KSOS 38 INS 4422/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 38 INS 4422/2010 38 ICm 917/2010 29 ICdo 10/2013-124

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1-Novém MČstČ, Klimentská 1216/46, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 61860069, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké námČstí 135/19, PSý 500 03, proti žalovanému Ing. Marku T ískovi, se sídlem v Šumperku, Okružní 2953/20, PSý 787 01, jako insolvennímu správci dlužnice Anny Láhnerové, zastoupenému JUDr. Josefem Sedlákem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, PSý 787 01 o urení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. 38 ICm 917/2010, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice Anny Láhnerové, narozené 13. ervence 1957, bytem v Olomouci-Hodolanech, P ichystalova 1077/70, PSý 772 00, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn., o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2012, . j. 38 ICm 917/2010, 12 VSOL 74/2012-105 (), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2012, . j. 38 ICm 917/2010, 12 VSOL 74/2012-105 (), se zrušuje a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

O d v o d n Č n í:

Rozsudkem ze dne 29. kvČtna 2012, . j. 38 ICm 917/2010-56, uril Krajský soud v OstravČ (dále jen insolvenní soud ), že pohledávka žalobce (PROFI CREDIT Czech, a. s.), p ihlášená do insolvenního ízení dlužnice Anny Láhnerové p ihláškou pohledávky

íslo P2, je po právu i ve výši 39.778,30 K (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech ízení (bod II. výroku). Insolvenní soud p i posuzování d vodnosti žalobou uplatnČného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Žalobce (jako vČ itel) uzav el s dlužnicí dne 22. ledna 2008 smlouvou o poskytnutí revolvingového úvČru (dále též jen úvČrová smlouva ), podle které se zavázal poskytnout dlužnici ástku 34.000 K, kterou se dlužnice zavázala splácet s p íslušenstvím v 36 mČsíních splátkách po 2.010 K; celkem tak mČla dlužnice zaplatit 72.360 K. V podrobnostech smlouva odkazovala na smluvní ujednání Smlouvy o revolvingovém úvČru (dále jen všeobecné obchodní podmínky ), obsažené na druhé stranČ úvČrové smlouvy. 2/ Podle lánku 18. všeobecných obchodních podmínek strany sjednaly rozhodí doložku, podle které pravomoc k ešení veškerých spor o nárocích, které p ímo nebo odvozenČ vznikly z uzav ené smlouvy nebo v návaznosti na ni, má rozhodce, který mČl spor rozhodnout v jednoinstanním písemném rozhodím ízení. 3/ Podle lánku 6. všeobecných obchodních podmínek dlužnice potvrzuje, že v den podpisu úvČrové smlouvy vystavila blankosmČnku bez uvedení smČnené sumy a data splatnosti s doložkou bez protestu . V p ípadČ prodlení dlužnice byl žalobce oprávnČn do smČnky doplnit smČnenou sumu nep esahující celkovou dlužnou ástku, vetnČ všech smluvních pokut a p íslušenství p irostlého ke dni vyplnČní smČnky. 4/ Podle smČnky vystavené dlužnicí dne 22. ledna 2008 se dlužnice zavazuje zaplatit za smČnku na ad žalobce dne 22. ervna 2009 ástku 83.736 K. 5/ Rozhodím nálezem ze dne 17. zá í 2009, . j. Va 26-320/2009-8 (dále jen rozhodí nález ), uložila JUDr. Eva Va ková (dále jen E. V. ) [rozhodce] dlužnici zaplatit žalobci smČnený peníz 83.736 K s p íslušenstvím (bod I. výroku) a náklady rozhodího ízení ve výši 1.600 K (bod II. výroku). Podle od vodnČní rozhodího nálezu shledal rozhodce svoji pravomoc k projednání sporu z úvČrové smlouvy a p iznaná smČnená suma (83.736 K) se skládá z dlužných úvČrových splátek ve výši 46.230 K, z penalizaních faktur ve výši 1.326 K a ze smluvní pokuty ve výši 36.180 K, odpovídající 50 % výše úvČru. Rozhodí nález nabyl právní moci dne 1. íjna 2009. 6/ Usnesením ze dne 25. kvČtna 2010, . j.-A5, zjistil insolvenní soud úpadek dlužnice, povolil oddlužení dlužnice a žalovaného ustanovil insolvenním správcem dlužnice. 