KSOS 25 INs 13441/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD KSOS 25 INs 13441/2013 CESKÉ REPUBLIKY 25 ICm 4252/2013 29 ICdo 83/2016-117

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem vprávní věci žalobce Ing. Davida Papouška, se sídlem vOstravě, Na Hradbách 2/ 120, PSČ 702 00, jako insolvenčního správce dlužníka FISH INVEST, a. s., zastoupeného JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem V Ostravě, Sokolská třída 1331/31, PSČ 702 00, proti žalovanému MOLENDO s. r. o., se sídlem V Ostravě, Na Hradbách 1481/6, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25820320, zastoupenému JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, PSČ 702 00, o popření pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 ICm 4252/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka FISH INVEST, a. s., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 870/27, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27426602, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 13441/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2016, č. j. 25 ICm 4252/2013, 13 VSOL 159/2015-86 (KSOS 25 INS 13441/2013), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce. Odůvodněnt

Rozsudkem ze dne 11. března 2015, č. j. 25 ICm 4252/2013-55, určil Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ), že žalovaný (MOLENDO s. r. o.) nemá za dlužníkem (FISH INVEST, a. s.) pohledávku ve výši 10 623 661,79 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku (body II. a III. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu, přičemž v bodě I. výroku tak, že se určuje, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 10 623 661,79 Kč přiznanou mu vykonatelným směnečným platebním rozkazem Kraj ského soudu v Ostravě ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. 3 Cm 88/2010 (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se rozsudek insolvenčního soudu mění tak, že se žaloba zamítá. K otázce přípustnosti dovolání dovolatel pouze odkazuje na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) [srov. bod I. odst. 3. dovolání].

K dovolání se vyjádřil žalobce, který jej navrhuje odmítnout jako nepřípustné a požaduje úhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na § 237 o. s. ř.

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je-stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže-dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. Ús 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/ 14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř. nebot se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), av dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 6. září 2016), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobci částku 4 114 Kč.

K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování žalobce podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

AD lblll *LDA/AULJ

29 ICdo 83/2016-117

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. září 2016

Mgr. Milan P o l á š ek, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Pavlína Tkaná