KSOS 25 INS 4320/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 25 INS 4320/2010 25 ICm 697/2012 29 ICdo 78/2014-91

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr. Filipa Cileka a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Romana Zav ela, narozeného 21. ervence 1958, bytem v BílovČ 7, PSý 743 01, zastoupeného Mgr. Ivetou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Novém JiínČ, K Nemocnici 166/14, PSý 741 01, proti žalované JUDr. Dagmar Jahnové, advokátce, se sídlem v Novém JiínČ, Generála Hlaćo 748/4, PSý 741 01, jako insolvenní správkyni dlužníka Romana Glavatého, o vylouení nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. 25 ICm 697/2012, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Romana Glavatého, narozeného 13. zá í 1977, bytem ve Vrších 23, PSý 742 45, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. kvČtna 2014, . j. 25 ICm 697/2012, 13 VSOL 21/2014-66 (), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. kvČtna 2014, . j. 25 ICm 697/2012, 13 VSOL 21/2014-66 (), a rozsudek Krajského soudu v OstravČ ze dne 2. íjna 2013, . j. 25 ICm 697/2012-33, se ruší a vČc se vrací soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v OstravČ rozsudkem ze dne 2. íjna 2013, . j. 25 ICm 697/2012-33, zamítl žalobu o vylouení ve výroku blíže urených nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka (výrok I.) a rozhodl o nákladech ízení (výrok II.).

Vyšel p itom z toho, že: 1) Žalobce uzav el dne 21. b ezna 2008 jako dárce se svou dcerou Janou Glavatou a jejím manželem Romanem Glavatým (nynČjším dlužníkem) jako obdarovanými darovací smlouvu (dále též jen smlouva ), na jejímž základČ daroval každému z obdarovaných spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na p edmČtných nemovitostech, tj. budovČ . p. 23 (rodinný d m) na pozemku parc. . st. 33/2, pozemku parc. . st. 33/2 (zastavČná plocha a nádvo í) a pozemku parc. . 536/4 (zahrada), všech zapsaných v katastru nemovitostí pro obec Vrchy, okres Nový Jiín, u Katastrálního ú adu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracovištČ Nový Jiín (dále též jen p edmČtné nemovitosti ). 2) Spoluvlastnické právo manžel Glavatých k p edmČtným nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními úinky ke dni 14. dubna 2008. 3) Usnesením ze dne 8. ervna 2010, . j.-A8, jež nabylo právní moci téhož dne, Krajský soud v OstravČ zjistil úpadek Romana Glavatého a jeho insolvenní správkyní ustanovil žalovanou. Krajský soud v OstravČ posléze usnesením ze dne 17. srpna 2010, . j.-B9, jež nabylo právní moci dne 15. zá í 2010, prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 4) Výzvou k vrácení daru ze dne 29. dubna 2011 adresovanou jak žalované, tak dlužníkovi, žalobce vyzval dlužníka k vrácení daru z d vodu hrubého porušení dobrých mrav ve smyslu § 630 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ), kterého se mČl dlužník dopustit v i žalobci a jeho dce i (manželce dlužníka) chováním ve výzvČ blíže specifikovaným (dále též jen výzva ). SouasnČ žalovanou a dlužníka vyzval, aby do 10 dn od doruení výzvy podepsali souhlasné prohlášení, na jehož základČ dojde k zápisu spoluvlastnického práva, tj. podílu o velikosti ideální jedné poloviny na p edmČtných nemovitostech, ve prospČch žalobce do katastru nemovitostí. 5) Výzva byla doruena žalované 2. kvČtna 2011, dlužník si zásilku obsahující výzvu nep evzal a tato byla uložena na poštČ od 3. kvČtna 2011 do 18. kvČtna 2011 a jako nevyzvednutá byla 19. kvČtna 2011 vrácena zpČt odesílateli. Na takto ustaveném základu soud prvního stupnČ-dovodiv nejprve, že žaloba byla podána vas podle § 225 odst. 2 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), protože žalobce nikdy neobdržel vyrozumČní o soupisu spoluvlastnického podílu na p edmČtných nemovitostech do majetkové podstaty dlužníka -uzav el, že výzva nemohla vyvolat právní úinky spoívající v obnovení vlastnického (resp. spoluvlastnického) práva žalobce coby dárce, nebo byla doruena žalované a dlužníkovi (obdarovanému) až po prohlášení konkursu na majetek dlužníka a po sepsání spoluvlastnického podílu na p edmČtných nemovitostech do soupisu majetkové podstaty, p iemž však v této dobČ byla ve smyslu § 246 odst. 1 a § 217 insolvenního zákona oprávnČna nakládat s majetkovou podstatou dlužníka pouze žalovaná insolvenní správkynČ; spoluvlastnický podíl tak do majetkové podstaty dlužníka náleží. Soud prvního stupnČ mČl tudíž prokázání existence d vod pro vrácení daru za nadbytené a dokazování v tomto smČru neprovedl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku oznaeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupnČ (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se závČrem soudu prvního stupnČ, podle nČhož výzva k vrácení daru nemohla vyvolat zamýšlené úinky, tj. obnovení vlastnického práva žalobce, nebo v té dobČ byl již dlužník v konkursu a oprávnČní nakládat s majetkovou podstatou, 25 ICm 697/2012 29 ICdo 78/2014 jakož i výkon práv a plnČní povinností souvisejících s majetkovou podstatou, které p ísluší dlužníku, p ešly na žalovanou insolvenní správkyni podle § 246 odst. 1 insolvenního zákona. Skutenost, že v projednávané vČci byla výzva zaslána i žalované, nem že podle odvolacího soudu na závČru o její neúinnosti nieho zmČnit, protože nebyly splnČny p edpoklady pro vrácení daru. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. zá í 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011 (jenž je ve ejnosti dostupný-stejnČ jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu p ijatá po 1. lednu 2001-na jeho webových stránkách), odvolací soud zd raznil, že ne každé chování, které není v souladu se spoleensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, napl uje znaky § 630 ob. zák.; p edpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení dobrých mrav , jehož stupe závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, nikoli jen podle subjektivního názoru dárce. D vody pro vrácení daru vymezené ve výzvČ nešlo podle p esvČdení odvolacího soudu vyhodnotit jako hrubé porušení dobrých mrav . Ve vztahu k jednotlivým d vod m dospČl odvolací soud k následujícím závČr m: 1) Skutenost, že dlužník, kterému žalobce umožnil, aby podnikal od roku 2005 do roku 2010 na jeho jméno, neplnil ve vztahu k finannímu ú adu da ové povinnosti (akoli žalobce ubezpeoval, že je vše v po ádku), v d sledku ehož vznikl žalobci dluh v i finannímu ú adu ve výši 196.507 K, který musí finannímu ú adu splácet, nenapl uje skutkovou podstatu vrácení daru . 2) To, že dlužník od srpna roku 2010 pod vlivem alkoholu slovnČ napadal dceru žalobce a svou manželku Janu Glavatou a zaal rozbíjet vČci ve spolené domácnosti, proež musel žalobce od srpna 2010 minimálnČ ve t ech p ípadech dojet do místa bydlištČ dlužníka a jeho manželky a snažit se dlužníku v tomto jednání zabránit, nelze podle odvolacího soudu hodnotit jako hrubé porušování dobrých mrav . Aby úvaha o naplnČní d vod pro vrácení daru podle § 630 ob. zák. mohla být založena na soustavném porušování dobrých mrav za situace, kdy jednotlivá jednání dlužníka v i žalobci, resp. jeho dce i, podle odvolacího soudu samostatnČ nedosahují intenzity chování hrubČ porušujícího dobré mravy, musela by být tato dílí jednání specifikována ve výzvČ k vrácení daru, následnČ obsažena jako tvrzení v žalobČ a být p edmČtem dokazování, uzav el odvolací soud. V projednávané vČci však bylo nevhodné chování dlužníka v i dce i žalobce ve výzvČ popsáno pouze obecnČ a není nijak blíže konkretizováno, a již asovČ i skutkovČ. Dle názoru odvolacího soudu tedy nebylo t eba provádČt dokazování výslechem dcery žalobce, nebo p edmČtem dokazování by mohly být jen ve výzvČ uvedené zcela konkrétní skutenosti. 3) Ani skutenost, že se dlužník dostal do úpadku, v d sledku ehož byly do soupisu majetkové podstaty zapsány i movité vČci spadající do spoleného jmČní dlužníka a jeho manželky, dle názoru odvolacího soudu nenapl uje p edpoklad pro vrácení daru . Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho p ípustnost o § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), uplat uje jako dovolací d vod v souladu s § 241a odst. 1 o. s. . nesprávné právní posouzení vČci a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupnČ byla zrušena a vČc byla soudu prvního stupnČ vrácena k dalšímu ízení.

Dovolatel p ednČ nesouhlasí se závČrem obou soud , podle nČhož výzva k vrácení daru doruená obdarovanému a insolvennímu správci po prohlášení konkursu na majetek obdarovaného a po sepsání p edmČtu daru do soupisu majetkové podstaty nem že mít právní úinky. Namítá, že úinek obnovení vlastnického práva nastává automaticky ze zákona dnem doruení výzvy k vrácení daru obdarovanému, k emuž v projednávané vČci došlo, a na uvedeném nieho nemČní ani skutenost, že na žalovanou p ešlo dle § 246 odst. 1 insolvenního zákona oprávnČní nakládat s majetkovou podstatou dlužníka. Tato otázka nebyla podle dovolatele v rozhodování dovolacího soudu dosud vy ešena. ZávČry odvolacího soudu, podle nichž výzva k vrácení daru nebyla v projednávané vČci dostatenČ uritá a v ní p edest ené d vody pro vrácení daru nenaplnily znaky jednání hrubČ porušujícího dobré mravy ve smyslu § 630 ob. zák., jsou pak podle dovolatele v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu. Výzva je dle názoru dovolatele dostatenČ uritá a srozumitelná a obsahuje všechny náležitosti právních úkon dané § 34 a § 37 ob. zák., jakož i náležitosti výzvy k vrácení daru popsané v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, a v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 767/2011. Konkretizaci skuteností, jež jsou d vodem pro vrácení daru, pak obsahuje i samotná žaloba. Oznaením závadného chování dlužníka v i žalobci a jeho dce i ve výzvČ, resp. v žalobČ, byl vymezen okruh sporných skuteností, jež mČly být p edmČtem dokazování; to však soudy obou stup neprovedly, a zatížily tak ízení vadou (nutnost provést dokazování existence tvrzených d vod pro vrácení daru dovolatel zd raz uje s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. kvČtna 2004, sp. zn. 32 Odo 429/2003, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. b ezna 2014, sp. zn. 28 Cdo 4038/2013). Podle dovolatele je s podivem, že odvolací soud sice konstatuje, že z uinČné výzvy není z ejmé, jaké konkrétní jednání dlužníka mČlo být v hrubém rozporu s dobrými mravy, p itom však následnČ iní závČr, že i bez nutnosti provedení dokazování má být z takto nedostatenČ a nekonkrétnČ popsaného chování dlužníka z ejmé, že nemohlo dosáhnout intenzity hrubého porušení dobrých mrav . Dovolatel v této souvislosti zd raz uje, že v ízení nikdy netvrdil, že by jednotlivá jednání dlužníka popsaná a konkretizovaná v jeho výzvČ mČla samostatnČ dosáhnout intenzity hrubého rozporu s dobrými mravy; tato jednání p edstavují hrubé porušení dobrých mrav ve svém souhrnu. Není proto z ejmé, na em odvolací soud sv j závČr o nedostatené závažnosti jednání dlužníka založil a pro se podrobnČji zabýval jen jednáním dlužníka v i dce i žalobce. Dovolání je p ípustné podle § 237 o. s. ., nebo v dovolání p edest ená otázka právních úink výzvy k vrácení daru doruené obdarovanému a insolvennímu správci po prohlášení konkursu na majetek obdarovaného a po sepsání daru do soupisu majetkové podstaty nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vy ešena. P i ešení otázky uritosti výzvy k vrácení daru v projednávané vČci a p i posuzování závažnosti chování obdarovaného v i žalobci a len m jeho rodiny v intencích § 630 ob. zák. se pak odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je i d vodné. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § 3028 odst. 1 a 2 (vČty za st edníkem) zákona . 89/2012 Sb., obanského zákoníku, úinného od 1. ledna 2014 (dále jen o. z. ). Nejvyšší soud tudíž vČc posoudil podle zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku, ve znČní úinném do 31. prosince 2013. 25 ICm 697/2012 29 ICdo 78/2014

Podle § 630 ob. zák. se dárce m že domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k nČmu nebo len m jeho rodiny tak, že tím hrubČ porušuje dobré mravy. Z § 225 insolveního zákona (ve znČní, jež od nabytí úinnosti insolveního zákona nedoznalo zmČn) se podává, že osoby, které tvrdí, že oznaený majetek nemČl být do soupisu zahrnut proto, že to vyluuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný d vod, pro který nemČl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vyluuje z majetkové podstaty (odstavec první). Žaloba musí být podána proti insolvennímu správci, a to ve lh tČ 30 dn ode dne, kdy osobČ uvedené v odstavci 1 bylo dorueno vyrozumČní o soupisu majetku, k nČmuž uplat uje právo. Lh ta je zachována, dojde-li žaloba nejpozdČji posledního dne lh ty insolvennímu soudu (odstavec druhý). Nebyla-li žaloba podána vas, platí, že oznaený majetek je do soupisu pojat oprávnČnČ. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenní soud žalobu zamítl, nebo jestliže ízení o žalobČ zastavil nebo ji odmítl (odstavec t etí). Podle § 246 odst. 1 insolvenního zákona prohlášením konkursu p echází na insolvenního správce oprávnČní nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnČní povinností, které p ísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenní správce vykonává zejména akcioná ská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlenlivosti, vystupuje v i dlužníkovým zamČstnanc m jako zamČstnavatel, zajiš uje provoz dlužníkova podniku, vedení úetnictví a plnČní da ových povinností. 1) K vrácení daru po prohlášení konkursu na majetek obdarovaného: Podle § 630 ob. zák. dojde k zániku darovacího vztahu, tj. k obnovČ vlastnictví dárce k vČci, na základČ dvou právních skuteností, a to hrubého porušení dobrých mrav chováním obdarovaného v i dárci nebo len m jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému smČ ujícího k vrácení daru. Právo na vrácení daru vzniká dárci okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním hrubČ porušil dobré mravy (srov. d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, uve ejnČného v asopise Soudní judikatura íslo 3, roníku 2004, pod íslem 44, a rozsudku sp. zn. 33 Cdo 767/2011). Insolvenní zákon ani jiný právní p edpis p itom nestanoví, že se dárce nem že domáhat vrácení daru po prohlášení konkursu na majetek obdarovaného, resp. že výzva k vrácení daru doruená insolvennímu správci a obdarovanému po prohlášení konkursu na majetek obdarovaného nemá právní úinky. V tomto smČru neplyne žádné omezení ani z § 246 odst. 1 insolvenního zákona. Za p edpokladu, že obdarovaný vskutku hrubČ porušil dobré mravy svým chováním v i dárci i jeho rodinČ, totiž dochází k obnovČ vlastnického práva dárce k p edmČtu daru okamžikem doruení výzvy k vrácení daru obdarovanému (insolvennímu správci), a to s úinky ex nunc. Výzva k vrácení daru je jednostranným adresovaným právním úkonem dárce, k nástupu jejíchž úink adresát (obdarovaný, resp. insolvenní správce) nemusí uinit žádný právní úkon. D sledkem toho, že prohlášením konkursu na majetek obdarovaného p ešlo na insolvenního správce oprávnČní nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnČní povinností, které p ísluší dlužníku (obdarovanému), pokud souvisí s majetkovou podstatou, je pouze to, že výzva k vrácení daru uinČná po prohlášení konkursu musí být adresována insolvennímu správci. Ten totiž p edmČt daru zapsal do soupisu majetkové podstaty, p ed obdržením výzvy k jeho vrácení s ním byl oprávnČn nakládat a je povinen jej vydat poté, co došlo k obnovČ (spolu)vlastnického práva dárce a dar již nadále do majetkové podstaty dlužníka (obdarovaného) nenáleží. Promítnuto do pomČr projednávané vČci to znamená, že dovolatel jako dárce postupoval správnČ, když výzvu k vrácení daru adresoval žalované jako insolvenní správkyni obdarovaného a poté, co mu tato odmítla p edmČt daru vydat a poskytnout souinnost ve vČci zápisu v katastru nemovitostí, podal podle § 225 insolvenního zákona vyluovací žalobu. ZávČr odvolacího soudu, podle nČhož výzva k vrácení daru doruená insolvennímu správci po prohlášení konkursu na majetek obdarovaného nemá žádné právní úinky, není správný (v rozsahu, v nČmž jej odvolací soud pojal bez vazby na d vody vrácení daru). 2) K uritosti výzvy k vrácení daru: I pro výzvu k vrácení daru jako jednostranný adresovaný právní úkon platí, že musí spl ovat náležitosti požadované obanským zákoníkem pro právní úkony (§ 34 a násl. ob. zák.), tedy i náležitosti projevu v le ve smyslu jeho uritosti (§ 37 odst. 1 ob. zák.). Musí tedy obsahovat jasný a srozumitelný požadavek na vrácení p edmČtu daru obdarovaným, p iemž nesmí vzniknout pochybnost o tom, komu je adresován, jaké darovací smlouvy se týká a která ást p edmČtu daru má být vrácena (srov. d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. b ezna 2000, sp. zn. 25 Cdo 455/2000). K platnosti právního úkonu dárce smČ ujícího k vrácení daru z hlediska jeho uritosti je rovnČž nezbytné, aby v nČm dárce uvedl konkrétní skutenosti, v nichž spat uje hrubé porušení dobrých mrav obdarovaným v i nČmu nebo len m jeho rodiny. Jen tak, p i souasném splnČní zákonných p edpoklad podle § 630 ob. zák., nastanou zamýšlené právní úinky jednostranného hmotnČprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc-okamžikem, kdy jeho projev v le došel obdarovanému (viz d vody rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. zá í 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006, a rozsudku sp. zn. 33 Cdo 767/2011). Dle názoru odvolacího soudu byla v projednávané vČci výzva k vrácení daru zásti neuritá, a to ve vymezení druhého tvrzeného d vodu pro vrácení daru-nevhodného chování dlužníka v i dce i dovolatele, které bylo popsáno pouze obecnČ a nebylo nijak blíže konkretizováno, a již asovČ i skutkovČ . Nejvyšší soud tento názor nesdílí. Ve výzvČ k vrácení daru ze dne 29. dubna 2011, adresované žalované, jež je souástí spisu, uvedl dovolatel jako druhý d vod pro vrácení daru následující: SouasnČ od srpna roku 2010 zaalo docházet k tomu, že pan Glavatý zaal pod vlivem alkoholu slovnČ napadat dceru pana Zav ela a manželku pana Glavatého, paní Janu Glavatou ( ), zaal rozbíjet vČci, které mají s paní Glavatou ve spolené domácnosti, kdy od srpna roku 2010 musel pan Zav el minimálnČ ve t ech p ípadech dojet do místa bydlištČ pana Glavatého a jeho manželky na základČ telefonátu paní Glavaté a snažil se zabránit panu Glavatému v tom, aby v takovém jednání pokraoval. Akoli mohl dovolatel citovanou pasáž výzvy nepochybnČ formulovat podrobnČji, vymezuje v ní asové období, kdy mČlo k nevhodnému chování dlužníka dojít (od srpna roku 2010 do dne podání výzvy), jeho etnost i povahu; takové vymezení je dostatenČ urité. Bližší okolnosti tvrzeného jednání dlužníka tak mČly být p edmČtem dokazování, jež však odvolací soud nepovažoval za nutné provést. Jeho právní posouzení je tak i v této ásti nesprávné. 25 ICm 697/2012 29 ICdo 78/2014

Nadto, odvolací soud p ehlédl závČry uinČné Nejvyšším soudem již v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 455/2000, k nimž se Nejvyšší soud p ihlásil i v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1620/2001 a z nichž plyne, že není vyloueno, aby výzva k vrácení daru byla pojata do textu písemného návrhu na zahájení ízení (žaloby) o vrácení daru a aby jeho doruením žalovanému podle § 79 odst. 3 o. s. . byla splnČna zákonná podmínka, že se dárce vrácení daru domáhá. Uvedený závČr se prosadí i v pomČrech ízení o vyluovací žalobČ. DospČl-li tedy odvolací soud k závČru, že výzva k vrácení daru ze dne 29. dubna 2011 byla (zásti) neuritá, a z toho d vodu nemohla vyvolat zamýšlené právní úinky, mČl se v intencích výše uvedených rozhodnutí zabývat tím, zda náležitosti výzvy k vrácení daru spl uje samotná žaloba. 3) K posouzení existence d vod pro vrácení daru: Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že p edpokladem úspČšného uplatnČní práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevdČk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního p ípadu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mrav . Obvykle jde o porušení znané intenzity nebo o porušování soustavné, a to a už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím pot ebné pomoci, apod. Zákon však nestanoví, že by závadné chování muselo dosáhnout intenzity trestného inu nebo p estupku. Otázka, zda chováním obdarovaného byly hrubČ porušeny dobré mravy, je p edevším otázkou skutkovou (srov. nap . d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. íjna 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Úvahy nalézacích soud o aplikovatelnosti § 630 ob. zák. (o intenzitČ rozporu jednání obdarovaného s dobrými mravy) se proto vždy odvíjejí od posouzení všech zvláštností každého jednotlivého p ípadu a Nejvyšší soud je m že p ezkoumat, jen kdyby byly zjevnČ nep imČ ené (srov. d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 584/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. íjna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). V projednávané vČci však odvolací soud uzav el, že d vody pro vrácení daru vymezené ve výzvČ (vetnČ jednání dlužníka v i dce i dovolatele, jež bylo dle názoru odvolacího soudu ve výzvČ konkretizováno nedostatenČ) nelze hodnotit jako hrubé porušení dobrých mrav , p estože ohlednČ nich nebylo vedeno žádné dokazování a soud prvního stupnČ ani odvolací soud ve vztahu k nim neuinily žádná konkrétní skutková zjištČní. U jednotlivých dovolatelem tvrzených d vod pro vrácení daru pak odvolací soud toliko konstatuje, že nenapl ují p edpoklad pro vrácení daru podle § 630 ob. zák., aniž by sv j závČr jakkoli blíže zd vodnil. Jelikož závČr odvolacího soudu o neexistenci hrubého porušení dobrých mrav chováním dlužníka v i dovolateli a jeho dce i nespoívá na konkrétních skutkových zjištČních a postrádá argumentaci, jako d vod pro zamítnutí žaloby, resp. pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupnČ, neobstojí; napadené rozhodnutí je i v této ásti nesprávné. Dovolací d vod podle § 241a odst. 1 o. s. . tak byl uplatnČn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve vČci na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. . zrušil. D vody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupnČ; Nejvyšší soud proto zrušil i je a vČc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení (§ 243e odst. 2 vČta druhá o. s. .).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupnČ i pro soud odvolací závazný (§ 243g odst. 1 vČta první o. s. .). V další fázi ízení soud prvního stupnČ doplní dokazování stran ve výzvČ tvrzených d vod pro vrácení daru a v p ípadČ, že bude ve výzvČ popsané jednání dlužníka prokázáno, v intencích výše citované judikatury posoudí, zda se obdarovaný choval k dovolateli nebo len m jeho rodiny tak, že tím hrubČ porušil dobré mravy. Nep ehlédne p itom, že jednotlivá jednání obdarovaného v i dárci a jeho rodinČ, která samostatnČ nedosahují intenzity chování hrubČ porušujícího dobré mravy, mohou být považována za hrubé porušení dobrých mrav ve svém souhrnu, docházelo-li k nim soustavnČ (v podrobnostech viz d vody rozsudku sp. zn. 33 Cdo 767/2011). Nemusí jít p itom o opakované chování obdobné povahy, ale o nČkolik závadných jednání rozliného charakteru, ke kterým došlo v krátkém asovém období. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech ízení, vetnČ ízení dovolacího (§ 243g odst. 1 vČta druhá o. s. .). P i formulaci výroku rozhodnutí soud nep ehlédne úpravu § 3054 a § 3055 o. z. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prost edek p ípustný.

V BrnČ dne 24. listopadu 2015

JUDr. Filip C i l e e k, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.