KSOS 38 INS 790/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 38 INS 790/2011 29 NSýR 63/2014-A-120

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Zavázala a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužnice Ing. Haliny Sikorové, narozené 14. ledna 1960, bytem v T inci, Olšová 898/6, PSý 793 61, zastoupené JUDr. Radkem Hudekem, advokátem, se sídlem v OstravČ, PodČbradova 1243/7, PSý 702 00, o insolvenním návrhu vČ itele Mgr. Piotra Migase, narozeného 7. srpna 1955, bytem v Rybniku, Batorego 18, Polská republika, zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem, se sídlem v OstravČ, Preslova 361/9, PSý 702 00, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 40 (38) INS 790/2011, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014, . j. KSOS 38 INS 790/2011, 2 VSOL 1073/2013-A-112, takto:

Dovolání se odmítá.

Od vodnČní:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným usnesením k odvolání dlužnice Ing. Haliny Sikorové potvrdil v bodČ I. výroku usnesení ze dne 21. íjna 2013, . j.-A-88, jímž Krajský soud v OstravČ zjistil úpadek dlužnice. Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, jež m že být p ípustné jen podle ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), a pro nČž neplatí žádné z omezení p ípustnosti vypotených v § 238 o. s. ., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . Uinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínČní) nep edkládá k ešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala p ípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. . Nejvyšší soud p edesílá, že s p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro úely posouzení p ípustnosti dovolání rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odtud též plyne, že dovolání v dané vČci bylo možné podat pouze z d vodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. .). Prost ednictvím námitek, jež jsou dle svého obsahu pouhou polemikou se skutkovými závČry soud nižších stup , stejnČ jako výhradou, že soudy nižších stup neprovedly isir.justi ce.cz dovolatelkou navržené d kazy, tak dovolatelka nevystihuje zp sobilý dovolací d vod (§ 241a odst. 1 o. s. .) a k jejich p ezkoumání tudíž dovolání p ipuštČno být nem že. ZávČr, podle nČhož soud není povinen provést všechny úastníkem ízení navržené d kazy, nadto plyne zcela z ejmČ z ustanovení § 120 odst. 1 vČty druhé o. s. . (srov. dále v této souvislosti nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, uve ejnČný pod íslem 3/1997 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu, jakož i d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. kvČtna 2010, sp. zn. 29 Cdo 936/2009, uve ejnČného v asopise Soudní judikatura íslo 12, roníku 2010, pod íslem 183, pop . d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. zá í 2011, sp. zn. 29 Cdo 254/2010, a ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 4622/2010). Z obsahu spisu je rovnČž z ejmé, že d kazy oznaené v podaném dovolání jako opomenuté, dovolatelka navrhovala provést k prokázání skuteností, jež nebyly (nemohly být)-z hlediska právního posouzení vČci soudy obou stup -pro rozhodnutí dané vČci významné (viz dovolatelkou nezpochybnČné závČry odvolacího soudu, jež uinil p i výkladu ustanovení § 570 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku). Z hlediska úvah o p ípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 o. s. . je pak právnČ bezvýznamná rovnČž argumentace dovolatelky týkající se existence pohledávky další vČ itelky (Beaty Gorol), když odvolací soud své rozhodnutí na závČru, že oznaená vČ itelka má proti dlužnici splatnou pohledávku, nezaložil (pro nadbytenost se posouzením její existence nezabýval). KonenČ žádnou otázku hmotného i procesního práva, jež by spl ovala nČkterý z p edpoklad p ípustnosti dovolání vymezených v § 237 o. s. ., neotevírá ani námitka dovolatelky, podle níž pohledávka insolvenního navrhovatele byla zásti uhrazena. Jejím prost ednictvím totiž dovolatelka se závČrem odvolacího soudu, že dlužnice je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenního zákona v úpadku ve formČ platební neschopnosti, ve skutenosti nijak nepolemizuje. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dlužníku, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 31. kvČtna 2016

JUDr. Ji í Z a v á z a l , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Je ábková