KSOS 36 INS 5726/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 36 INS 5726/2011 29 NSýR 37/2013-B-74

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ji ího Zavázala v insolvenní vČci dlužníka BECKERT-KAMI CZ spol. s r. o., se sídlem v BudišovČ nad Budišovkou, Náb eží 233, PSý 747 87, identifikaní íslo osoby 27852903, o vydání výtČžku zpenČžení zajištČní, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 36 INS 5726/2011, o dovolání Mgr. Magdaleny Gebauerové, advokátky, se sídlem v OpavČ, Dolní námČstí 117/3, PSý 746 01, jako insolvenní správkynČ dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2012, . j. KSOS 36 INS 5726/2011, 3 VSOL 472/2012-B-32, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2012, . j., 3 VSOL 472/2012-B-32, se zrušuje a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 10. kvČtna 2012, . j.-B-18, vyslovil Krajský soud v OstravČ (dále jen insolvenní soud ) souhlas s tím, aby insolvenní správkynČ dlužníka vydala zajištČnému vČ iteli . 12 Beckert CZ spol. s r. o. (dále jen vČ itel . 12 nebo zajištČný vČ itel ) výtČžek zpenČžení ve výši 20 389 K ze zpenČžených movitých vČcí zajiš ujících pohledávky tohoto vČ itele (dále jen movité vČci ). K odvolání zajištČného vČ itele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným rozhodnutím zmČnil usnesení insolvenního soudu tak, že insolvenní správkyni udČlil souhlas vydat zajištČnému vČ iteli výtČžek zpenČžení ve výši 413 025,10 K. Soudy vyšly z toho, že: 1/ Insolvenní soud usnesením ze dne 18. kvČtna 2011, . j.-A-9, zjistil úpadek dlužníka a insolvenní správkyní ustanovil Mgr. Magdalenu Gebauerovou. 2/ VČ itel . 12 p ihlásil do insolvenního ízení p ihláškou ze dne 17. ervna 2011 (mimo jiné) pohledávky z titulu dlužného nájemného ve výši 2 034 145,65 K a 515 669,03 K. Pohledávky p ihlásil jako zajištČné zástavním právem k movitým vČcem ve vlastnictví dlužníka (jako nájemce) podle ustanovení § 672 odst. 1 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále jen ob. zák. ). ObČ pohledávky byly zjištČny p i p ezkumném jednání konaném dne 14. ervence 2011.

3/ Insolvenní soud usnesením ze dne 13. ervence 2011, . j.-B-6, prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 4/ Movité vČci zajiš ující pohledávky zajištČného vČ itele se nacházely v p vodním areálu provozovny dlužníka. Ten tvo ily nemovitosti, které byly ve vlastnictví zajištČného vČ itele a byly dlužníku pronajaty na základČ nájemní smlouvy, jež byla ukonena dne 31. kvČtna 2011. Dne 18. ervence 2011 byly nemovitosti p edány zajištČnému vČ iteli. 5/ Dne 19. ervence 2011 uzav ela insolvenní správkynČ se zajištČným vČ itelem k jeho žádosti Dohodu o umístČní movitých vČcí (dále jen dohoda ), v níž zajištČný vČ itel vyslovil souhlas s umístČním movitých vČcí ve svých nemovitostech a zavázal se zajistit nemovitosti tak, aby nedošlo ke ztrátČ, znehodnocení i jiné škodČ na majetku dlužníka. Insolvenní správkynČ se zavázala platit zajištČnému vČ iteli poplatek za umístČní movitých vČcí ve výši 50 000 K mČsínČ (bez danČ z p idané hodnoty). Dohoda byla uzav ena na dobu neuritou s mČsíní výpovČdní dobou. 6/ Insolvenní správkynČ zpenČžila ást movitých vČcí za ástku 442 464 K. 7/ Dne 3. února 2012 požádal zajištČný vČ itel o vyplacení výtČžku zpenČžení, s tím, že limitoval náklady na správu a zpenČžení movitých vČcí dle § 298 odst. 3 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona). 7/ Podáním ze dne 20. února 2012 požádala insolvenní správkynČ insolvenní soud o souhlas s vydáním výtČžku zpenČžení zajištČní ve výši 20 389 K. P i výpotu ástky urené k vydání zajištČnému vČ iteli postupovala tak, že od výtČžku zpenČžení odeetla náklady spojené se zpenČžením ve výši 1 584 K, náklady spojené se správou ve výši 420 000 K a svou odmČnu, která vetnČ danČ z p idané hodnoty inila 491 K. K ástce p edstavující náklady spojené se správou movitých vČcí insolvenní správkynČ uvedla, že mČla za to, že zajištČný vČ itel podpisem dohody udČlil souhlas s vyššími náklady spojenými se správou movitých vČcí. Na tomto základČ insolvenní soud-p ihlížeje k specifickému oprávnČní danému zajištČnému vČ iteli dle ustanovení § 293 insolvenního zákona , na které je navázána úprava ustanovení § 298 insolvenního zákona -dovodil, že zajištČný vČ itel m že udČlit souhlas s odetením náklad spojených se správou zajištČní ve vČtším rozsahu (než v rozsahu 4 %) i konkludentnČ, k emuž v tomto p ípadČ došlo uzav ením dohody. Zd raznil, že na úkony zajištČného vČ itele spoívající v uplatnČní práva na uspokojení ze zajištČní, uzav ení smlouvy o úplatné úschovČ vČcí a pokynu k realizaci jejich prodeje nelze podle insolvenního soudu pohlížet jako na jednotlivé, dílí a nepropojené, bez jejich zohlednČní jako celku. Jestliže zajištČný vČ itel uplatnil právo na uspokojení ze zajištČní, následnČ uzav el smlouvu o úplatné úschovČ vČcí a poté vydal pokyn k realizaci jejich prodeje, musel (i mČl) si být vČdom dopad vlastních krok uinČných ve vztahu k insolvenní správkyni. Kdyby nebyla uzav ena dohoda, mohla by insolvenní správkynČ p istoupit k urychlenému nouzovému prodeji, který by náklady na udržování a správu movitých vČcí omezil, eventuálnČ mohla movité vČci vyjmout z majetkové podstaty podle ustanovení § 227 insolvenního zákona z d vodu jejich záporné hodnoty (p i zohlednČní ceny jejich správy). Rozhodnutí stanovit insolvenní správkyni podmínky pro prodej a formou uzav ené dohody i pro nakládání s majetkovou podstatou, pokraoval insolvenní soud, byla na zajištČném vČ iteli samém. ZajištČný vČ itel tak fakticky volil mezi výnosem z dohody a výtČžkem z prodeje zajištČní. Podle insolvenního soudu totiž plnČní z dohody i pro výplatu zajištČní však musí být poskytováno z téhož výnosu . Opaný výklad 29 NSýR 37/2013 by v rozporu se zásadou dle ustanovení § 5 písm. a/ insolvenního zákona nedovolenČ zvýhod oval zajištČného vČ itele, který by v ízení získal oištČný výnos zajištČní, a náklady na jeho správu by nesli nezajištČní vČ itelé. Odvolací soud-vycházeje z ustanovení § 230, § 293 a § 298 insolvenního zákona a z ustanovení § 35 ob. zák.-naproti tomu uzav el, že na dohodu nelze pohlížet jako na konkludentní souhlas s vydáním výtČžku zpenČžení. Vyšel p itom z toho, že z jazykového vyjád ení právního úkonu zachyceného slovnČ (v dohodČ) vyslovení souhlasu zajištČného vČ itele s odetením náklad spojených se správou p edmČtu zajištČní (p edstavujících tzv. poplatek za umístČní tČchto vČcí v nemovitostech ve vlastnictví zajištČného vČ itele) rozhodnČ nevyplývá . K tomu doplnil, že se z etelem ke všem okolnostem p ípadu nelze ani dovodit, že by takový souhlas zajištČný vČ itel udČlil již samotným uzav ením uvedené dohody, v níž jsou práva a povinnosti jejích úastník zcela výslovnČ vymezena . K úvaze insolvenního soudu, že nebýt dohody, mohla insolvenní správkynČ p istoupit k urychlenému prodeji movitých vČcí, který by náklady na jejich udržování a správu majetkové podstaty výraznČ omezil, odvolací soud uvedl, že insolvenní správce sice musí p i správČ majetku, který slouží k zajištČní pohledávky, respektovat pokyny zajištČného vČ itele, nicménČ, má-li za to, že tyto pokyny jsou v p íkrém rozporu s ádnou správou majetku majetkové podstaty, mČl by se obrátit na insolvenní soud se žádostí, aby tyto pokyny p ezkoumal. Bylo proto na insolvenní správkyni, aby si vyžádala pokyn zajištČného vČ itele tak, aby bylo z ejmé, zda preferuje rychlý prodej s co nejnižšími náklady spojenými se správou, i zda vysloví souhlas s odetením náklad ve vČtším rozsahu. V dané vČci insolvenní správkynČ uzav ela se zajištČným vČ itelem dohodu o umístČní movitých vČcí, jejímž d sledkem jsou vyšší náklady spojené se správou p edmČtu zajištČní, souhlas zajištČného vČ itele s odetením tČchto náklad od výtČžku následného zpenČžení p edmČtu zajištČní však podle odvolacího soudu již souástí uvedené dohody není. Názor insolvenního soudu o udČlení souhlasu zajištČného vČ itele s odetením náklad spojených se správou ve vČtším rozsahu než 4 % výtČžku zpenČžení tak podle odvolacího soudu neobstojí. Odvolací soud proto dovodil, že od výtČžku zpenČžení movitých vČcí ve výši 442 464 K lze odeíst pouze náklady spojené se zpenČžením ve výši 1 584 K, náklady spojené se správou v (maximální) výši 4 % výtČžku zpenČžení, tj. ástku 17 698,60 K a odmČnu insolvenní správkynČ ve výši 10 156,40 K. VýtČžek zpenČžení, k jehož vydání zajištČnému vČ iteli udČlil odvolací soud souhlas, tak p edstavuje ástka 413 025,10 K. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala insolvenní správkynČ dovolání, jež má za p ípustné podle § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), uvádČjíc, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena, namítajíc, že rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci, a požadujíc, aby Nejvyšší soud zmČnil napadené rozhodnutí tak, že potvrdí rozhodnutí insolvenního soudu, p ípadnČ aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vČc vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení. Dovolatelka p edevším považuje za správný závČr insolvenního soudu, podle nČhož zajištČný vČ itel udČlil konkludentnČ souhlas s odetením náklad ve vyšším rozsahu než 4 %. Tento souhlas zajištČného vČ itele dovozuje jak z uzav ení dohody, tak z jeho jednání , nebo jako pronajímatel byl seznámen s podmínkami nájmu (sám si je nastavil p i sjednávání dohody).

Dovolatelka dále tvrdí, že považovala uzav ení dohody za pokyn zajištČného vČ itele, o nČmž v dobČ udČlení nep edvídala, že je v rozporu s ádnou správou majetku. Uzav ení dohody se jevilo v poátcích jako nejekonomitČjší ešení. Proto také dovolatelka p istoupila na podmínky zajištČného vČ itele. O movité vČci (stroje) však nebyl takový zájem, jak se p vodnČ p edpokládalo, a proces zpenČžování se zaal neúmČrnČ protahovat. Dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za rozporné se zásadami insolvenního ízení. Zd raz uje, že zajištČný vČ itel, který byl v pozici pronajímatele, mohl ovlivnit zp sob a zejména rychlost zpenČžování majetkové podstaty, ímž také up ednost oval své zájmy (v d sledku neustálého nar stání dlužných úplat za uskladnČní stroj ). Dovolatelka poukazuje na to, že p estože inila veškeré možné úkony k tomu, aby zpenČžila majetkovou podstatu v co nejkratší lh tČ, zajištČný vČ itel jí jednoznané souhlasy udČloval vždy pouze v i zájemc m, které sám doporuil. V neposlední adČ dovolatelka poukazuje na obtíže p i doruení výpovČdi dohody zajištČnému vČ iteli a z toho vyplývající pr tahy v poátku bČhu výpovČdní doby. ZávČrem dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu zvýhod uje nad rámec insolvenního zákona zajištČného vČ itele, když tomuto vČ iteli p isuzuje výtČžek vyšší, než tomuto vČ iteli náleží na úkor ostatních vČ itel , kte í nemohli ovlivnit zp sob a délku vynakládání prost edk na správu movitých vČcí, když rozhodování o zp sobu prodeje a dobČ prodeje bylo istČ v moci zajištČného vČ itele . Podle zajištČného vČ itele není dovolání p ípustné, nebo otázka, která má být v dovolacím ízení posouzena, již byla v judikatu e Nejvyššího soudu vy ešena, p iemž napadené usnesení z této judikatury vychází (neodchyluje se od ní). Touto otázkou podle zajištČného vČ itele je, zda uzav ením dohody dal konkludentní souhlas, aby od výtČžku zpenČžení movitých vČcí byly odeteny náklady na správu tČchto vČcí v rozsahu vČtším než 4 % výše (výtČžku) zpenČžení. Míní, že rozhodujícím je tak posouzení projevu jeho v le ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 ob. zák. ZajištČný vČ itel má za to, že tuto otázku odvolací soud posoudil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. zá í 2009, sp. zn. I. ÚS 49/08 (jde o nález uve ejnČný pod íslem 206/2009 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu), usnesením Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2002, sp. zn. III. ÚS 572/01 (rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Ústavního soudu) a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. b ezna 2012, sp. zn. 32 Cdo 543/2012. Podle závČr obsažených v tČchto rozhodnutích m že být projevem v le rovnČž konkludentní projev v le, ze kterého však nepochybnČ vyplývá, že jde o projev v le jednajícího a jaký je obsah jeho v le. Podle zajištČného vČ itele odvolací soud aplikoval uvedené judikatorní závČry na dohodu a správnČ dovodil, že uzav ením dohody zajištČný vČ itel konkludentnČ neudČlil souhlas podle § 298 odst. 3 insolvenního zákona. K tomu zajištČný vČ itel dopl uje, že jeho úmyslem (údajnČ projeveným v dohodČ), nebylo udČlení souhlasu s odetením náklad na správu vČcí v rozsahu vyšším než 4 % výtČžku zpenČžení, nebo by to bylo v rozporu s jeho vlastními zájmy (tímto souhlasem by snížil své p íjmy). Poukazuje i na to, že dovolatelka p ed uzav ením dohody vyslovila obavu, že by bylo nákladné movité vČci odinstalovat a p evést do jiných prostor. V dobČ uzav ení dohody nebyla zajištČnému vČ iteli ani dovolatelce známa ani p ibližná výše výtČžku zpenČžení. S ohledem na p edpokládanou krátkodobost dohody nebylo v okamžiku uzav ení dohody smluvními stranami p ekroení náklad ve smyslu ustanovení § 298 odst. 3 insolvenního zákona oekáváno. Také proto nemohl zajištČný vČ itel uzav ením dohody 29 NSýR 37/2013 udČlit konkludentní souhlas k odetení náklad na správu movitých vČcí v rozsahu p esahujícím 4 % výtČžku jejich zpenČžení. ZajištČný vČ itel rovnČž nesouhlasí s námitkou dovolatelky, podle níž jej napadené usnesení zvýhod uje oproti ostatním vČ itel m dlužníka. V této souvislosti odmítá jak argumentaci dovolatelky o komplikacích p i doruení výpovČdi dohody (kterou považuje pro toto dovolací ízení za irelevantní), tak i její tvrzení o tom, že bránil prodeji movitých vČcí (nebo pouze usiloval o nejvyšší možný výtČžek zpenČžení; p esto výtČžek nedosáhne ani poloviny výše zajištČných pohledávek). ZávČrem zajištČný vČ itel p edestírá úvahu, podle níž byla-li dovolatelka názoru, že v d sledku jeho pokyn nar staly majetkové podstatČ náklady a tím byli kráceni ostatní vČ itelé dlužníka, mČla využít svého práva podle ustanovení § 293 insolvenního zákona, pokyny zajištČného vČ itele odmítnout a požádat insolvenní soud, aby je p ezkoumal. Jestliže tak neuinila a vČ itel m vznikla újma, nese p ípadnou odpovČdnost za tuto újmu sama dovolatelka. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný insolvenní zákon ve znČní úinném do 31. prosince 2012, tj. naposledy ve znČní zákona . 334/2012 Sb. Dovolání je p ípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. . (k tomu, že jde o rozhodnutí ve vČci samé, srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSýR 31/2013), a je i d vodné. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení § 230 insolvenního zákona správou majetkové podstaty se rozumí zejména innost, jakož i právní úkony a opat ení z ní vyplývající, pokud smČ uje k tomu, aby a/ nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranČní, zniení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b/ majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým urením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c/ se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou innost rozumnČ oekávat se z etelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním p íležitostem, d/ byly vymoženy pohledávky dlužníka vetnČ plnČní z neplatných a neúinných právních úkon (odstavec 1). Jde-li o správu vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištČní pohledávky, je insolvenní správce vázán pokyny zajištČného vČ itele smČ ujícími k ádné správČ; je-li zajištČných vČ itel více, mohou tyto pokyny udČlit insolvennímu správci pouze spolenČ. Insolvenní správce m že tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že nesmČ ují k ádné správČ; v takovém p ípadČ požádá insolvenní soud o jejich p ezkoumání v rámci dohlédací innosti (odstavec 2). Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištČný vČ itel ze svého (odstavec 3). Podle ustanovení § 293 insolvenního zákona, jde-li o zpenČžení vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištČní pohledávky, je insolvenní správce vázán pokyny zajištČného vČ itele smČ ujícími ke zpenČžení; je-li zajištČných vČ itel více, mohou tyto pokyny udČlit insolvennímu správci pouze spolenČ. Insolvenní správce m že tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že p edmČt zajištČní lze zpenČžit výhodnČji; v takovém p ípadČ požádá insolvenní soud o jejich p ezkoumání v rámci dohlédací innosti. Podle ustanovení § 298 insolvenního zákona zajištČní vČ itelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtČžku zpenČžení vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištČna (odstavec 1). VýtČžek zpenČžení po odetení náklad spojených se správou a zpenČžením a po odetení ástky p ipadající na odmČnu insolvenního správce vydá insolvenní správce se souhlasem insolvenního soudu zajištČnému vČ iteli (odstavec 2). Náklady spojené se zpenČžením lze odeíst nejvýše v rozsahu 5 % výtČžku zpenČžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtČžku zpenČžení. Se souhlasem zajištČného vČ itele lze odeíst náklady i ve vČtším rozsahu (odstavec 3). ZajištČnému vČ iteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtČžek zpenČžení po odetení ástky p ipadající na splnČní této povinnosti (odstavec 4). Pro zpenČžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištČný vČ itel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 5). Nejvyšší soud p isvČduje odvolacímu soudu ve výkladu ustanovení § 298 insolvenního zákona potud, že zajištČní vČ itelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtČžku zpenČžených vČcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištČna, a to bez toho, aby docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištČného vČ itele je tedy uren (celý) istý výtČžek zpenČžení jejich zajištČní (k tomu srov. i závČry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. kvČtna 2015, sen. zn. 29 NSýR 4/2013). Odvolací soud nepochybil ani v úvaze, podle níž nelze (jen) v uzav ení dohody spat ovat konkludentní udČlení souhlasu zajištČného vČ itele s tím, že od výtČžku zpenČžení budou odeteny náklady spojené se správou ve vČtším rozsahu než 4 % výtČžku zpenČžení. Z obsahu dohody totiž skutenČ neplyne, že by zajištČný vČ itel zaujal jakýkoliv postoj k možnosti odetení náklad na správu movitých vČcí z (budoucího) výtČžku zpenČžení. Dohoda obsahuje pouze údaj o tom, že pohledávka zajištČného vČ itele (na úhradu smluvené úplaty-poplatku-za umístnČní movitých vČcí) bude mít charakter pohledávky za majetkovou podstatou. Pro tento závČr svČdí ostatnČ i shodné stanovisko dovolatelky a zajištČného vČ itele (projevené v tomto dovolacím ízení), že jim v dobČ uzav ení dohody nebyla známa celková výše náklad na uskladnČní movitých vČcí (nebylo možné odhadnout dobu zpenČžování movitých vČci) a stejnČ tak ani možná výše výtČžku zpenČžení majetku. S dalšími závČry odvolacího soudu se však Nejvyšší soud neztotož uje. Odvolací soud totiž p ehlédl-a potud je jeho právní posouzení vČci neúplné a v d sledku toho i nesprávné-že p i rozhodování o vydání výtČžku zpenČžení zajištČní dle § 298 insolvenního zákona je významné nejen to, zda zajištČný vČ itel udČlil insolvennímu správci (a již výslovný i konkludentní) souhlas s odetením náklad spojených se správou zpenČžené vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty podle ustanovení § 298 odst. 3 vČty druhé insolvenního zákona, ale i to, zda insolvenní správce p i správČ majetkové podstaty postupuje podle pokyn zajištČného vČ itele. Jinak eeno, omezení v možnosti odeíst od výtČžku zpenČžení majetku, který zajiš uje pohledávku zajištČného vČ itele, náklady na jeho správu v rozsahu vyšším než umož uje ustanovení § 298 odst. 3 vČty první insolvenního zákona se (bez dalšího) uplatní p edevším tam, kde insolvenní správce p i správČ této ásti majetkové podstaty postupuje sám o své v li, aniž by vycházel z pokyn zajištČného vČ itele i takové pokyny 29 NSýR 37/2013 respektoval (k tomu srov. ustanovení § 230 odst. 2 insolvenního zákona). Úelem posuzovaného ustanovení je chránit zajištČného vČ itele p ed nehospodárnou správou majetku pat ícího do majetkové podstaty (jež je p edmČtem zajištČní). RozhodnČ je nelze vykládat tak, že zajištČný vČ itel udČlí insolvennímu správci pokyn, jak má p i správČ majetku postupovat, a bez ohledu na to, jaké d sledky bude jeho respektování insolvenním správcem mít (na výši náklad spojených se správou majetku), souasnČ bude trvat na tom, že náklady správy nesmí p ekroit zákonem stanovenou výši. Tak jako je insolvenní správce odpovČdný za ádnou správu majetkové podstaty, nese i zajištČný vČ itel odpovČdnost za to, jaké pokyny udČlí insolvennímu správci p i správČ majetku, který zajiš uje jeho pohledávku. Ze skutkových zjištČní soud obou stup vyplývá, že insolvenní správkynČ ihned po prohlášení konkursu vstoupila v jednání se zajištČným vČ itelem a dohodla se s ním na tom, že sporné movité vČci z stanou v objektech zajištČného vČ itele, na podmínkách uskladnČní vČcí a výši náklad , které budou zatČžovat majetkovou podstatu. Dlužno podotknout, že již v té dobČ byly pohledávky zajištČného vČ itele zjištČny. V pomČrech dané vČci pak nelze než uzav ít, že dovolatelka postupovala p i správČ movitých vČcí dle v le zajištČného vČ itele, tedy že respektovala jeho pokyny. Jednáním o možnosti uskladnČní movitých vČcí dlužníka a následným uzav ením dohody dal zajištČný vČ itel z etelnČ najevo, jakým zp sobem má insolvenní správkynČ nakládat s p edmČtem zajištČní (jak jej má spravovat). Za dané situace by bylo absurdní požadovat po dovolatelce, aby snad poté, kdy se se zajištČným vČ itelem dohodla na podmínkách uskladnČní movitých vČcí dlužníka v jeho areálu, se zajištČného vČ itele ještČ formálnČ dotazovala, jak má postupovat p i správČ movitých vČcí (zda má movité vČci opravdu uskladnit v areálu zajištČného vČ itele a p ipravenou dohodu s ním skutenČ uzav ít). Za tohoto stavu vČci odvolací soud pochybil, když p i rozhodování, jaké náklady lze odeíst od výtČžku zpenČžení p edmČtu zajištČní, pominul ustanovení § 230 odst. 3 insolvenního zákona. Stanoví-li totiž insolvenní zákon (oznaené ustanovení) výslovnČ, že náklady spojené s provedením pokynu zajištČného vČ itele nese zajištČný vČ itel ze svého, nepochybnČ tím vyluuje možnost, aby takto zajištČný vČ itel nesl náklady správy jen do výše 4 % výtČžku zpenČžení. Postupuje-li insolvenní správce p i správČ majetku, který zajiš uje pohledávku zajištČného vČ itele za dlužníkem, podle pokynu zajištČného vČ itele, nese náklady vzniklé v souvislosti s plnČním tohoto pokynu (bez omezení jejich výše) zajištČný vČ itel. To znamená, že v p ípadČ, kdy (jako v této vČci) tyto náklady nejsou uhrazeny do doby zpenČžení p edmČtu zajištČní, je povinností insolvenního správce (a následnČ insolvenního soudu p i rozhodování dle ustanovení § 298 insolvenního zákona) je odeíst (v plné výši) od výtČžku zpenČžení. Vytýká-li zajištČný vČ itel dovolatelce, že nevyužila svého práva podle ustanovení § 293 insolvenního zákona požádat insolvenní soud o p ezkum jeho pokyn (patrnČ míní ustanovení § 230 odst. 2 insolvenního zákona), a dále to, že mohla dát výpovČć dohody , s tím, že když tak dovolatelka neuinila a vČ itel m vznikla újma, nese p ípadnou odpovČdnost za tuto újmu sama, ve skutenosti tím p enáší na správkyni odpovČdnost za to, jaké pokyny jí udČlil pro nakládání s p edmČtem zajištČní [jde o námitku, kterou by pro úely posouzení, zda insolvenní správkynČ postupovala s odbornou péí, mohli uplatnit jiní vČ itelé (nikoli zajištČný vČ itel, jenž pokyn, jemuž se insolvenní správkynČ neprotivila, udČlil)]. Protože právní posouzení vČci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), napadené usnesení podle ustanovení

§ 243b odst. 2 ásti vČty za st edníkem o. s. . zrušil a podle ustanovení § 243b odst. 3 vČty první o. s. . vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 ást vČty první za st edníkem, § 226 odst. 1 o. s. .). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolatelce, zajištČnému vČ iteli (vČ iteli . 12), dlužníku, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 30. ervence 2015

Mgr. Milan P o l á š e k , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová