KSOS 33 INS 12040/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 33 INS 12040/2011 33 ICm 902/2012 29 ICdo 32/2013-124

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce MOVEXIS PRAHA s. r. o., se sídlem v H ešicích 46, Pozde , PSý 273 76, identifikaní íslo osoby 27450155, zastoupeného JUDr. Milenou Bódiovou, advokátkou, se sídlem v OstravČ-Moravské OstravČ, Stodolní 835/17, PSý 702 00, proti žalovaným 1/ JUDr. EvČ Janíkové, advokátce, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, PSý 738 01, jako insolvenní správkyni dlužnice Andrey Bojkové, a 2/ Samakaron, s. r. o., se sídlem v Praze 9-Libni, Drahobejlova 1072/10, PSý 190 00, identifikaní íslo osoby 24822281, zastoupenému Mgr. Adamem Russem, advokátem, se sídlem v ýeském TČšínČ, Nádražní 42/4, PSý 737 01, o žalobČ o urení existence pohledávky a o vzájemné žalobČ druhého žalovaného o urení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. 33 ICm 902/2012, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice Andrey Bojkové, narozené 16. listopadu 1974, bytem ve Frýdku-Místku, T ída T. G. Masaryka 1111, PSý 738 01, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. b ezna 2013, . j. 33 ICm 902/2012, 12 VSOL 122/2012-82 (), takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá v rozsahu, v nČmž smČ uje proti té ásti prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. b ezna 2013, . j. 33 ICm 902/2012, 12 VSOL 122/2012-82 (), kterou odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v OstravČ ze dne 31. ervence 2012, . j. 33 ICm 902/2012-43, ve výrocích o nákladech ízení, jakož i v rozsahu, v nČmž smČ uje proti druhému a t etímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího ízení.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobce zamítá.

III. Žalobce a první žalovaná v i sobČ nemají právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradČ náklad dovolacího ízení ástku 4.114 K do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce druhého žalovaného.

O d v o d n Č n í:

Rozsudkem ze dne 31. ervence 2012, . j. 33 ICm 902/2012-43, Krajský soud v OstravČ (dále jen insolvenní soud ): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (MOVEXIS PRAHA s. r. o.) domáhal v i žalovaným (1/ insolvenní správkyni dlužnice Andrey Hadvigové a 2/ Samakaron, s. r. o.) urení, že má v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužnice pohledávku ve výši 677.403,29 K (bod I. výroku). 2/ Uril (na základČ vzájemné žaloby druhého žalovaného), že žalobce nemá v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužnice pohledávku ve výši 677.403,29 K (bod II. výroku). 3/ Uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradČ náklad ízení do 3 dn od právní moci rozsudku ástku 17.177,60 K (bod III. výroku). 4/ Rozhodl, že první žalovaná nemá právo na náhradu náklad ízení (bod IV. výroku). Insolvenní soud dospČl po provedeném dokazování k následujícím závČr m: 1/ Smlouvy (8 smluv o úvČru a 1 smlouva o p jce), které uzav eli (jako vČ itelé) právní p edch dci žalobce s manželem dlužnice bez souhlasu dlužnice, nejsou (relativnČ) neplatné podle ustanovení § 145 odst. 2 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ) [jak tvrdí žalobce]. 2/ ZávČr ad 1/ však pro vČc ani tak není právnČ významný. VČ itel se totiž nem že domáhat plnČní po manželu, který nebyl úastníkem smlouvy. V pomČrech pasivní legitimace jednoho z manžel ve vztahu k závazk m vzniklým ze smluvních vztah uzav ených pouze druhým z manžel byl tento právní závČr potvrzen p edevším rozsudkem velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. zá í 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uve ejnČným pod íslem 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 24/2008 ) [rozsudek je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže a vydaná v dobČ od 1. ledna 2001-dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 3/ ZávČry obsažené v R 24/2008 není d vod prolomit ani poukazem na specifickou povahu insolvenního ízení. Z ustanovení § 262a odst. 1 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), vyplývá, že výkon rozhodnutí na majetek pat ící do spoleného jmČní manžel lze na ídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manžel (což potvrzuje i R 24/2008). Zahrnutí spoleného majetku manžel do majetkové podstaty jednoho z nich p i souasném vylouení možnosti vČ itele p ihlašovat do tohoto insolvenního ízení pohledávky, které má pouze v i druhému manželu, by se tedy mohlo jevit tak, že vČ iteli je odejmuta (oproti mimoinsolvenním 33 ICm 902/2012 29 ICdo 32/2013 pomČr m) možnost domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto majetku. S tím však insolvenní soud nesouhlasí. 4/ Je-li v úpadku jen jeden z manžel , nejsou vČ itelé druhého z nich nikterak doteni na svých právech tím, že majetek ve spoleném jmČní manžel je využit k uspokojení vČ itel manžela, který je v úpadku. VČ itel, který nemá pohledávku po lh tČ splatnosti, totiž musí strpČt uspokojení jiných pohledávek z majetku dlužníka. Pohledávka takového vČ itele není zajištČna jakousi univerzální zástavou na majetku dlužníkova manžela, a již na majetku výluném i na majetku ve spoleném jmČní manžel . 5/ Jsou-li v úpadku oba manželé (jako v této vČci, v níž insolvenní soud prohlásil konkurs na majetek manžela dlužnice), je t eba i p i aplikaci ustanovení § 274 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), [které svým úelem mí í jen na konkrétní vyjád ení zásady, že jako první musí být uspokojeni vČ itelé a teprve p ípadný p ebytek si mezi sebou mohou dČlit manželé], respektovat zásadu pomČrného uspokojení vČ itel v insolvenním ízení vyjád enou v ustanovení § 1 písm. b/ a v § 5 písm. a/ insolvenního zákona, což se projeví tím, že majetek ve spoleném jmČní manžel (jeho nezajištČná ást), se rozdČlí mezi obČ majetkové podstaty v pomČru závazk jednotlivých manžel uspokojitelných z majetku ve spoleném jmČní manžel . 6/ Tímto zp sobem je dosaženo respektování zásad insolvenního ízení a není t eba p ipustit k ížové p ihlašování pohledávek, které by naopak vedlo k naprosto nep ípustné situaci, kdy by z výluného majetku dlužníka mohli být uspokojování i vČ itelé pohledávek, u kterých není daný dlužník obliganím dlužníkem, ale má jen povinnost strpČt jejich uspokojení z majetku ve spoleném jmČní manžel , nikoliv ze svého majetku výluného. 7/ P ihlášené žalobcovy pohledávky tedy nejsou v i dlužnici po právu pro nedostatek její pasivní legitimace. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. b ezna 2013, . j. 33 ICm 902/2012, 12 VSOL 122/2012-82 (): 1/ Potvrdil rozsudek insolvenního soudu (první výrok). 2/ Uložil žalobci zaplatit první žalované na náhradČ náklad odvolacího ízení do 3 dn od právní moci rozsudku ástku 1.067 K (druhý výrok). 3/ Uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradČ náklad odvolacího ízení do 3 dn od právní moci rozsudku ástku 15.143 K (t etí výrok). Odvolací soud-vycházeje z ustanovení § 1 písm. a/, § 165 odst. 1, § 166 odst. 1 insolvenního zákona a z ustanovení § 262a odst. 1 o. s. .-dospČl po p ezkoumání rozhodnutí insolvenního soudu k následujícím závČr m. 1/ Smlouvy uzav ené manželem dlužnice vskutku nejsou neplatné pro absenci podpisu dlužnice. Manžel dlužnice smlouvami nedisponoval s majetkem (aktivy) ve spoleném jmČní manžel , ale zakládal jimi závazky, proež nelze uvažovat o relativní neplatnosti smluv ve smyslu § 145 odst. 2 a 4 ob. zák. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 177/97, uve ejnČný v p íloze asopise Soudní judikatura íslo 3, roník 1998, pod íslem 4 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. b ezna 2001, sp. zn. 33 Cdo 1079/99.

2/ Není sporu o tom, že v nalézacím ízení nem že žalobce vymoci pohledávku za manželem dlužnice v i dlužnici samé (R 24/2008). Žalobce však namítá, že nebude-li jeho pohledávka uspokojována v insolvenním ízení dlužnice, pak vzhledem modifikaci vypo ádání p edluženého spoleného jmČní manžel zaniklého prohlášením konkursu na majetek jednoho z manžel (§ 274 insolvenního zákona) a vzhledem k tomu, že konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen jako první v po adí, bude výraznČ zkrácen v možnosti uspokojení pohledávky. Ve prospČch názoru, že pohledávka za manželem dlužnice m že být uspokojena i v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužnice, argumentuje žalobce principem co nejvyššího a zásadnČ pomČrného uspokojení vČ itel (§ 1 písm. a/ insolvenního zákona), analogickou aplikací úpravy § 262a o. s. . a úpravou uspokojování zajištČných vČ itel , kte í nemají za dlužníkem obliganí pohledávku (§ 166 vČta druhá insolvenního zákona). 3/ Argumentace principem pomČrného uspokojení vČ itel není p ípadná, když žalobce p ehlíží, že tato zásada se nevztahuje na všechny p ihlášené vČ itele, nýbrž jen na ty, jejichž pohledávky byly v insolvenním ízení zjištČny (§ 201 insolvenního zákona); p itom právČ o tom je veden tento spor (žalobce sám tvrdí, že není vČ itelem dlužnice a domáhá se toho, aby se na pohledávky za manželem dlužnice pohlíželo jako na pohledávky za dlužnicí pro úely jejich vydobytí ze spoleného jmČní manžel ). 