7/ Žalobce dne 9. ervna 2010 p ihlásil do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužnice vykonatelnou pohledávku v celkové výši 89.961 K, sestávající z nedoplatku na smČnené sumČ ve výši 83.736 K, na smČneném úroku ve výši 4.625 K a na nákladech rozhodího ízení ve výši 1.600 K. 8/ Žalovaný za adil pohledávku žalobce do seznamu p ihlášených pohledávek jako nevykonatelnou a na p ezkumném jednání dne 16. ervence 2010 ji pop el v ástce 39.778,30 K. PopČrný úkon zd vodnil tak, že pop ená ást smČnené sumy odpovídá: -smluvní pokutČ z úvČrové smlouvy (36.180 K), když úvČrovou smlouvu považuje v ásti týkající se smluvní pokuty za ástenČ neplatnou, -ásti smČnených úrok p ipadajících na pop enou ást smČnené sumy (1.998,30 K), 38 ICm 917/2010 29 ICdo 10/2013

-náklad m rozhodího ízení (1.600 K). 9/ Dlužnice pohledávku uznala. 10/ Žalovaný vyrozumČl žalobce o pop ení pohledávky výzvou ze dne 22. ervence 2010, doruenou dne 26. ervence 2010 a pouil ho o právu uplatnit pop enou pohledávku u soudu. Na tomto základČ dospČl insolvenní soud k závČru, že žalobce uzav el s dlužnicí úvČrovou smlouvu, podléhající režimu zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku-dále též jen obch. zák. (vetnČ § 262 odst. 4), § 51a a násl. zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ) a zákona . 321/2001 Sb., o nČkterých podmínkách sjednávání spot ebitelského úvČru. ÚvČrová smlouva (totiž) obsahuje podstatné náležitosti uvedeného smluvního typu, tedy závazek žalobce jako vČ itele poskytnout na žádost druhé strany v její prospČch finanní prost edky a závazek dlužnice poskytnuté prost edky vrátit a zaplatit z nich úroky. Smlouvu uzav ela fyzická osoba (dlužnice), která p i uzav ení smlouvy nejednala v rámci své podnikatelské innosti, s podnikatelem (vČ itelem), jenž poskytuje úvČry v rámci své podnikatelské innosti. Spot ebitelský charakter smlouvy vyplývá již z toho, že dlužnice nebyla podnikatelkou, je ve smlouvČ oznaena rodným íslem a smlouva obsahuje údaj o RPSN (roní procentní sazba náklad -dále jen RPSN ), charakteristický pro spot ebitelské úvČry. Rozhodí doložka sjednaná v úvČrové smlouvČ se vztahuje také na projednání spor ze zajiš ovací smČnky. Argument žalobce, že incidenní žalobu mČl podat žalovaný (jelikož jde o vykonatelnou pohledávku), není správný. Pro posouzení toho, kdo má podat žalobu, je rozhodující výsledek p ezkumného jednání o pohledávce. Žaloba pak byla podána vas, oprávnČnou osobou a okruh úastník sporu odpovídá ustanovení § 198 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon). Zákon . 216/1994 Sb., o rozhodím ízení a o výkonu rozhodích nález (ve znČní úinném do 29. února 2012, pro vČc rozhodném), je postaven na principu, že neplatnost rozhodího nálezu nelze napadnout kdykoliv za jakékoliv situace, ale nález musí být odklizen pouze ve speciálním ízení podle § 31 a násl. zákona o rozhodím ízení. ýeská národní úprava obecnČ neumož uje soudu v ízení o výkon rozhodího nálezu p ezkoumávat pravomocný rozhodí nález z d vodu neplatnosti rozhodí doložky. Nelze tedy dovodit (pokraoval insolvenní soud), že je možné posoudit platnost rozhodí doložky v obdobných ízeních. Pop ená pohledávka je tedy pohledávkou vykonatelnou a byla p iznána žalobci vykonatelným rozhodím nálezem, který má úinky vykonatelného soudního rozhodnutí (§ 28 odst. 2 zákona o rozhodím ízení). Z toho, že rozhodce vyhovČl rozhodí žalobČ, vyplývá, že dohodu o smluvní pokutČ posoudil jako platnou, a proto tento právní závČr nelze p ezkoumávat v incidenním ízení, což platí také pro úroky p ipadající na pop enou ást pohledávky (§ 199 odst. 2 insolvenního zákona). Skutenost, že na rozhodí nález je t eba v kontextu výše uvedených právních závČr nahlížet jako na platný, s úinky soudního rozhodnutí, je dále sama o sobČ d vodem pro uznání pravosti p ihlášených náklad rozhodího ízení, jež mají základ v procesním právu a právním titulem jejich vzniku je právČ posuzovaný rozhodí nález.

P estože právní závČry uvedené výše jsou dostaující pro vyhovČní žalobČ, posoudil insolvenní soud také dohodu o smluvní pokutČ a ve shodČ s žalovaným nemá pochybnosti o tom, že takto sjednaná smluvní pokuta zcela postrádá svou zákonnou funkci (preventivní, uhrazovací a sankní) a zejména s ohledem na vzájemný pomČr p vodní a sankní povinnosti, vetnČ výše reálnČ oekávatelných možných škod žalobce, ji shledal pro dlužnici výraznČ nep imČ enou a pro rozpor s dobrými mravy neplatnou podle § 39 ob. zák. i podle § 56 ob. zák. Znovu však zd raznil, že vzhledem k vykonatelnosti pohledávky a marnému uplynutí lh ty k podání žaloby na zrušení rozhodí nálezu již žalovaný nebyl oprávnČn pop ít pohledávku žalobce z d vodu neplatnosti sjednané smluvní pokuty (podle § 199 odst. 2 insolvenního zákona). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel dále z toho, že: 1/ Žalobce jako d vod vzniku pohledávky p ihlášené co do jistiny ástkou 83.736 K uvedl nedoplatek na smČnené sumČ ze zajiš ovací smČnky z úvČrové smlouvy, s tím, že vykonatelná je dle rozhodího nálezu ástka 89.961 K, celková výše pohledávky iní 89.961 K a pohledávka je od 22. ervna 2009 splatná v ástce 83.736 K a od 4. íjna 2009 v ástce 1.600 K. 2/ Podle rozhodí doložky v úvČrové smlouvČ byli jako rozhodci ureni E. V. a Mgr. Marek Landsmann (dále jen M. L. ). Na tomto základČ pak odvolací soud uzav el, že: 1/ Ani po doplnČní dokazování nemá d vodu odchýlit se od skutkového stavu vČci zjištČného insolvenním soudem. 2/ Je nutno korigovat názor žalovaného, že žalobce p ihlásil pohledávku z právního d vodu spoívajícího v dohodČ o smluvní pokutČ, kdežto rozhodce ji p iznal z titulu smČneného závazku a platností dohody o smluvní pokutČ se nezabýval. Z p ihlášky žalobcovy pohledávky totiž plyne, že ten nejpozdČji do skonení p ezkumného jednání uplatnil jako d vod vzniku pop ené pohledávky (nedoplatek na smČnené sumČ ze zajiš ovací smČnky z úvČrové smlouvy) stejné skutenosti, které tvrdí v žalobČ (§ 198 odst. 2 insolvenního zákona). 3/ Žaloba je vasná (§ 198 odst. 1 insolvenního zákona). 4/ Odvolací soud sdílí názor insolvenního soudu, že pro vČ itele je rozhodující výsledek p ezkumného jednání, na kterém byla p ihlášena pohledávka p ezkoumána a pop ena. 5/ Spory ze spot ebitelských smluv (vetnČ úvČrových smluv) lze rozhodovat v rozhodím ízení. 6/ Zákon nevyluuje rozhodovat v rozhodím ízení ani spory o smČnených nárocích, vyplývá-li to z rozhodí doložky; srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. kvČtna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011 (jde o rozsudek uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 6, roník 2012, pod íslem 87). 7/ U pohledávek p isouzených v rozhodím ízení je p itom zásadní, zda byl rozhodí nález vydán rozhodcem (rozhodím soudem), který byl oprávnČn spor rozhodnout. Byl-li rozhodí nález vydán takovým rozhodcem, opírá se p ihlášená pohledávka o vykonatelný titul. 38 ICm 917/2010 29 ICdo 10/2013

Pro úely urovacího sporu jde o vykonatelnou pohledávku a d vody jejího pop ení jsou limitovány úpravou obsaženou v ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona. V opaném p ípadČ je t eba pohlížet na pohledávku jako na nevykonatelnou (p i jejímž pop ení se neuplatní omezení popČrných d vod ). 8/ V dané vČci byla založena pravomoc rozhodce E. V. (i ve sporu o nároky z blankosmČnky) úvČrovou smlouvou, jejíž souástí byly všeobecné obchodní podmínky, vetnČ rozhodí doložky. Rozhodí nález tak je pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona. Proto se v tomto sporu o urení vykonatelné pohledávky nelze zabývat námitkami jiného právního posouzení vČci, jež žalovanému nep íslušejí. 9/ Posouzení platnosti rozhodí smlouvy, stejnČ jako posuzování platnosti úvČrové smlouvy v nČkterých ástech (o smluvní pokutČ a smluvené odmČnČ), je právní kvalifikací a tudíž nep ijatelným d vodem pop ení. Námitka neplatnosti smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 ob. zák. je právním hodnocením a podle § 199 odst. 2 insolvenního zákona žalovanému nep ísluší. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), namítaje, že je dán dovolací d vod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ., tedy, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Odvolacímu soudu dovolatel p edevším vytýká, že se vyhnul právní otázce, zda p edmČtná rozhodí doložka je platná a jaké právní d sledky zakládá její p ípadná neplatnost. Lze proto dovodit, že se odvolací soud ztotožnil s právními názory insolvenního soudu (jenž dovodil, že ani neplatnost rozhodí doložky neiní pohledávku nevykonatelnou). S názory obou soud pak dovolatel nesouhlasí z následujících d vod : Bez platné rozhodí doložky (rozhodí smlouvy) nem že platnČ a úinnČ probČhnout rozhodí ízení. Absolutní neplatnost rozhodí doložky nem že být konvalidována tím, že na jejím základČ bylo vedeno rozhodí ízení, ve kterém z stala žalovaná strana pasivní a nereagovala na výzvy rozhodce (který rozhodcem ve skutenosti nebyl), ani na doruení rozhodího nálezu (který ve skutenosti nebyl rozhodím nálezem). Ke konvalidaci neplatného právního úkonu m že dojít pouze tehdy, odpadne-li vada právního úkonu zakládající neplatnost. O tuto situaci nejde. Rozhodí ízení vedené na základČ neplatné rozhodí doložky je tedy vedeno svévolnČ, osobou, která k tomu nemá pravomoc. Celé takové rozhodí ízení (jakož i jeho výsledek- rozhodí nález ) je nicotné, neexistující a nem že mít žádné právní úinky. Na tom nic nemČní ani ustanovení zákona o rozhodím ízení umož ující zrušení rozhodího nálezu (i jeho nevydání) z d vodu neplatnosti rozhodí doložky, nebo tímto zp sobem je pouze formálnČ odstra ován potenciální exekuní titul a nastolena právní jistota, že napadený rozhodí nález nemá žádné právní úinky. Právní názor, že jiným zp sobem než postupem podle § 31 zákona o rozhodím ízení není možné odklidit neplatný i nicotný rozhodí nález, má dovolatel za nep ijatelný. Dovolatel míní, že to m že uinit v rámci ešení p edbČžné otázky jakýkoli orgán, u kterého je vedeno ízení, v nČmž je takový rozhodí nález uplatnČn, a to tak,

že aniž by tento rozhodí nález formálnČ zrušoval, p istoupí k nČmu jako k neexistujícímu paaktu a p i rozhodování k nČmu nebude p ihlížet. Odvolací soud nezvážil, že rozhodí ízení vstupuje do ústavní pravomoci soudu vést sporné ízení a rozhodovat v nČm, takže nelze p ipustit, aby tento odklon státní pravomoci ešit spory mezi obany a jinými právními subjekty mohl p ejít na soukromý subjekt neplatným právním úkonem. Shodný právní názor zastává Vrchní soud v Olomouci nap íklad v rozsudku ze dne 22. listopadu 2012, . j. (správnČ sen. zn. ) 11 VSOL 51/2012. Žalobce ve vyjád ení navrhuje dovolání zamítnout, když v intencích ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona zd raz uje, že otázka souladu s dobrými mravy i otázka platnosti smlouvy je právním posouzením vČci. I když rozhodce v od vodnČní rozhodího nálezu výslovnČ neuvedl, že smluvní pokuta je v souladu s dobrými mravy, neznamená to, že tuto otázku neposuzoval. Výhrada, že je neplatná rozhodí doložka, na jejímž podkladČ se konalo rozhodí ízení, v nČmž byl vydán rozhodí nález, nemá význam. Jak opakovanČ vyložil Nejvyšší soud nap . ve vČcech sp. zn. 20 Cdo 168/2005 (jde o usnesení ze dne 22. zá í 2005), 20 Cdo 2857/2006 (jde o usnesení ze dne 30. íjna 2008), 20 Cdo 1854/2010 (jde o usnesení ze dne 24. srpna 2011), 20 Cdo 1923/2011 (jde o usnesení ze dne 30. ervna 2011), 20 Cdo 2889/2011 (jde o usnesení ze dne 10. íjna 2011) a 20 Cdo 3284/2008, uve ejnČné pod íslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jde o usnesení ze dne 31. srpna 2010, dále jen R 83/2011 ), je-li uzav ená rozhodí smlouva neplatná z nČkterého ze zákonem stanovených d vod , pravomoc rozhodce k vydání rozhodího nálezu založena byla a povinný m že neplatnost rozhodí doložky po vydání rozhodího nálezu úinnČ uplatnit jedinČ v ízení o jeho zrušení podle § 31 zákona o rozhodím ízení. Žalobce dále poukazuje na to, že rozhodí doložky v jeho smlouvách mČl za platné Nejvyšší soud (v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1130/2011), Ústavní soud (v usnesení ze dne 27. b ezna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2457/11) i Vrchní soud v Praze (v adČ rozsudk , jež ve vyjád ení oznail). Dále se žalobce obecnČ vyjad uje k platnosti rozhodí doložky (ve vazbČ na SmČrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nep imČ ených podmínkách ve spot ebitelských smlouvách-dále též jen smČrnice 93/13 a na judikaturu Soudního dvora Evropské unie), p iemž uzavírá, že v daném p ípadČ rozhodí doložka garantovala férový proces. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II, zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Nejvyšší soud shledává dovolání v dané vČci p ípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., když napadené rozhodnutí je v posouzení otázek dovoláním p edest ených v rozporu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. 38 ICm 917/2010 29 ICdo 10/2013

Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (a se z etelem ke zp sobu, jímž byla založena p ípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. TČžištČ právního posouzení vČci (co do dovoláním otev ených otázek) se týká lánku 18 všeobecných obchodních podmínek v tomto znČní (vetnČ nadpisu): 18. Rozhodí doložka: 18.1. Smluvní strany se dohodly, že pravomoc k ešení veškerých spor o nárocích, které p ímo nebo odvozenČ vznikly z uzav ené smlouvy nebo v návaznosti na ni, má dle zákona o rozhodím ízení v jednoinstanním písemném rozhodím ízení, samostatnČ kterýkoliv z tČchto rozhodc , kterému žalobce doruí žalobu. Rozhodí ízení se bude konat v sídle rozhodc . Rozhodci pro tento úel jsou: -E. V., advokátka ( ), -M. L., advokát ( ). Pro p ípad, že žádný z výše uvedených rozhodc nebude ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce p ijmout i vykonávat, dohodly se smluvní strany na tomto náhradním zp sobu urení rozhodce. Jediný rozhodce bude uren vČ itelem ze seznamu advokát vedeného ýeskou advokátní komorou . Rozhodnutí o úpadku dlužnice bylo vydáno již 25. kvČtna 2010, takže proces p ezkoumání žalobcovy pohledávky se ídí (vzhledem k lánku II bodu 1. p echodných ustanovení k zákonu . 69/2011 Sb.) ustanoveními insolvenního zákona ve znČní úinném do 30. b ezna 2011 (tj. naposledy ve znČní zákona . 409/2010 Sb.); srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 ICdo 7/2012, uve ejnČné pod íslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle ustanovení § 198 insolvenního zákona vČ itelé nevykonatelné pohledávky, která byla pop ena insolvenním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na urení u insolvenního soudu do 30 dn od p ezkumného jednání; tato lh ta však neskoní d íve než uplynutím 15 dn od doruení vyrozumČní podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvennímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lh tČ insolvennímu soudu, k pohledávce pop ené co do pravosti se nep ihlíží; pohledávka pop ená co do výše nebo po adí je v takovém p ípadČ zjištČna ve výši nebo po adí uvedeném p i jejím pop ení (odstavec 1). V žalobČ podle odstavce 1 m že žalobce uplatnit jako d vod vzniku pop ené pohledávky pouze skutenosti, které jako d vod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozdČji do skonení p ezkumného jednání, a dále skutenosti, o kterých se žalobce dozvČdČl pozdČji proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho ásti podle obchodního zákoníku neoznámil vas p evzetí dlužníkova závazku (odstavec 2). Vyjde-li v pr bČhu ízení o žalobČ podle odstavce 1 najevo, že pop ená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to d vodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém p ípadČ povinen prokázat d vod pop ení podle § 199 (odstavec 3). Dle ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona jako d vod pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jen skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí; d vodem pop ení však nem že být jiné právní posouzení vČci. Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi již zabýval otázkami souvisejícími s platností rozhodích doložek obsažených v adhezních smlouvách a s posuzováním pohledávek p iznaných rozhodími nálezy vydanými na základČ tČchto rozhodích doložek pro nároky vzešlé ze spot ebitelských smluv (jež podléhají ochranČ unijního práva na základČ smČrnice 93/13), p iemž dospČl k následujícím závČr m: 1/ V soukromoprávním sporu ze spot ebitelské smlouvy mezi dodavatelem a spot ebitelem nesmí soud aplikovat smČrnici 93/13 p ímo; kdyby tak uinil, šlo by o horizontální p ímý úinek smČrnice 93/13, zakázaný judikaturou Soudního dvora Evropské unie (stanovisko obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. íjna 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uve ejnČné pod íslem 79/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 2/ Není-li uzav ena rozhodí smlouva, není vydaný rozhodí nález zp sobilým exekuním titulem bez z etele k tomu, že povinný v rozhodím ízení neexistenci rozhodí smlouvy nenamítl (R 83/2011). 3/ Od právního názoru vyjád eného v (d vodech) R 83/2011 a dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu, že jiná situace (než v p ípadČ neexistence rozhodí doložky) by nastala v p ípadČ, že by rozhodí smlouva uzav ena byla, by neplatnČ, a že v takovém p ípadČ by obrana žalovaného spoívala v podání žaloby na zrušení rozhodího nálezu , se Nejvyšší soud odklání pro p ípad, kdy v ízení bylo zjištČno, že rozhodí smlouva neobsahovala p ímé urení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní zp sob jeho urení, a jen odkazovala na rozhodí ád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodím soudem z ízeným na základČ zákona, a kdy tudíž rozhodí nález vydal rozhodce, jenž k tomu nemČl podle zákona o rozhodím ízení pravomoc, jelikož jde právČ o takovou relevantní okolnost, pro niž je provedení exekuce nep ípustné (usnesení velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. ervence 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uve ejnČné pod íslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 92/2013 ). 4/ Jde-li o smlouvu o spot ebitelském úvČru, nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy oddČlenČ od použitých zajiš ovacích prost edk (dohody o srážkách ze mzdy, smluvní pokuty a vystavené zajiš ovací smČnky); i zajištČní spot ebitelské smlouvy podléhá režimu ochrany spot ebitele podle § 56 odst. 1 ob. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ervna 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, uve ejnČný pod íslem 93/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 93/2013 ). 5/ Soudy jsou povinny posuzovat neplatnost rozhodí doložky, i když spot ebitel její neplatnost uplatnil nikoliv v rámci rozhodího ízení, ale až v ízení o zrušení rozhodího nálezu (R 93/2013). 6/ Rozhodí smlouvu lze uzav ít i ohlednČ sporu o zaplacení smČnky (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1130/2011). V pomČrech projednávané vČci se takto ustavené judikatorní závČry promítají následovnČ: 1/ Ve svČtle závČr plynoucích z R 92/2013 [jež mají (jako vzešlé z rozsudku velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) bez dalšího p ednost p ed p ípadnými odlišnými (rozsudkem velkého senátu p ekonanými) názory t ílenných senát Nejvyššího soudu] je nep iléhavý úsudek odvolacího soudu, že platnost rozhodí smlouvy (rozhodí doložky) nelze zkoumat (byl-li podle ní vydán vykonatelný a pravomocný rozhodí nález) pro úely posouzení, zda rozhodí nález je (ve vazbČ na p ípustný rozsah pop ení) pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona [srov. názor odvolacího soudu, podle kterého posouzení platnosti rozhodí smlouvy ( ) je právní kvalifikací a tudíž nep ijatelným d vodem pop ení]. 38 ICm 917/2010 29 ICdo 10/2013

2/ Z R 92/2013 se naopak podává, že obecnČ vzato lze rozhodímu nálezu, který již nelze p ezkoumat podle § 27 zákona o rozhodím ízení, nebo u nČhož marnČ uplynula lh ta k podání žádosti o p ezkoumání podle § 27 zákona o rozhodím ízení, up ít úinky pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o rozhodím ízení v d sledku specifických d vod absolutní neplatnosti rozhodí doložky (dle § 39 ob. zák.), bez z etele k tomu, že nebyl podán návrh na zrušení rozhodího nálezu dle § 31 zákona o rozhodím ízení. Rozhodce (totiž) nemá pravomoc vydat rozhodí nález, neuskutenil-li se jeho výbČr (nastavený rozhodí doložkou) podle transparentních pravidel. Jestliže rozhodí nález (podle rozhodí doložky neplatné z tČchto d vod ) p esto vydá, jde o rozhodí nález, jenž ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona nelze mít za pravomocné rozhodnutím p íslušného orgánu. Poukaz žalobce (ve vyjád ení k dovolání) na rozhodnutí t ílenných senát Nejvyššího soudu vydaná p ed 10. ervencem 2013 (kdy bylo p ijato R 92/2013), význam nemá. Již na tomto základČ lze mít podané dovolání za opodstatnČné. K vlastnímu zhodnocení toho, zda rozhodí doložka obsažená v úvČrové smlouvČ (v lánku 18. všeobecných obchodních podmínek), vede k transparentnímu výbČru rozhodce pro danou vČc, Nejvyšší soud poukazuje na závČr, který p ijal v rozsudku ze dne 29. zá í 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014. Šlo p itom o vČc stejného vČ itele, kde byla obdobnČ formulovaná rozhodí doložka. Nejvyšší soud tam uzav el, že netransparentnost urení jen nČkterých rozhodc ad hoc zp sobuje (absolutní) neplatnost rozhodí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly zp sobem p edpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1 zákona o rozhodím ízení také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitČ. P ijetí názoru o ástené neplatnosti ujednání o urení rozhodc (§ 41 ob. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztah úastník rozhodího ízení, nebo vykonatelnost rozhodího nálezu nebo usnesení by závisela na tom, který z rozhodc ad hoc o majetkovém sporu rozhodne. K rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2504/2014 se Nejvyšší soud dále p ihlásil v rozsudku ze dne 30. zá í 2014, sen. zn. 29 ICdo 18/2012 [opČt v ízení, jehož úastníkem byl (jako žalovaný v incidenním sporu) i žalobce v této vČci], v rozsudku ze dne 9. íjna 2014, sp. zn. 33 Cdo 2505/2014, v usnesení ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014, v rozsudku ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 33 Cdo 68/2014, a v rozsudku ze dne 29. ledna 2015, sen. zn. 29 ICdo 27/2012 [opČt v ízení, jehož úastníkem byl (jako žalovaný v incidenním sporu) i žalobce v této vČci]. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), napadené rozhodnutí, jež judikatu e vzešlé z R 92/2013 odporuje, zrušil vetnČ závislého výroku o nákladech ízení a vrátil vČc odvolacímu soudu k dalšímu ízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. .). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupnČ) závazný. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 29. ervna 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová