejichž námitkám uplatnČným podle § 403 odst. 2 insolvenního zákona insolvenní soud nevyhovČl. To je dáno tím, že podle § 403 odst. 2 poslední vČty insolvenního zákona se k námitkám, které uplatnil vČ itel, jenž nehlasoval o zp sobu oddlužení, nep ihlíží (pohlíží se na nČ, jako by nebyly vzneseny), což v intencích § 406 odst. 4 insolvenního zákona znamená, že jde o vČ itele, který námitky neuplatnil. Pro úplnost budiž dodáno, že aktivita vČ itele, který vznesl námitky a hlasoval o p ijetí zp sobu oddlužení, a který má zárove za to, že jde o námitky, jimž insolvenní soud nevyhovČl, se promítá v jeho právu podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení i potud, že insolvenní zákon mu umož uje (v porovnání s vČ itelem, který hlasoval o zp sobu schválení oddlužení, aniž souasnČ uplatnil námitky p edepsaným zp sobem) podat odvolání, i když hlasoval pro p ijetí následnČ schváleného zp sobu oddlužení. Pro pomČry dané vČci se ze spisu podává, že sch ze vČ itel , která rozhodovala 17. ervna 2013 o zp sobu oddlužení, se zúastnili dva nezajištČní vČ itelé s hlasovacími právy, a to vČ itel . 1 [Michalopulos Vangelis (dále jen M. V. )] s pohledávkou ve výši 416.175,34 K (53,31 % ze všech p ihlášených pohledávek) a vČ itel . 2 (J. B.) s pohledávkou ve výši 313.813 K (40,19 % ze všech p ihlášených pohledávek) [B-6]. V protokolu o pr bČhu této sch ze vČ itel je pr bČh rozhodování p ítomných vČ itel M. V. a J. B. o zp sobu oddlužení zachycen tak, že vČ itel . 1 navrhuje schválit splátkový kalendá a vČ itel . 2 navrhuje schválit zpenČžení majetkové podstaty . Jakkoli jde o protokolaci nep esnou vzhledem k tomu, že z ní není patrný výsledek jednotlivých hlasování v pomČru pro a proti návrhu (zda vČ itel . 1 hlasoval proti zp sobu oddlužení plnČním splátkového kalendá e), lze i p es tento nedostatek uzav ít (též vzhledem k tomu, že chyby v innosti insolvenního soudu nemohou být p iteny k tíži úastník ízení), že hlasoval-li (jen) J. B. pro zp sob oddlužení zpenČžením majetkové podstaty a hlasoval-li (jen) M. V. pro zp sob oddlužení plnČním splátkového kalendá e (jenž insolvenní soud schválil), aniž by se nČkterý z nich hlasování zdržel , pak již na tomto základČ lze uzav ít, že (v intencích závČr plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 6/2014) 29 NSýR 83/2014 má právo podat odvolání (je osobou oprávnČnou podat odvolání) proti usnesení, jímž insolvenní soud schválil [na základČ sch zí vČ itel p ijatého (hlasy M. V.) zp sobu oddlužení] oddlužení plnČním splátkového kalendá e. Zbývá vy ešit otázku vasnosti námitek J. B. Podle obsahu spisu uplatnil J. B. námitku ústící v (jeho) závČr, že nejsou splnČny podmínky pro povolení oddlužení podáním z 29. kvČtna 2013, došlým insolvennímu soudu 30. kvČtna 2013, tedy ještČ p edtím, než hlasoval (17. ervna 2013) o zp sobu oddlužení na sch zi vČ itel k tomu svolané. Ustanovení § 403 odst. 2 vČty první insolvenního zákona podmi uje možnost vČ itele namítat, že zde jsou skutenosti, které by jinak od vod ovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, tím, že hlasoval o p ijetí zp sobu oddlužení. Ustanovení § 403 odst. 2 vČty druhé insolvenního zákona vymezuje nejzazší okamžik, dokdy (podle § 403 odst. 2 t etí vČty insolvenního zákona) mohou tyto námitky zaznít (nehlasuje-li se o zp sobu oddlužení mimo sch zi vČ itel , mohou být námitky uplatnČny nejpozdČji do skonení sch ze vČ itel , která rozhodovala o zp sobu oddlužení). Odtud však neplyne, že by takové námitky mohly (musely) zaznít nejd íve po hlasování vČ itele o zp sobu oddlužení. Z ustanovení § 403 odst. 2 t etí vČty insolvenního zákona (které uruje, že nesplnČní podmínky hlasování o zp sobu oddlužení nebo opoždČné vznesení námitek má ten následek, že k námitkám se nep ihlíží) naopak plyne (ve vazbČ na podmínku hlasování o zp sobu oddlužení), že námitky mohou zaznít (jako v p ípadČ námitek J. B.) i p ed konáním takové sch ze vČ itel (z hlediska p ipravenosti dlužníka nebo jiných osob k námitkám skutkovČ a právnČ argumentovat, jde naopak o žádoucí postup). Jen z toho, že vČ itel (J. B.) na sch zi vČ itel , která rozhodovala o zp sobu oddlužení, formálnČ nezopakoval (jak uvádí dovolatel) námitky uplatnČné podáním z 29. kvČtna 2013 (o skutenostech, které by jinak od vod ovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) neplyne, že by insolvenní soud k tČmto námitkám nemČl p ihlédnout jako ke vasným námitkám vČ itele, který hlasoval o zp sobu oddlužení. Dovolání tedy ani potud není d vodné (odvolací soud mohl naložit s odvoláním J. B. jako s odvoláním podaným k tomu oprávnČnou osobou a s námitkami J. B. jako s námitkami vasnými). Jelikož vlastní d vody, pro které odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenního soudu (pro nep ezkoumatelnost), dovolání nezpochyb uje, Nejvyšší soud, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dlužníku, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 28. ledna 2016

JUDr. ZdenČk K r m á p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová