KSOS 25 INS 8019/2014-B79
č. j. KSOS 25 INS 8019/2014-B79

Usnesení

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kulou v insolvenční věci dlužníka: PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a. s., IČ: 25593161, Družby 338, 530 09 Pardubice- Polabiny, a insolvenčních věřitelů-navrhovatelů: a) Československá obchodní banka, a.s., IČ: 00001350, Radlická 150/333, 157 50 Praha 5, b) VLIVA Krnov s.r.o., IČ: 47679743, Chářovská 1124/119, Pod Cvilínem, 794 01 Krnov, zast.: JUDr. Leopold Petřič, advokát, Hlavní náměstí 35/1a, 794 01 Krnov, c) Stavebniny ESO s.r.o., IČ: 26824027, Zahradní 1942/32A, 792 01 Bruntál, zast.: JUDr. Miluše Kulhavá, advokátka, Sladovnická 16, 792 01 Bruntál, d) Agist systems s.r.o., IČ 29445671, Zátiší 601/6, 794 01 Krnov, o návrhu na vydání předběžného opatření,

takto:

Dlužníku s e z a k a z u j e nakládat s majetkovou podstatou. Dispoziční právo k majetkové podstatě dlužníka přechází na insolvenčního správce.

Odůvodnění:

Usnesením č. j.-A216 ze dne 15.5.2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Usnesením č. j.-B41 ze dne 10.12.2015 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Usnesení o prohlášení konkursu bylo následně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 VSOL 153/2016-B63 ze dne 4.2.2016, přičemž tímto usnesením se insolvenční řízení vrátilo do stavu před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužníka. isir.justi ce.cz

Návrhem na vydání předběžného opatření doručeným soudu dne 13.6.2016 navrhl insolvenční správce nařízení předběžného opatření, kterým by soud dlužníku zakázal nakládat s majetkovou podstatou s tím, že dispoziční právo k majetkové podstatě přechází na insolvenčního správce, příp. pokud by soud považoval shora uvedený zásah do dispozičního oprávnění dlužníka za příliš velký, aby soud dlužníku zakázal nakládat s peněžními prostředky na bankovním účtu č. 273045984/0300 a aby s ostatním majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníku zakázal nakládat bez předchozího souhlasu insolvenčního správce.

Insolvenční správce návrhu uvedl, že má ve shodě s věřitelským výborem za to, že jsou zde vážné důvody pro vydání usnesení, kterým by soud dlužníka omezil v nakládání s majetkovou podstatou, popř. by dlužníkovi nakládat s majetkovou podstatou zcela zakázal.

Z dosavadních zjištění insolvenčního správce plyne, že dlužník již činil úkony v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 zákona č. 182/2008 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ), a to ve více případech (a to navíc často buď ve prospěch spřízněných osob, nebo za účelem ovlivnění insolvenčního řízení), a je zde důvodná obava, že dlužník nebude omezení dle ustanovení § 111 odst. IZ respektovat ani nadále; byly zjištěny důvodné pochybnosti o poctivém jednání dlužníka; lze konstatovat pochybnosti i ohledně odborné způsobilosti předsedy představenstva dlužníka (kdy alternativou odborné nezpůsobilosti předsedy představenstva dlužníka zdá se být toliko jeho nepoctivý záměr); existuje zjevný zájem věřitelů, konstatovaný věřitelským výborem a plynoucí mj. též z usnesení schůze věřitelů o řešení úpadku dlužníka konkursem, na tom, aby dlužník nadále nedisponoval majetkovou podstatou a bylo zabráněno jejímu zmenšování; návrh na vydání příslušného usnesení podává insolvenční správce s jednomyslným souhlasem věřitelského výboru; a je třeba zatímně upravit poměry účastníků.

Insolvenční správce má ve shodě s věřitelským výborem za to, že existují významné pochybnosti o poctivém jednání dlužníka a zároveň že dlužník nerespektoval omezení dle ustanovení § 111 odst. 1 IZ. Tyto pochybnosti jsou podrobně argumentovány ve zprávě předběžného insolvenčního správce ze dne 4.5.2015 (dále jen První zpráva ) a dále též ve zprávě insolvenčního správce ze dne 12.5.2015 (dále jen Druhá zpráva ).

Pro shrnutí těchto zpráv a jejich doplnění insolvenční správce konstatoval, že dlužník neposkytuje insolvenčnímu správci dostatečnou součinnost, resp. poskytuje součinnost pouze selektivně. Dlužník mimo jiné neumožnil insolvenčnímu správci přezkoumání účetnictví a nepředložil řadu významných podkladů, které jsou důležité z hlediska řádného zjištění dlužníkovy situace, majetku a případných neplatných či neúčinných úkonů. Dále dlužník, přestože si musel být vědom svého úpadku, v době krátce před zahájením insolvenčního řízení a/nebo následně dokonce i v jeho průběhu (popř. po zahájení předchozího insolvenčního řízení, zahájenému proti němu dne 24.1.2014 pod sp. zn. KSOS 25 INS 1669/2014) učinil jednání směřující k zatížení svého majetku a/nebo svůj majetek zcizil, a to přinejmenším v následujících případech: -Zřízení zajištění ve prospěch MULTIPACK BRNO CZ, s. r. o., (zástavní smlouva k pohledávce datovaná 10.1.2014, avšak notářský zápis až 18.11.2014 a potvrzení o zápisu zástavního práva do rejstříku zástav až 27.11.2014) (blíže viz oddíl 4 První zprávy); -Zřízení zástavního práva ve prospěch VIVERA, s. r. o., (zástavní smlouva k pohledávce datovaná 10. 1. 2014, notářský zápis až 18. 11. 2014 a potvrzení

o zápisu zástavního práva do rejstříku zástav až 27. 11. 2014) (blíže viz oddíl 4 První zprávy); -Zřízení zástavního práva ve prospěch TRADEBANK CZECH, s. r. o., (smlouva o zástavě souboru movitých věcí datovaná 25. 2. 2014, dodatek č. 1 dne 18. 8. 2014) (blíže viz oddíl 4 První zprávy); -Zřízení zástavního práva ve prospěch GENEL INVEST, s. r. o., (smlouva o zástavě souboru movitých věcí datovaná 25. 2. 2014, dodatek č. 1 dne 18. 8. 2014) (blíže viz oddíl 4 První zprávy); -Zřízení zástavního práva ve prospěch STAFI CZ, s. r. o., (smlouva o zástavě souboru movitých věcí datovaná 25. 2. 2014, dodatek č. 1 dne 18. 8. 2014) (blíže viz oddíl 4 První zprávy); -Uzavření výlučné licenční smlouvy k ochranné známce PIVOVAR EXCELENT , číslo zápisu: 201574 ve prospěch Cine-real, s. r. o., a zatížení této ochranné známky zástavním právem ve prospěch Cine-real, s. r. o., (blíže viz oddíl 3.3.2 První zprávy); -Uzavření výlučné licenční smlouvy k ochranné známce PIVOVAR EXCELENT -ŽIVÉ PIVO Z HOR , číslo zápisu: 305161 ve prospěch Cine-real, s. r. o., a zatížení této ochranné známky zástavním právem ve prospěch Cine-real, s. r. o., (blíže viz oddíl 3.3.2 První zprávy); -Prodej motorových vozidel uvedených v oddílu 3.2.1 První zprávy, většiny z nich ve prospěch osob blízkých či propojených s předsedou představenstva dlužníka Romanem Vepřekem (konkrétně ve prospěch Radky Vepřekové a společnosti Cine-real, s. r. o.), a to dle informací předložených samotným dlužníkem za zhruba 70 až 80 % jejich obvyklé ceny; -Prodej inventáře Pivovaru Excelent propojené osobě Cine-real, s. r. o., za částku 1.003.628,-Kč, když dle ocenění provedené touto propojenou osobou (která inventář obratem pronajala dále) byla hodnota inventáře 2.000.000,-Kč, tedy téměř dvojnásobná oproti kupní ceně (o čemž dlužník musel vědět). Dále se dlužník dopustil řady pochybných a zřejmě účelových transakcí s TRADEBANK CZECH, s. r. o., směřujících k poškození dotčených věřitelů (viz oddíl 6 První zprávy), navíc pravděpodobně motivovaných snahou ovlivňovat ve spolupráci s TRADEBANK CZECH, s. r. o., toto insolvenční řízení (prostřednictvím získání nadpoloviční většiny zajištěných i nezajištěných věřitelů). Neoprávněnost pohledávek společnosti TRADEBANK CZECH, s. r. o., plně uznaných dlužníkem (což insolvenční správce a věřitelský výbor interpretují jako jednání ryze účelové) potvrzuje i fakt, že tato společnost po popření jejích pohledávek ani nepodala incidenční žalobu (přestože dle výše přihlášených pohledávek mělo jít o největšího věřitele dlužníka) a její účast v insolvenčním řízení byla ukončena. Dlužník neplní své zákonné povinnosti (mj. sídlo má zapsáno v neoznačené sklepní kóji panelového domu namísto sídla skutečného; nezveřejňuje zákonem vyžadované dokumenty ve sbírce listin; neposkytuje řádně součinnost insolvenčnímu správci; nezajistil ověření účetní závěrky za rok 2013 auditorem a další). Existují důvodné pochybnosti o tom, zda bylo řádně vedeno účetnictví dlužníka, když insolvenčnímu správci mimo jiné nebylo umožněno toto přezkoumat, nebylo vyhověno žádosti insolvenčního správce o zproštění mlčenlivosti auditora, nebyly předloženy vyžádané účetní podklady (ani v elektronické podobě, přestože dlužník deklaroval, že účetnictví zpracovává počítačově) a není s jistotou znám osud téměř 24 mil. Kč, které dle rozvahy sestavené ke dni 31. 12. 2013 (necelé 3 měsíce před zahájením insolvenčního řízení) měly tvořit zůstatek na účtech dlužníka v bankách. Existují nesprávnosti v dlužníkem předloženém seznamu pohledávek. Pomineme-li, že seznam neobsahuje všechny náležitosti dle § 104 odst. 3 IZ ani řádnou identifikaci pohledávek (stručné uvedení skutečností, na kterých se zakládají, výslovné vyjádření k dobytnosti), není ani označeno, ohledně kterých pohledávek probíhá soudní nebo jiné řízení. Dále pak, dle skutečností zjištěných insolvenčním správcem se zdá, že řada (resp. naprostá většina) pohledávek uvedených v seznamu majetku dlužníka ani neexistuje (a pokud by existovala, pak je dlužník po dobu, kdy měl dispoziční oprávnění, řádně nevymáhal, což by rovněž bylo možno považovat za porušení jeho povinností, a ani k jejich vymáhání či doložení neposkytl insolvenčnímu správci podklady. Existují nesprávnosti v dlužníkem předloženém seznamu závazků a podezřelé změny v závazcích dlužníka. Pomineme-li, že žádný ze seznamů závazků, které dlužník předložil soudu nebo předběžnému insolvenčnímu správci, není úplný a neobsahuje všechny náležitosti dle § 104 odst. 3 IZ, lze upozornit zejména na následující nesprávnosti či zvláštnosti: -seznamy neobsahují označení blízkých či koncernových osob; -závazky uvedené Dlužníkem ve sjetinách přiložených k návrhu na vyhlášení moratoria ze dne 4. 12. 2014 nazvaných Seznam zajištěných věřitelů k 31. 10. 2014 a Časová struktura závazků uvádí součet zajištěných závazků 64.051.488,50 Kč a součet závazků (zřejmě myšleno pouze nezajištěných, ač to není uvedeno) 14.206.156,97 Kč; -závazky uvedené dlužníkem v Časové struktuře závazků předložené insolvenčnímu správci přílohou dopisu ze dne 15. 12. 2014 činí v souhrnu 14.206.156,97 Kč (zajištěné závazky dlužník neuvedl vůbec); -závazky uvedené dlužníkem v přílohách k návrhu na prodloužení moratoria ze dne 4. 2. 2015 uvádí stejnou výši zajištěných závazků jako v přílohách návrhu na vyhlášení moratoria, avšak závazky uvedené v Časové struktuře závazků vzrostly na 20.213.558,27 Kč (tedy buď za relativně krátkou dobu od 4. 12. 2014, resp. od 15. 12. 2014 do 4. 2. 2015 závazky za trvání insolvenčního řízení vzrostly o 6.007.401,30 Kč, nebo dlužník v jednom či druhém případě uvedl nesprávné údaje); -závazky uvedené dlužníkem v návrhu reorganizačního plánu (č. l. A168, dále jen RP ) činí u zajištěných věřitelů (str. 30-31 návrhu RP) celkem 57.923.876,-Kč, zatímco u nezajištěných věřitelů 17.808.402,17 Kč: o proti závazkům uvedeným v návrhu na prodloužení moratoria (4. 2. 2015) tedy došlo do data návrhu RP (14. 4. 2015) k úbytku sumy zajištěných pohledávek o 6.127.612,50 Kč a úbytku sumy nezajištěných pohledávek o 2.405.156,10 Kč; správnost seznamu nezajištěných věřitelů uvedeného v návrhu RP se však jeví rovněž jako sporná, když obsahuje mj. i některé záporné položky, což je z principu vyloučeno (celkem 547.224,-Kč); oproti předchozímu seznamu obsahuje navíc závazek vůči panu Vepřekovi ve výši 4.694.432,90 Kč; o dále návrh RP obsahuje na str. 38-75 skupinu věřitelů pro incidenční spory ve výši přesahující 84 mil. Kč, což je kategorie (a výše), která v žádném předchozím seznamu závazků uvedena nebyla a navíc zahrnuje i (další) údajnou pohledávku pana Vepřeka ve výši 29.074.171,-Kč. Dlužník se zjevně dle návrhu RP nesnažil o co nejvyšší uspokojení věřitelů [§ 5 písm. a) IZ], když hodlá dle návrhu RP k uspokojení nezajištěných věřitelů použít částku pouze 1.068.504 Kč (a jako rezervu na incidenční spory, kterou si v případě úspěchu v nich ponechá, částku 5.055.970 Kč, zahrnující též výše zmíněnou částku 1.453.708,55 Kč), avšak sám si hodlal ponechat značný majetek, včetně nemovitosti v ceně cca 3,3 mil. Kč, pohledávek v nominální hodnotě přes 11 mil. Kč, majetkových účastí v dceřiných společnostech oceněné dlužníkem na 6,8 mil. Kč či nehmotný majetek oceněný dlužníkem na cca 35 mil. Kč). Dle názoru insolvenčního správce nelze, a to i s ohledem na § 5 písm. a) IZ, mít za to, že v případě reorganizace se dlužník nemusí snažit o co nejvyšší možné uspokojení věřitelů (z návrhu RP se zdá, že dlužník se spíše snažil odůvodnit, že reorganizace má být výhodnější než konkurs, a co nejvíce majetku si ponechat, než aby se pokusil o co nejvyšší uspokojení věřitelů. Takový záměr dlužníka ovšem insolvenční správce nepovažuje za poctivý, ale spíše za silně účelový a pro věřitele nevýhodný). Dlužník zjevně zamlčuje insolvenčnímu správci významné dispozice s majetkem (převyšující 39 mil. Kč) nebo uvádí nepravdivé údaje o nich v návrhu RP. Dlužník na str. 112 návrhu RP uvedl, že v dosavadním průběhu insolvenčního řízení byly uspokojovány závazky v možnostech Dlužníka a ke dni 31. 12. 2014 dosáhly již splacené pohledávky za majetkovou podstatou celkové výše 39,256 tis. Kč . O takto významných transakcích dlužník insolvenčního správce přes výslovnou žádost o informace o jakýchkoli významnějších transakcích vůbec neinformoval, dle informací dostupných insolvenčnímu správci ani k takovým plněním dlužník neměl prostředky, a pokud by přeci jen takovým dispozicím došlo, šlo by zjevně o porušení § 111 odst. 1 IZ, neboť by zjevně muselo jít o takové nakládání s majetkovou podstatou, při kterém by šlo o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Nadto, porovnáním taxativního výčtu pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) se situací v tomto řízení lze v zásadě vyloučit, že by mohlo jít o pohledávky dle § 168 odst. 1 písm. a) až d) a f) IZ a zbývají tedy toliko pohledávky dle § 168 odst. 1 písm. e) IZ, tedy pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv dle § 122 odst. 2 IZ (smlouvy na dodávky energií a surovin, jakož i další smlouvy o dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň po dobu 3 měsíců), přičemž by muselo jít o pohledávky vzniklé v době ode dne 4. 12. 2014 (vyhlášení moratoria) do dne 31. 12. 2014 (data uvedeného dlužníkem). Taková situace se vzhledem k výši těchto pohledávek a velmi omezené činnosti dlužníka jeví jako značně nepravděpodobná.

K odborné způsobilosti dlužníka insolvenční správce uvedl, že má shodně s věřitelským výborem rovněž za to, že jsou dány pochybnosti také o odborné způsobilosti osoby Romana Vepřeka (tedy osoby jednající za dlužníka ve smyslu § 332 odst. 1 IZ), když Roman Vepřek mimo jiné nezajistil správné vedení účetnictví, není schopen po dlouhou dobu zajistit zpracování účetní závěrky (dlužníkem tvrzené komplikace by snad mohly být vysvětlením nesestavení účetní závěrky po velmi omezenou dobu, zcela jistě však jimi nelze v květnu 2016 omlouvat nesestavení účetní závěrky k 31. 12. 2014) a není schopen ani předložit seznamy majetku a závazků tak, aby splňovaly náležitosti § 104 IZ. Uvedené svědčí buď o záměrném neplnění povinností (což lze nepochybně označit jako nepoctivé jednání), nebo o odborné nezpůsobilosti je plnit. Nedostatek odborné způsobilosti pak lze dovozovat rovněž i z výslechu pana Vepřeka a prohlášení o majetku, kdy opakovaně a dlouhodobě není schopen předložit či zajistit předložení mj. seznamů majetku a závazků s odpovídajícími náležitostmi dle § 104 IZ a jeho představa o majetku a hospodaření dlužníka je taková, že není schopen ani rozlišit, zda výše údajně uhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených dle údaje v jeho návrhu reorganizačního plánu dosahuje částky cca 39 tisíc Kč, nebo cca 39 milionů Kč. Neví ani, na základě čeho má v úmyslu připravovat reorganizační plán.

Správce vyjádřil, že je nepochybně v zájmu věřitelů, aby bylo dosaženo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů [srov. též § 5 písm. a) IZ]. V souladu s tím je v zájmu věřitelů rovněž, aby bylo zabráněno možnému zmenšování majetkové podstaty a rovněž aby byla zajištěna řádná správa majetkové podstaty. Insolvenčnímu správci se v rámci správy majetkové podstaty podařilo mimo jiné vymoci plnění některých pohledávek dlužníka a předjednat možnost pronájmu ateliéru v kat. úz. Smíchov tak, aby bylo zajištěno jeho užívání a příjem majetkové podstaty. Insolvenční správce má shodně s věřitelským výborem za to, že by měla být učiněna opatření pro to, aby finanční prostředky shromážděné v majetkové podstatě byly využity v souladu s insolvenčním zákonem pro úhradu pohledávek (ať již pohledávek za majetkovou podstatou či jim na roveň postavených, nebo pohledávek přihlášených) a aby bylo zabráněno jejich případnému jinému užití dlužníkem. Rovněž tak má insolvenční správce shodně s věřitelským výborem za to, že by měla být činěna opatření směřující k řádné správě majetkové podstaty, která insolvenční správce činil, nicméně dlužník před tím nikoliv. Obdobně je na místě, aby insolvenční správce mohl uplatňovat pohledávky, včetně pohledávek dlužníka vůči dlužníkovu předsedovi představenstva popř. dalším členům orgánů dlužníka a spřízněným osobám. Dále správce i věřitelský výbor mají za to, že omezením dispozičního oprávnění dlužníka bude do doby rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku nejlépe zajištěn průběh insolvenčního řízení v souladu s jeho zásadami, stejně jako šetření zájmu dlužníkových věřitelů. S ohledem na stav majetkové podstaty dlužníka a na skutečnost, že dlužník již sám nevykonává podnikatelskou činnost (což tvrdil sám dlužník a nadto je to insolvenčnímu správci známo i z doby, po kterou již byl osobou s dispozičními oprávněními), má insolvenční správce shodně s věřitelským výborem za to, že je na místě zakázat dlužníku nakládání s celou majetkovou podstatou, když ohledně nemovitostí bude lépe zajištěna jejich správa; ohledně pohledávek bude lépe zajištěno jejich vymáhání; a ohledně finančních prostředků bude zajištěno jejich využití v souladu s insolvenčním zákonem.

V souvislosti se shora uvedeným pak je dle názoru insolvenčního správce a věřitelského výboru nutno obzvlášť zajistit, že nedojde k nezákonnému užití, resp. odčerpání peněžních prostředků shromážděných dosud insolvenčním správcem na bankovním účtu č. 273045984/0300, který insolvenční správce založil pro toto řízení.

Dle ustanovení § 82 odst. 1 IZ může předběžné opatření v insolvenčním řízení insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Ustanovení § 82 odst. 3 IZ stanoví, že neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

V daném případě jsou veškeré skutečnosti popsané správcem v návrhu na vydání předběžného opatření soudu známy již z předchozích zpráv správce. Jelikož výše citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka zrušeno, nachází se dlužník v situaci, kdy byl zjištěn jeho úpadek bez rozhodnutí o způsobu jeho řešení, tedy dlužník je osobou s dispozičním oprávněním ke svému majetku.

U dlužníků, kteří hodlají svůj úpadek řešit reorganizací, je jedním z předpokladů pro úspěšný průběh celého insolvenčního řízení určitá otevřenost spočívající v tom, že dlužník předloží svým věřitelům jasný a nezkreslený obraz své majetkové a hospodářské situace. Po ustanovení insolvenčního správce se pak od dlužníka očekává, že bude poskytovat správci potřebnou součinnost, respektovat a plnit jeho pokyny, aby správce na základě provedených zjištění mohl věřitelům potvrdit či vyvrátit, že záměr dlužníka řešit úpadek reorganizací je reálný. Z obsahu spisu a současně také z návrhu správce na vydání předběžného opatření je zřejmé, že nic takového dlužník nečiní. Motivace dlužníka není soudu známa, soud se shoduje se správcem, že dlužníkovo chování svědčí buď o záměrném neplnění povinností, případně jde o odbornou nezpůsobilost požadavkům správce vyhovět. O poctivém jednání dlužníka má soud zásadní pochybnost, neboť situace, kdy v zahájeném insolvenčním řízení dlužník přemístí své sídlo do místa, které správce po prohlídce sídla označí jako neoznačenou sklepní kóji v panelovém domě, je soudu nepochopitelná.

Z veškerého chování dlužníka popsaného správcem v jednotlivých zprávách i v tomto návrhu lze usuzovat, že záměrem dlužníka není rychle a v co nejvyšší míře uspokojit své věřitele. Dlužník učinil v řízení již řadu nestandardních kroků popsaných správcem a vážné důvody pro vydání navrhovaného předběžného opatření v podobě, že soud dlužníku zcela zakáže nakládat s majetkovou podstatou, zde jsou. Bylo prokázáno, že dlužník již učinil úkony v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 IZ, a to ve více případech, často ve prospěch osob spřízněných či za účelem ovlivnění insolvenčního řízení, a současně je zde dána důvodná obava, že dlužník nebude uvedené omezení respektovat ani nadále. Současně je zde i zjevný zájem věřitelů na tom, aby dlužník nedisponoval majetkovou podstatou a bylo tak zabráněno jejímu zmenšování. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e m o ž n o podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne, kdy usnesení bylo doručeno zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2 a § 75 IZ), k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 15. června 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Petr Kula v. r. Petra Šimkovičová samosoudce