4/ Analogická aplikace § 262a o. s. . (prost ednictvím § 7 odst. 1 insolvenního zákona) není v insolvenním ízení možná, když insolvenní zákon obsahuje zvláštní úpravu uspokojování pohledávek p ihlášených nezajištČných vČ itel (§ 165, § 306 insolvenního zákona) a stanoví podmínky jejich zjištČní (§ 201 insolvenního zákona), vetnČ zdroje jejich uspokojování (§ 205 a násl. insolvenního zákona). Navíc prohlášením konkursu na majetek jednoho z manžel zaniká jejich spolené jmČní (§ 268 odst. 1 insolvenního zákona). Na tomto závČru nem že nic zmČnit ani to, že vČ itel pohledávek za tím z manžel , na jehož majetek byl prohlášen konkurs jako druhý v po adí (je-li spolené jmČní manžel p edluženo), má vzhledem k modifikaci pravidel pro vypo ádání majetku (aktiv) spoleného jmČní (§ 270 odst. 2, § 274 insolvenního zákona) objektivnČ sníženu možnost upokojení svých pohledávek. Tato negativa lze vylouit založením pasivní solidarity obou manžel (uzav ením smlouvy s obČma manželi), nikoli tím, že by pohledávky bylo možno uspokojovat v insolvenním ízení manžela, který není obliganím dlužníkem. 5/ V úvahu nep ichází ani aplikace úpravy uspokojování zajištČných vČ itel , kte í nemají za dlužníkem obliganí pohledávku (§ 166 vČta druhá insolvenního zákona). Nelze totiž dovozovat, že by žalobce mČl za dlužnicí pohledávku z titulu vČcného práva jen proto, že kdyby nebylo rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, mohl by se p i výkonu rozhodnutí uspokojit z majetku ve spoleném jmČní manžel . 6/ Princip formulovaný v R 24/2004 (že splnČní závazku smluvnČ p ijatého pouze jedním z manžel nelze vymáhat na druhém z manžel , p esto, že tento závazek náleží do spoleného jmČní manžel ) se plnČ uplatní i v insolvenních pomČrech. Postavení vČ itele s pohledávkou za jedním z manžel , která je (coby závazek) souástí spoleného jmČní manžel , se zjištČním úpadku a prohlášením konkursu na majetek druhého manžela (do jehož majetkové podstaty jsou zahrnuta aktiva spoleného jmČní manžel ) nemČní tak, aby na nČj bylo možno pohlížet jako na vČ itele s pohledávkou v i druhému manželu, obdobnou pohledávce z vČcného práva. 7/ K námitce, že uspokojování výluných závazk jednoho z manžel z výluného majetku druhého manžela lze zabránit oddČlením výtČžku zpenČžení z majetku zaniklého spoleného jmČní manžel a výluného majetku druhého manžela, odvolací soud uvádí, 33 ICm 902/2012 29 ICdo 32/2013

že zásadní p ekážkou pro to, aby pohledávky žalobce mohly být v tomto ízení uspokojeny, je skutenost, že žalobce není vČ itelem dlužnice. 8/ P edmČtem tohoto ízení je urení pravosti pohledávky žalobce za dlužnicí (o které sám žalobce tvrdí, že ji nemá). Otázka vypo ádání majetku a pasiv ve spoleném jmČní dlužnice a jejího manžela, zaniklém k 26. srpnu 2011, p esahuje meze tohoto ízení, bude ešena samostatnČ a zp sob vypo ádání nelze p edjímat (§ 270 a násl. insolvenního zákona). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v celém rozsahu dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. . argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena a kterou Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci rozhodují rozdílnČ. KonkrétnČ dovolatel namítá, že oba soudy vČc posoudily nesprávnČ (je dán dovolací d vod dle § 241a odst. 1 o. s. .), jestliže uzav ely, že: 1/ Dovolatelem p ihlášené pohledávky nejsou po právu pro nedostatek pasivní vČcné legitimace dlužnice. 2/ Za závazky tvo ící p edmČt spoleného jmČní manžel dle § 143 odst. 1 písm. b/ ob. zák. odpovídá pouze ten z manžel , který je u tČchto závazk obliganím dlužníkem (a je tento závČr v p íkrém rozporu s ustanovením § 145 odst. 3 a 4 ob. zák.). Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. V rovinČ právního posouzení vČci argumentuje dovolatel následovnČ: 1/ Rozsudek velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (R 24/2008) není možné aplikovat na p ihlašování pohledávek vzniklých z obliganích vztah manžela dlužníka, které náleží (coby závazky) do insolvenních, respektive konkursních, ízení vedených na majetek druhého z manžel . 2/ VČ itelé manžela dlužníka, který je v úpadku, musí mít možnost p ihlásit pohledávky do insolvenního ízení (respektive do konkursního ízení) vedeného na (majetek) manžela jejich obliganího dlužníka a domáhat se v rámci tohoto ízení jejich uspokojení. 3/ Insolvenní ízení není ve své podstatČ ízením nalézacím, ale ízením sui generis, jehož smyslem je ešení úpadku dlužníka tak, aby došlo k co nejvyššímu a zásadnČ pomČrnému uspokojení vČ itel . Vzhledem k tomu, že smyslem insolvenního ízení je uspokojování vČ itel , je t eba p ipustit analogickou aplikaci § 262a odst. 1 o. s. . a právo vČ itel p ihlašovat do insolvenního ízení nejen pohledávky za dlužníkem, který je v úpadku, ale také za manželem dlužníka (který je v úpadku), a to zejména vzhledem k tomu, že p i ešení úpadku dlužníka konkursem je vždy postihován majetek ve spoleném jmČní manžel . 4/ Kdyby mČl platit názor odvolacího soudu, že vČ itelé jednoho z manžel , který je v úpadku, nemohou p ihlásit pohledávky do insolvenního (respektive konkursního) ízení vedeného na majetek druhého z manžel , pak by tito vČ itelé byli zkráceni na svých právech. 5/ Tímto omezením práv vČ itel obliganího dlužníka (jednoho z manžel ) nutnČ musí dojít ke zvýhodnČní vČ itel druhého z manžel ze závazk p evzatých tímto druhým manželem (dlužníkem), které však nenáleží (dle § 143 odst. 1 písm. b/ ob. zák.) do spoleného jmČní manžel . Tito vČ itelé budou totiž v konkursu uspokojováni z výtČžku zpenČžení veškerého majetku ve spoleném jmČní manžel , akoliv jejich pohledávky [respektive závazky jejich dlužníka (druhého manžela)] nenáleží do spoleného jmČní manžel . Míra jejich uspokojení tak bude podstatnČ vyšší než p ípadná míra uspokojení vČ itel prvního manžela (dlužníka) ze závazk náležejících do spoleného jmČní manžel , kte í budou zcela vyloueni z možnosti uspokojit své pohledávky z majetku ve spoleném jmČní manžel a budou zcela odkázáni pouze na výluný majetek prvního manžela (dlužníka). P i p edlužení spoleného jmČní manžel (jako v této vČci), tak budou (obliganí) vČ itelé prvního manžela (dlužníka) zásadním zp sobem zkráceni na svých právech, což jednoznanČ odporuje zásadám insolvenního ízení. Správnost tohoto názoru dokládá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. kvČtna 2011, . j. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 334/2011-P7-9. 6/ UplatnČní princip R 24/2008 by vedlo k tomu, že by dlužník svým insolvenním návrhem mohl neoprávnČnČ zvýhodnit své vČ itele p ed vČ iteli svého manžela, nebo veškerý majetek ve spoleném jmČní manžel by byl použit pouze pro úely uspokojení vČ itel tohoto dlužníka, a to i za situace, kdy p ed zahájením insolvenního ízení již byl zahájen výkon rozhodnutí nebo byla na ízena exekuce k vymožení pohledávek vČ itel postihující majetek ve spoleném jmČní manžel . P itom v insolvenním ízení platí (na rozdíl od výkonu rozhodnutí nebo exekuce prodejem movitých nebo nemovitých vČcí nebo prodejem podniku, kde se vČ itelé uspokojují podle po adí p ihlášení) princip pomČrného uspokojení vČ itel . 7/ Dovolatel nesouhlasí s názorem, že nelze p ipustit k ížové p ihlašování pohledávek. Odpovídají-li oba manželé ze zákona spolenČ a nerozdílnČ za závazky ve spoleném jmČní manžel p evzaté kterýmkoli z nich, pak je to právČ majetek ve spoleném jmČní manžel , který primárnČ slouží k uspokojování závazk ve spoleném jmČní manžel . 8/ Dovolatel chápe, že dlužníkova majetková podstata m že být tvo ena nejen majetkem náležejícím do spoleného jmČní manžel , ale také majetkem ve výluném vlastnictví dlužníka, míní ale, že nic nebrání tomu, aby insolvenní správce oddČlenČ evidoval výtČžek zpenČžení majetku ve spoleném jmČní manžel a aby k uspokojování pohledávek vČ itel dlužníkova manžela použil pouze tuto ást výtČžku zpenČžení. Jde o situaci obdobnou postavení zajištČného vČ itele, jehož obliganím dlužníkem je t etí osoba. Dovolatel se nedomnívá, že by mČl za dlužnicí (respektive za majetkovou podstatou dlužnice) pohledávku z titulu vČcného práva, má však za to, že absolutní vylouení možnosti vČ itele p ihlásit obliganí pohledávku, kterou má v i jednomu z manžel , do insolvenního ízení vedeného na majetek druhého z manžel je naprostým pop ením institutu spoleného jmČní manžel a nep ípustným vylouením kogentního ustanovení § 145 odst. 3 ob. zák. . 9/ Nep ipuštČní k ížového p ihlašování pohledávek do insolvenního ízení vedeného na majetek manžela obliganího dlužníka by vedlo nejen k diskriminaci vČ itele, ale také k nerovnosti mezi manžely. Lze si (totiž) nepochybnČ p edstavit, že jeden z manžel zadluží spolené jmČní manžel svými právními úkony ve znaném rozsahu, druhý z manžel p evezme závazky v nižším rozsahu, naež ten manžel, který zadlužil spolené jmČní manžel , podá bez souhlasu druhého manžela na sebe insolvenní návrh a soud následnČ prohlásí konkurs na jeho majetek. Insolvenní správce tohoto manžela zahrne veškerý majetek ve spoleném jmČní manžel do majetkové podstaty tohoto manžela s tím, že spolené jmČní manžel je p edluženo (§ 274 insolvenního zákona), ímž se druhý manžel ocitne v situaci, kdy k uspokojení jeho závazk nebude v bec použit majetek tvo ící spolené jmČní manžel , 33 ICm 902/2012 29 ICdo 32/2013 o jehož nabytí se zasloužil. Tím bude porušen základní princip (rovného) vypo ádání spoleného jmČní manžel . 10/ Pohledávky, které dovolatel p ihlásil do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužnice, jsou (vzhledem k § 143 odst. l písm. b/ ob. zák.) závazky náležejícími do spoleného jmČní manžel Hadvigových, k jejichž plnČní jsou dle § 145 odst. 3 a 4 ob. zák. zavázáni oba manželé spolenČ a nerozdílnČ. 11/ I když spolené jmČní manžel zaniká ke dni prohlášení konkursu na majetek jednoho z nich, dokud nedojde k vypo ádání spoleného jmČní manžel nČkterým ze zp sob p edpokládaných obanským zákoníkem, mohou se vČ itelé obou z manžel domáhat uspokojení svých pohledávek z veškerého majetku, který tvo í spolené jmČní manžel ke dni jeho zániku. Práva vČ itel nesmí být dotena vypo ádáním spoleného jmČní manžel (a již jde o vypo ádání dohodou nebo rozhodnutím soudu). Dovolatel míní, že tato pravidla nemohou být modifikována ani v insolvenním ízení (modifikace by vedla k diskriminaci ásti vČ itel ). 12/ Platí-li pravidlo uvedené v § 274 insolvenního zákona, pak musí být p ipuštČno, aby v takovém p ípadČ vČ itelé obou manžel p ihlásili pohledávky do insolvenního ízení. Jen tak lze naplnit pravidlo vyplývající z § 145 odst. 3 ob. zák. a neporušit základní zásady insolvenního ízení uvedené v § 5 písm. a/ a b/ insolvenního zákona. První žalovaná ve vyjád ení navrhuje dovolání odmítnout, p ípadnČ zamítnout, majíc napadené rozhodnutí za správné. D vod pro odmítnutí dovolání spat uje v tom, že napadené rozhodnutí vychází z ustálené judikatury (R 24/2008), jež je uplatnitelná i ve specifických podmínkách insolvenního ízení. Druhý žalovaný ve vyjád ení navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dlužnice v mezidobí zmČnila p íjmení (na Bojková), což se promítlo i v jejím oznaení v záhlaví tohoto rozhodnutí. Nejvyšší soud se nejprve zabýval p ípustností dovolání. Dovolání nesmČ uje proti žádnému z usnesení vypotených v § 238a o. s. ., takže zbývá urit, zda je p ípustné podle § 237 o. s. . I. K výrok m o nákladech ízení. Dovolatel výslovnČ napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu tedy i v té ásti prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenního soudu ve výrocích o nákladech ízení, jakož i ohlednČ druhého a t etího výroku o nákladech odvolacího ízení. Nejvyšší soud p edesílá, že podle ustanovení § 237 o. s. . je dovolání p ípustné též proti akcesorickým výrok m rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací ízení koní, vetnČ výrok o nákladech ízení; k tomu srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. kvČtna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uve ejnČné pod íslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V posuzované vČci k tČmto akcesorickým výrok m pat í též shora specifikované výroky o nákladech ízení. I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení p ípustnosti dovolání dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. . Toto ustanovení uruje, že dovolání podle § 237 není p ípustné také proti rozsudk m a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o penČžitém plnČní nep evyšujícím 50.000 K, ledaže jde o vztahy ze spot ebitelských smluv, o pracovnČprávní vztahy nebo o vČci uvedené v § 120 odst. 2; k p íslušenství pohledávky se p itom nep ihlíží (v intencích R 80/2013 p itom též platí, že výjimky z daného limitu se u výrok o nákladech ízení neuplatní). Výroky o nákladech ízení bylo v souhrnu rozhodnuto ve vztahu k první žalované o ástce 1.067 K a ve vztahu ke druhému žalovanému o ástce 32.320,60 K. Potud tedy dovolání smČ uje proti tČm výrok m rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o penČžitém plnČní nep evyšujícím 50.000 K (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. zá í 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uve ejnČné pod íslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání navíc ve vztahu k výrok m o nákladech ízení neobsahuje žádnou zp sobilou argumentaci (nezpochyb uje právní posouzení vČci odvolacím soudem ve vztahu k tČmto výrok m). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl jako objektivnČ nep ípustné podle § 243c odst. 1 o. s. . II. K potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé. V rozsahu, v nČmž dovolání smČ uje proti té ásti prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenního soudu ve výrocích o vČci samé, je v dané vČci p ípustné (dle § 237 o. s. .), když dovoláním otev ené právní otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly (v insolvenních souvislostech ve vazbČ na R 24/2008) beze zbytku vy ešeny. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný insolvenní zákon ve znČní úinném do 31. ervence 2013 (tj. naposledy ve znČní zákona . 399/2012 Sb.). Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona (v rozhodném znČní) pro insolvenní ízení a pro incidenní spory se použijí p imČ enČ ustanovení obanského soudního ádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spoívá insolvenní ízení. Dle ustanovení § 262a odst. 1 o. s. . (ve znČní úinném v dobČ vydání napadeného rozhodnutí) výkon rozhodnutí na majetek pat ící do spoleného jmČní manžel lze na ídit také 33 ICm 902/2012 29 ICdo 32/2013 tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manžel . Za majetek pat ící do spoleného jmČní povinného a jeho manžela se pro úely na ízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvo í souást spoleného jmČní manžel jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah spoleného jmČní manžel nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik spoleného jmČní ke dni zániku manželství. Dovolatel se dožaduje (analogické) aplikace ustanovení § 262a odst. 1 o. s. . na p ihlášku jeho pohledávky do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužnice (manželky dovolatelova obliganího dlužníka). V mezích této argumentace je namístČ p edevším provČ ení možnosti p imČ ené aplikace tohoto ustanovení ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona. K této otázce se p itom Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již vyjád il. V usnesení ze dne 27. ervna 2013, sen. zn. 29 NSýR 50/2011, uve ejnČném pod íslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 97/2013 ), na nČž v podrobnostech odkazuje a na jehož závČrech nevidí d vod cokoli mČnit ani pro pomČry dané vČci, Nejvyšší soud uzav el, že teoretická východiska jsou již mnoho let ustálena v tom, že mezery v úpadkové úpravČ nelze nahrazovat p imČ enou aplikací práva exekuního, které je coby zp sob individuálního prosazení práv dlužníkových vČ itel vybudováno na zcela jiných principech, než jsou ty, jimiž se ídí právo úpadkové. Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona je tedy p imČ ená aplikace ustanovení obanského soudního ádu o výkonu rozhodnutí zcela vylouena. Ustanovení exekuního práva jsou (p imČ enČ) uplatnitelná v insolvenním ízení, jen pokud na nČ insolvenní zákon odkáže. Na závČry obsažené v R 97/2013 navázal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 37/2012 (uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 4, roník 2015, pod íslem 46), v nČmž dále (výslovnČ) uzav el, že aplikace ustanovení § 262a odst. 1 o. s. . je v insolvenním ízení vylouena. Judikatorní závČry obsažené v tČchto rozhodnutích Nejvyššího soudu iní argumentanČ bezcenným dovolatel v odkaz na usnesení Vrchního soudu v Praze, . j. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 334/2011-P7-9, které aplikaci ustanovení § 262a odst. 1 o. s. . v insolvenním ízení (nesprávnČ) p ipouští. Dovolání proto potud není d vodné (napadené rozhodnutí je v tomto ohledu souladné s oznaenou judikaturou Nejvyššího soudu). Pro úplnost budiž eeno, že s úinností od 1. ledna 2014, po novele insolvenního zákona provedené zákonem . 294/2013 Sb., je pravidlo formulované v R 97/2013 výslovnČ obsaženo v textu § 7 ásti vČty za st edníkem insolvenního zákona. Zbývá vypo ádat se s mezemi aplikace R 24/2008. Podle ustanovení § 145 ob. zák. závazky, které tvo í spolené jmČní manžel , plní oba manželé spolenČ a nerozdílnČ (odstavec 3). Z právních úkon týkajících se spoleného jmČní manžel jsou oprávnČni a povinni oba manželé spolenČ a nerozdílnČ (odstavec 4). V této podobČ platilo citované ustanovení obanského zákoníku již v dobČ uzav ení smluv o úvČru a smlouvy o p jce a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznalo zmČn. P itom jde o stejné znČní, jež bylo vyloženo v R 24/2008. Dle ustanovení § 5 insolvenního zákona insolvenní ízení spoívá zejména na tČchto zásadách: a/ insolvenní ízení musí být vedeno tak, aby žádný z úastník nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel ; b/ vČ itelé, kte í mají podle tohoto zákona zásadnČ stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenním ízení rovné možnosti; c/ nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva vČ itele nabytá v dobré ví e p ed zahájením insolvenního ízení omezit rozhodnutím insolvenního soudu ani postupem insolvenního správce; d/ vČ itelé jsou povinni zdržet se jednání, smČ ujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenní ízení, ledaže to dovoluje zákon. Z R 24/2008 se rovnČž podává, že p edmČtem výkladu byl závazek vzešlý ze smlouvy o úvČru, tedy ze smlouvy p evážnČ typovČ shodné s tČmi, z nichž dovolatel uplat uje své nároky v i dlužnici (8 smluv o úvČru) a srovnatelné se smlouvou, z níž dovolatel uplat uje poslední ást nároku v i dlužnici (smlouva o p jce). P itom R 24/2008 (na nČž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje) obsahuje následující závČry: 1/ Úpravou obsaženou v ustanovení § 145 odst. 3 ob. zák. nezamýšlel zákonodárce prolomit princip autonomie v le smluvních stran v procesu vzniku závazk ze smluv a vnutit jim jako zákonný d sledek vzniku smlouvy prost ednictvím institutu spoleného jmČní manžel jako další smluvní stranu i manžela smluvní strany. 2/ Kdyby vskutku mČlo platit, že každý individuální závazek založený jedním z manžel se stává spoleným závazkem manžel i v tom smyslu, že jeho splnČní m že být samostatnČ vynuceno jen v i druhému manželu, pak by byla nadbytená úprava, jež v § 143 odst. 1 písm. b/ ob. zák. hovo í i o závazcích, které vznikly obČma manžel m spolenČ. V pojetí kritizovaném výše by totiž každý závazek náležející do spoleného jmČní manžel nasmlouvaný pouze jedním z manžel byl závazkem vzniklým obČma manžel m spolenČ. 3/ KromČ toho by uvedené nutnČ vyvolalo problémy v exekuním ízení. ObecnČ totiž platí, že exekuce na ízená proti povinné fyzické osobČ postihuje (logicky) nejen majetek ve spoleném jmČní manžel , nýbrž i majetek ve výluném vlastnictví povinné osoby. Vzhledem k tomu, že p i na ízení exekuce není d vod zkoumat d vody vydání exekuního titulu (zde by jím byla vlastnČ jen existence spoleného jmČní manžel s osobou, která svým jednáním závazek založila), v d sledku úpravy obsažené v § 44 odst. 7 zákona . 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuní innosti (exekuní ád) a o zmČnČ dalších zákon , ve znČní pozdČjších p edpis (nyní jde o § 44a odst. 1 exekuního ádu), by po doruení usnesení o na ízení exekuce byl blokován i výluný majetek povinného jako manžela, v i nČmuž byl exekuní titul vydán toliko v d sledku úpravy obsažené v § 145 odst. 3 ob. zák. Dopady interpretace kritizované výše by tedy p esáhly sféru majetkového spoleenství manžel , což úprava uinČná v rámci institutu tohoto majetkové spoleenství zjevnČ zamýšlet nemohla. Tato argumentace pak v R 24/2008 vyústila v závČr, podle kterého splnČní závazku náležejícího do spoleného jmČní manžel , sjednaného jen jedním z manžel , nem že vČ itel v nalézacím ízení vymoci po druhém z tČchto manžel . V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jde o závČr judikatornČ ustálený (též proto, že byl p ijat rozsudkem velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jímž jsou t ílenné senáty Nejvyššího soudu povinny se ídit); srov. z poslední doby nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ervence 2014, sp. zn. 21 Cdo 1388/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. íjna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1931/2014. Jinými slovy, tím, že uzav el s dlužníkem smlouvu o úvČru nebo smlouvu o p jce, nevznikla vČ iteli podle právní úpravy institutu spoleného jmČní manžel v obanském zákoníku (ve znČní úinném do 31. prosince 2013) za trvání dlužníkova manželství žádná 33 ICm 902/2012 29 ICdo 32/2013 pohledávka v i manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou p evzal, je závazkem, který tvo í spolené jmČní manžel ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b/ ob. zák. To platí bez z etele k tomu, zda v i (obliganímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy vČ iteli již p iznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzav ené smlouvy nemá vČ itel žádnou pohledávku, kterou by mohl p ihlásit do insolvenního ízení vedeném na majetek manžela obliganího dlužníka. V pomČrech upravených insolvenním zákonem by d vod p ijmout jiný (od závČru formulovaného pro mimoinsolvenní pomČry v R 24/2008 odlišný) závČr (že vČ itel má jen proto pohledávku i v i manželu obliganího dlužníka), byl dán, jen kdyby uroval jinak insolvenní zákon. Žádné ustanovení insolvenního zákona však d vod vykládat uvedenou problematiku jinak (než v R 24/2008) pro insolvenní pomČry nezakládá. Základní zásady insolvenního zákona obsažené v § 5 insolvenního zákona (dovolatel se dovolává tČch, jež jsou uvedeny pod písmeny a/ a b/) oporou pro jiný výklad nejsou (dovolatel se mýlí, usuzuje-li jinak). Jejich uplatnČní naopak podporuje závČry, k nimž dospČl v napadeném rozhodnutí odvolací soud. NemČl-li dovolatel (ve svČtle závČr plynoucích z R 24/2008) žádnou pohledávku v i manželce obliganího dlužníka p ed zahájením insolvenního ízení vedeného na její majetek, nestal se majitelem pohledávky, kterou by mohl (v dobČ od zahájení insolvenního ízení do uplynutí propadné lh ty uené rozhodnutím o úpadku) p ihlásit do insolvenního ízení vedeného na majetek manželky obliganího dlužníka, ani dnem zahájení insolvenního ízení vedeného na majetek manželky obliganího dlužníka. Promítnuto do pomČr zásady vyjád ené v § 5 písm. a/ insolvenního zákona lze íci, že žádný z úastník onoho insolvenního ízení nebyl (nemohl být) nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn tím, že v mezích popČrného režimu byl z možnosti uspokojit se z majetku dlužnice vylouen nČkdo, kdo není jejím vČ itelem. Požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel (§ 5 písm. a/ insolvenního zákona), stejnČ jako princip rovných možností vČ itel zásadnČ stejného nebo obdobného postavení (§ 5 písm. b/ insolvenního zákona) pak platí pro skutené vČ itele (insolvenního) dlužníka, nikoli pro osoby, jejichž pohledávka byla úinnČ pop ena co do pravosti, protože ji v i (insolvennímu) dlužníku nemČly (nebyly jeho vČ iteli). V intencích zásady formulované v § 5 písm. c/ insolvenního zákona lze naopak íci, že vČ itel, který nemČl pohledávku v i dlužnici p ed zahájením insolvenního ízení, ji nem že bez dalšího nabýt (v situaci, kdy mu insolvenní zákon takovou pohledávku nezakládá) jen zahájením insolvenního ízení vedeného na majetek dlužnice. Z toho, jakými pravidly se ídí pro úely vedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce postih majetku manžela povinného, žádný závČr o existenci hmotnČprávní pohledávky v i manželu povinného neplyne. Neexistuje rovnČž žádné univerzálnČ platné pravidlo, jež by vČ iteli, jenž má exekuní titul v i svému obliganímu dlužníku, zakládalo právo žádat, aby v insolvenním ízení vedeném na majetek t etí osoby platila stejná pravidla pro postih majetku takové osoby, jaká by takovému vČ iteli náležela v i t etí osobČ v exekuním ízení vedeném na majetek jeho obliganího dlužníka (povinného). Rovnost , jíž se zde dovolatel dovolává, by ve skutenosti byla jen rovností uvnit skupiny vČ itel s exekuními tituly, kte í ostatnČ (jak zmi uje sám dovolatel poukazem na princip priority ) ve vykonávacím (exekuním) ízení sami podléhají do znané míry nerovnému zacházení. Dovolání tak ani potud není d vodné.

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že výklad pravidel plynoucích z úpravy obsažené v § 274 insolvenního zákona je již zbytený, jelikož pro závČr, že p ihlášená pohledávka byla d vodnČ pop ena co do pravosti, postauje již úsudek, že v i dlužnici dovolatel žádnou pohledávku nemČl a nemá. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a zamítnuto. U první žalované nebyly zjištČny žádné prokazatelné náklady dovolacího ízení. Druhému žalovanému vzniklo právo na náhradu úelnČ vynaložených náklad dovolacího ízení, které v dané vČci sestávají z odmČny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjád ení k dovolání ze dne 4. ervence 2013) urené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní úinném do 31. prosince 2013. Incidenní spor o pop ení (urení) pravosti pohledávky je sporem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, u kterého se považuje za tarifní hodnotu ástka 50.000 K. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100 K. Spolu s náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 K tak jde o ástku 3.400 K. S náhradou za 21% da z p idané hodnoty (srov. § 137 odst. 1 a 3 o. s. .) ve výši 714 K jde celkem o ástku 4.114 K, kterou Nejvyšší soud p iznal druhému žalovanému k tíži žalobce. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, m že se oprávnČný domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ 31. srpna 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová